Egyptská Taba není tak často vyhledávaným letoviskem jako třeba proslulá Hurghada nebo Sharm
El Sheikh. Na své si tady přijdou vedle potápěčů zejména ti, kteří hledají pohodu na klidném místě,
a také zájemci o výlety do nedalekého Izraele a Jordánska.
V polovině dubna jsme strávili 12 dní v hotelu Marriott v areálu Taba Heights, který platí za to
luxusnější, co Egypt nabízí. K hotelu z jedné strany přiléhá Intercontinental a z druhé strany Sofitel,
za nímž se nachází ještě hotel Hyatt, všechno ubytování s označením pěti hvězdiček. Více toho v
této lokalitě, kde je jen samá poušť a hory, vlastně nenajdete, až na golfový rezort El Wekala a pár
set metrů vzdálené malé quasiměstečko s několika obchody. Ve všední den tady doslova „chcíp pes“
a žije to tu pouze v pátek večer, kdy se koná tzv. Upper Street Festival. Pro mládež či bezdětné páry
hledající zábavu, ruch, noční život a atrakce tedy tato lokalita určena spíše není, pro rodiny s
malými dětmi, unavené přepracované workoholiky, milovníky šnorchlování a starší klientelu je to
však ideální místo k odpočinku a pro nadšené turisty skvělá základna pro výlety.
Do Egypta jsme přiletěli asi ve 4 hodiny ráno, formality na letišti proběhly poměrně rychle. Z letiště
v Tabě je to k Taba Heights necelá hodina jízdy, a tak jsme už před šestou ranní stáli s pasy na
recepci. Pokoje byly bohužel připraveny až téměř v poledne, a tak jsme nevyspaní se dvěma
malými dětmi museli přečkat nekonečné ráno a dopoledne u bazénu. Do kufrů bylo sice možné se
dostat, ovšem ty stály vyskládané na chodníku před hotelem. Zde bych uvítala ze strany cestovní
agentury (Exim Tours) i ze strany hotelu větší vstřícnost a nabídku zázemí v některé ze
společenských místností či v alespoň jednom pokoji, kde by si člověk došel na WC, mohl se umýt,
případně osprchovat anebo si třeba zdřímnout. Stejně tak bylo nešikovné, že program all inclusive
nám platil až od 12 hodin, a tak nám nezbylo než zůstat o hladu a balenou vodu zakoupit za
vydřidušských 5 euro za lahev.
Hotelové služby: jednička s malým mínusem
Po poměrně nekomfortním zahájení naší dovolené však už všechno šlo jako po drátkách po celou
dobu našeho pobytu. Personál milý, vstřícný, na Egypt nepříliš okatě lačnící po bakšišném. Ať už
šlo o uklízeče, recepční, servis u výdeje ručníků nebo kuchaře, neměli jsme jediný větší problém.
Snad jen číšníkům občas trvalo až příliš dlouho, než přinesli všechny požadované nápoje. Co se
týče jídla, byli jsme maximálně spokojeni. Od pondělka do neděle se každý den u večeře střídala
nabídka jídel v duchu některé z kuchyní od egyptského bufetu přes asijskou kuchyni, mezinárodní
výběr jídel až po středomořské pokrmy. K snídani pak byly vždy vedle pečiva, cereálií a kaší také
palačinky, vejce na mnoho způsobů, falafel či pečená rajčata, téměř nikdy nechyběly tradiční
pokrmy jako hummus nebo baba ganoush. Rýpalové by jistě našli pár much, jako absence jiného
než černého pytlíkového čaje, my jsme si však vždy pochutnali.
V rámci all inclusive jsme k jídlům mohli volit jak z nealkoholických, tak i z alkoholických nápojů
místní výroby, během dne se pak v plážových barech podávaly i míchané koktejly. Dávali jsme si
pozor na dodržování tradičních zásad Evropana – tedy žádná voda z kohoutku, žádný led v nápojích
a žádné syrové saláty – a typická Faraonova pomsta nás až na drobné střevní obtíže v posledních
dnech nestihla.
