Téměř 96% obyvatel vyznává řeckou pravoslavnou církev, v jejímž čele sice stojí patriarcha z Istanbulu, ale praktická moc náleží athénskému metropolitovi. Také římskokatolická a anglikánská církev má na ostrově své zastoupení.
Mytologie na Korfu
Snad žádné jiné místo v Řecku není, co se mytologických bájí týče, opředeno tolika tajemstvími a nejasnostmi jako tomu je v případě Korfu.
Koncem 19. století se německému archeologu Schliemannovi podařilo objevem Tróje, Mykén a Tirynsu dokázat, že dochovalé mýty obsahují také události, které se skutečně staly. Téměř všechny Homérovy geografické popisy se podařilo lokalizovat, až na jednu – bájnou „Zemi Faiáků“, která byla sice již v antice spojována s ostrovem Kérkyra (Korfu), ale nebyla dodnes podložena jakýmikoliv archeologickými nálezy.
V Řeckých mýtech zůstali bohové a hrdinové dávno prošlých časů živí až po naši technickou současnost. A tak starobylé mýty a báje patří při návštěvě Řecka již neodmyslitelně k historickým výkladům, které v mnohém doplňují, ale i zahalují do tajemné mlhy dohadů a fantazií.
Socha Poseidona
Ostrov Korfu měl a má několik jmen, jejichž spletitost nás dokáže lehce zmást. Nám nejznámější název Korfu je relativně mladý, objevuje se poprvé roku 968 ve spisech cremonského biskupa Luitpranda. Byl odvozen od dvou vrcholků nacházejících se ve stejném městě. Dalším názvem, užívaným především Řeky, je Kérkyra. Tento název se nám dochoval díky antickým historikům. Podle legendy pochází název od nymfy Korkyry, dcery řeky Asopos, milované bohem moří Poseidonem, jež ji přivedl na ostrov. Během doby se Korkyra změnila v Kérkyru (i když ještě dnes se můžeme setkat s oběma názvy).
Dalším názvem, o němž se zmiňují antičtí autoři, je Scheria. Pochází z mýtu o Faiácích, které jejich král Nausithoos po obsazení vlasti Hyperie Kyklopy zavedl na pohádkovou Scherii. Jiná jména, vyskytující se pak v dlouhé historii ostrova, byla například Drépane (srp),, za nějž ostrov vděčí svému podlouhlému tvaru, Makrya (dlouhý), Kassiópia dle městečka Kassiópi, Koreina a Arpi. Jak v minulosti tak i v současnosti se dosti pletou názvy ostrova a hlavního města. Nejčastěji je však pro ostrov užíván název Korfu a pro město Kérkyra.
Nausikaa a Odysseus
V eposu o Odysseovi Homér fantasticky popisuje Scherii a národ Faiáků, který byl ve spojení s bohy. Odysseus se po svém útěku z Kalypsy, zcela vyčerpán zápasem s rozbouřenými moři, ocitl na břehu ostrova Scheria. Zde jej našla dcera krále Faiáků Nausikaa, jdoucí v doprovodu bohyně Athény a svých služebných zrovna prát šaty k ústí řeky. Dala mu najíst a poté jej představila své matce Aretě. Ta Odysseovi poradila, jak se má přiblížit ke králi Alkinoovi, aby mu bylo dopřáno jeho pohostinnosti. Tři dny byl hrdina hostem na královském dvoře Faiáků, účastnil se sportovních her dvořanů a princů a vyprávěl o své desetileté pouti z Tróje. Během tohoto času byla připravena rychlá plachetnice, jež měla Odyssea dopravit do rodné Ithaky.
Oddysseova plavba
Tímto svým činem Faiákové rozlítili Poseidóna, který se chtěl rekovi pomstít. Protože byly lodě Faiáků nepotopitelné, pomstil se jim bůh moří alespoň tím, že nechal plachetnici převážející Odyssea po jejím návratu na Scherii zkamenět. O tom, kde se tato zkamenělá plachetnice nalézá, se vedou dodnes spory. Nejčastěji za ni bývají označeny ostrůvky Pontikonissi a Kárávi.
Iásón a Médea
Další ságou spojenou s ostrovem je sága o Argonautech. Podle Homéra se o příběhu Iásona a Médey zmiňuje Apollonies Rhodský. Hlavní osou tohoto příběhu je zničení Peliase, neoprávněného krále Iolkosu (dnes Vólos) bohyní Hérou, která je na něj rozlícena, protože odmítá odvádět oběti. Jelikož však Héra z nějakého blíže neurčeného důvodu nemůže Peliasovi uškodit, chystá na něj lest. Vypraví právoplatného dědice trůnu Iásóna na lodi Argo do země Kolchos, nacházející se na jihovýchodním pobřeží Černého moře, kde pomocí kouzelnice Médey získá kouzelné Zlaté rouno z nadpřirozeného skopce. Pomocí tohoto rouna se mu později podaří dobýt zpět trůn svého otce Aisóna.
Iáson a argonauti
Během cesty přistanou Iásón a Médea u břehů ostrova Drépané, kde jsou přátelsky přijati králem Faiáků Alkinooem a jeho ženou Arete. Aby byli Alkinooem ochráněni před svými pronásledovateli Korchiďany, jež za nimi poslal otec Médey, a kteří mu měli pomoci získat zpět dceru, vzali se zde v „Médeině jeskyni“ (dodnes blíže neurčené místo na ostrově).
