VicenzaUNESCO

Vicenza leží na soutoku řek Bacchiglione a Retrone na severním úpatí Monti Berici. Město je rozloženo v pahorkatém terénu na přechodu mezi Pádskou nížinou a podhůřím Alp. Od Benátek je vzdálená asi 70 kilometrů směrem na západ. Ve městě žije okolo 120 tisíc obyvatel.

Historie města Vicenza

Město bylo založeno v dávném starověku, někdy mezi 11. a 7. stoletím před naším letopočtem. V době založení a potom, kdy se stala římským městem, nesla název Vicetia. Již tehdy se mohla pyšnit divadlem. Byl zde postaven i akvadukt.

Počátkem 15. století se město dostalo pod nadvládu Benátek. Své nejslavnější období zažilo město v 16. století. S Benátkami sdílela Vicenza jejich osud až do dobytí Napoleonem roku 1797. Po napoleonských válkách připadla Rakouskému císařství.

V roce 1866 se Vicenza s celým regionem Veneto stala součástí Italského království.

Těžké chvíle prožívalo město v obou světových válkách, kdy se v jeho okolí odehrávaly těžké boje. Po 2. světové válce se Vicenza stala jedním z nejbohatších měst Itálie.

Od roku 1991 zde působí několik pracovišť univerzity města Padova.

Co nabízí Vicenza

Z turistického hlediska stojí dnes Vicenza poněkud ve stínu svých slavnějších sousedů Padovy a Verony. Procházka historickým jádrem tohoto úpravného města však ve vás jistě zanechá příznivé dojmy. Historické jádro města spolu s Palladiovými vilami rozesetými v okolní krajině bylo v roce 1991 zapsáno do seznamu světového dědictví UNESCO.

Ve Vicenze strávil většinu života slavný pozdně renesanční architekt Andrea Palladio. Téměř všechna jeho díla vznikla ve Vicenze a okolí, avšak narodil se v Padově. Jeho skutečné jméno znělo Andrea di Pietro della Gondola. Vytvořil si originální nezaměnitelný styl a mnohé jeho stavby můžete spatřit ve Vicenze a okolí i dnes.

Přímo na hlavním náměstí Piazza dei Signori stojí Palazzo della Regione s nádhernou lodžií. Na náměstí je k vidění také Basilica Palladiana – středověká radnice ze 13. století, obestavěná dvojitými arkádami. Nalézá se tu Torre Bissara, štíhlá věž z 12. století vysoká 82 metry, přestavěná ve 14. století na zvonici. Na protější straně spatříte Loggia del Capitano z roku 1571, sídlil zde benátský guvernér.

K významným Palladiovým stavbám se řadí i Palazzo Chiericati, dnes využívaný jako galerie a divadlo Teatro Olimpico. Teatro Olimpico je asi nejstarší kryté divadlo, dokončené roku 1583. Má polokruhové mramorové lavice, ozdobnou stěnu s bohatou plastickou výzdobou a se třemi průchody, jež uzavírají scénu.

V roce 1580 Palladio ve Vicenze zemřel a na jeho tradici pak navázali další architekti, zejména Vizenzo Scamozi.

Pěkným náměstím je Piazza del Duomo, na němž stojí mariánská katedrála (Duomo) z 15. století, gotické cihlové trojlodí s renesančním závěrem. Kostel byl postaven na místě starší stavby. Fasáda upoutá střídáním červených a bílých mramorových ornamentů. Biskupský palác (Palazzo vescovile) pochází z 15. – 16. století.

Hlavní třída staré části Vicenzy nese – nikoli překvapivě – název Corso Andrea Palladio. Lemují ji výstavné paláce, ovšem ne všechny jsou dílem velkého Mistra. Gotickému paláci Caldogno Da Scio se říká Casa d´Oro (Zlatý dům). Kostel Santa Corona pochází z 13. století a byl vystavěn k ochraně vzácné relikvie, trnu z Kristovy koruny. Součástí chrámu je renesanční kaple Valmara, dílo Andrey Palladia.

