Portugalská metropole Lisabon (Lisboa) se nachází v místech, kde řeka Tejo odevzdává své vody Atlantskému oceánu. Město ležící v členitém terénu na několika pahorcích je plné kontrastů. Najdete vněm jak vznešené secesní stavby a budovy zdobené keramickými dlaždicemi, tak zanedbaná zákoutí připomínající spíše severoafrická města.

Historie Lisabonu

Založení města se připisuje Féničanům. Jeho jméno vzniklo pravděpodobně zkomolením fénického názvu Alise-Ussubuna (Ulisipo), později římského Olisipo. V nadvládě nad městem se vystřídali Římané, Alani, Svévové a především Vizigóti. Maurové ho ovládali v letech 716 – 1147.

Pro Portugalce ho zpět dobyl hrabě Alfonso Henriques, pozdější král Alfons I. Za vlády Alfonse III. se Lisabon stal hlavním městem. Největší slávu město prožívalo od 15. do 17. století, kdy Portugalsko patřilo díky koloniálním výbojům k předním světovým mocnostem. Z Lisabonu vyplul v roce 1497 Vasco da Gama na svou slavnou cestu kolem afrického kontinentu do Indie. V 17. století plynulo do zdejšího přístavu nesmírné bohatství z brazilských zlatých dolů.

Roku 1755 byl však Lisabon silně poškozen ničivým zemětřesením a následnou vlnou tsunami. Díky prozíravosti státního sekretáře krále Josefa I., Sebastiãa Josho de Carvalho e Melo, pozdějšího markýze de Pompal, se podařilo město rychle obnovit. Tehdy dostalo svůj dnešní, v podstatě klasicistní ráz. Bývalého významu však už město nikdy nedosáhlo.

Čím se pyšní Lisabon

Střídmé linie obytných domů, široké pravoúhlé třídy, to je nynější Dolní čtvrť u přístavu. Lisabon se rozrůstá hlavně v severovýchodní části, kde vznikají nová sídliště i čtvrti. Mezinárodní letiště je důležitým bodem pro spojení s Evropou a Amerikou.

Lisabonský přístav se používá nepřetržitě po dobu neuvěřitelných tří tisíc let. Je jedním z hlavních námořních uzlů v Evropě. Jeho zařízení se táhnou 30 kilometrů podél Teja (od Algésu do Sacavému). V této části města se objevily rovněž průmyslové komplexy jako rafinérie ropy, cementárny, hutě, továrny na zpracování korku, chladírenská zařízení rybáren a velká obilní sila. Na levém břehu řeky Tejo vyrostly loděnice se suchými doky i pro největší tankové lodě. Z přístavu pro osobní lodní dopravu vyplouvají lodě do západní Afriky, jižní Ameriky i do Středomoří. Živý rybářský přístav leží na pravém břehu Teja, nedaleko jeho ústí.

Elegantní náměstí Praça do Comércio se otevírá směrem k rozšířenému ústí řeky Tejo. Navazující čtvrť Baixa má pravidelnou šachovnicovou síť ulic a zdejší budovy, často s podloubími, byly většinou nově vystavěny v období po zemětřesení. Baixa je tak dnes středem průmyslové, finanční a obchodní činnosti ve městě.

Nejstarší čtvrtí v Lisabonu je Alfama, která se nalézá rovněž blízko řeky. Dochovala se tu řada středověkých budov, ovšem tato čtvrť existovala již za vlády Vizigótů. Táhne se od řeky Teja až k hradu. Za Maurů byla aristokratickou čtvrtí s okázalými sídly. Po ovládnutí Lisabonu Portugalci zde stály nejstarší křesťanské kostely. Několik zemětřesení, která Lisabon postihla, zničilo stará sídla i kostely a Alfama se stala čtvrtí námořníků a rybářů. V 18. století tu bylo postaveno také několik honosnějších měšťanských domů. Půvab čtvrti odkryje procházka, kterou vám v této části města musíme doporučit. V křivolakých, často slepých uličkách, stojí domy s balkóny a kachlíkovou výzdobou. Na nich se opakuje motiv postavy Panny Marie mezi sv. Antonínem a sv. Martiálem.

Svéráznou částí Lisabonu s úzkými strmými uličkami je Bairro Alto (Horní čtvrť), v níž i dnes zní večer z četných hospod tklivé melodie tradičního portugalského fada. Výborný výhled se otevírá od starobylého hradu sv. Jiří (Castelo de São Jorge) vystavěného již v 5 století, jenž se nachází na vysokém opevněném kopci. Hrad mohl být posledním útočištěm obránců v situaci, kdy nepřítel již pronikl za první opevnění. Jeho hradba je zesílena deseti věžemi. Bairo Alto je známá také pro zdejší významné kostely.

Mariánský chrám Igreja de Nossa Senhora da Conceição Velha má nádhernou fasádu v takzvaném manuelském slohu, který je typický pro Portugalsko v období mezi pozdní gotikou a renesancí. Kostel byl po zemětřesení přestavěn s využitím dochovaných prvků z původní stavby. Proto můžete dnes na jeho průčelí vidět ozdoby z 16. století.

Nejvelkolepější stavbu Lisabonu představuje klášter sv. Jeronýma v předměstské části Belém, v níž objevíte nejvíce manuelských památek. V poustevně, jež zde byla před výstavbou kláštera, strávil Vasco da Gama poslední noc před vyplutím do Indie. Blízká Belémská věž (Torre de Belém) vznikla počátkem 16. století a stala se symbolem nejslavnější epochy v dějinách Portugalska, éry velkých zámořských objevů. Klášter i věž byly vybudovány v manuelském slohu a pro svůj historický význam byly zapsány na seznam památek světového dědictví UNESCO.

Lisabonské pobřeží

Lisabonské pobřeží patří k nejnavštěvovanějším lokalitám střední části Portugalska. K dispozici jsou klidná zákoutí i rušný noční život, krásné koupání na čistých plážích členitého pobřeží. Můžete se zúčastnit výletu lodí, navštívit staré památky v hlavním městě Lisabonu, pořádat výlety do přírody.

Kromě okolí hlavního města turisty okouzlí směrem na severozápad město Sintra i nádherná krajina plná venkovských sídel a bývalých královských paláců.

Na jihu na vás čekají písčité pláže, rybářská městečka a laguny v ústí řek Tejo a Sado. Pláže lisabonského pobřeží patří k nejčistším v Evropě. Moře je tu však chladné a někdy i divoké. Tuto oblast díky drsným podmínkám vyhledávají surfaři.

Spokojeni zde budou i rybáři, sportovní potápěči a golfisté. Zdejší golfová hřiště jsou skvěle připravená. Golf si zahrajete vysoko nad mořem, což zanechá neopakovatelný zážitek.

Zájemci se mohou rovněž projet na koních.