Předdynastické období – 3300 – 2920 před naším letopočtem
Egypt se právem chlubí svou bohatou historií. Zejména ve starověku zde sídlila nejvyspělejší a nejmocnější civilizace tehdejšího světa. Důkazy o osídlení dnešního Egypta byly nalezeny podél Nilu a v pouštních oázách na Sahaře před asi 12 tisíci lety, v podobě nástěnných maleb, které tedy považujeme za první doklady zaznamenané historie Egypta. Tehdejší obyvatelé se živili sběrem plodin a lovem divoké zvěře. Potom ovšem, někdy kolem 8. tisíciletí před naším letopočtem, začalo docházet k razantním klimatickým změnám a úrodná půda se začala přeměňovat v poušť, dnešní Saharu. Lidé v nilském údolí se začínají soustřeďovat do dvou hlavních středisek: na severu Dolní Egypt v oblasti delty a na jihu Horní Egypt v Hierokonpoli. Obyvatelé se tedy přesunuli k Nilu a byli nuceni si najít nový způsob obživy. Tím se stalo zemědělství a chovatelství dobytka. Existovalo zde několik na sobě nezávislých osad, které mezi sebou pilně obchodovaly. Začala se pomalu vytvářet egyptská kultura a v roce 3200 před naším letopočtem se objevily počátky hieroglyfického písma. Potřeba organizovat společnost v prvotních městských střediscích vyžadovala ústřední moc, kterou představoval král. Z Hierokonpole existují doklady o několika králích, např. o Štírovi a Narmerovi. Narmer, poslední král předdynastické doby, dobyl Dolní Egypt a zemi sjednotil.
Raně dynastické období
Zakladatelem první egyptské dynastie, a zároveň sjednotitelem celé země, se stal kolem roku 3.150 př.n.l. faraon Narmer. Někdy bývá označován jako Meni. Egyptská kultura se během následujících staletí vyvinula do své jedinečné podoby. Celá civilizace rychle vzkvétala a bohatla. Lidé se naučili uctívat složitý systém bohů, v čele s bohem Amon Re. Začali taktéž projevovat úctu svým zemřelým předkům stavbou hrobek. Ty byly sice zpočátku pouhými jednoduchými mastabami (jednopatrová stavba o tvaru kvádru), ale již první faraon Třetí dynastie, Džoser, přišel s radikální změnou.
Socha boha Amon Re
Stará Říše a První přechodné období 2670 – 2100 před naším letopočtem
Džoser přemístil hlavní město do Memfidy a dal si postavit první pyramidu v egyptských dějinách v Sakkáře, několik kilometrů od Memfidy. Pyramidu navrhl architekt Imhotep, který byl později zbožštěn. Se Snofruem, zakladatelem 4. dynastie, nastal přechod od stupňovitých pyramid k pravým pyramidám. Tento architektonický vývoj vyvrcholil ve velkých pyramidách v Gíze. Veserkaf založil 5. dynastii. V té době bylo posíleno uctívání slunečního boha. Byly postaveny pyramidy v Abúsíru (severně od Sakkáry) a sluneční chrámy. Venis dal postavit svou pyramidu v Sakkáře: poprvé byly proslulé texty pyramid vytesány ve vnitřku památky tohoto typu. Texty pyramid byly soubory magických kouzel, jež sloužily zemřelému panovníkovi při jeho cestě do záhrobí. Na konci 6. dynastie začala královská moc upadat. Projevovala se rostoucí tendence k nezávislosti. Během přechodného období se někteří vládci snažili navázat na zašlou slávu Staré říše. Jejich sídelním městem se staly Théby (Veset), dnešní Luxor.
Pyramida Neferirkare v Abusíru
Střední říše a Druhé přechodné období 2100 – 1640 před naším letopočtem
Vládce Théb Mentuhotep II. (11. dynastie) opět sjednotil Egypt pod vládu jednoho faraona. S 11. dynastií začalo období velké prosperity. Moc byla opět zavedena dynastií thébských princů. V době 11. dynastie dal faraon Mentuhotep postavit velký zádušní chrám v Dér el-Bahrí. Faraoni doby Střední říše rozšířili Egypt o území Nubie na jihu. Také dobyly převážnou část Palestiny. Již během vládnutí 13. dynastie však Egypt o nově dobytá území přišel a jeho zkázu dokonal asijský kmen Hyksósú. Ti Egypt dobyli a převzali vládu nad celou zemí. Toto období nazýváme Druhým přechodným obdobím.
Nová říše 1540 – 1076 před naším letopočtem
Prvnímu panovníkovi 18. dynastie Amose I. se podařilo vyhnat z Egypta Hyksóské nájezdníky. Znovu sjednotil, pod faraonskou moc, celou zemi. Začalo období takzvané Třetí říše, během kterého dosáhl Egypt své největší slávy a moci. Tehdejší faraoni si nechali stavět skryté hrobky v Údolí králů. Uctívali egyptské bohy, kterým budovali okázalé chrámy. Jeden z nejkrásnějších chrámů je Abu Simbil. Dal ho postavit Ramessem II. Obdivuhodným se stal Karnacký chrámový komplex.
