Forum Romanum je bývalé politické centrum Říma a střed antického světa. Je také jednou z nejnavštěvovanějších památek věčného města. Popravdě řečeno, většina návštěvníků odchází odtud se zklamáním. Skutečnost nesplnila očekávání. Nacházejí se tu pouze roztroušené zbytky mramorových sloupů a ruiny budov. Dle mého názoru je toto místo ale úžasné a v člověku probouzí fantazii, jak to tady asi vypadalo v dobách největší slávy.
Vytvoření Forum Romanum
Území římského fóra bylo původně nepřívětivou oblastí. Sbíhaly se sem potoky z okolních pahorků a vytvářely se tady bažiny. Římský vládce etruského původu Tarquinius Friscus dal v 6. století před naším letopočtem svést potoky do jedné stoky, zvané clona maxima. Tím vysušil nezdravé bažiny a zbavil Římany nejen obtížného hmyzu, především komárů, ale i jejich exkrementů, které obyvatelům města znepříjemňovaly život.
Následně v těchto místech vyrostlo pohřebiště, které náleželo nedaleké vesnici. Místo mělo ještě další využití, sloužilo jako skládka či veřejné tržiště. Je docela možné, že právě z této doby pochází slovo „forum“, které je možné z latiny přeložit jako „venku“.

Forum Romanum
Rozkvět oblasti
Poté se na forum romanum začaly stavět chrámy, později i baziliky, obchody, sklady, soudní síně a další místnosti, určené pro rychle se rozvíjející kulturní, hospodářský a politický život města. Historie těch nejstarších budov sahá do 7. století před naším letopočtem, tedy do doby vlády prvních etruských králů. V období republiky a v prvních třech stoletích našeho letopočtu (v období císařství) tu pulzoval čilý ruch a Forum Romanum dosáhlo svého stavebního vrcholu.
Kromě patricijských domů zde vyrostly obchody, chrámy, baziliky a trhy. Nejčastěji používaným stavebním materiálem byl mramor, pozlacený kov a opracované kameny. Stavební rozmach ustal na počátku 2. století našeho letopočtu z jednoduchého důvodu – už nebylo kde stavět. Odtud se ovládaly všechny římské provincie od Anglie až po Blízký východ.
Jako poslední byl uprostřed fóra vztyčen roku 608 Phokasův sloup na počest byzantského císaře Phokase. Vrcholek sloupu byl vidět, i když celé Forum Romanum bylo zaneseno několikametrovým nánosem hlíny.
Úpadek Forum Romanum
Forum Romanum začalo ztrácet na významu v období pádu Římské říše. Nastala doba úpadku. Z vyspělého a honosného města se tak poměrně rychle stávaly ruiny. Všemu dopomohl ještě rozsáhlý požár, jenž město pohltil ve 3. století. Následovalo několik zemětřesení a dílo zkázy dokonali barbarští dobyvatelé.
Antický areál sloužil jako zásobárna levného stavebního materiálu. Mramorové kameny, které byly použity na výstavbu zdejších domů, byly rozebrány a odvezeny do jiných částí Itálie, kde se použily k výstavbě kostelů a paláců. Také místní obyvatelé si odnášeli stavební materiál pro vylepšení svých skromných příbytků. Většina budov, pokud nepodlehla středověkým lupičům a výše uvedeným účelům, podlehla zubu času a v průběhu staletí se rozpadla.
Nakonec se z Fora Romana, podobně jako na Kapitolu, stal opět neupravený prostor, podobný dávným bažinám. Prostor sloužil jako pastviny, a proto se mu začalo říkat „campo vagino“, tedy „pastvina pro krávy“.
Obnova zašlé slávy
S archeologickými vykopávkami se začalo až v 18. a 19. století. První, kdo provedl ucelený archeologický průzkum byl italský archeolog Carlo Fea. Podařilo se mu pod několikametrovým nánosem zeminy v roce 1803 objevit pozůstatky mohutného oblouku Septima Severa a později i dalších chrámů.
Místo začalo lákat badatele z celého světa. Hlavní archeologické práce byly dokončeny počátkem 20. století, avšak v malé míře pokračují dodnes. Návštěvníci Říma si tak mohou prohlédnout alespoň zlomek nádherných antických památek, které kdysi dominovaly celému Foru Romanu.
Forum Romanum dnes
Návštěvník musí být obdařen velkou fantazií a dobře znát římské dějiny, aby si mohl představit, jak to tu kdysi vypadalo.
Nejlepší výhled na Forum Romanum se naskýtá z Via del Campidoglio a ze schodiště za Senátorským palácem.
