Sicílie byla osídlena již v prehistorických dobách. Původně byla podle svých obyvatel nazývána Sicania. V době, kdy ji ovládali Řekové, se podle trojúhelníkového tvaru nazývala Trinacria až nakonec dostává jméno podle národa Siculi (popolo dei Cicui) Sicília.
Od 8. století před naším letopočtem se na východě, jihovýchodě a severovýchodě Sicílie usídlovali Řekové. Na západě se usazovali Punové (Kartagiňané). Ve vnitrozemí žili Sikanové a Elymové, na východě Sikulové.
Chrám bohyně Héry v Selinunte
Po politickém rozmachu tří sicilských vládců v první polovině 5. století před naším letopočtem (Gelón v Syrakusách, Hieron v Hele a Théron v Akragantu) nabývají rozhodující moc Syrakusy, zejména za vlády Dionýsa (405 – 367). Stále častěji začínají od začátku první punské války, v roce 204 před naším letopočtem, do sicilských záležitostí zasahovat Římané a po obležení Syrakus se v roce 212 před naším letopočtem zmocnili celého ostrova. Sicílie se stala jako římská provincie důležitou obilnicí.
V polovině 5. století zpustošili ostrov germánští Vandalové a ke konci téhož století Ostrogótové. Od roku 535 patřil ostrov po dobu tří století byzantské říši.
V letech 827 – 901 se ostrova zmocňovali Arabové, kteří zde vládli až do druhé poloviny 11. století. Normani tu nastolili svou moc v letech 827 – 901 a panovali na ostrově až do roku 1194 jako sicilští králové.
Římský amfiteátr v Syrakusách
Rozvoj ostrovních středisek, zejména Palerma, pokračoval za Hohenštaufů, hlavně za císaře Fridricha II.
V roce 1282 se ostrova krátce zmocnili francouzští Anjouovci, kteří však byli vyhnáni místním obyvatelstvem – takzvané sicilské nešpory. Vlády se potom ujali Aragonci. Ti na Sicílii vládli až do roku 1713. Poté se zde vystřídala Savojská dynastie, rakouští Habsburkové a španělští Bourboni, kteří v roce 1816 získali titul „králů obojí Sicílie“ s hlavním městem Neapolí.
V roce 1861 se ostrov stal součástí sjednocené Itálie.
