AkropolisUNESCO

Akropolis je kultovní centrum starověkých Athén. Prohlídka Akropole, „Horního města“, nejdůležitější a odevšad viditelné památky, zabere asi 3 hodiny. Hlavní vstup na Akropoli vede od západu po schodech do Propylejí, což je členitá vstupní budova se sloupy a pěti branami. U jižní hrany plošiny je především hlavní chrám Athény – Parthenon, v jihozápadním rohu zbytky chrámu Athény Niké, Eleusinionu, svatyně Artemis Braurionia a Chalkotéky. U severní hrany plošiny stojí druhý největší chrám – Erechtheion – a zbytky dalších staveb: Pandroseion, Arreforion, oltáře Athény a svatyně Dia Poliea. Mezi Parthenonem a Erechtheionem stával Starý chrám a v jihovýchodním rohu plošiny Pandion.

Na jižním úpatí Akropole se nachází dobře zachovalý Odeon Heroda Attika, Eumeneovo sloupořadí, zbytky svatyně Asklépiovy, divadlo Dionýsia Eleuthera a Periklův Odeon. Na severozápadním úpatí je stará agora, kudy se po Panathénajské cestě kolem Areopagu vystupovalo na Akropoli.

Akropole je zapsána do seznamu UNESCO.

Propylaje

Propylaje, to je předbraní a mohutná vstupní síň, kterou postavil mezi roky 437 – 432 před naším letopočtem architekt Mnésiklés. Tvoří je zeď s pěti vchody a s prostornou síní na vnější straně a s obdobným, ale méně hlubokým prostorem na straně vnitřní. Severní křídlo bylo navíc rozšířeno o další prostory, v nichž byla umístěna pinakotéka (obrazárna). Její interiér byl vyzdoben tabulovými malbami a freskami zachycujícími různé výjevy z historie Athén. Za tureckého panství bylo v Propylajích umístěno skladiště střelného prachu. Kolem roku 1650 zapálil budovu blesk a část Propylají rozmetal. Další škody stavba utrpěla za benátského ostřelování v roce 1687.

Chrám bohyně Niké

Chrám bohyně Niké, to je Athény Vítězné, je půvabný malý chrám s jónskými sloupy z roku 425 před naším letopočtem. Čtyřúhelníkový prostor, v němž kdysi stála socha bohyně, přechází na východní i západní straně v předsíňky, vždy se čtyřmi sloupy v průčelí. Takovým výklenkům se dodnes říká nika a řada z nás má tyto výklenky i doma (a teď už aspoň díky MAHALO.cz víte, proč mají zrovna tento název 🙂 ). Chrám zdobilo 32 reliéfů, mezi nimi skulptura zobrazující bohyni rozvazující si sandál – ta je toho času v muzeu na Akropoli. Přímo naproti východnímu sloupovému průčelí chrámu uvidíte ve zdivu Akropole zbytky mykénského opevnění ze třetí čtvrtiny 2. tisíciletí před naším letopočtem.

Parthenón

Panenský chrám zasvěcený rovněž bohyni Athéně. Hned po průchodu Propylajemi překvapí návštěvníka jeho mohutnost. Stojí na vyvýšeném místě Akropole.

Mezi chrámem a Propylajemi se ve starověku tyčila do výše 9 metrů Feidiova bronzová socha Athény Promachos (Přední bojovnice). Socha byla v raném středověku odvezena do Konstantinopole  a tam podlehla zkáze.

Parthenón byl zbudován v letech 447 – 438 před naším letopočtem pod vedením architektů Iktína a Kallikrata, na místě staršího chrámu zničeného Peršany v roce 480.  Půdorys má rozměry 70×31 m. V obou chrámových průčelích je po osmi, po obou stranách po sedmnácti, sloupech dórského stylu. Vnitřní část, dnes značně porušená a bez střechy, se skládala ze dvou prostorů oddělených zdí a každý z nich měl vlastní předsíň se sloupovým průčelím o šesti sloupech. Ve větší z obou svatyní byla umístěna 12 metrů vysoká socha bohyně Athény, rovněž zhotovená Feidiem, a taktéž dnes nezvěstná. Menší z vnitřních síní byla chrámovou pokladnicí.

Feidiás byl i autorem plastické výzdoby celé stavby. V nadsloupové části zdobila Parthenón zvenčí série 92 reliéfních desek (takzvaných metop) s nejrůznějšími mytologickými náměty. Na východním štítě bylo zobrazeno zrození Athény z Diovy hlavy, na západním štítě pak vítězný Athénin spor s Poseidonem o vládu nad Attikou. Poseidon udeřil trojzubcem do skály, až z ní vytryskl pramen; Athéna zarazila do země kopí, z něhož vyrostla oliva, a právě olivová ratolest je dodnes považována za největší dar bohů řeckému národu.

Celou vnější stěnu vnitřní chrámové části obepínal nahoře souvislý jónský reliéfní vlys, zobrazující slavnostní průvod o  Panathénajích. Jeho účastníci přinášejí jednou za čtyři roky nové roucho (peplos) starobylé dřevěné soše bohyně Athény, která spadla z nebe a byla chována v Erechtheiu. Ze vší této bohaté sochařské výzdoby se přímo na Parthenónu zachovalo pouze 41 metrop a část jónského vlysu. Několik jiných fragmentů je vystaveno v muzeu na Akropoli, další jsou v britskému muzeu a pařížském Louvru. I v Parthenónu byl za tureckých dob uložen střelný prach. Za benátského obležení v roce 1687 byl chrám zasažen z děla a výbuch mu způsobil nenahraditelné škody. Od roku 1830 je Parthenón postupně restaurován.

