Zahadna Es-Semara byla zalozena v roce 1869 v provincii Saguia el-Hamra jako oaza pro cestujici. Je to jedine mesto na Zapadni Sahare, ktere nebylo zalozeno Spanely. Poloha mesta byla urcena k zajisteni centra obchodnich karavan v ridce obydlene saharske pousti. O rozsireni Semary se zaslouzili mistni Sahrawis a remeslnici zaslani sultanem Hassana I.
Police check point na Zapadni Sahare
V centru mesta lze nalezt pozustatky kamenneho mesta „Zawiya Maalainin“. Maalainin (tedy sejk Ma al-‚Aynayn) zde zil od 1830 az do roku 1912 a v roce 1902 ji prohlasil za svate hlavni mesto. Mimo jine zde zalozil důlezitou islamskou knihovnu, a mesto se stalo centrem nabozenskeho uceni.
V roce 1904 se sejk prohlasil za imama a vyzval ke svate valce (dzihad) proti francouzskemu kolonialismu, který byl v tu dobu stale na Sahare. Behem boju mezi nim a Francouzi byla Semara temer kompletne porazena v roce 1913 francouzskou armadou a knihovna znicena. Mesto bylo pote predano Spanelum. V roce 1934 bylo mesto znovu zniceno pri povstani Zapadni Sahary proti spanelske okupaci.
O techto bojich napsali bratri Vieuchange knihu Smara: Zakazane mesto (1932), kde Michel Vieuchange ukazuje jak bolestiva byla cesta povstalcu ze Sahary. Pekne a zajimave cteni je take od J.M.G. Clezio, Désert, kde prave popisuje zacatek boje obyvatel Smary za vedeni sejka Ma al-‚Aynayn proti Francouzum.
Protoze me tedy mesto, o kterem jsem cetla vice knih, pritahovalo, rozhodla jsem se tam jet a podivat se, jak vypada nyni.
Trasu jsem mela Ouarzazate – Foum Zguid – Tata – Akka, kde jsme odbocili smerem na Assa a posleze na Zag, pres ktery jsem chtela jsem jet a pistou (prasna poustni cesta) potom do Smary.
namesti v Zag
Jenomze v Zag, kde byla prvni policejni kontrola nas nepustili pistou, ze tam jsou miny. Kdybychom meli off road auto, dali by nam pruvodce, ktery by nas pistou vzal, ale obycejne auto, Dacia Logan, by tam jet nemohlo stejne, i kdyby tam miny nebyly (nam aspon tvrdili). Museli jsme tedy obratit a jet do Guelmim a pres TanTan pote na Smaru. Bohuzel – jednak jsem se tesila na cestu pistou, a jednak proto, ze cestu zpet jsem planovala prave pres TanTan atd. Navic to byla zajizdka a ztratili jsme tim padem jeden den, ale nedalo se nic delat.
Nastesti cesta byla krasna, konec koncu jako vsude v Maroku. Ne jen pisek, jak si mnozi mysli. Maroko opravdu neni jen poust a nic vic!
mezi Zagem a Guelmimem
Z TanTan do Smary to bylo vic nez 200 km jizdy v pousti, nic jineho nez poust, vlevo, vpravo, dopredu i dozadu. Zadne porosty, jen sem tam akacie, to bylo vsechno. Ale moc se mi to libilo. Videli jsem i Fata Morganu, coz bylo neuveritelne.
Fata Morgana – Ohromne jezero obklopene akaciemi. Az na to, ze to jezero jelo pred nami. A nebylo to jezero.
Kdyz jsme prijeli do Smary, byla jsem napred zklamana, nezdala se mi nijak hezka. Nova v podstate, nic moc. Ale presto tam panoval takovy zvlastni vzduch by se dalo rict, atmosfera, spravne bych mela rict. Obyvatele jsou Sahrawi, ale take i Marokanci tam bydleji. Je tam levneji, nejsou tam dane apod. Ale hotel moc levny nebyl, vyuzivali logicky turistu bohuzel. Pokoj dost hrozny za 180DH bez snidane, koupelny a wc. Voda netekla, takze toho myti moc nebylo, sotva to stacilo na to vycistit si zuby. Ze pry zaviraji vodu tak jednou tydne na dva tri dny. Mela jsem kliku, druhy den uz tekla.
Nic moc, ale byla to Smara.
Vydali jsme se na prozkoumani Smary. Hledala jsem mesitu a zawiyya Modreho sultana, tedy sejk Ma al-‚Aynayn. Zawiyya je vlastne islamske vzdelavaci stredisko a i misto, kde je hrob svateho muze. Kdyz jsme se ptali lidi, odkazali na nas jinou zawiyya, ktera lezela asi 20 km od Smary. Byla z novejsi doby.
Cestou jsme jeli snad kolem nejakeho pohrebiste, nebo co to bylo. Co bylo neuveritelne byly uplne modre kameny naskladane kolem dokola. Vzala jsem si jedne takovy maly kaminek domu a haha, doma byl sedivy. Tam ale uplne modry.
Pohřebiště?
Po delsim hledani jsme ale nakonec spravnou zawiyya a mesitu Modreho sultana nasli (samozrejme lezela pri vjezdu do mesta). Proc se mu rikalo modry, nevim bohuzel.
Z mesity toho moc uz nezbylo, ale zawiyya byla jeste cela. Bylo to na zvysenem miste, odkud byl pohled na mesto a opravdu to tam dychalo spiritem doby Ma al-‚Aynayn zacatkem minuleho stoleti.
Zawiya Maalainin
mesita Modreho Sultana
nebo tedy spis zbytek mesity Modreho sultana Ma al-‚Aynayn
Byt tedy mesto jiz bylo novejsi, stejne bylo docela zajimave… Byla tam hezka mesita, kombinace dvou umeleckych stylu, cedicovych kamenu a omitnutych cihel. Zajimave byly i vojenske baraky – kasarna s kupolovitymi mensimi strechami – vzacny priklad moderni vojenske architektury.
Kasarna
Dojeli jsme i k ceste, ktera vedla k letisti, ktere asi moc nebylo v provozu a prijeli i k ceste, ktera vedla do Alzirska, ale byla zavrena, nesmelo se tam jet dal. Jedine velbloudi tam smeli pochodovat a klanet se mi (haha 🙂 ).
Klanejici se velbloud