Údolí králů
Osobnosti nové říše:
Hatšepsovet
Tzv. žena-faraon vládla jako pátý vládce 18. dynastie. K moci se dostala coby regentka svého, tehdy ještě nedospělého, syna Thutmose III. Později se vlády odmítla vzdát. Vládkyně podnikala velkolepé obchodní výpravy do země Punt (dnešního Somálska). Jejím nejslavnějším počinem je jistě chrám Džeser-džeseru.
Thutmose III.
Thutmose III. je považován za největšího válečníka v dějinách Egypta. Podnikl 17 vojenských výprav a posunul tak hranice své země za Lybii, Núbii, a dokonce až za řeku Eufrat. Rovněž se hojně věnoval stavitelské činnosti. Stal se zakladatelem nemalého množství chrámů. Přispěl velkou měrou i k rozšíření Karnackého chrámu.
Amenhotep IV.
Desátý král 18. dynastie je více znám pod jménem Achnaton. Bylo mu přezdíváno „kacířský král“, protože provedl silné náboženské reformy, které zcela ignorovaly tisíciletou tradici.
Spočívaly v zákazu mnohobožství a přikazovaly uctívat jediného boha, slunečního Atona. Král dal, k poctě svému bohovi, vybudovat dokonce nové město – Achetaton (dnešní El-Amarna).
Po faraónově smrti, jehož ženou byla prý nejkrásnější žena starověku – Nefertiti, se pak vše vrátilo ke starým pořádkům.
Tutanchamon
Nevýznamný panovník, který usedl na trůn ještě jako dítě. Vryl se do paměti lidem po celém světě po objevu jeho nevykradené hrobky v Údolí králů – Howardem Carterem v listopadu roku 1922.
Hrobka obsahovala mimo sarkofágu s královou mumií i fascinující poklad, z něhož snad nejznámějším artefaktem je zlatá pohřební maska. Tu si spolu s dalšími předměty můžete prohlédnout v Káhirském muzeu.
Posmrtná maska krále Tutanchamona© Mountainpix / Shutterstock.com
Ramesse II.
Třetí panovník 19. dynastie proslul boji s Chetity o dřívější egyptské državy: Sýrii a Palestinu. Nejslavnější z jeho bitev je jistě bitva u Kadeše. Ta vedla k podepsání nejstarší mírové smlouvy na světě.
Možná větší obdiv si Ramesse zaslouží za svou stavitelskou činnost. Budoval množství chrámů, zakládal nová města a zveleboval ta stará.
Nejmonumentálnějším počinem je pak chrám v Abú Simbul, se čtyřmi královými sochami obřích rozměrů.
Pro srovnání a časové zařazení do souvislostí: palác v Knóssu ničí zemětřesení, jeho zbytky budou za mnoho staletí objeveny Angličanem A. Evansem. Mojžíš vyvádí Židy z Egypta, čeká je čtyřicet let dlouhá pouť pouští do země zaslíbené, během níž obdrží Mojžíš Desatero. Za dalších dvě stě let porazí David Goliáše a Šalomoun rozsoudí spor o dítě. Odysseus se vrací domů z trójské války.
El Amarnské období
V Egyptě té doby se velký důraz v běžném životě kladl na víru a náboženství. Neúměrně tak stoupala moc kněží. Stávali se mocnější než sám faraon. Tomuto trendu se postavil Amenhotep IV. a pokusil se navrátit moc do rukou panovníka. Vyhlásil kult nového boha Atona a sám si změnil jméno na Achnaton. Celý dvůr nechal přesunout do nově zbudovaného města El Amarna. Achnaton zavedl první monoteistické náboženství na světě. Toto ovlivňovalo i tvorbu tehdejších umělců. Ti už netvořili jen stylizované obrazy panovníků a božstev, ale začali svět kolem sebe zobrazovat realisticky. V té době vznikla busta královny Nefertiti, manželky faraona Achnatona. Po smrti tohoto faraona, kněží znovu vycítili svou šanci a přemluvili jeho následníka Tutanchamona, aby znovu zavedl staré pořádky a svůj dvůr přestěhoval zpět do Théb. Tak skončila reformátorská epizoda v dějinách Egypta.
Busta královny Nefertiti© Vladimir Wrangel / Shutterstock.com
Zánik Nové Říše, Třetí přechodné období a Pozdní Říše 1076 – 332 před Kristem
Následující faraoni znovu sváděli boje o moc s kněžími a sousedními zeměmi. Vedlo to však k rozdělení Egypta na sever, kde vládli faraoni, a na jih, který okupovali núbijští nájezdníci. Núbijci nakonec obsadili celý Egypt. Moudře se nesnažili vnutit Egypťanům své zvyky, ale naopak převzali zvyky jejich. Snažili se navázat na slavné období Nové Říše. Jako Pozdní Říši označujeme období, kdy opět zemi do svých rukou získali Egyptští vládci. Toto krátké období nezávislosti skončilo smrtí posledního rodilého egyptského faraona Nachthareheba. Potom už vládli Egyptu jen cizí vládci, přestože se nazývali faraony.
