Turecko hrálo vždy v dějinách lidstva zásadní úlohu. Je to dáno jeho polohou na rozhraní dvou kontinentů.
Nejstarší historie Turecka
Nejstarší památky na lidskou civilizaci, nalezené v Turecku, se řadí k nejstarším památkám na lidskou civilizaci. V době kamenné se civilizace vyvíjela zejména na jižním okraji Anatolské plošiny. Známá jsou naleziště Çatal Hőyűk, Alaca Hőyűk a Hacilar, nedaleko dnešní Konye. Nálezy se datují až do doby 7000 až 5000 let před naším letopočtem.
Zhruba v letech 2600 až 1300 před naším letopočtem bylo území Anatolie centrem starověké říše Chetitů. V době Chetitské říše zde byla vybudována mocná města, která po sobě zanechala unikátní železné, ale i zlaté předměty denní spotřeby, zrovna tak jako náboženské artefakty. Ty dnes najdeme v Ankarském muzeu. Centrum říše bylo ve městě Chattušaš, asi 200 kilometrů východně od dnešní Ankary. Chetité měli i bohaté styky se starověkým Egyptem. V Chattušaši můžete třeba nalézt modrý kámen, který daroval chetitskému vládci faraon Ramses II. O vyspělosti Chetitů svědčí i fakt, že několikrát mocný Egypt porazili a dlouho odolávali nájezdům řeckých a východoevropských kmenů.
Antická doba
V době, kdy střední Anatolii ovládla Chetitská říše, na pobřeží Egejského moře začaly nacházet svůj domov první kmeny, na jejichž základě později vznikla civilizace starověkého Řecka. Nejznámější z jejich sídlišť byla Trója (Ilinois) poblíž dardanelského průlivu (Helespontu). K této době a k tomuto městu se vztahuje známá pověst o trojské válce.
Trojský kůň
Nejstarší památky z antické doby na území Turecka pocházejí z let 800 až 300 před naším letopočtem. Vznikaly zde relativně nezávislé městské státy, ale kromě nich se na pobřeží Egejského moře objevilo několik mocných říší. K nim patří například Frýgové, kterým vládl legendární král Midas. Přišli do Anatólie z Evropy a centrum své říše měli okolo města Gordion, západně od Ankary. Dál na jihozápad se rozkládala říše Lýdů, s centrem ve městě Sardy. Ještě dál na západ, jižně od dnešního Izmiru, ležela při pobřeží Egejského moře tajuplná Kárie. Její král Mausolus si nechal v Halikarnasu, dnešním Bodrumu, postavit ojedinělou hrobku – jeden z antických divů světa. Jihozápadní část pobřeží Turecka ovládala Lýcká říše, což byl silně decentralizovaný svazek městských států, s unikátní kulturou. Současně s těmito říšemi byla na východě, v okolí jezera Van, říše Urartu. Byla silně ovlivněna civilizací starověké Mezopotámie.
I když bohaté řecké státy začaly na tureckém území ve velkém zakládat svoje osady a obchodní stanice, ovládnutí celé oblasti nikdy nedosáhly. Po celá staletí byla jejich města ohrožována Perskou říší a také kmeny, které přicházely do Turecka ze severu.
Doba Alexandra Makedonského
Zásadním přelomem v dějinách Turecka a celého světa bylo tažení Alexandra Makedonského na východ, v roce 334 před naším letopočtem. Poprvé se podařilo sjednotit rozsáhlá území východní Evropy a Asie pod společnou vládu a vnutit jim společnou kulturu. Po jeho smrti (Alexandr Veliký je podle některých pramenů pohřben v Turecku, ve městě Phaselis) se jednotná říše opět rozpadla na řadu menších států.
Alexandr Makedonský (Soluň, Řecko)
Z těch, které nechaly své stopy v Turecku, stojí za zmínku říše pergamská, s centrem poblíž dnešního města Bergama na egejském pobřeží a říše kommagenská, jejíž král Antuochus nechal vystavět legendární obří sochy a pyramidu na vrcholu hory Nemrut.
Římané v Turecku
Další sjednocení přinesli až Římané. Ti sem dorazili ve 2. století před naším letopočtem a celou oblast dobyli. Podrobili si i místní obyvatelstvo. Novým hlavním městem se stal Efes, dnes jedna z nejkrásnějších antických památek na území Turecka. Nadvláda Říma nad územím Turecka, s menšími peripetiemi, trvala až do vlády císaře Konstantina – okolo roku 324 našeho letopočtu. Na tuto dobu vrcholné antiky najdeme v Turecku nejvíce památek. Kromě Efesu to jsou Spendos na jižním pobřeží nebo lázně Hierapolis poblíž travertinových teras Pamukkale.
