Bali není jen tropický ráj s plážemi, rýžovými poli a chrámy. Bali je hlavně o náboženství, kterému se na ostrově přizpůsobuje vše a pro místní je to určitý druh životního stylu. Náboženství je pro místní obyvatele neoddělitelnou součástí života a tradiční hinduistická víra ovlivňuje veškerý chod na ostrově po celý rok.
Většina obyvatel Bali jsou totiž hinduisté. Může se tedy stát, že vaše do detailu naplánovaná dovolená nebude probíhat, tak jak byste chtěli. Občas budete muset něco trochu změnit či přizpůsobit. Balijci jsou velmi milí a přátelští, jen se jim nelíbí, když turisté nerespektují a nedodržují určitá pravidla například při vstupech do chrámů nebo při účasti na ceremonii.
- NEVSTUPUJTE DO ZAKÁZANÉHO PROSTORU CHRÁMU
Říká se, že na Bali je údajně až sto tisíc chrámů. A hinduistické chrámy jsou roztroušeny na různých místech – v terasách rýžových polí, na tržnicích, na plážích, na hřbitovech, ve městech i v každé vesnici. Malá svatyně je v každé domácnosti i v každém hotelu. Chrámy jsou centrem balijské kultury, probíhají zde veškeré důležité ceremonie a mají i svou typickou architekturu, kterou uvidíte jen na Bali. Měli byste tak alespoň jeden chrám zařadit na seznam na vaší dovolené. Rozhodně si nenechte ujít chrám Pura Luhur Uluwatu, Pura Ulun Danu Bratan a také Pura Tanah Lot. Jsou sice turisticky dost oblíbené (takže zde není nikdy klid, jako třeba v chrámu Pura Luhur Batukaru), ale za návštěvu rozhodně stojí.
Pura Ulun Danu Bratan
Mějte však na paměti, že chrám je posvátné místo a dle toho byste se měli uvnitř chovat a dodržovat určitá pravidla:
- Tílka nejsou úplně vhodná, ale místní to víceméně tolerují, ale mnohem lepší je, když budete mít ramena zakrytá. Na plavky zapomeňte, ty si nechte až na pláž.
- Při vstupu do chrámu musíte mít uvázaný sarong kolem pasu, který vám zakryje kolena. Vyjadřujete tím respekt k místu a bohům. Ve většině chrámů vám po zaplacení vstupu sarong půjčí, ale není na škodu si ho za pár korun koupit na trhu, a pak ho můžete kdykoliv využít, i třeba na spálená ramena.
- Pokud mají ženy menstruaci, mají zakázáno do chrámu vstoupit, jsou nečisté.
- Některé části chrámu jsou zamčené a slouží pouze místním, kde se můžou modlit jen oni. Místa, kam mají turisté zákaz, jsou označena cedulí „Dilarang masuk“, což znamená zákaz vstupu a přístup sem mají pouze kněží a modlící se. I když uvidíte, že je brána otevřená, přesto dovnitř nevstupujte.
Dilarang masuk – zákaz vstupu
TIP: Poznejte kulturu na Bali, chrámy, přírodu a památky tohoto ostrova. Vydejte se na jeden z poznávacích zájezdů na Bali a zažijte neuvěřitelnou atmosféru tohoto ostrova.
- TRIDATU – NÁRAMEK POŽEHNÁNÍ PO OBŘADU S KNĚZEM
Většina chrámů je turistům na Bali přístupná a v některých se můžete zúčastnit i ceremonie s místními věřícími. Například v Besakih (nejdůležitější chrám tzv. Matka chrámů) nebo v Tirta Empul (nejposvátnější prameny na Bali) jsem párkrát viděla turisty při ceremonii. Pokud se budete chtít obřadu zúčastnit, doporučuji si zajistit místního průvodce, který vám vysvětlí co a jak. Balijci jsou v tomhle hodně tolerantní, jen musíte být vhodně a oblečeni. Jak jsem již zmiňovala na začátku – žádná tílka, příliš krátké kraťasy, ale v sarongu a košili či tričku.
Tridatu – balijský náramek požehnání po obřadu
Po skončení obřadu dostanete od kněze tzv. náramek požehnání. Existuje několik druhů takových náramků, ale nejběžnější je tridatu náramek. Skládá se ze tří barev – červené, bílé a černé. Kněz vám ho osobně uváže na vaše zápěstí po skončení obřadu. Tyto tři barvy představují tři bohy, ke kterým se místní modlí – Brahmu, Šivu a Višnu. Také reprezentují symbol tří fází našeho života – narození, život a smrt. Nošením tohoto náramku vyjadřujete úctu k těmto bohům. Tyto náramky mohou být vyrobeny pouze knězem ve speciální dny. Balijci tento náramek nosí, dokud jim sám nespadne z ruky.
