Název italského regionu Lombardie je odvozen od názvu germánského kmene Langobardů, jenž sem doputoval z oblasti dnešního Polska. Byl to však pouze jeden z mnoha národů, který do těchto míst na severu Itálie zamířil ze severu nebo západu.
Krajina byla ve starověku součástí Předalpské Galie.
Stručná historie Lombardie
Od konce 3. století se Mediolanum (Miláno) stalo občasným sídelním městem západořímských císařů. Zároveň patřilo k významným střediskům křesťanství.
Bitva s Langobardy
V 6. – 8. století byla Lombardie centrem říše Langobardů s hlavním městem Pavií. Ty v roce 774 vystřídali Frankové a později římsko-němečtí císaři.
Od 11. století se vymaňovaly městské komuny z područí císaře a církve. Vytvořily Lombardskou ligu, jež porazila roku 1176 císaře Fridricha Barbarosu. Hlavní úlohu hrálo Miláno jako centrum obchodu s ostatní Evropou. Jeho největším konkurentem byla Mantova.
V 16. století se Lombardie zmocnili španělští Habsburkové a v roce 1714 je vystřídali Habsburkové rakouští.
Napoleon učinil z Lombardie jádro satelitního profrancouzského státu.
V roce 1815 se vrátili Rakušané, avšak po prohraných bitvách v roce 1859 museli zemi vyklidit.
Lombardie se stala roku 1860 částí Sardinského a následně Italského království.