Ve Vicenze určitě nevynechejte

Asi nejznámější z Palladiových vil, zvaná La Rotonda (správným jménem Villa Almerico Capra), se nachází malý kousek za Vicenzou. Rotunda stojí na mírné vyvýšenině a má symetrický půdorys se čtyřmi předsazenými portíky. Přísně symetrická stavba na čtvercovém půdorysu se čtyřmi schodišti má uprostřed kruhový sál s kopulí.

Na jihovýchodním okraji Vicenzy na vrchu Monte Berico stojí mariánská poutní bazilika Santuario della Madonna di Monte Berico. Od kostela se otevírá krásný výhled na město i do okolní krajiny. Z města sem můžete vystoupat krytou galerií Portici di Monte.

V kostele sv. Vavřince (San Lorenzo) jsou k vidění zdobené hrobky významných občanů města.

Projděte se podél říčky Bancichiglione. Spatříte celkem čtyři mosty a také odvrácenou tvář starého města, odlišnou od palladiánské nádhery.

Zajíamvosti města Vicenza

Basilika Palladiana (Palazzo della Regione)

Nejznámější stavba Vicenzy, Basilika Palladiana, zaujímá téměř celé náměstí Piazza dei Signori. Původní stavbou zde byl Palazzo dela Regione, který se začal stavět v roce 1449 a sloužil nikoli jako kostel, ale jako shromaždiště vedoucí vrstvy města a přízvisko „bazilika“ získal až díky Palladiovi. Roku 1496 se palác částečně zřítil, díky čemuž bylo o padesát let později rozhodnuto zadat jeho obnovu Palladiovi. Ten se úkolu zhostil vskutku důstojně – nová bazilika, dokončená teprve v roce 1617, se stala jedním z jeho nejvýznamnějších děl.

Stavba fascinuje především svými liniemi a kontrasty. Dvě patra sloupových chodeb zaklenutých oblouky působí elegantně a slavnostně.

Duomo Santa Maria Maggiore

Duomo (katedrála) Santa Maria Maggiore byl ve městě Vicenza postaven v roce 1400 na místě raně křesťanského kostela a později byl několikrát přestavěn. Kupoli získal teprve v polovině 16. století. Během druhé světové války byl těžce poškozen. Zatímco fasáda vykazuje výrazné gotické prvky, chór je spíše renesanční. V jednom interiéru stojí za pozornost překrásně zdobený hlavní oltář z roku 1356 od Lorenza Veneziana v rodinné kapli.

Ve čtvrté kapli si povšimněte gotického mramorového sarkofágu z roku 1359, jenž sloužil jako oltářní stůl. A nakonec si prohlédněte oltářní obraz od Antonina di Nicoló da Venezia v páté kapli vlevo, zobrazující korunování Panny Marie.

Loggia del Capitaniato

Stavba budovy Loggia del Capitaniato (či Palazzo del Capitaniato) stojící naproti „Palladiově bazilice“ ve městě Vicenza byla započata roku 1571 podle Palladiových plánů jako rezidence benátského velitele, který chtěl touto stavbou oslavit vítězství nad Turky u Lepanta. Lodžie však zůstala nedokončena.

Z původně plánovaných sedmi arkád v průčelí byly postaveny pouze tři. Na pravé straně je znázorněno vítězství u Lepanta (1571). V horním salonu dnes zasedá městská rada.

Palazzo Chiericati

V místech, kde dnes stojí Palazzo Chiericati, dříve tekla řeka Bacchiglione. Tady se nacházel přístav města Vicenza, kam vplouvaly lodě naložené dřevem, kolem dokola jen pole a lány. Tím lze vysvětlit, proč působí průčelí paláce tak lehkým a otevřeným dojmem, téměř jako venkovské sídlo. Palác navrhl roku 1550 Palladio pro hraběte Valeria Chiericatiho.

Za architektova života byla ovšem dokončena jen malá část stavby, práce pokračovaly do roku 1680. Západní část se datuje až do 19. století.

Uvnitř paláce dnes sídlí Městské muzeum s archeologickým oddělením a obrazárna.

