Buddhistický chrám Budurugawala leží cirka 6 kilometrů jihozápadně od města Wellawaya, které většina turistů jen bez povšimnutí projede, zejména na cestě z Kandy do letovisek na jižním pobřeží či do národního parku Yala.
Do areálu chrámu se dostanete nejjednodušeji tuktukem či vlastním vozem. Příjezd sem je přes poměrně divokou krajinu a kolem několika jezer, u kterých lze při troše štěstí pozorovat lovící ledňáčky či další divoká zvířata.
Skalní sochy Buduruwagala
Vstup do areálu chrámu je zpoplatněn drobným poplatkem. Z malého parkoviště sem dojdete za tři minutky po chodníku. Určitě si s sebou vezměte aspoň trošku vody, bývá zde velice horko.
Skalní sochy chrámu Buduruwagala
Buduruwagala je prastarý budhistický chrám, který dal místu i své jméno – Buduruwagala totiž v překladu znamená „skála s budhistickými skalními sochami“. Sochy, které zde uvidíte vyryté do vysoké skály, pochází z 9. či 10. století našeho letopočtu.
Boční pohled na sochy Buduruwagala
Oněch soch je zde k vidění celkem 7, všechny jsou vyryté do jednoho skalního masivu a působí velmi silným dojmem. Není o nich mnoho historických záznamů, nicméně nejvyšší z nich, socha samotného Budhy, měří na výšku 16 metrů a je to nejvyšší socha stojícího Budhy na Srí Lance. Na této soše je dodnes patrná světlá malba, kterou byla socha natřená. Další figury, které na skále uvidíte, jsou pro laiky prakticky neznámé postavy budhistické mytologie.
Před sochami je malé prostranství, kde si můžete na chvíli sednout na lavičku pod stromem a vychutnávat si atmosféru tohoto dávného místa.
Nejvyšší stojící Budha na Srí Lance – Buduruwagala
Nezapomeňte, že sochy jsou pro Budhisty významné, proto si zujte boty a zahalte ramena a kolena když budete chtít vystoupat na schodiště až k samotným sochám. Buďte však připraveni na to, že skála je zde za slunečného počasí rozpálená, takže je lepší mít s sebou pár ponožek, abyste si nespálili chodidla.
Samotná návštěva chrámu Buduruwagala je otázka pár desítek minut, záleží na tom, jak dlouho se budete chtít kochat. S cestou z města Wallawaya a zpět počítejte s celkem cca hodinou a půl času.
Moc hezké skalní sochy v krásném prostředí
Ondra Starej dne 2014-11-30 14:31:53Když jsme cestovali z vesnice Ella směrem na jih, do Tissamaharamy a národního parku Yala, přestupovali jsme ve městečku Wellawaya, kde jsme požádali jednoho z tuktukářů, aby nás zavezl ke skalním sochám Buduruwagala, které leží pár kilometrů odsud. Samozřejmě bylo nutné hodně tvrdě smlouvat, protože jeho prvotní cena byla asi tak 3x vyšší než byla naše představa :-) Cesta k areálu Buduruwagala vede nejdříve po rušné hlavní cestě, pak je odbočka mimo ni, která projede malou vesničkou a pak se jede do divočiny. Cesta je asfaltová a v pohodě, vede hezkou krajinou kolem několika jezírek (viděli jsme tady lovit ledňáčky) a trvá cirka 15 minut. Nám ale trvala skoro hodinu, protože náš pan tuktukář byl hrozně fajn a bylo vidět, že má rád zvířata. Když jsem se s ním dal do řeči, tak z něj vylezlo, že dlouhá léta dělal průvodce v NP Yala, takže měl dokonalou představu o fauně a flóře Srí Lanky a co chvíli zastavoval, aby nám ukázal nějaký zajímavý strom a nebo zvíře (třeba právě i ty ledňáčky), které bychom s našima netrénovanýma očima rozhodně neviděli. Jelikož jsme nespěchali, tak jsme to velmi uvítali a bylo už v tu chvíli jasné, že tenhle pán si zasloužil opravdu velmi slušné dýško, protože byl prostě hrozně fajn. Když nás dovezl do areálu, řekl nám, že je zde nejen ona skála se sochami, ale i stejnojmenný budhistický chrám. Na parkovišti byl stánek, kde budhistický mnich prodával vstupenky do areálu. Ty stály jen pár rupií, ale byl pro mě šok vidět budhistického mnicha, který manipuluje s penězi (jejich víra to totiž zapovídá), což náš tuktukář okomentoval tím, že někteří mniši svou víru neberou moc vážně a že ho to taky mrzí. Tuktukář šel do areálu s námi (vstupné jsme za něj neplatili, místní to tady předpokládám mají zdarma) a cestou nám zase vyprávěl o areálu a víře místních lidí, což bylo moc prima. Samotné sochy jsou překrásné. Hrozně se mi líbilo to, že jsou v přírodě, obklopené zelení, nejsou zde žádné konstrukce, střechy či výstuže, vše je tak, jak toto sousoší vzniklo. Sochy samozřejmě vlivem přírodních podmínek již ztratili část rysů a barev, ale přesto jsou moc hezké. Je fajn, že se tady dá na chvíli sednout na zídky pod vysokými stromy s velkou korunou, která poskytuje příjemný stín (ten jsme tady uvítali, protože bylo vážně horko) a jen nasávat atmosféru. Mně se tady opravdu moc líbilo, je to místo klidné, turisty často opomíjené a přitom moc hezké. Samozřejmě nemají na skalní sochu ležícího Budhy v Gal Vihara v Polonnaruwě, která je mnohem krásnější, ale tím, že je tady klid a hezké prostředí jsem se tady cítil lépe.
