První impulzy vzešly z italského studentského a nonkonforního hnutí po roce 1968. Politicky angažovaní mladí umělci se v zahraničí seznámili se současnými mexickými a chilskými nástěnnými malbami a převzali jejich španělské označení murales.
Za témata maleb si umělci vybírali sardinské hnutí za autonomii, rostoucí protest proti výprodeji Sardinie do rukou armády a turistických koncernů, ale také sardinskou historii, svět malých a utlačovaných, tvrdé střety mezi panstvem a služebnictvem pasteveckých vesnicích.
Texty nástěnných výtvorů promlouvají srozumitelně a jasně domácí sardinštinou. Stěny domů ve městech San Sperate, Serramanna, Villagrande Strisaili, Oliena a Orgosolo se v krátké době proměnily na obrázkové příběhy o strastiplné sardinské minulosti s nadějí na lepší, ale v každém případě sardinskou budoucnost. Na nástěnných malbách pracovali vedle profesionálních umělců také amatéři, avšak většina maleb je dnes už vybledlá, pomalu odprýskává a stává se historií.
Malby Murales jsou zajímavou součástí Sardínie a jejího života, tak až na nějakou na své cestě po tomto ostrově narazíte, vzpomeňte si, že se nejedná jen o něco obyčejného.