Vládní palác (Palazzo del Governo)
Vládní palác byl postaven místními kameníky v letech 1884 – 1894 podle projektu římského architekta Francesca Azzuriho na místě starého paláce z 16. století. Průčelí novogotické budovy je vyzdobeno znaky obcí republiky, v pravém rohu je umístěna socha sv. Marina. Střecha této dvoupodlažní stavby je doplněna cimbuřím, stejně jako zvonice, jež tvoří vrchol paláce.
Vstupní hala se pyšní mnoha erby a pamětními nápisy. Kamenné schodiště vede do šlechtického patra, kde se nachází audienční a kongresový sál Velké generální rady s 60 gotickými křesly pro členy rady, jimž vévodí dubový dvojtun pra kapitány-regenty. Nad trůnem visí monumentální obraz sv. Marina, který se zjevuje svému lidu.
Socha Svobody
Na terase před palácem stojí spatříte sochu Svobody od Galettiho, kterou darovala San Marinu v roce 1876 šlechtična Otilie Heyrot Wagnerová z Berlína. Socha má na hlavě korunu ve tvaru tří věží – symbolu státu San Marino.
Samozřejmě není tak výstavná a velká jako poněkud známější Socha svobody v New Yorku, ale i tak je to krásná socha, která na toto místo hezky zapadá.
Poštovní palác
Naproti Vládnímu paláci stojí bývalý Poštovní palác, na jehož průčelí se nachází deska se sanmarinskými délkami a mírami, které zde platily do roku 1907, kdy byl přijat metrický systém.
Pod náměstím se nalézají cisterny na sběr dešťové vody, které sloužily v minulých stoletích jako zásobníky. Z terasy je vidět hřbitov Montalbo, další významné dílo architekta Azzurriho. Na obzoru vystupují vrcholy Apenin.
Bazilika Svatého (Basilica del Santo)
Nedaleko Vládního paláce se rozkládá bazilika Svatého (Basilica del Santo), která byla postavena v letech 1826 – 1838 na místě starého farního kostela Pieve z 5. století. Ten byl zbourán, aby ustoupil nové stavbě, čehož Sanmariňané dodnes litují, jelikož se jednalo o jednu z nejstarších křesťanských památek.
V bazilice je pod oltářem umístěna část ostatků sv. Marina. Lebka je uchována v takzvané Svaté skříňce, což je relikviářová busta ze zlata a stříbra z roku 1602. Nalevo od oltáře se nachází regentský trůn z roku 1600. Průčelí i interiér jsou vyzdobeny korintskými sloupy. Sochy na malém schodišti, představující apoštoly a ctnosti, vytvořili boloňští sochaři Putti a Berozzi. Šest vedlejších oltářů zdobí obrazy italských malířů.
Kostel sv. Petra (Chiesa di San Pietro)
Napravo od baziliky stojí kostel sv. Petra (Chiesa di San Pietro), kde byly až do roku 1713 uschovány ostatky sv. Martina. Mramorový oltář je darem římského hudebníka Antonia Tedeschiho z roku 1689. Nad oltářem se tyčí socha sv. Petra od Enricoa Saroldiho.
Na západní stěně jsou vyhloubeny dva výklenky, které sloužily podle pověsti jako lože sv. Marinovi a sv. Leonovi.
Monte Titano se třemi věžemi
Od baziliky vede cesta na hřeben hory Monte Titano, kde z hradební zdi vystupují tři věže – La Cesta, La Rocca a Il Montale. Tyto obranné věže nebyly nikdy dobyty a Sanmariňané jim vděčí za svou svobodu, přesto právě místní obyvatelé málem způsobili jejich zánik, když používali kámen z tvrzí na stavbu svých domů a dláždění cest.
Teprve se znovuzrozením národního uvědomění na počátku 20. století se začalo s restaurací těchto symbolů, umístěných na státní vlajce znaku republiky.
Věž La Rocca
První věž zvaná La Rocca nebo La Guaita byla postavena pravděpodobně kolem 10. století, avšak přesný datum není znám. Tvrz se skládá ze dvou hradeb, z nichž vnitřní tvoří vlastní pevnost. Do ní se dalo dostat padacím mostem, který zde už není. Uvnitř je k vidění několik děl, což jsou dary italských králů Viktora Emanuela II. a Viktora Emanuela III.
Jsou dodnes funkční a používají se k slavnostním salvám. Až do konce 60. let se věž používala jako vězení. Dnes je zde umístěna výstava o historii opevnění.
Věž La Cesta
K druhé pevnosti La Cesta neboli La Fratta, jež se rozprostírá na nejvyšším bodu Monte Titana, vede kamenná ulička Passo delle Strenghe. Tato věž pochází z 13. století a byla několikrát přestavována, naposledy v roce 1925, kdy jí byl vrácen středověký ráz. Je umístěna nad propastí, obrácenou směrem k moři, což z této strany zajišťovalo její nedostupnost.
Dnes je v ní umístěno muzeum starých zbraní, zahrnující více jak 1500 exponátů od středověku až po konec 19. století.
Věž Il Montale
Lesní cesta vás dovede k třetí z věží Il Montale. Rok její výstavby není znám, ale odhaduje se, že pochází ze 14. století. Jedná se o samostatnou věž s pětiúhelníkovým půdorysem, která měla být původně základem velkého opevnění, avšak postupem času se důležitost další výstavby stávala méně důležitou, až se od ní úplně upustilo.
Pevnůstka sloužila jako ochrana před možnými nájezdy Malatestů z hradu Fiorentino.
Kapucínský klášter s kostelem sv. Quirina
Vně sanmarinských hradeb se rozkládá na místě původní kaple kapucínský klášter s kostelem sv. Quirina z poloviny 16. století. Široké schodiště vedoucí do kostela je umocněno podloubím. Tady rozpustil Garibaldi 31. července 1849 svou legii a její zástavu svěřil do rukou sanmarinské republiky. Tuto událost připomíná pamětní deska. Interiér kostela je chudý na výzdobu. Na hlavním oltáři se nachází obraz od Tadeáše Zuccariho, představující Krista sundaného z kříže. Sv. Quirinus je zobrazen na skle jednoho z oken.
Před kostelem stojí památník sv. Františka z roku 1928. Socha světce od Montaguitiho je postavena ve výklenku na vrcholu osmihranného sloupu vysokého 9 metrů. Ten byl vytvořen z kamene hory Monte Titano a je dílem sanmarinských kameníků podle návrhu architekta Edoarda Collamarinho.