Umění a kultura v Římě

Je jasné, že jestliže je Itálie považována za jednu z kolébek světového umění, Řím, jakožto její hlavní město, na tom má značné zásluhy. Vývoj umění v Římě a dalších italských městech určilo ráz mnoha uměleckých slohů, které můžeme i po mnoha staletích obdivovat na mnoha místech, a to nejen v Evropě, ale velké části světa. Ostatně i sama historie Říma je plná jmen, které pro rozvoj umění a kultury tehdejšího světa (a potažmo i světa současného) znamenají velmi mnoho. Pojďme se nyní společně podívat na to, jak se umění a kultura v Římě vyvíjely!

Umění a kultura v Římě v rozkvětu města

Římské umění bylo zpočátku pod silným etruským vlivem, jenž byl později překryt působením řeckých vlivů, když se římská říše stala ve 2. století před naším letopočtem hlavní středomořskou velmocí. Jádrem římských sídlišť bylo forum, původně tržiště, později administrativní a kulturní centrum. Chrámy se stavěly na vysoké obdélníkové podstavě a se schodištěm na průčelní straně. Doložen je i kruhový půdorys – například Vestiny chrámy a Tivoli.

V architektuře se uplatňovaly jednak řecké slohové prvky (řidčeji dórský sloup, častěji iónský sloup, nejčastěji sloup korintský nebo smíšená varianta ióntsko-korintská), jednak elementy etruské. Většina zachovaných chrámů pochází až z doby císařské. V době císařské pronikly do Říma orientální kulty se specifickými stavebními rysy.

Městské čtvrti byly původně stavěny bez plánu. Mladší sídliště byla budována na způsob vojenských táborů při dvou hlavních osách protínajících se v pravém úhlu. Ústřední místností římského domu bylo pravoúhlé atrium s krbem, se světlíkem ve stropě a dole s nádrží pro dešťovou vodu. Do atria ústily další obytné místnosti. Pod řeckým vlivem se často připojovala zahrada uzavřená ze všech stran sloupovou síní.

Příbytky jsou vyzdobeny mozaikami, nástěnnými malbami skulpturami. Stavěly se i větší nájemní domy. Ke konci republiky a za císařství se množily stavby venkovských sídel boháčů a zejména císařských paláců a vil – například Flaviovský palác v Římě na Palatinu, Neronův Zlatý dům na Equilinu, Hadrianova vila v Tivoli.

Vedle republikánských for (Forum romanum a Forum boarium) vznikala později fora různých císařů. Ti na památku vítězství stavěli triumfální oblouky (Titův, Septimův a Konstantinův v Římě), vesměs zdobené bohatými reliéfy. Rovněž Augustova Ara pacis – Oltář míru v Římě nese reliéfy vyjadřující římskou myšlenku mírové nadvlády.

Zemřelí byli pochováváni do rodinných hrobek. Řada z nich se nachází na silnici Via Appia Antica jižně od Říma, například válcovitý náhrobek Caecilie Metelly. Obdobného typu je mauzoleum Augustovo a dále Hadrianovo, zvané dnes Andělský hrad (u Vatikánu). Kuriózní je Caestiova pyramida a hrobka pekaře Eurysaka v podobě pece (obě v Římě).

Mezi veřejnými budovami vynikaly tržnice, lázně, amfiteátry pro zápasy gladiátorů a boje se šelmami, divadla, závodiště, vodovody a odpadní systém a také mosty a silnice.

Z proslulých sochařských děl si zaslouží zmínky Augustus z Primaporty (Vatikánské muzeum), jezdecká socha Marca Aurelia na Kapitolu, busty římských státníků (Brutus, Cicero) i vynikající kopie řeckých děl, například Apollón Belvederský, Apollon Sauroktonos, Apoxymenos, Umírající Gall, Diskobolos.

Přelom tisíciletí a příchod křesťanství

Po požárech Říma ve 2. polovině 1. století (roky 64 – 80) bylo město přestavěno. Ve 2. století našeho letopočtu mělo asi milion obyvatel. Ve 3. století dal císař Aurelianus k ochraně Říma zbudovat mohutné hradby (takzvané aureliánské hradby), do značné míry dochované. Ráz města však stále více ovlivňuje křesťanství.

Nejstarší prokazatelné křesťanské projevy výtvarného umění se objevily v katakombách ve 2. – 5. století. Šlo o síť rozvětvených chodeb s výklenky a kostrové hroby. V Římě se nachází katakomby S. Callisto, S. Sebastiano a Domitilla při Via Appia a katakomby S. Agnese v severovýchodní části města.

S postupující prestiží křesťanství se množily i sarkofágy s křesťanskou výzdobou. Brzy po uznání křesťanství za státní náboženství vznikaly ve 4. – 5. století zejména v Římě první křesťanské baziliky o pravoúhlém půdorysu s půlkruhovou apsidou, z nichž se však žádná nedochovala plně ve své původní podobě – S. Giovanni in Laterano, S. Pietro, S. Paolo fuori le mura, S. Lorenzo, S. Sabina, S. Maria Maggiore (zde jsou zachovány i mozaiky – stejně staré mozaiky jsou v S. Pudenziana). Kromě nich se stavěly i centrální chrámy byzantského typu s kruhovým půdorysem (S. Constanza – rovněž s mozaikami).

Období úpadku Říma

Vpády Gótů a Langobardů přinesly v období raného středověku Římu opakovaný úpadek. Město se vylidňuje, počet obyvatel klesl na 50 tisíc. Přesto se však v Římě uskutečňuje i v 6. – 8. století další výstavba raných křesťanských bazilik (S. Prassede). V pád Saracénů v 9. století znamenal nový úpadek. Další kulturní rozkvět se do Říma vrací až s novými kulturními proudy na přelomu 1. a 2. tisíciletí.

