Gladiátorské hry byly oblíbenou zábavou obyvatel Říma, ovšem jejich proslulost byla taková, že se do Říma v době her stahovali lidé z širokého okolí, a to nejen z oblastí dnešní Itálie, ale i vzdálenějších končin tehdy známého světa. Tento způsob zábavy převzali Římané od Etrusků a obzvlášť v období císařství měly hry důležitou sociálně-politickou funkci. Pořádat gladiátorské hry bylo zpočátku výsadou císaře, později je mohli pořádat i soukromé osoby. Cílem her bylo udržovat bojovou náladu u obyvatelstva a připravenost k válečným výpravám, avšak taktéž zábavou rozptýlit lid a odvést jeho mysl od skutečných problémů říše.
Moderní ztvárnění představ o gladiátorech
Svého vrcholu dosáhly hry v době císařského Říma, hlavně po té, co bylo vybudováno Koloseum. Her se zúčastňovaly všechny společenské vrstvy, počínaje císařem a jeho rodinou a končíc prostým lidem.
Jak probíhaly gladiátorské hry
Místa pro diváky byla odstupňována podle společenského postavení. Císař s doprovodem měl vlastní lóži. Vedle něho seděli senátoři, nad nimi měli svá místa šlechtici, svobodní občané a úplně nahoře prostý lid.
Gladiátory byli většinou váleční zajatci, otroci, odsouzení zločinci, ale i dobrovolníci, kteří si tímto způsobem chtěli vydobýt slávu a peníze. Gladiátoři byli cvičeni a připravováni na souboje v aréně ve čtyřech speciálních školách. Po ukončení školy museli tři roky vystupovat v aréně. Je zřejmé, že jejich šance na přežití byly za takových podmínek minimální.
Mozaika vyobrazující gladiátorské hry v Římě
Krvavá show začínala slavnostním defilé před císařem, kterého gladiátoři zdravili pozdravem: „Ave, imperator, morituri te salutant“ (tedy v překladu známé „zdráv buď, císaři, na smrt jdoucí tě zdraví“). Gladiátorům, kteří byli poraženi, ale po celý čas se udatně bili, mohl být darován život. O životě a smrti rozhodovali diváci, ukazujíc palec nahoru, nebo dolů. Palec směrem nahoru znamenal pro gladiátora život.
Obzvlášť oblíbené byly zápasy člověka se zvířaty. Ze všech konců impéria byli dováženi tygři, sloni, lvi, medvědi, krokodýli, vlci, antilopy i jiná zvířata. Při slavnostním otevření Kolosea tu bylo zabito na 5 tisíc různých zvířat.
Jak mohla vypadat Naumachia – námořní bitva v Koloseu
Některé známé osobnosti antického Říma, jako byl Cicero a Seneca, krvavou podívanou odmítaly. Pravdou ale je, že většina obyvatel podobné etické zábrany neměla a dokonce hry na svých vládcích vymáhala. Císař Traján slavil své vítězství nad Dáky (původními obyvateli Rumunska) hrami, které trvaly čtyři měsíce, a zúčastnilo se jich na 10 tisíc gladiátorů. Císař Augustus uspořádal velkou námořní bitvu (tzv. naumachii) se třemi tisíci bojovníky. Jindy zde 10 tisíc gladiátorů lovilo zvěř. Výsledkem lovu bylo více než 3 tisíce mrtvých zvířat.
Definitivně byly gladiátorské hry zakázány až v roce 404. Dlouhé přetrvávání je důkazem, že politika chleba a her (pane et circenses) byla pevnou součástí struktury starořímské společnosti. Ostatně, můžeme se ptát sami sebe – je tomu dnes jinak?
