Trója, kterou proslavil Homerův epos Ilias, leží u ústí Dardanel do Egejského moře. Trója byla poprvé osídlena roku 300 před naším letopočtem. Do roku 500 našeho letopočtu byla celkem devětkrát zničena a znovu postavena. V dnešní době je možné vidět pouze šestou vrstvu. Kdo ale očekává, že uvidí vzrušující stopy trojské války, nebo dokonce části pověstmi opředeného Primasova pokladu, bude zklamán. Trója je ve skutečnosti pouze rozkopaný kopec se slavnou minulostí a novým dřevěným koněm. Je nutné si ale uvědomit, že se jedná o město, které je o 500 let starší než ostatní řecká města v Turecku.
Ruiny slavné Tróje leží u odbočky silnice vedoucí z Canakkale do Izmir. Je vzdálená asi 30 kilometrů od Canakkale.
Trójský pahorek – Hisarlik – byl osídlen již kolem roku 3000 před naším letopočtem.
Historie Tróji
Na Tróju I. navázala v letech 2500 – 2000 před naším letopočtem Trója II. se zlatým pokladem, který objevitel Tróje, německý archeolog-amatér Hienrich Schliemann, nesprávně přičítal trójskému králi Priamovi z Homérovy Iliady.
Trója II. bylo opevněné sídliště obehnané hradbami osm metrů vysokými. Na nejvyšším místě stálo vladařské sídlo s velkým megaronem (trojúhelníkovým sálem), který je typický pro egejskou oblast. Kvetoucí město podlehlo požáru.
Trója III. – V. zdaleka nedosáhla dřívější slávy.
V období Tróje VI., v letech 1800 – 1280 před naším letopočtem, měla opevněná osada průměr jenom asi 200 metrů. Hradby byly opevněny věžemi a byl vybudován nový královský palác. Obyvatelstvo se zabývalo výrobou tkanin a chovem koní. Následkem zemětřesení, kolem roku 1300 před naším letopočtem, Trója VI. podlehla zkáze.
Na troskách města obyvatelé postavili novou osadu, Tróju VII. Většina vědců pokládá Tróju VII. za slavné město, které bylo popsáno v Homérově Iliadě.
Podle Homéra obléhali achajští bojovníci Tróju 10 let, až se ji nakonec dobyli lstí s pomocí bojovníků schovaných do dřevěného koně, kterého zanechali před branami města k údajnému usmíření bohů. Obránci vtáhli koně do města a když ochabla jejich ostražitost, bojovníci ukryti v koni otevřeli brány města. Achajské vojsko obsadilo Tróju a vypálilo ji.
Ve 12. století před naším letopočtem vybudovali Frýgové na místě zničeného města novou osadu a od konce 2. tisíciletí se zde začali usazovat i řečtí osadníci. Toto město se označuje za Tróju VIII.
V období Tróje IX. zde vládla juliovsko-claudiovská dynastie prvních římských císařů, kteří odvozovali svůj původ od trójského prince Aenea, který prý unikl z hořící Tróje.
Dnešní Trója
Prohlídku Tróje je možné začít muzeem u parkoviště. Vedle muzea se nachází napodobenina trójského koně s bufetem a rozhlednou. Jihozápadním směrem od brány stojí římské divadlo se zbytky sedadel. Východním směrem se táhnou hradby Tróje VI., opevněné mohutnými čtyřhrannými věžemi. K jedné z věží přiléhá vyvýšená terasa Tróje IX. se zbytky obětního oltáře, vybudovaného pro bohyni Athénu. Heinrich Schliemann začal své vykopávky v jihozápadní části za hlubokým příkopem.
V hradbě nalevo od brány nalezl proslulý Priamův poklad. Uprostřed areálu se nalézají zbytky královského sídla Tróje II. ‚Ústřední stavba má velký sál, o rozměrech 20×10 metrů, s velkým krbem a předsíní. Odtud se naskýtá dobrý rozhled na rovinu před trójským pahorkem, kde se odehrávaly souboje mezi achajskými a trójskými bojovníky. Moře je odtud vzdáleno pouhých 5 kilometrů.
Snaha odhalit skutečnost zahalenou mýtem motivuje cestovatele i archeology. Výjimkou nebyla ani legenda o Tróji.
Trojská válka, Paridův soud aneb pád Tróje
Paris byl synem trójského krále Priama a jeho manželky Hekaby. V noci před jeho příchodem na svět měla Hekaba zlověstný sen: porodila prý planoucí pochodeň, která zapálila Tróju. Král Priamos se obrátil na věštce, který mu vyložil sen v tom smyslu, že Hekabě se narodí syn, který zaviní pád Tróje. Jako obezřelý vládce dal proto odnést chlapce hned po narození na horu Idu. Pohodil ho tam v lesní houštině.
