Chystáte-li se na Havajské ostrovy, jistě uvítáte pár informací nejen o jazyku, ale i o zvycích této země.
Pidgin, kreolská angličtina
Ačkoli Havajské ostrovy patří do USA a domluvíte se zde tedy bez problému anglicky, stále se zde částečně mluví i původní havajštinou (ač ve velice omezené míře), z níž však i do běžné angličtiny byla přejata celá řada slov a místních názvů. Navíc místní sice umí mluvit anglicky, ale nezřídka používají specifickou formu angličtiny, takzvanou kreolskou angličtinu, která bývá označována jako pidgin.
Je to specifický jazyk, založený na kreolštině v kombinaci s angličtinou, čímž vzniká opravdu zajímavá řeč, se kterou se na Havajských ostrovech setkáte poměrně běžně. Ať už se v ní spolu baví havajané (z nichž velká část pidgin používá při běžné komunikaci) a nebo v ní jsou napsány inzeráty cílené právě na havajské obyvatelstvo.
Pidgin je však natolik specifický jazyk, že nemá moc smysl jej nějak studovat. Havajané obecně nemají moc v lásce, pokud v něm někdo mluví a neovládá jej. Podívejme se proto raději na některá základní slovíčka v havajštině, která jistě znáte a se kterými se na Havaji určitě dostanete do styku.
Základní havajská slovíčka
Pokud cestujete s cestovní kanceláří (a nebo máte tuto službu objednánu dopředu), setkáte se hned na letišti po přistání s (ideálně) krásnými domorodými dívkami (někdy nahrazenými méně krásnými Havajany 🙂 ), které vám na krk zavěsí květinový věnec – „lei“.
V hotelu můžete dostat ihned při ubytování pozvání na „luau“, což zpravidla bývá hostina s opékáním selete.
Určitě se setkáte s domorodým tancem, který charakterizují ladné pohyby rukou v podání mladých havajských dívek. Tanec je známý pod názvem – „hula-hula“.
Pozdravíte slovem „aloha“.
Chcete-li poděkovat, užijte slovo „mahalo“.
Při návštěvě Havaje na Vánoce popřejte „Mele Kalikimaka“
Havajština a její specifika
Havajština patří mezi austronézské jazyky a je příbuzná se samojštinou, maorštinou, fidžijštinou a jinými polynéskými jazyky. Vzdáleně je příbuzná s některými jihoasijskými jazyky a jazyky obyvatel Indického oceánu.
Havajština má jen 12 hlásek – samohlásky A, E, I, O, U a souhlásky – H, K, L, M, P, W, což je důvodem toho, jak havajština zní a také toho, že se v jednotlivých slovech některé části několikrát opakují, protože v tomto jazyce slov prostě neomezeně nevymyslíte 🙂 Negativum celé věci je to, že i místní názvy se neustále opakují, takže v tom pak už člověk začne mít docela zmatek, nehledě k tomu, že samotné zapamatování si názvů různých míst je poměrně problém 🙂
Každá samohláska nebo dvouhláska se vyslovuje odděleně. V některých slovech jsou často vidět apostrofy, hláska s apostrofem se potom vyslovuje hluboce v hrtanu. Je-li nad samohláskou čárka, tak se vyslovuje rozšířeně a zdůrazněně. Havajština je však jazyk velice melodický s převahou samohlásek. Samohlásky bývají často zdvojené, někdy ztrojené – příklad: pa´a´i´ai ¨, což označuje úpravu místní plodiny Taro.
Místní pojmenování jsou dlouhá a písmena se v nich často opakují – příklad: Honolulu, Hanapepe, Kalaoa, Nenakuli, Haleakala či oblébené jméno národní ryby Humuhumunukunukuapua’a (znamenající „ryba s prasečím rypákem“).
Většina obyvatel Havaje již původním jazykem nehovoří (řada z nich však částečně rozumí), ale mnoho z domorodých slov se dostalo do havajské angličtiny. Zejména označení místních názvů bylo převzato z původního jazyka.