Služeb hotelového lékaře jsme však museli přesto využít, nemocné devítiměsíční dceři doktor
diagnostikoval zánět nosohltanu a nasadil jí antibiotika. Z návštěvy v hotelové „klinice“ jsem měla
veskrze dobrý pocit, vše probíhalo v podstatě jako u nás. Poplatek 50 euro za první návštěvu (další
dvě kontroly byly zdarma) nám vrátila po návratu během pár dní pojišťovna. Léky bylo možné
zakoupit v nedalekém městečku v lékárně, a to za velmi směšný peníz, který nedosáhl ani českého
třicetikorunového poplatku za recept.
Z dalších hotelových služeb jsme využili ještě masáže. Masírující Thajka byla velice šikovná,
služba byla srovnatelná s tím, na co jsme zvyklí u nás. Další nabídku spa centra, jako je sauna či
pára, jsme však nezkusili, venkovní teplo (odpovídající našemu parnému létu, okolo 30 stupňů, vítr
jen občas) nám bohatě stačilo. Co poněkud vázlo, byl ovšem dětský miniklub. S vidinou odložení
staršího tříapůlletého syna na hlídání jsme se museli záhy rozloučit. V klubu, který byl v podstatě
jedním z hotelových pokojů, stála jedna prolézačka s klouzačkou, televize s pohádkami a jeden
stolek s malováním. Klimatizace byla puštěna na nejvyšší výkon, takže tam byla oproti venkovnímu
vedru zima jako v lednici. Syn tam vydržel jednou asi 20 minut, a to ještě v naší přítomnosti.
Animátorka se mu navíc bohužel nijak nevěnovala. Ostatní animátoři u bazénů však byli velice milí
a aktivní, půlhodinky strečinku, aquaaerobiku a břišních tanců byly vždy osvěžující a příjemné.
Hotel jako takový je velmi hezky udržovaný, ačkoliv známky jisté opotřebovanosti jsou patrné –
díry v závěsu, oprýskávající barva na stropě v koupelně, kývající se stoly v restauraci či naprosto
otřesná dětská jídelní židle, která je v celém areálu pouze jedna a pamatuje evidentně přesnídávky
několika stovek dětí. Tyto detaily by bylo vhodné doladit. Jinak je však hotel velmi čistý, neustále
všude pobíhají uklízeči s vysavači, čističi bazénů, zahradníci i natěrači.
Velmi pěkná je pláž, rozlehlá, se slunečníky a zástěnami dostatečně daleko od sebe. Vzhledem k
tomu, že jsme přiletěli právě ve chvíli, kdy přestala létat kvůli prachu z islandské sopky letadla a
hotel praskal ve švech, byl občas problém získat ráno místo, po odletu „přesluhujících“ lidí však byl
volných lehátek dostatek dokonce i v průběhu dne. Jedinou nevýhodou pláže je kamenitý pás při
vstupu do vody (nutné nosit boty) a poměrně dlouhá cesta mělčinou do větší hloubky, kde se dá
plavat. Molo, které by vedlo přímo ke korálu či do hlubší vody, zde není. Najdete ho ale u hotelů
Hyatt a Sofitel, kam se dá dojít pobřežní promenádou. Tady je možné nasadit šnorchl a ploutve a
skočit přímo mezi barevné ryby, sasanky a další podmořskou havěť a flóru.
Do Izraele a Jordánska coby kamenem
Velkou výhodou lokality Taba je těsné sousedství Izrale a Jordánska. Také díky nedalekým hranicím
s těmito státy je zde řada kontrol na silnicích, do hotelu je nutné vstoupit detekčním rámem,
kontroly jsou i na promenádě mezi jednotlivými hotely. Paradoxně díky tomu je tady u Akkabského
zálivu naproti Saudské Arábii vlastně bezpečněji než jinde v Egyptě.