Chiesa di San Lorenzo

Františkánský kostel sv. Vavřince (Chiesa di San Lorenzo), vybudovaný ve Vicenze v letech 1280 – 1330 a úplně dokončený v 15. století, zdobí nádherný portál se sochařskou výzdobou, lvy a reliéfy s apoštoly na ostění. Byl vytvořený v letech 1342 – 1344 a financovaný šlechticem Pietrem da Marano. Tento šlechtic, rytíř na dvoře Scaligerů, je vyobrazen v lunetě.

Trojlodní interiér s raně gotickými hlavicemi je zaklenut křížovou klenbou. Na chóru za hlavním oltářem lze dosud rozeznat černou mramorovou desku původního oltáře z roku 1289. V kapli della Madonna si povšimněte fresky „Stětí sv. Pavla“ od Bartolomea Montagni.

Chiesa di San Rocco

Se stavbou kostela Chiesa di San Rocco bylo započato roku 1485 během velké morové epidemie, která zasáhla i město Vicenza. V 16. století byla stavba prodloužena, roku 1530 vznikla zvonice. Fasádu zdobí pěkná rozeta. Hlavní oltář v jednolodním interiéru kostela se datuje do 16. století. Fresky v presbytáři pochází z pozdního středověku.

Druhý oltář vpravo zdobí obraz „Uctívání králů“ od Agostina Galeazziho z roku 1559.

Santa Chiara

Jednolodní kostel klarisek Santa Chiara (stavba v letech 1451 – 1478) ve městě Vicenza spojuje středověké stavitelské formy s prvky renesančními. Portál zdobí reliéf sv. Bernardina ze Sieny z roku 1500. Uvnitř stojí za pozornost malby Maganzovy dílny a obrazy Giulia Carpioniho.

V sakristii se nachází pieta z 15. století a obrazy Giovanniho Cozzy.

Santa Corona

Ve 13. století se biskup Bartoloměj vrátil z Breganzy do Vicenzy se svým trnem z Kristovy koruny uložené v Sabte Chapell, jejž mu daroval francouzský král Ludvík IX. Pro tuto relikvii trnové koruny (takzvaná „corona“) byl vystavěn kostel Santa Corona, dokončený roku 1270. V letech 1479 – 1504 byl nově vybudován chór a presbytář podle plánů Lorenza da Bologni. V 18. a 19. století byl chrám restaurován.

V průběhu století byl tento kostel – jeden z architektonických skvostů Vicenzy – vyzdoben cennými uměleckými díly, mimo jiné „Křest Krista“ od Belliniho a „Uctíváním králů“ od Veroneseho (1573). Hlavní oltář vytvořil Fra Giorgo Bovio (1670). Pozoruhodný oltář v páté kapli levé postranní lodě je dílem Rocca da Vicenzy. Kapli Thiene zdobí oltářní obraz od Battisty Pittoniho z 18. století.

Největší zážitek však skýtá kaple Valmarana, která vznikla roku 1566 podle návrhů Palladiových. Oltář, pravděpodobně rovněž od Palladia, je nesen dvěma korintskými sloupy a zakončen štítem zdobeným erbem hraběte Valmarany.

Andrea Palladio je v tomto kostele pohřben v rodinné hrobce své manželky. Jeho náhrobek se nachází u posledního pilíře vlevo. Jeho tělesné ostatky se však od poloviny minulého století nalézají v monumentální hrobce na hřbitově navrženém Malacarnem.

Santi Felice e Fortunato

Nejstarší jádro baziliky Santi Felice e Fortunato ve městě Vicenza se datuje až do 4. století. V následujících staletích byly přistavěny další části kostela. Za svůj dnešní vzhled chrám vděčí rozšíření a renovaci v 10. a 12. století. Fasáda pochází z 9. – 10. století, hlavní portál a rozeta z 12. století, zvonice ze století čtrnáctého.

V interiéru trojlodní baziliky se nachází pozdně antické sloupy, v přední části střední lodi se dosud zachovaly části podlahové mozaiky ze 4. století, v pravé příčné lodi je martyrion z 5. století. Pod chórem se nalézá krypta s hroby obou světců, sv. Felice a sv. Fortunata.