Chlapce však našla medvědice a odkojila ho svým mlékem. Pak se ho ujal Priamův pastýř Ageláos, dal mu jméno Paris a vychoval ho jako vlastního. Chlapec vyrostl v krásného silného mladíka, ale o svém královském původu nevěděl. Jednoho dne pásl své stádo na svazích Idy, když tu najednou se před ním zjevil bůh Hermes se třemi bohyněmi – Hérou, bohyní války, Athénou a bohyní lásky Afroditou. Přistoupil k němu a podal mu zlaté jablko s nápisem „Té nejkrásnější“. Sdělil mu, že z rozhodnutí boha Dia má dát jablko té, kterou uzná za nejkrásnější. Paridovi se všechny tři bohyně zdály být stejně krásné, a tak si rozpačitě přehazoval jablko z jedné ruky do druhé. Bohyně se ho snažily ovlivnit. Héra mu nabídla vládu nad celou Asií, Athéna vítězství v každé válce a Afrodita nejkrásnější ženu za manželku. Paris usilovně přemýšlel. K čemu by mu byly starosti s vládou nad Asií? K čemu válečná sláva, po které nikdy netoužil? Ale mít nejkrásnější ženu, proč by nemohl mít nejkrásnější ženu? A zlaté jablko podal Afroditě.
Nekrásnější ženou na světě byla, podle mínění bohů i lidí, Helena, manželka spartského krále Menelaa. Překonat tuto překážku bylo však pro bohyni krásy a lásky celkem bez problému. Především zařídila, že se Paris dověděl o svém původu a sešel se se svými rodiči. Ti se nesmírně potěšili z návratu ztraceného syna. S velkou slávou ho uvedli do paláce. Marně připomínala věštkyně Kasandra, že Paris má zavinit pád Tróje. A právě nyní začala Afrodita plnit svůj slib.
Vzbudila v Paridovi touhu po nejkrásnější ženě a vnukla mu myšlenku, aby odplul do Sparty. Spartský král Menelaos ho přijal přátelsky. Poté, co mu představil svou manželku, Paris se do ní na první pohled zamiloval. Na druhý den po slavnostní hostině se Menelaos omluvil, že musí odjet na Krétu a přikázal manželce, aby hostovi ve všem vyhověla. Vyložila-li si Helena tato slova příliš široce, měla na tom vinu především bohyně Afrodita. Vzbudila v ní takovou lásku k Paridovi, že zapomněla na svého manžela, na dcerku i na vlast a tajně odplula s Paridem do Tróje. Tak či onak, Paris se dopustil zločinu a urazil spartského krále. To pochopitelně nemohlo zůstat bez trestu. Menelaos požádal o pomoc svého bratra Agamemnona, krále mykénského, a ten vypověděl válku Tróji.
Se 100 tisíci muži na 1186 lodích vyplul k trójskému pobřeží a zaútočil na město. Trójané, kterým velel nejstarší syn Priamův Hektor, však hradby ubránili. Agamemnon dal vybudovat pevný tábor a přistoupil k obléhání města. Válka se protáhla na dlouhých deset let, vyplněných útoky Achajců na město a výpady Trójanů k bitvám na otevřeném poli. Boj zůstal nerozhodný. Nebylo v něm vítězů ani poražených. Jediným jeho výsledkem se staly hory padlých.
Paris se pochopitelně zúčastnil války, ale ukázalo se, že nebyl mužem, který si dovedl získat úctu druhů a respekt nepřátel. K velkému odvážnému činu se vzchopil až po devíti letech války. Při nejbližším střetnutí armád Paris vystoupil z přední řady a vyzval Achajce, aby si vybrali vůdce, který by s ním svedl boj na život a na smrt a tento souboj aby rozhodl válku. Vystoupil spartský král Meneláos, jak mu to kázala mužská čest. Trójští a achajští velitelé se slavnostně dohodli takto: jestliže zvítězí Paris, nechá si Helenu a Achajci odtáhnou domů. Zvítězí-li Meneláos, dostane Helenu a Trójané zůstanou ve svém městě.
Ačkoliv Paris vložil do boje všechny své síly, zanedlouho Meneláovi podlehl. A byl by v souboji padl, kdyby ho nebyl zachránil zázrak. Když ho už chtěl Meneláos probodnout oštěpem, bohyně Afrodita ho zastřela mrakem a nikým neviděna ho odnesla z bojiště přímo do ložnice krásné Heleny.
Nebylo sporu, že Paris souboj prohrál, ale Helenu přesto nevrátil. Trójané museli vést válku proti právu a posvátné smlouvě, což pro ně nemohlo dopadnout dobře. Paris se stal nejen příčinou trójské války, ale i záhuby Tróje. Helena si našla útěchu v loži jeho mladšího bratra Déifoba.
Všechny pokusy achajců dobýt město byly neúspěšné, a proto vymyslel ithacký král Odysseus lstivý plán. Trójané překvapeně přihlíželi, jak nepřátelé opouštějí tábor a vracejí se ke svým lodím. Na místě zanechali jen obrovského dřevěného koně. Neopatrní Trójané přitáhli koně do města a zahájili velké oslavy. Město zmožené únavou a vínem v noci spalo. Nad ránem vyskákali ven achajští vojáci, kteří byli v koni ukryti. Oni pak vpustili do města vojsko, které se mezitím vrátilo. Ráno místo, kde stála Trója, připomínala jenom hromada trosek a kouřícího popela. Řekové pobili většinu mužských obyvatel včetně Parida a ženy odvlekli do otroctví. Helena, pro jejíž krásu vyplulo na moře tisíc lodí, byla opět vrácena vítěznému Meneláovi.
Prohlídkou Tróje můžete být zklamáni. Nespatříte zde totiž impozantní hradby starého města s krásným Priamovým palácem. Nebýt nesmrtelného Homérova díla, snad by se na město zapomnělo. Přesto za podívanou toto místo staré zašlé slávy stojí.