Malajský federativní stát Perak patří k turisticky zajímavým místům. Návštěvníci zde najdou tropické pralesy, kopce a kaučukové plantáže.
Perak patří mezi hlavní producenty ovoce v Malajsii, proto zde nejsou zvláštností ovocné plantáže. Nelze navštívit Perak a neochutnat místní nápoj z grapefruitu pomelos. Na své si zde přijdou i milovníci historie, kultury, přírody a dobrodružství.
Rozlehlá provincie má rozmanitý terén. Na jihu vás okouzlí spousta malých městeček. Sever pokrývá džungle. Oblast proslula především těžbou cínu. Vyskytuje se zde nejčistší ruda na světě.
Hlavní město Ipoh má výrazně čínský ráz. Nedaleké jeskyně patří k nejzajímavějším místům státu, společně se starobylým královským městem Kuala Kangsar. V tomto místě začali Britové roku 1877 pěstovat, z Brazílie dovezený, kaučukovník – strom dnes rozšířený po celé Malajsii i sousedním Thajsku. Ještě severněji narazíte na původní hlavní město Peraku – Tajping, s krásnými jezerními zahradami. K nejmalebnějšímu letovisku patří ostrov Pulau Pangkor, s památkami na holandskou éru.
Historie státu Perak
Historie státu Perak sahá až do 16. století. Tehdy na břehu řeky Perak založil nejstarší syn sultána Muzaffar Shaha svou vlastní dynastii. Stát musel neustále bránit své cínové bohatství před útoky zvenčí.
V 18. stoleti se Perak pokoušeli dobýt Bugové z jihu a Siam ze severu. Perak tehdy, v roce 1820, ochránili Britové. Jinak by skončil pod siamskou nadvládou.
V 19. století vytvořili Britové z Peraku svou první kolonii na poloostrově poté, co sultanát Perak oslabily boje mezi nástupníky trůnu a země se dostala do velmi špatného stavu. Podle smlouvy z Pangkor musel sultán Brity uznat. Potom byl nastolen takzvaný systém rezidentů, což ve skutečnosti znamenalo britskou správu.
Tento stav trval i za 2. světové vállky a byl zrušen až v roce 1948, kdy se Perak přihlásil k Malajské federaci.