Portugalsko se rozkládá na jihozápadním cípu Evropy, v západní části Pyrenejského poloostrova. Je nejzápadnější zemí v kontinentální Evropě. Je to typický přímořský stát. Táhne se od severu k jihu v podobě protáhlého obdélníku. Zabírá asi šestinu Pyrenejského poloostrova. Mořská hranice je 832 kilometry dlouhá, na jihu 172 kilometrů a na západě 660 kilometrů. Jeho jediným pevninským sousedem je Španělsko s hranicí dlouhou 1215 kilometrů. Severním směrem tvoří hranici neschůdnější hřbety hor a hluboce zařezané kaňony řek.

Součástí Portugalska je souostroví Azory s plochou 2335 km2 a Madeirské souostroví s plochou 796 km2, ležící v Atlantském oceánu. Od nejzápadnějšího bodu pevniny, mysu Cabo da Roca, jsou Azory vzdálené 1430 kilometrů, Madeira 930 kilometrů.

Svůj název Portugalsko získalo z římského označení Portus Cale, přičemž Cale bylo označení původní osady v ústí řeky Douro. Kolem roku 200 před naším letopočtem území dobyli Římané za Druhé punské války. Ve středověku upravili název Vizigóti, kteří ho pojmenovali Portucale. Z tohoto názvu se později vyvinulo Portugale, tedy Portugalsko.

Čím Portugalsko vyniká

Portugalsko nepatří k velkým evropským zemím, avšak svou kulturou a bohatou historií ovlivnilo velkou část světa, neboť patřilo mezi nejvýznamnější námořní velmoci a rozsah jeho politického, kulturního a ekonomického vlivu sahala napříč celým světem. Tyto doby jsou však dnes již dávno pryč a z Portugalska je stát s vlivem odpovídajícím jeho velikosti a poloze. Bohatá a významná historie tak z Portugalců dělá národ pyšný na svou minulost a hrdý na svou současnost.

Portugalsku se někdy, dle jeho vzhledu a poloze na mapě, také říká „balkon Evropy“. Je jakoby odvrácené od kontinentální Evropy a otevřené spíše k Atlantskému oceánu. Země ale není jen prodloužením velkého souseda na Pyrenejském poloostrově – Španělska, ale je zemí zcela svéráznou. Vždy tvořilo součást středomořských zemí svým jazykovým a kulturním vývojem. Má však jiné klima, jinou strukturu krajiny a v mnoha ohledech i odlišné historické podmínky, i když v letech 1560 – 1640 bylo spojeno se Španělskem společnou dynastií.

Přestože Portugalsku chybí významnější památky, které by byly světovým pojmem, najdeme jich tu i tak nepřeberné množství z různých dob a všeho druhu, počínaje prehistorickými nalezišti a konče díly současných umělců. Často dosahují světových parametrů, o čemž svědčí zapsání např. Évory na seznam světového dědictví UNESCO. Setkáme se tu s pravěkými dolmeny, římskými chrámy, raně křesťanskou architekturou, vzácnými vizigótskými kostely (z doby, kdy bylo Portugalsko spojeno s dnešním Španělskem), maurskými stavbami a vlivy, které zpestřují architekturu země.

Z velkých evropských uměleckých slohů je tu zastoupen románský, gotický, dále renesance, barok a především klasicismus, který se uplatnil v urbanistických dimenzích díky přestavbě Lisabonu po katastrofálním zemětřesení.

Portugalsko je taktéž pozoruhodné díky zprostředkovatelské roli v kontaktech s jinými světadíly, které pomáhalo objevovat, zvláště Afrikou a Asií, nehledě na Ameriku, kde převzala jeho dědictví Brazílie.