- OBĚTINY NA KAŽDÉM ROHU
Hned při výlezu z letiště na ně narazíte. Jsou všude – na chodnících, v chrámech, v autech nebo na motorkách. Obětina neboli canang sari je vyjádření vděčnosti bohům. Každá obětina se většinou skládá z mističky, která je vytvořená z palmového listu, rýže, květin, ovoce a zapálené vonné tyčinky. A právě vůni vonných tyčinek ucítíte na Bali na každém kroku. Obětiny jsou připravovány každý den a většinou pokládány brzo ráno nebo před soumrakem jako symbol pravidelnosti, aby si místní zajistili neustálou přízeň bohů.
Canang sari – nádherné balijské obětiny bohům
Každý den uvidíte místní ženy, jak vynáší z domu připravené obětiny, roznáší je po všech svatyních v domě a jeho okolí. Po položení každé z nich zapálí vonnou tyčinku a lehkým pohybem ruky nechají vůni vzlétnout k nebi, po čemž se krátce pomodlí a pokračují k další svatyni, kde provedou stejný rituál. Tím, že je vůně vynesena do nebe, upozorní bohy, že můžou sestoupit a najíst se esence obětiny, čímž její posvátnost zaniká a obětina je ponechána svému osudu. Zpravidla ji sežerou psi, kočky nebo jsou přejety či pošlapány.
Nicméně i ženy jsou limitovány při přípravě obětin. Pokud mají menstruaci, jsou považovány za nečisté a nemohou vykonávat nic, co je spojeno s obětinami. V těchto dnech je zastoupí některý mužský člen rodiny.
- HARI NYEPI – DEN TICHA NA 24 HODIN
Jednou v roce a to vždy v březnu se ostrov Bali ocitne v naprostém tichu na 24 hodin. Tento den totiž Balijci slaví příchod nového roku. Balijský nový rok neboli den ticha spočívá ve vyhánění zlých duchů a démonů z ostrova Bali. Je to největší balijsko-hinduistický svátek a nikde jinde na světě ho nezažijete. Datum se mění v závislosti na balijském kalendáři Saka, ten je 78 let pozadu za gregoriánským kalendářem a sleduje měsíční sekvenci.
Hari Nyepi – den ticha na oslavu příchodu nového roku na Bali
Po půlnoci nastane zásadní zlom – celý ostrov ztichne. Kdyby se totiž zlí démoni, kteří byli vyhnáni z ostrova chtěli vrátit, zjistí, že je ostrov prázdný. Tento svátek respektují všichni, kteří na ostrově zůstanou nehledě na vyznání. Svátek se drží od šesté hodiny ranní do šesté hodiny ranní dalšího dne. Je zakázáno vycházet ven z domu, používat oheň či svítit světlem nebo pracovat. Žádná auta ani motorky na ulicích neuslyšíte. Toto se týká se i turistů, kteří zde zrovna tento den pobývají.
Ulice jsou prázdné, hlídá je jen speciální policie Pecalang. Pokud vás chytnou venku, zaplatíte pokutu. Večer i hlídají, zda nesvítíte, povoleny jsou pouze svíčky. Na ulici můžou vyjet jen záchranné složky, ale ty jsou také částečně omezené. Letiště je zavřené, na ostrov se nedá přiletět, ani z něj odletět.
- NGABEN – KREMACE
Kremace jsou součástí balijské kultury. Při dovolené na Bali budete mít možná štěstí a nějakou kremaci zažijete, ale spíše pokud tu budete pobývat delší dobu. A je opravdový zážitek a s našimi pohřby to nemá vůbec nic společného. Kremační rituál je nazýván ngaben a pro Balijce nejsou žádným utrpením, ani při nich nesmutní. Místní věří, že duši oproštěnou od těla, která ji během pozemského života svazuje, čeká po smrti a spálení mnohem veselejší budoucnost.
Kremační ceremoniál na Bali
Zpopelnění tělesné schránky je proto velice důležité, ale hodně nákladná záležitost. Někteří nebožtíci čekají tak pár let v zemi, než pozůstalí naspoří nutnou částku. Až poté mohou kremaci uskutečnit. A tato částka je dost vysoká v porovnání, kolik si tu místní vydělají. Pohřbu se totiž účastní nejširší příbuzenstvo, spousta známých a vítáni jsou i cizinci. Nedostatek financí pak někdy Balijci řeší hromadným spálením.
Při ceremonii vyhrává kapela, hosté hojně debužírují a uskutečňují pohřební rituály. Troubení mopedů a chaos – to vše je součástí poslední nebožtíkovi cesty, která připomíná velkou oslavu. Nejdůležitější je, aby nebožtíkova lebka praskla, aby duše mohla odejít z těla a vrátit se zpět na zem.
Ngaben – balijská kremace
Těchto pět výše zmíněných faktů z balijské kultury je jen zlomek, co se na Bali děje. Musí se to zažít, aby člověk pochopil více balijský hinduismus, který je dost odlišný od toho indického.
