„Dcera Etny“, jak se městu Catania někdy přezdívá, leží u nohou 30 kilometrů vzdáleného hlavního kráteru sopky oddaně, ale přesto se „otec“ čas od času nahněvá. K nejhorší zkáze došlo roku 1669. Tehdy protékala láva přímo městem. U Castello Ursino se proud rozdělil a zaplnil starý přístav. Mělo však být ještě hůře – v roce 1693 se při zemětřesení město změnilo v pouhé trosky a popel.
Brzy začala nová velkolepá výstavba, kterou vedl Giovanni Batista Vaccarini ve znamení černého lávového baroka. Na zlobu zlověstného obra se kupodivu snadno zapomíná – dnes se předměstí Catanie přibližují ke svahům Etny povážlivě blízko.
Catania je považována za jednu z nejstarších řeckých kolonií na Sicílii. Byla založena již roku 729 před naším letopočtem. Původ slova „Catania“ pochází ze sicilštiny. V ní slovo „katane“ znamená „letící nůž“. Největším rozkvětem město procházelo v římském období. Následoval úpadek trvající až do 15. století. V roce 1434 zde byla španělskými vladaři založena univerzita.
S přibližně 400 tisíci obyvateli je dnes Catania velice zvláštním velkoměstem, které se coby obchodní a průmyslové centrum vyrovná Palermu – bohužel i v chudinských čtvrtích, mafii a každodenním násilí. Při jízdě autem je třeba v Catánii dávat pozor. Již řadě turistů daly zabrat četné jednosměrky a téměř neexistující parkoviště.
Symbolem města je barokní fontána se slonem. V její blízkosti najdete množství památek, divadel, muzeí, ale i moderních obchodů a barů. V historickém centru města se každé odpoledne konají velkolepé trhy.
O antické minulosti svědčí zbytky tří amfiteátrů, hrad, Castello Ursino (z roku 1240), dóm sv. Agáty z 11. století, mnoho kostelů i několik barokních kašen a městských bran. Dnešní podoba Catanie pochází z 18. století, kdy město prošlo rozsáhlou obnovou.
V 18. století hrála Catania hlavní roli v bojích národního obrození (risorgimenta), které vyvrcholilo vzpourou Giuseppa Garibaldiho. Vážně bylo město poškozeno za druhé světové války.
Dnes je Catania moderním a dynamickým centrem s rychle se rozvíjejícím cestovním ruchem. Přímořská letoviska v blízkosti sopky Etny přitahují zájem návštěvníků z celého světa.
Každoročně 5. února oslavuje město procesím patronku města sv. Agátu.
Zajímavá místa Catanie
Duomo di Sant´Agata
Tento dóm se třemi loděmi má sice původ v normanském období, avšak po osudném zemětřesení v roce 1693 byl přestavěn v barokním stylu. Plány pocházely od slavného palermského architekta Giovanniho Batisty Vaccariniho, jenž do fasády integroval pozoruhodný portál z roku 1577 a antické sloupy z římského divadla.
San Nicolo
Tento kostel bývalého benediktinského kláštera je největší sakrální stavbou na Sicílii. Mohutná barokní budova vznikala v letech 1695 – 1735, zůstala však nedokončená. Vstoupíte-li do trojlodního interiéru, překvapí vás více než rozměry kostela jeho strohost a nevyzdobenost.
Teatro Bellini
Divadlo vystavěné v neorenesančním stylu svědčí o tom, jak vášnivě Italové milují operu. Oprávněně má pověst jednoho z nejkrásnějších divadel jižně od Alp. Aby člověk dokázal ocenit nádherný interiér, musí navštívit nějaké představení.
Teatro Romano
Římské divadlo leží poněkud odstrčeně v obytné čtvrti v centru Catánie. Projedete-li nenápadným průjezdem, překvapí vás nečekaná velikost divadla. V antice poskytovalo Teatro Romano místa minimálně pro 7 tisíc diváků. Divadlo bylo postaveno z černých bloků lávy, cihel a mramoru.
Via Crociferi
Nádherná barokní ulice Via Crociferi vede paralelně s Via Etnea. Klidná, asi 1 kilometr dlouhá třída, je na obou koncích ukončena obloukem. Ulici lemuje mnoho skvostných kostelů a paláců, které obývají většinou duchovní. Za zvláštní zmínku stojí kostel San Giuliano, rovněž dílo Vaccariniho.
Castello Ursino
Ve čtvercové pevnosti s mohutnými kulatými rohovými věžemi je od roku 1934 umístěno městské muzeum, které obhospodařuje významné privátní sbírky. Již dlouho zde probíhají restaurátorské práce. Jejich ukončení je prozatím v nedohlednu. Malou část prázdných prostor hradu, jenž byl postaven na příkaz Fridricha II. v letech 1239 – 11250, lze však navštívit.
Velice funkční stavba dokumentuje architektonické představy štaufského krále, který kladl malý důraz na vnější lesk. Až do erupce Etny v roce 1669, ležel Castello Ursino přímo u moře, avšak masy lávy posunuly hranici pobřeží.
Museo Belliniano
Muzeum umístěné v rodném domě operního skladatele je věnováno památce nejslavnějšího syna Catanie. Svými operami „Norma“, „La Sonnambula“ a „I Puritani“ dosáhl Vincenco Bellini (1801 – 1835) velkých úspěchů, které však slavil v Neapoli, Miláně a v Paříži.
Museo Emilio Greco
Hned vedle Museo Belliniano jsou v malém, teprve v roce 1995 otevřeném, muzeu vystavena díla Emilia Greca, jenž se narodil roku 1913 v Catánii.
Přes plexisklo tu můžete spatřit uzavřený průchod do sousedního řeckého divadla.