Santuario della Madonna di Monte Berico

Poutní místo na Monte Berico, s barokní bazilikou a poutní cestou se 150 oblouky a 17 kaplemi jižně od města, vzniklo na základě zjevení Panny Marie jedné selce z Vicenzy. Té se roku 1426 zjevila Panna Maria a tam, kde se tento zázrak stal, byl vystavěn kostel s křížovou chodbou Santuario della Madonna di Monte Berico. Roku 1576 byl Palladio pověřen jeho rozšířením. Na konci 17. století byl kostel přestavěn podle plánů Carla Borelly. Výzdoba fasády pochází z dílny Oracia Marinaliho. Zvonice se datuje do 19. století.

V interiéru s barokní výzdobou najdete kapli s pietou – mistrovským dílem Bartolomea Montagni (z roku 1500). V sakristii je pěkná freska od stejného umělce. V refektáři gotického kláštera je přechováván Veronesův obraz „Hostina Řehoře Velikého“ z roku 1572.

Z návrší se naskýtá pěkný výhled na Vicenzu.

Teatro Olimpico

Stavbu divadla Teatro Olimpico ve Vicente zadali členové „Accademia Olimpica“ Andreovi Palladiovi, aby vytvořil vhodný a hodnotný prostor pro uvádění klasických tragédií. Architekt začal s prací roku 1580, jen několik měsíců před svou smrtí. Stavbu tak dokončil jeho žák Vicento Scamozzi roku 1585.

Divadlo samotné už je jedinečným představením. Je to téměř magický prostor ze dřeva a štuku, postavený podle klasického schématu, jenž znázorňuje sedm ulic thébských – ve skutečnosti se však jedná o ideální kopii několika ulic ve Vicenze. Je to perfektní příklad iluzionistické architektury kulis. Divadlo bylo otevřeno Sofoklovou hrou „Oidipus“ dne 3. března 1585.

Villa Almerico Capra (La Rotonda)

Stavbu vily Villa Almerico Capra (říká se jí také „La Rotonda“) ve městě Vicenza začal Paolo Almerico roku 1550/1551. Dokončena byla až na konci století. Stala se vrcholem úsilí Andrey Palladia skloubit v jedné stavbě klasický koncept vily a chrámu a vytvořit tak ideální místo, kde by se člověk mohl oddávat umění, literatuře a vědě. K dokončení vily po smrti Palladia byl povolán jeho nejnadanější žák Vicenzo Scamozzi.

La Rotonda má čtvercový půdorys se čtyřmi průčelími, které zdobí portiky vždy se šesti ionskými sloupy. Strop ve tvaru polokoule zdobí fresky od Alessandra Maganzy. Poblíž stojící Barchessu (hospodářskou budovu) vytvořil Vicenzo Scamozi.

Villa Valmarana (“Ai Nani“)

Villa Valmarana, zvaná „u trpaslíka“ (“Ai Nani“) byla postavena ve městě Vicenza roku 1669 podle neznámého architekta. Roku 1720 ji koupila rodina Valmarana, v jejímž majetku je dodnes. Komplex na úpatí vrchoviny Berici tvoří tři objekty: obytný dům z let 1665 – 1670, stáj a honosný dům, obojí z 18. století.

Interiéry jsou zdobeny překrásnými freskami od Giambattisty a Giandomenica Tiepolo. K nejznámějším sochám ve vile patří trpaslíci (nani), zřejmě od Giambattisty Bendazzoliho, jimž vila vděčí i za své přízvisko.

Museo Civico

Expozici městského muzea Museo Civico v paláci Chiericati města Vicenza tvoří kromě archeologické sbírky také obrazárna s různými mistrovskými díly benátského malířství.

Za pozornost stojí především „Matka Boží a světci“ od Paola Veroneseho a „Doba odhalující pravdu“ od Giambattisty Tiepola.

Dovolená Vicenza

Klikněte pro zobrazení nabídky Vicenza: zájezdy nebo Vicenza: Last minute a vyberte si tu nejzajímavější dovolenou v destinaci Vicenza!