ParmaMěsto

Město Parma leží 92 kilometrů severozápadně od Bologni v italském regionu Emilia Romagna. Město je charakteristické svou architekturou a krásnou přírodou v okolí. Je významným průmyslovým a zemědělským střediskem. Sídlo zde má univerzita. Domov tu našlo okolo 170 tisíc obyvatel.

Historie města Parma

Své jméno město získalo pravděpodobně od Etrusků, v jejichž řeči slovo parma označovalo štít ve tvaru kruhu.

Od roku 183 před naším letopočtem byla Parma římskou kolonií, která však byla kolem roku 44 před naším letopočtem zničena a poté znovu vybudována za vlády císaře Augusta.

Po barbarské éře byla Parma součástí Byzantského exarchátu Ravenna a od 6. století pak součástí Lombardie. V 11. – 14. století se rozvíjela samostatně, ovšem v letech 1346 – 1512 byla pod milánskou nadvládou. Poté byla krátce součástí Církevního státu až nakonec od roku 1545 tvořila spolu s Piazenzou samostatné vévodství. Do roku 1731 zde vládla dynastie Farnese, poté až do roku 1859 Bourboni (s výjimkou let 1815 – 1847, kdy byla v držení Marie Luisy, druhé Napoleonovy manželky).

Čím je Parma proslulá?

Nad Frankfurtem, Vídní, Krakovem a Lyonem se v Parmě jen mírně usmívají. V těchto městech totiž stvořili tučné nebo přinejmenším obyčejné uzeniny, zatímco v Parmě se zrodila šunka, která nemá konkurenci na celém světě. Světově proslulá šunka Prosciutto di Parma je skutečným gurmánským skvostem, ale musí to být opravdu originál a žádná obyčejná náhražka. A to můžeme zmínit i vynikající sýr Parmigiano Reggiano, který se v této oblasti rovněž vyrábí a který dodává výbornou chuť spoustě těstovinových jídel.

Při bližším zkoumání však zjistíte, že se obyvatelé Parmy pěkně vychloubají. Ve městě se totiž nanejvýš vyrábějí těstoviny, které jednou velmi chutnaly Stefi Grafové. Proslulá šunka však pochází především z Langhirana, kde volně zavěšená pomalu vysychá ve větrech vanoucích od Riviéry.

Ani parmezán nevznikl v Parmě, ale na venkově v široké Pádské nížině a to nejen v provincii Parma. Původně vlastně pocházel z Reggia.

Parma a umění

Milovníci umění mají s Parmou spojena především dvě jména. Benedetto Antelami zanechal v dómu a baptisteriu, které sám navrhl, mistrovská díla románského sochařství. Antonio Allegri Correggio, jenž v Parmě od roku 1520 do roku 1536 strávil posledních 16 let svého života, je považován za jednu z nejvýraznějších postav italského renesančního malířství.

Ale pobývaly tu i další slavné osoby. Giuseppe Verdi, který se narodil v nedalekém Roncolu, měl vášnivou ctitelku ve vévodkyni Marii Luise. Režisér Bernardo Bertolucci, který rovněž pochází z Parmy, ve svém díle – především ve filmu „1900“ – zvěčnil krajinu svého domova. Rozhodně se vyplatí vypravit se po jejich stopách.

Ovšem v případě legendární „Kartouzy parmské“ by toto hledání bylo marné. Ta je totiž pouhým výplodem Stendhalovy fantazie.

Zajímavosti města Parma

Baptisterium

Autor stavby Baptisteria byl na své dílo tak pyšný, že (na svou dobu velmi neobvykle) na mariánský portál vytesal své jméno a datum zahájení stavby: Antelami 1196.

Základní ideu pro stavbu tohoto baptisteria čerpal z představy o světě, běžné v jeho době. Lidé si ve středověku představovali Zemi jako čtverec, nebe jako kruh – stavitel Antelami proto zvolil jako půdorys osmiúhelník. Tím však symbolika nekončí. Tři portály odkazují na nebeskou Svatou Trojici.

Camera di San Paolo

Nikdo by netušil, že Camera di San Paolo je soukromé obydlí představené jednoho ženského kláštera. Na stěnách a klenbě se nachází révou obrostlý baldachýn, bezelstní veselí mladí chlapci avšak záhadně, ale rozhodně ne svaté alegorie. Uprostřed této skryté zahrady lásky se objevuje sama abatyše, nikoli však v rouše svého řádu, ale jako bohyně lovu Diana.

Giovanna di Piazenza, humanisticky smýšlející dcera z jedné bohaté rodiny, provokovala knížecím stylem života v tomto klášteře papeže dost dlouho. Avšak provokativními freskami od Correggia ve svém soukromém pokoji překročila veškeré hranice. Papež zavedl v konventu opět pořádek a dal místnost uzavřít.

Teprve o 250 let později byly tyto privátní prostory znovu objeveny jedním německým malířem.

Dóm

Šance, že v podélné lodi parmského Dómu románské baziliky zažijete bohoslužbu, je mizivá. Jako ve většině italských kostelů postačuje i zde pro shromažďování obce krypta. Můžete tu obdivovat zbytky římské mozaikové podlahy, avšak mnohem víc se vyplatí pohlédnout do kupole dómu, ve které Correggio ztvárnil Nanebevzetí Panny Marie.

Nekonvenční pojetí tohoto tématu zajistilo malíři zakázku na freskovou výzdobu celého dómu.

Parco Ducale

Na druhé straně řeky Torrente Parma za mostem Ponte Verdi se rozprostírá knížecí zahrada Parco Ducale. Byla založena koncem 16. století Ottaviem Farmese ve snaze patřičně vybavit nové rezidenční město.

V zahradním paláci v současné době sídlí carabinieri, které lze případně za malé spropitné požádat o prohlídku fresek. Zvláště v Sále polibku a v Sále lásky se dá totiž důkladně prostudovat to, co v době raného baroka vzrušovalo city.

San Giovanni Evangelista

V prastarém konventu San Giovanni Evangelista se čtyřmi ambity z 16. století ještě dnes žije dvacet benediktínů, kteří se jako kdysi věnují péči o nemocné.

V krásné historické lékárně prodávají léčivé byliny, čaje a masti. Chloubou klášterního kostela jsou díla Correggia, která zde byla umístěna hned po dokončení v letech 1520 – 1524, především jde o fresku v kupoli.

Santa Maria della Steccata

Centrální stavba Santa Maria della Steccata z období vrcholné renesance nahradila oratorium, které bylo ohrazeno laťkovým plotem (steccata).

Od roku 1533 do roku 1539 maloval Parmigianino na stropě alegorické fresky, které představují patrně bláznivé a chytré panny. Jednoznačně však tyto motivy objasněny nejsou.

Muzeum Glauco Lombardi

V Muzeu Glauco Lombardi můžete obdivovat vzpomínky na francouzskou éru a především na Marii Luisu Rakouskou, jež po vyhnání manžela Napoleona našla útěchu ve vévodství Parma, Piancenza a Guastalla.

Dovolená Parma

Klikněte pro zobrazení nabídky Parma: zájezdy nebo Parma: Last minute a vyberte si tu nejzajímavější dovolenou v destinaci Parma!