První osídlení ostrova
Mezi jedny z prvních osadníků ostrova se považují nomádští Védové, ti však byli podrobeni Sinhálci, kteří přišli na ostrov ze severozápadní Indie a obsadili jej v 5. století před n. l.. Další dobyvatelé pak přicházeli z Bengálského zálivu. Vzniklo zde sinhálské království, s hlavním městem Anuradhapura, která až do 10. století našeho letopočtu byla kulturním a administrativním centrem ostrova. Původním náboženstvím, které bylo na Cejlonu vyznáváno, byl pravděpodobně hinduismus, ale Sinhálci původní obyvatelstvo obraceli na buddhismus, který se později stal oficiálním náboženstvím.
Příchod Tamilů
Přibližně ve 3. století našeho letopočtu začali na ostrov pronikat také Tamilové, kteří přicházeli z jižní Indie. O sto let později se Tamilům podařilo dobýt sever ostrova a na 15 let obsadili i hlavní město Anuradhapuru, ze které je vyhnal až národní hrdina Sinhálců Duthagamani.
V 9. století dobyl sever ostrova král Radžaradža a jeho syn následně obsadil celý ostrov. Jihoindické vládce z dynastie Čolů, vyhnal až v roce 1070 sinhálský vládce Vidžajabáhu.
Po několika občanských válkách, ve 13. století sever ostrova obsadili opět Tamilové a Sinhálci byli vytlačeni na jih a do centrální části ostrova, kde obnovili svůj stát.
Tamilské království Jaffna
Na severu ostrova pak svůj stát založili Tamilové a jejich království Jaffna od poloviny 14. století sílilo a upevňovalo svou pozici na ostrově. Postupně začali vytlačovat Sinhálce na západ a do oblasti Colomba, kde Sinhálci založili pevnost Kotte, podle které také v 15. století nazvali svůj stát.
Tři mocenská centra, příchod Evropanů
Ostrov Cejlon, byl rozdělen na 3 mocenská centra – Jaffna, Kotte a Kandy, když v 16. století začali na ostrov pronikat Portugalci, při svých mořeplaveckých výpravách. V 17. století pak také Nizozemci a nakonec jej začátkem 19. století dobyli Britové, kteří z Cejlonu v roce 1802 učinili svou korunní kolonii.
Po ovládnutí země začali zakládat plantáže kávy, čaje, skořice a kaučuku. Jak ekonomicky, tak také při správě ostrova Britové využívali Tamily a to nejen místní, ale také nově přivážené z Indie. Národním jazykem se v té době stala angličtina.
Nezávislost ostrova po druhé světové válce
Po druhé světové válce, se stejně jako v dalších britských koloniích, urychlila snaha o nezávislost. V roce 1947 se konaly volby, z nichž vítězně vyšla sinhálská Sjednocená Národní Strana.
V roce 1948 dosáhl ostrov nezávislosti a v roce 1955 vstoupil Cejlon do OSN.
Ve volbách roku 1956, zvítězil Solomon Bándaranaike, který prosadil sinhálská práva a oficiálním jazykem se opět stala sinhálština. To však vedlo k občanským nepokojům ze strany Tamilů, kteří byli dlouhodobě utiskováni a většinoví Sinhálci je (dokonce více než 1 milion z nich), zbavili cejlonského občanství a měli být vystěhováni do Indie.
Reakcí na odpor Tamilů byly další zákony, omezující tamilská práva.
Vznik Srí Lanky, občanská válka
Roku 1972 vznikla nezávislá republika, která přijala sinhálský název Srí Lanka. Nadále však zůstala členem Britského společenství. I nová vláda však nadále prosazovala hlavně zájmy Sinhálců a části tamilského hnutí se radikalizují a zastřešují se organizací Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE, běžně označováni jako tamilští tygři). V roce 1983 pak konflikt mezi Sinhálci a Tamily přerůstá v občanskou válku, která trvala dlouhých 26 let.
Konec občanské války, současný stav
Teprve 17. května 2009 byla LTTE definitivně poražena srílanskou armádou. Vztahy mezi většinovými Sinhálci, kteří vyznávají buddhismus a menšinovými Tamily, coby hinduisty, však zůstávají napjaté dodnes. Cestovat se však již dá i do severní, dříve nepřístupné oblasti, která byla ovládána tamilskými tygry. Tato oblast si, díky své izolovanosti, zachovala turisty „neposkvrněný“ ráz a lze zde vidět to, jak se na Srí Lance žilo před tím, než se z ní stala vyhledávaná turistická destinace.