Bazilika sv. Petra v řetězech (Basilica di San Pietro in Vincoli) je renesanční sakrální stavba v historické zóně Říma na náměstí Piazza di San Pietro in Vincoli nedaleko Kolosea a Fora Romana. Kostel zasvěcený sv. Petrovi se začal stavět v roce 431 a patří k nejstarším kostelům města. Byl pojmenován podle pout (vincoli) jimiž byl sv. Petr údajně přikován ve vězení v Jeruzalémě, a které byly kostelu věnovány v 5. století. Pouta jsou dodnes vystavena pod baldachýnem před apsidou.
Bazilika sv. Petra v řetězech (Basilica di San Pietro in Vincoli)
Kostel si až do současnosti zachoval z větší části prvky původní architektury. Z architektonického hlediska se jedná o římskou trojlodní baziliku se širokou prostřední lodí s připojeným příčním křídlem a dvěma postranními úzkými loděmi. Lodě jsou od sebe odděleny dvaceti dórskými sloupy – na každé straně jich napočítáte deset.
Legenda o Bazilice sv. Petra v řetězech
Kostel byl postaven na místě, kde byl podle legendy o 400 let dříve odsouzen k smrti sv. Petr. To se přihodilo za vlády císaře Nerona, jenž nechal pronásledovat všechny křesťany. Původně se začal stavět jen jako místo, kam by mohly být uloženy řetězy, kterými byl svatý Petr v Jeruzalémě spoután. Tyto řetězy dostal papež Lev I. od císařovny Eudoxie, která byla manželkou římského císaře Valenciána III. Později byly z Konstantinopole přivezeny ještě jedny okovy, kterými světce spoutali přímo v Římě. Jakmile se však oboje řetězy ocitly vedle sebe, zázračně se podle legendy spojily. Dnes jsou uloženy v kostele ve skříňce pod hlavním oltářem.
Stavba byla několikrát v období 8. – 13. století přestavována a doplňována četnými přístavbami. V letech 1471 – 1503 kostel používal jako kardinálskou baziliku papež Julius II.
Zajímavosti baziliky sv. Petra v řetězech (Basilica di San Pietro in Vincoli)
Kostel sám o sobě by nebyl až tak zajímavý, kdyby neukrýval Michelangelův náhrobek pro papeže Julia II. della Rovere. Nachází se v pravé boční lodi. Michelangelo měl za úkol pro hrobku papeže vytvořit celkem 42 soch, ale nakonec byla dokončena pouze socha jedna – socha Mojžíše. Dochovalo se však i několik dalších fragmentů. Socha, vysoká 235 centimetrů, zachycuje Mojžíše ve chvíli, kdy na hoře Sinaj přijal desky s Desaterem přikázání. Mojžíš se mračí, je viditelně rozezlen modloslužbou bratří, kteří se klaní zlatému teleti. Hlava Mojžíše je ozdobena rohy, které mají představovat paprsky světla. Ve vousech sochy je viditelný Michelangelův autoportrét.
Socha Mojžíše v bazilice sv. Petra v řetězech
Sedící postava Mojžíše přitahovala a stále přitahuje mnoho obdivovatelů, mezi jinými i Sigmunda Freuda, jenž tu v zadumání trávil dlouhé hodiny.
V kostele jsou k vidění také úžasné sochy Jákobových manželek Lei a Ráchel, které pravděpodobně dokončil jeden z Michelangelových žáků, Raffael da Montelupo. Ostatní sochy – ležící postavu papeže, Madonu a obě postranní postavy proroka a Sibily zhotovili podle Michelangelových návrhů jeho další pomocníci.