Rozvoj uměleckých slohů

Zatímco na východě a na jihu Itálie ještě dozníval byzantský vliv, šířila se od konce 10. století ze severu raná románská architektura s významnými památkami hlavně v Lombardii, Emilii Romagne a Toskánsku. Její vliv pronikl v 11. a 12. století až do Říma. Projevil se tu v románských chrámech S. Clemente (takzvaný horní chrám), S. Maria in Trastevere, S. Crisogono a jiných. Z jihu naopak proniká zvláštní románsko-sicilská varianta románského slohu, jež se uplatnila například ve stylizované skulpturní výzdobě chrámu S. Giovanni in Laterano.

Gotika

Gotický sloh, jenž navázal v západní a střední Evropě na sloh románský, byl italskému prostředí dlouho cizí. Dostal se do Itálie kolem roku 1200 s cisterciáky. V Římě se výrazněji projevil například v chrámu S. Maria sopra Minerva. Přitom se ovšem dále vybavují interiéry starších chrámů. Výrazněji se v té době v Římě uplatňuje zejména P. Cavallini, tvůrce mozaik v chrámu S. Maria in Transtevere.

Renesance

Za pobytu papežů v Avignonu ve 14. století umělecká tvorba upadá. Koncem 15. století však dochází k novému rozmachu. Řím se stává jedním z nejvýznamnějších center italského výtvarného umění. Umělecká tvorba rané renesance se sice soustředila hlavně do Florencie, vrcholná renesance je však již zastoupena celou plejádou umělců působících v Římě, jako byli malíř a architekt Raffalelo Santi (1481 – 1520), který řídil po několik let stavbu chrámu sv. Petra. Je autorem fresek ve Stanze della Segnetura ve Vatikánu.

Dalším byl architekt, sochař, malíř a básník Michelangelo Buanorotti (1475 – 1564) – podílel se na stavbě kupole chrámu sv. Petra. Vytvořil v Římě řadu soch a náhrobků, slavnou Pietu v chrámu sv. Petra a Mojžíše v S. Pietro in Vincoli. Je autorem freskové výzdoby v Sixtinské kapli. Působil zde také autor základní koncepce chrámu sv. Petra architekt D. Bramante (1444 – 1514), stejně jako o generaci později architekt G. Barozzi da Vignola (1507 – 1573), tvůrce římského jezuitského chrámu Gesů.

Baroko

Stejně vysokou úroveň si udržuje římské výtvarné umění v období baroka. Tehdy dostalo římské městské centrum namnoze svou dnešní podobu.

Hlavními představiteli barokní architektury a skulptury byli v Římě L. Bernini (1598 – 1680), autor monumentální kolonády na náměstí sv. Petra před chrámem sv. Petra i řady kašen (Fontána řek, Mouřenínova fontána na Piazza Navona i Tritónova kašna), a F. Borromini (1589 – 1667), stavitel několika římských kostelů, autor řady náhrobků a několika fontán.

Reprezentanty dekorativního směru byli bratři Carracciové, zvláště Annibale (1560 – 1609) – autor freskový výzdoby v římském Palazzo Farnese.

Realismus

Realistický směr představuje M. Cavaraggio (1573 – 1610), mistr malířského šerosvitu, zdůrazňující konkrétní pozemskou realitu proti manýristickým ideálním tvarům (například Odpočinek na cestě do Egypta v galerii Doria Pamphili). V Římě působil i žák Garracciů G. Reni (1575 – 1642) – autor fresek v chrámu S. Maria Maggiore.

Rokoko

V období rokoka byli činní umělci E. de Sanctis (1693 – 1740) – vytvořil Španělské schody na Piazza di Spagna, N. Salvi (1687 – 1751) – započal stavbu kašny Fontana di Trevi.

Klasicismus

Také za vrcholného klasicismu vznikala řada pozoruhodných architektonických děl. Do této doby spadá například úprava náměstí Piazza del Popolo od G. Valadiera.

Urbanismus a moderní ri tendenční směry

V 19. století Itálie postupně ztrácí své vedoucí postavení, zejména ve skulptuře a malířství. Rozvíjí se však dále urbanistika. Vzniká řada architektonicky cenných staveb, např. Justiční palác v sousedství Andělského hradu (1910, G. Calderini). Stavějí se i mohutné památníky, na jejichž uměleckou hodnotu bývají však nestejné názory (památník Viktora Emanuela II. z roku 11911 od G. Sacconiho).

Snaha po monumentalitě se uplatňovala i za fašistického režimu. Zůstávala však umělecky často na povrchu (Foro Italico, 30. léta).

Současnost

Po druhé světové válce vynikli jako architekti E. Montuari (římské nádraží Termini, 1951), P. L. Nervi (Palazzo dello Sport pro římskou olympiádu v roce 1960). Pozoruhodné je sídliště EUR s moderní ekonomickou infrastrukturou a kulturním vybavením.

Významná malířská a sochařská díla z novější doby si lze prohlédnout v Galerii d´Arte Moderna. Jejich autory je však již nutno pokládat za umělce obecně italské.

Dovolená v Itálii

Dovolená v Itálii je dobrou volbou pro každého, koho láká vyrazit do Itálie. Podívejte se na aktuální zájezdy do Itálie a nebo na žhavé Last minute, které jsou k dispozici. Stačí kliknout sem, vybrat si a objednat!