Erechtheion

Chrám zasvěcený Erechteiovi/Erichthonovi – božstvu, jež bylo spojeno s kultem boha moře Poseidóna. Rozkládá se na svahovitém terénu severně od Parthenónu a po stránce architektonické je nesymetricky složitý. V letech 421 – 406 před naším letopočtem ho postavil architekt Mnésiklés.  Na rozdíl od Propylají  a Parthenónu je Erechtheion zbudován v jónském slohu a navzájem se v něm propojuje několik svatyní. Jeho nejznámější částí je sloupová síň na jižní straně, v níž plní funkci sloupů ženské sochy, takzvané karyatidy (dívky z arkadské obce Karyai, oslavující svátek své místní bohyně, zvané Artemis Karyatis). Z šesti původních karyatid se zcela zachovaly jen čtyři, druhá zleva je pouhou kopií té, kterou odvezl lord Elgin začátkem 19. století do Britského muzea. Hlava poslední karyatidy zprava musela být doplněna. V současné době jsou všechny karyatidy z důvodu ochrany před znečištěným ovzduším vyměňovány za kopie.

Zachované stavby Akropole vznikaly v krátkém časovém rozmezí mezi roky 450 – 405 před naším letopočtem. Kromě nich tu stála ve starověku celá řada dalších svatyň a chrámů, jež však časem zanikly.

Muzeum na Akropoli

Muzeum je moderní budovou, v níž se nacházejí expozice nejvýznamnějších památek, které byly na Akropoli nalezeny. Jsou to především dva typy soch archaického řeckého sochařství, jednak postava nahého mladíka (kúros), zpravidla s vykročenou levou nohou, jednak umělecké ztvárnění oděné mladé dívky (koré) s mírnějším vykročením nohy a pokrčenou jednou rukou. Jde vesměs o doklady pocházející z 6. – 5. století před naším letopočtem. V ostatních síních muzea se nacházejí fragmenty ze starších chrámů Akropole z doby před perským vpádem, dále doklady plastické výzdoby Parthenónu, pokud nebyly odvezeny do zahraničí, a další významná sochařská díla, hlavně z 5. století – například reliéfní skulptura Athény Níké rozvazující si sandál nebo zajímavá reliéfní deska zamyšlené Athény, opírající se o kopí.

Bezprostředně pod jihovýchodním svahem Akropole se nachází několik antických divadel a sloupořadí.

Ódeion Héroda Attika

Lze k němu odbočit přímo při sestupu od Propylají. Jedná se o divadelní stavbu postavenou athénským velmožem Hérodem Attikem kolem poloviny 2. století našeho letopočtu a využívanou dodnes, v restaurované podobě, k divadelním a koncertním představením. Na rozdíl od řeckých divadel, v nichž hlediště obepínalo kruhovou orchéstru a zpravidla o něco přesahovalo půlkruh, bylo Hérodovo ódeion typickou divadelní stavbou římského typu s půlkruhovitým hledištěm pro 5000 diváků i půlkruhovou orchéstrou a s jevištěm vysoko vyvýšeným a uzavřeným vzadu stěnou. Ta navazovala svými oběma postranními křídly na hlediště a tyčila se zhruba do výše jeho horního okraje (v řeckých divadlech byla jevištní konstrukce od hlediště oddělená a jen mírně vyvýšená nad orchéstru).

Eumenova stoá

Zbytky 163 metru dlouhé sloupové síně, zbudované pergamským králem Eumenem III. v 1. polovině 2. století našeho letopočtu.

Asklépieion

Posvátný okrsek boha lékařství Asklépia, rozkládající se na terase za Euménovou stoyou. Založen byl v roce 420 před naším letopočtem v blízkosti posvátného pramene, prýštícího v jeskyni bezprostředně pod kolmou stěnou Akropole (dnes upravena jako kaple). Patrné jsou tu zbytky budovy pro nemocné ze 4. století před naším letopočtem.

Dionýsovo divadlo

Historicky nejvýznamnější starověké divadlo v Athénách, dějiště Velkých Dionýsií, na nichž nejslavnější attičtí skladatelé dramat (Aischylos, Sofoklés, Eirípidés, Aristofanés) provozovali své divadelní hry. Počátky divadla spadají do 6. století před naším letopočtem. Dnešní podoby nabylo v podstatě až ve 4. století před naším letopočtem. Kruhovou orchéstru, na níž tančil sbor, obepínalo hlediště, které o něco málo přesahovalo půlkruh. Před orchéstrou se nacházelo vyvýšené pódium, kde vystupovali herci. Hlediště pro více než 15 tisíc sedících diváků se zvedalo na 67 stupních směrem k jihovýchodní stěně Akropole. Kamenná sedadla jsou místy překvapivě dobře zachovalá, zejména čestná sedadla v popředí. V divadle se porůznu nacházejí i další doklady někdejší sochařské výzdoby.

Od obvodových zdí Akropole se v kruhu odleva doprava otevírá úchvatný pohled na řetěz dalších památných míst athénské historie.

Dovolená Akropolis

Ta nejširší nabídka aktuálních zájezdů do destinace Akropolis je vám k dispozici. Stačí kliknout sem a nebo se podívat na nabídku akčních Last minute zájezdů do destinace Akropolis či Last minute nabídek do Řecka.