Hlavní vchod se nachází na Via dei Fori Imperiali, odkud se můžete dostat na hlavní římskou ulici Via Sacra, jež protíná celé Forum Romanum. Po ní se dostanete až na pahorek Palatin nebo ke Koloseu.
Prohlídka Forum Romanum
K prohlídce by se vám mohl hodit plánek oblasti.
K nejzachovalejším stavbám patří chrám Antonia a Faustiny, jenž se nachází hned vedle vchodu. V roce 141 ho nechal vystavět císař Antonius Pius na památku své milované ženy Faustiny. V 11. století byl přestavěn na kostel San Lorenzo in Miranda a tak unikl úplnému zničení.
Nedaleko objevíte zbytky chrámu Julia Caesara. Chrám byl postaven Caesarovým adoptivním synem Octavianem, jenž později dostal titul Augustus (vznešený), pod kterým vešel do dějin starého Říma. Chrám byl postaven na místě, kde byl údajně zpopelněn Caesar.
Na konci Fora spatříte vítězný oblouk císaře Septima Severa z roku 203. Byl postaven na oslavu vojenských vítězství císaře Septimia. Díky harmonickým proporcím byl považován za skvost mezi stavbami svého druhu. Nad obloukem jsou patrné pozůstatky cihlové zdi, která byla kdysi řečnickou tribunou Imperial Rostra. Právě odtud údajně po smrti Julia Caesara pronesl svou slavnou řeč Marcus Aurelius.
Další prakticky nedochovanou stavbou je Bazilika Aemilia z roku 179 před naším letopočtem. Bazilika patřila k nekrásnějším na celém Foru Romanu. V roce 410 padla za oběť vizigótskému králi Alarichovi, jenž po dobytí Říma zpustošil většinu pohanských chrámů.
Poblíž stála Kurie Julia, místo, kde se konala zasedání senátu tvořeného třemi stovkami senátorů. Kurie byla postavena jako jedna z prvních budov, v průběhu staletí několikrát vyhořela a byla znovu postavena. Dnešní budova (jedna z mála zachovaných budov Fóra) byla dokončena za císaře Augusta v roce 29. Původní bronzové dveře, které tu kdysi byly, zdobí dnes kostel San Giovanni in Laterano. Dveře, které zde uvidíte, jsou kopií pocházející z dílny sochaře Borrominiho.
Vedle Kurie a před obloukem císaře Septima Severa naleznete černý kámen Lapis Niger, na kterém se dochoval nejstarší latinský nápis.
Pod ním se podle legendy nachází hrob zakladatele města Romula, jednoho z dvojčat, které odkojila vlčice, což je světoznámá verze báje o založení Říma.
Před výše zmíněnými stavbami se rozprostíralo jakési náměstí nazývané Comitium, které pravděpodobně sloužilo jako shromaždiště a centrum veškerého městského života. Konaly se zde pohřby, proslovy, procesí a byla na něm vyhlašována soudní rozhodnutí.
Nejstarší stavbou na Fóru byl Tempio di Saturno neboli Saturnův chrám, ze kterého se zachovalo jen osm iónických sloupů. Chrám byl postaven roku 749 před naším letopočtem a byl pojmenován po bohu setby a zemědělství Saturnovi. V chámu byla uložena státní pokladnice.
Téměř nic se nepodařilo dochovat z Basiliky Julia, v níž v roce 54 před naším letopočtem sídlil nejvyšší soud. Stavbu začal stavět Caesar a dokončil ji Augustus. Po požáru ji opět vybudoval Dioklecián. Dnes z ní zůstaly jen schody.
Opodál se tyčí tři osamocené sloupy, které jsou pozůstatkem z chrámu Tempio di Castore e Polluce, jenž byl centrem jednoho z antických římských kultů.
Náboženský život se soustřeďoval uprostřed Fóra kolem kruhového chrámu Tempio di Vesta, v němž stejně jako v sousedním Atriu Vestae, sídlily Vestálky.
Nedaleko atria se tyčí impozantní a relativně dobře zachovaná bazilika Constantine Maxentius, jež byla postavena císaři Maxentiem a Konstantinem ve 4. století. Podařilo se z ní dochovat tři obrovské oblouky.
Na konci Fóra stojí Titův oblouk z roku 81. Má připomínat Titovo vítězství nad Židy a zničení jeruzalémského chrámu v roce 70. Oblouk je vyzdoben reliéfy, na nichž je vyobrazen triumfální návrat císaře Tita z Palestiny do Říma.
Nalevo od oblouku se nalézá muzeum, v němž jsou vystaveny artefakty (keramika a jiné antické exponáty), které se našly v průběhu vykopávek.