Perský, řecký a římský faraónský Egypt
Po smrti Nachthareheba vládli Egyptu Peršané, které nakonec vyhnal makedonský vojevůdce Alexandr Veliký. Ten založil město Alexandria a sám se nechal korunovat za nového faraona. Po smrti Alexandra Velikého získal vládu nad Egyptem jeho řecký přítel Ptolemaios. Založil poslední egyptskou faraonskou dynastii. Ptolemaiovci vládli Egyptu s podporou Řecka a posléze i Římanů. Těm museli Egypťané odvádět vysoké daně, aby si uchovali nezávislost. Poslední vládkyně této dynastie Kleopatra VII. se pokoušela Egyptu navrátit jeho někdejší slávu, a tak se spojila s Juliem Caesarem. Úmysl Kleopatře nevyšel, nakonec spáchala sebevraždu.
Pergamen s obrazem Kleopatry
Nadvláda Římanů a Byzantské říše
V následujících staletích ztratil Egypt svůj někdejší význam a sloužil jen jako obilnice Říma. Zdejší obyvatelstvo začalo přijímat nové náboženství – křesťanství. V Egyptě vznikla Koptská církev. Křesťané byly římskou mocí pronásledováni, ale v roce 313 dosáhli, vydáním Ediktu milánského, náboženskou svobodu. Po rozdělení Římské říše, Egypt připadl Byzantské říši. Ta jej také vykořisťovala. Egypťané nové vládce nenáviděli, a proto začali přijímat nové náboženství, islám. Když v roce 641 Arabové vtrhli do Egypta, obyvatelé se jim rádi vzdali a vymanili se tak z tyranské byzantské nadvlády.
Arabové v Egyptě
Arabové si z Egypta udělali svoji provincii se sídlem v Damašku. Egypt znovu trpěl vysokými daněmi. Ty vedly k opakovaným povstáním koptských venkovanů. Přestože byla povstání potlačována, Arabové dovolili Koptům i nadále praktikovat svá vyznání. V desátém století byla v Tunisku založena dynastie Fátimovců, jež usilovala o nezávislý stát na Damašku. Nakonec se to podařilo a Egypt se do nové Fátimovské říše začlenil a začal vzkvétat. Byla založena Káhira a v ní univerzita Al Azhar. V 11 . století však Fátimovská říše, díky morovým epidemiím, obdobím sucha a následným hladomorem a také díky nájezdům křesťanských křižáků z Evropy, padla. Na krátkou chvíli ji zastoupily jiné islámské vládnoucí rody. I ty však podlehly novému vládci – Osmanské říši.
Univerzita Al Azhar
Osmanská nadvláda a dynastie Muhammada Alího
Od roku 1517 byl Egypt v područí Osmanské říše a znovu začal pozvolný úpadek země. Osmané se o Egypt nezajímali a využívali jej jen jako přístup k obchodním trasám v Rudém moři. Osmané vlastnili oficiálně Egypt až do začátku 1. světové války, ale už v době napoleonských válek se Evropa dozvěděla o neobyčejném kulturním dědictví starověkého Egypta.
Muhammad Ali
V roce 1801 Francouze ze země vyhnal turecký vojevůdce Muhammad Ali a ustanovil se neomezeným vládcem. Přivedl zemi k rozkvětu, zakládal továrny, školy a také vybudoval silnou armádu. Právě armáda byla trnem v oku jeho nadřízeným v Osmanské říši. Po dohodě Muhammad Ali velikost armády snížil a za odměnu dostal titul místokrále, vládce Egypta, který byl dědičný. Pod vládou této dynastie Egypt i nadále vzkvétal. Například byl otevřen Suezský průplav.
Po 1. světové válce vyhlásili Egypt za svůj protektorát Britové, pod nimiž obyvatelstvo velmi trpělo a již v roce 1922 bylo vyhlášeno Egyptské království. Tomu vládl potomek Muhammada Alího, král Faud I. Jeho následníkem se stal král Faruk. Tomu ovšem vládl s podporou Velké Británie. To bylo proti vůli egyptského obyvatelstva a po převratu v roce 1953 se Egypt stal republikou.
Egyptská republika, moderní historie země
Počátky republiky byly rozporuplné. Znárodňovalo se soukromé vlastnictví a prezidenti byli spíše diktátoři. Museli se spojovat se světovými mocnostmi. S jejich pomocí vybudovali Asuánskou přehradu. Egypt musel řešit i řadu válečných konfliktů vedených proti Izraeli. S Izraelem válčil o poloostrov Sinaj a také o nadvládu nad Suezským průplavem. Nakonec se Egypt stal spojencem USA. Jako první uznal stát Izrael.
Suezský průplav
Dnes je Egypt prozápadně orientovanou zemí, která žije především z turistického ruchu na pobřeží Rudého moře a také z nespočtu památek z dob starověkého Egypta.
