V rozmezí mezi 6. – 4. stoletím před naším letopočtem se v regionu Emila Romagna rozvíjela kultura s výraznými etruskými a etrusko-řeckými prvky. Do římské říše byla začleněna začátkem 2. století před naším letopočtem. Na konci římského císařství, v letech 402 – 476, se stala Ravenna sídelním městem západořímské říše. Poté se stala hlavním městem Ostrogótů za Theodoricha a jeho nástupců v letech 493 – 552 a její sláva doznívala ještě pod nadvládou Byzance.
Král Theodorich
Z drobných langobardských a franckých hrabství v západní části území vyrůstaly v 11. a 12. století městské komuny, které se dovedly prosadit proti římsko-německým císařům. Jako příklad je možno uvést Piazenza, Parma, Modena, Regio nell´Emilia, Bologna.
Od 14. století se prosazoval v některých z nich vliv Církevního státu, především v Bologni, Ferraře a v celé Romagni. Parma s Piacentou byly po milánské rodině Viscontiů spravovány v letech 1545 – 1731 vévody z rodu Farnese a následně Bourbony, zatímco Modenu, Reggio a zpočátku i Ferraru spravoval rod Este.
Tento vývoj nakrátko narušilo Napoleonovo obsazení Itálie. Po Napoleonově pádu se předešlé poměry obnovily, pouze vévodkyní v Parmě a Piacenze se stala druhá Napoleonova manželka císařovna Maria Luisa.
V roce 1850 se celá oblast stala součástí Sardinského, respektive Italského království.
Vývoj názvu regionu Emilia – Romagna
První polovina názvu Emilia Romagna byla odvozena od římské silnice. Druhá část se odvozuje od „Romania“. Tak v Konstantinopolu nazývali území okolo Ravenny, které patřilo jako poslední zbytek římské říše v Itálii Novému Římu na Bosporu. Rozsahem území patrně zahrnovalo provincie Ravennu, Fortli a Rimini, které v současnosti tvoří na jihovýchodě regionu menší část Emilia Romagny. Své „římské“ sebevědomí však čerpají obyvatelé Romagny nejen z krátké epizody období nadvlády Nového Říma. Tento kus země je totiž historicky svázán i s Věčným městem, neboť od 8. století, kdy francký král Pipin Krátký Langobardskému království odejmul bývalé území „Romanie“ a věnoval ho Svatému stolci, podléhají jeho obyvatelé vlivu Říma.
Z Pipinova daru se vyvinul Církevní stát, jehož posledním zbytkem je dnes Vatikán. Jenže ani ve středověku, ani v moderní době nebylo papežům dopřáváno se ze svého území radovat. Mezi místními šlechtickými rody a zástupci církve neustále docházelo ke sporům o obce i větší územní celky.
Boje o území v regionu Emilia – Romagna
Nejvíce z lokálních knížat toužících po moci řádil syn papeže Cesare Borgia, kterého lze označit za Ivana Hrozného italské renesance. Ten pro sebe, prostřednictvím úkladných vražd a zabíjení do roku 1500, ukořistil téměř celé území Romagne. S nemenší krutostí, avšak už ne tak úspěšně, již od 15. století ve svém okolí řádil rod Maletesta (doslovně přeloženo „zlá hlava“) z Rimini. Pro většinu násilných vládců však zůstal rozsah jejich moci omezen na menší či větší okruh kolem jejich sídla.
Cesare Borgia
To platilo pro rod Bentivoglio v Bologni právě tak jako pro rod Polenta v Ravenně, Ordelaffi ve Forli či pro rod Pio v Carpi. I to nejmenší panství bylo třeba neustále bránit. Svědčí o tom řada mohutných obranných tvrzí z neomítnutých cihel, které jsou v rovinách Pádské nížiny, na kopcích Apenin i v těch nejmenších obcích symbolem ochrany celého regionu.
Rozvoj umění v regionu Emilia – Romagna
Vzhledem k válečným šarvátkám v regionu dokázaly vyniknout jen dvě rodiny, které s podporou Říma, kam dosazovaly papeže a vlivné kardinály, byly schopny vytvořit trvale větší vévodství.
Rod Farnese ovládal od pozdní renesance až do doby baroka západní Emilii a rod Este již od středověku panoval ve Ferraře a v Modeně. Jejich vláda umožnila téměř bez zábran rozvoj architektury, sochařství a malířství. Umění v oblasti Romagna ostatně pro dosažení nejvyššího rozkvětu nikdy nepotřebovalo dlouhou dobu na rozjezd.
Vrcholná umělecká díla regionu, jsou svým perfektním provedením velice přesvědčivá a budí dojem, že vznikla bez jakékoliv námahy. V Ravenně například během několika staletí vznikly nejkrásnější mozaiky pozdní antiky. Souhra románského sochařství a stavitelského umění sotva kde jinde dosáhla tak potěšitelného výsledku jako v podobě dómu v Modeně a baptisteria v Parmě. Tytéž discipliny vytvořily v Tempio Malatestiano v Rimini pokladnici rané renesance. A v postavě Neptuna na Piazza Maggiore vlastní Bologna jedno z hlavních bronzových děl manýrismu.
