Oficiální název
Poloha	Nejjižnější z Iónských ostrovů
Rozloha	406 km2
Nejvyšší pohoří/hora	Vrachinas s výškou 758 metrů
Počet obyvatel	40 tisíc
Hlavní město	Zákynthos (Chora), 10 tisíc obyvatel
Elektrický proud	220 V
Časový posun	+ 1 hodina

Zakyntos je třetím největším ostrovem Jónského moře. Je také nejjižnějším ostrovem Jónského souostroví. Jeho rozloha činí 410 kilometrů čtverečných a délka pobřeží je 123 kilometrů. Ostrov leží pouhých 16 kilometrů od západního pobřeží Peloponésu. Na sever od ostrova Zakyntos se nalézá ve vzdálenosti 18 kilometrů další ostrov Jónského souostroví Kefalonia.

V mytologii se praví, že bohyně lovu Artemis a bůh světla a věštby Apollo zde nejraději trávili svůj volný čas. Ostrov nese své jméno už od dob Homéra. Jméno je prý odvozeno od volně rostoucích hyacintů. Jiná verze vypráví, že ostrov dostal své jméno podle Zakyntha, syna trojského krále Dardanose, který tu prý okolo roku 1600 před naším letopočtem založil první město. Třetí verze říká, že název je odvozen od řeckých slov „za“ – mnoho a „Kynthos“ – kopec. Ostatně Homér tento ostrov nazýval „lesů plný“.

Povrch ostrova je různorodý. Na jihovýchodě se vyskytují úrodná pole, překrásné zálivy a pláže pokryté zlatavým pískem. Západní část ostrova je hornatá a podél pobřeží se tyčí příkré útesy.

Jižní část ostrova je turisticky nejvyhledávanější, ale stala se rovněž chráněným územím. Hnízdí zde želva obrovská.

Asi 6 kilometrů jižně od hlavního města Zakyntos se nachází letiště, takže se na ostrov dostanete velmi pohodlně. Můžete sem doplout také trajektem.

Ostrov Zakyntos je rodištěm italského básníka Uga Foscoly, řeckých básníků Andrease Kalvose a Dionysiose Solomose – autora řecké národní hymny.

Pro ostrov se 40 tisíci obyvateli jsou charakteristické vápencové útesy na severu a západě, jež spadají strmě do moře. Příroda vytvořila při úpatí skal zátoky, z nichž řada je přístupná pouze lodí. Nejznámější zátokou je „To Navagó“, což znamená „Ztroskotání“ – v zátoce Shipwreck Bay leží vrak pašerácké lodi. Říká se, že v roce 1983 pronásledovali celníci pašeráky cigaret. „Panagiotis“ klesla na dno a pašeráci se pokusili uplavat. Moře pak vyvrhlo vrak na pobřeží.

Na východě a jihu se objevují mělké a široce rozevřené zátoky. Tady také žijí karety obrovské (Caretta caretta). V létě tady již po tisíciletí vylézají karety na břeh, aby do jemného písku nakladly svá vejce. Nacházejí však stále méně a méně místa, protože „jejich“ pláže okupují turisté. Dva měsíce po nakladení se vyklubou mláďata, která pod ochranou noci riskují v závodě se svými nepřáteli cestu k vodě. Řídí se přitom světlem hvězd a měsíce, které odráží mořská hladina. Desítky osvětlených lokálů na pobřeží je pletou, a tak přežívá rok od roku stále méně jedinců. Karety jsou ohroženy vyhubením. Ochranáři už dokonce i dostali výprask, protože narušovali turistický provoz.

Zákynthos postihují opakovaně zemětřesení. To v roce 1953 bylo nejničivější. Hlavní město s nenapodobitelným benátským šarmem se ocitlo v ruinách. Moderní arkádové domy v přístavu mají alespoň připomínat starý benátský styl.

Zákynthos platí za ostrov básníků a hudebníků. Dionýsos Sólomos (1798 – 1857) je uctíván jako řecký národní básník. Napsal na Zákynthosu velký epos o svobodě, jehož část se stala textem řecké státní hymny. Sólomos tvořil svá díla jazykem lidu, nikoli tehdejším oficiálním spisovným jazykem. Lidový jazyk byl zaveden jako oficiální teprve o 150 let později, když rozhlas a televize přenášely debaty z parlamentu a národ svým poslancům nerozuměl.