Řada lidí jezdí k Rudému moři právě sem, neboť je zde ideální základna pro cestování. S malými
dětmi se vyjíždět příliš nedá, ale dospělí cestovatelé si přijdou na své. S dětmi je vhodným
turistickým cílem pouze jednodenní výlet do izraelského Eilatu – na návštěvu podmořské
observatoře plné korálů, ryb, želv, žraloků i krokodýlů, následnou zajížďku do nedaleké delfíní
zátoky a krátkou prohlídku samotného města. S dětmi je možné absolvovat i výlet žlutou
poloponorkou, která vyplouvá na průzkum podmořského světa ze zátoky vzdálené jen kousek od
Hiltonu Taba, jenž leží od areálu Taba Heights asi necelou půlhodinu jízdy autobusem.
Pro zdatnější turisty se nabízí řada dalších zajímavých míst – jednak je to jednodenní a dvoudenní
zájezd do hlavního egyptského města Káhiry s návštěvou Egyptského muzea a prohlídky pyramid v
Gíze. Dalším z tradičních výletů je výstup na Mojžíšovu horu – tříhodinová pouť na druhou nejvyšší
horu Sinaje o výšce 2285 m.n.m. začíná v brzkých ranních hodinách, aby bylo možné z vrcholku
spatřit východ slunce. Z celodenních výletů jsou pak oblíbené i výjezdy do památkami protkané
Petry, do Kláštera sv. Kateřiny a města Dahab a samozřejmě do Jeruzaléma s mezizastávkou u
Mrtvého moře.
Pozoruhodným zážitkem, pokud se vypravíte do Izraele, je přechod hranice. Ta se přechází pěšky a
je osázena několika kontrolami. Nálepky a razítka do pasu, vyplněné kartičky, pohovor s celníkem,
dva rentgeny a rámy na detekci kovů – nic z toho zde nechybí.
Vedle výše zmíněných výletů je samozřejmě možné domluvit si ještě řadu dalších fakultativních
aktivit, ať už se jedná o lodní výlet k Faraónovu ostrovu, projížďku na velbloudech, jízdu na
čtyřkolkách v poušti či potápění s instruktorem.
Život v hotelové kleci
My jsme vzhledem k věku našich dětí trávili převážnou část dovolené až na dva zmíněné výlety a
několik vyjížděk autobusem do městečka u bazénu či na pláži. Syn si nejvíce vyhrál v brouzdališti,
v písku nebo u pozvolného vstupu do vyhřívané části bazénu a na zatočené vodní klouzačce. Vedle
brouzdaliště se nacházejí také zastřešené obří šachy a dětské hřiště, které vlastně nechybí ani u
žádného z okolních hotelů.
Jako pozitivum hodnotím i dobře řešený bazén, jehož velká část je vyhřívaná. Celý bazénový
komplex je protkán řadou můstků, po kterých se člověk rychle dostane, kam potřebuje, přírodní stín
nabízejí palmy. Výborně je navržen bar Grotto, který se nachází doslova uprostřed bazénu a skýtá
chládek a osvěžení v parném dni. Do baru se dá navíc i připlavat a konzumovat objednávku na
barových židličkách ve vodě.
Právě v Grottu se také často konal večerní program s hudbou či s břišními tanečnicemi. Hudebnětaneční
program bylo možné každý večer zhlédnout i na prostranství mezi hlavní restaurací Al
Andalus a barem Regatta. Tradiční hudba, tanec i místní specialita – tanec s vrstvami sukní, kdy se
tanečník točí kolem vlastní osy jedním směrem neskutečně dlouho a sukně se roztáčejí do stran i do
výše a vytvářejí válce a tubusy – to vše bylo možné každý večer zhlédnout přímo v hotelu.
Do Taby bych se klidně ještě někdy vrátila, ale spíše už se staršími dětmi, které budou moci
absolvovat šnorchlování i náročnější výlety do okolí. Těm, kteří touží po pohodové rodinné
dovolené a po odpočinku od všedních uspěchaných dní a nevadí jim pár dní života v hotelové kleci,
z níž se však dá utíkat do zajímavých míst v okolí, s klidným srdcem vřele doporučuji.
- Guest napsal(a) před 12 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.