Na samém počátku byly Benátky pouhou skupinkou ostrovů uprostřed plytké močálové laguny, na nichž se usídlili uprchlíci z okolního kraje Veneto.
V průběhu staletí se ovšem rozvinuly v mocnou obchodní republiku, rozkládající se na jih ke Středozemnímu moři a na sever k Alpám. V obrovských skladištích se uchovávala sůl, obchodovalo se s exotickým kořením a vybranými látkami z východu, organizovaly se tu křížové výpravy a hromadily se památky.
Populace tehdejších Benátek zřejmě nikdy nepřevýšila 160 tisíc obyvatel, avšak daleko za opevněnými městy podél dalmatského pobřeží ležely odlehlé výspy, jako Kréta a Kypr. Chránily klíčové trasy využívané pro obchod s arabskými zeměmi. Směrem na západ přes Pádskou nížinu, sahal vliv Benátek do Trevisa, Vicenzy a Verony a posléze až k Bergamu na okraji Milána a državám mocných Viscontiů.
Oslabování vlivu Byzantské říše
V 7. století oslabovala moc Byzantské říše a město Benátky začalo vystupovat samostatněji. Postavilo se například kolem roku 726 na stranu papeže v byzantském sporu o ikonoklasmus. Uzavřelo smlouvu s Langobardy, což byla první samostatná dohoda neschválená byzantským císařem. Místní vládce – dóže tak postupně přecházel z postavení byzantského místodržícího do role samostatného činitele mezinárodní politiky. Město však ještě formálně zůstávalo součástí Byzantské říše. Mírová smlouva mezi byzantským císařem Nikeforem I. a franckým císařem Karlem Velikým uznala Benátky jako samostatné, avšak formálně náležející k Byzanci.
Svou samostatnost město demonstrovalo i prohlášením svatého Marka patronem města poté, co byly jeho údajné ostatky uloupeny roku 828 z Alexandrie. Symbol evangelisty Marka – okřídlený lev, se stal znakem města a celého benátského státu.
Benátky jako námořní velmoc
Za vlády dóžete Pietra II. Orseola v letech 991 – 1008, začal vzestup města jako námořní velmoci. Kolem roku 1000 proběhlo úspěšné vojenské tažení proti chorvatské Dalmácii a v letech 1002 – 1003 porazila benátská flotila Saracény obléhající byzantské Bari.
Benátský obchod zajišťovala od 11. století důležitá privilegia na obchod mezi Svatou říší římskou a Orientem.
Benátky v křížových výpravách
Benátky se začaly zúčastňovat křížových výprav, zahájených koncem 11. století. Ze čtvrté křížové výpravy v letech 1201 – 1204 získaly velkou hmotnou kořist i územní zisky. Opanovali asi třetinu území Byzance – velkou část Konstantinopole (dnešní Istanbul) a Adrianopolis, významné přístavy Dubrovník a Brač na Jadranu, Koron a Modon na Peloponézu, Gallipoli na evropském břehu Dardanel a maloasijskou Héraklei spolu s téměř všemi řeckými ostrovy včetně Kréty a Euboie.
Svůj válečný triumf využily Benátky v následujících letech k vytvoření obchodního impéria a koloniální říše ve východním Středomoří. Hlavním rivalem Benátek se v té době stalo jiné italské obchodní město – Janov.
Oslabování vlivu Benátek
Důležité zájmy Benátčanů ohrožovali Turci, kteří se postupně stávali pány Malé Asie. Obchod s Orientem byl od té doby možný jen přes Černé moře.
Roku 1348 postihl toto město mor, při kterém z původních 110 tisíc obyvatel zůstalo jen asi 70 tisíc.
Turci posilovali svou námořní moc a v roce 1538 poprvé porazili Benátčany na moři v bitvě u Prevesy a odebrali jim vévodství Naxos a další území včetně Kypru. V roce 1571 zvítězily Benátky nad Turky v námořní bitvě u Lepanta, avšak toto vítězství jim už žádné významnější zisky nepřineslo.
Mapa Benátek z roku 1650
Poslední fáze existence benátské republiky skončila italským polním tažením Napoleona Bonaparta, jenž Benátky obsadil 14. května 1797. Mírem v Campo Formio byla předána většina dosavadního benátského území pod svrchovanost rakouských Habsburků. Jónské ostrovy si ponechala Francie.
Samostatná republika a připojení k Itálii
V revolučním roce 1848 proběhla vlna odporu proti Habsburkům i v severní Itálii. Benátští revolucionáři, pod vedením Daniela Manina, vyhlásili 23. března vlastní nezávislou benátskou republiku. Ta se udržela jako poslední bašta odporu vzbouřenců, než ji 23. srpna 1849 zničila rakouská armáda.
Benátky v roce 1850
Rakušané pak benátské území drželi až do roku 1866, kdy připadlo sjednocenému Italskému království.
Dějiny Benátské republiky v datech
| 5. dubna 421 | Založení Benátek – den sv. Marka |
| 697 | Volba prvního dóžete Pauluccia Anafesta |
| 828 | Do Benátek bylo přivezeno tělo svatého Marka |
| 1204 | Kruté obléhání Konstantinopole během čtvrté křížové výpravy, vedené dóžetem Enrikem Dandolem |
| 1348 | Ve městě vypukl mor a podléhá mu 40% obyvatel Benátek |
| 1355 | Za spiknutí byl sťat dóže Marin Falier |
| 1381 | Janov poražen v bitvě u Chioggie, Benátky se ujímají vlády na Jadranu a ve Středomoří |
| 1571 | Vítězství nad Turky v bitvě u Lepanta |
| 1669 | Po 25 letech válčení s Turky ztratily Benátky Krétu |
| 1797 | Invaze Napoleona do Veneta, počátek pádu Benátské republiky |