Celsova knihovna ve městě Efez
V roce 325 císař Konstantin přijal křesťanství a o pět let později přesunul centrum Římské říše z Říma do Konstantinopole, dnešního Istanbulu.
Ve 4. století bylo v celé římské říši zavedeno nové státní náboženství – křesťanství. To se samozřejmě dostalo i do provinčního Turecka, kde i dříve působili křesťanští misionáři, ba dokonce i někteří z apoštolů. Nové náboženství tak v Turecku mělo připravené výborné podmínky. Po vzniku Byzantské říše, se stalo Turecko nejsilnějším křesťanským státem své doby. V Konstantinopoli vyrostl nádherný chrám boží moudrosti, Hagia Sofia. Ten byl po více jak 1000 let nejkrásnější a největší křesťanskou stavbou na světě. I když Byzantská říše dosáhla obrovského věhlasu, bohatství a značných územních zisků, její trvaní nebylo věčné. Začala být ohrožována islámem, šířícím se z východu, stejně jako bojovými kmeny ze středu a severu Evropy.
Příchod islámu
V první polovině 7. století se na Arabském poloostrově zrodilo nové náboženství – islám. Armády arabských chalífátů s centry v Damašku, Bagdádu a Káhiře se pak během dalších staletí mnohokrát střetly s vojsky Byzantské říše. Několikrát stály i před branami Konstantinopole. Na druhou stranu přes území Turecka postupovaly i křesťanské armády při křížových výpravách. Památkou na ně jsou mohutné opevněné hrady, například hrad Anamur na jižním pobřeží.
Modrá mešita Istanbulu
Koncem tisíciletí pronikly do Malé Asie z východu bojovné a kočovné kmeny Turků. Jejich armády postupně porazily Araby i Byzantince. Vytvořily v centrální Anatólii mocnou Seldžuckou říši, s centrem v Iconiu (dnešní Konya). Ani tato říše neměla dlouhého trvání. Podlehla ve 13. století dalším nájezdníkům z východu.
Osmanská říše
Po staletích nestability a vlády mnoha malých království a sultanátů se na konci 13. století jako nejmocnější ukázala říše kmene Osmanů. Její centrum se původně nacházelo na jih od Marmarského moře, ve městě Bursa. Během 14. století a první poloviny století 15. si Osmané dokázali podmanit nejen celou Anatólii, ale také rozsáhlá území bývalých arabských chalífátů na východě a neméně rozsáhlá území na Balkánském poloostrově. V roce 1529 stála osmanská vojska dokonce před branami Vídně.
Stará kresba tureckého obyvatelstva
Hlavní město přesunuli Osmané nejprve v roce 1363 do evropského Edirne. V roce 1453 pak sultán Mehmet Fatih (Mehmed Dobyvatel) dobyl Konstantinopol a ukončil tak existenci tisícileté Byzantské říše. Zároveň město přejmenoval na Istanbul. Přesunul sem své sídlo a založil tak říši, která po dalších 450 let ovládala podstatnou část tehdy známého světa.
Sultán
Nejvýznamnějším panovníkem osmanských Turků byl Sulejman Nádherný (1520 – 1566). Ten nechal postavit v Istanbulu řadu nádherných staveb, zajistil celé říši prosperitu a také dobyl značná území. V době jeho smrti se táhla Osmanská říše od Maroka až po území Maďarska, Balkánu a Ukrajiny. Moc jeho následovníků však postupně slábla. Již během 18. století se kdysi mocná říše řadila spíše mezi chudé rozvojové státy. Definitivní konec Osmanům přinesla První světová válka a následné boje s Řeckem, které se snažilo zpět získat svá dávná území na tureckém pobřeží.
Na přelomu 19. a 20. století zažil Osmanský sultanát několik, pro něj nepříznivých, událostí. Po několika balkánských válkách byli Turci téměř vytlačeni z Balkánského poloostrova. Postupně vznikly, pod patronátem Ruska a západních mocností, nové státy jako Řecko, Srbsko a Bulharsko. Též Osmanské državy na východě se výrazně zmenšily. Když se pak Turecko ocitlo na straně poražených i v první světové válce, byl se sultanátem konec.
Vznik Turecké republiky
První světová válka sice v Evropě skončila v roce 1918, v Turecku se však, kvůli bojům s Řeckem, o dalších pět let protáhla. Až do roku 1923 se formoval charakter a rozsah nového tureckého státu. Nakonec, po komplikovaných bojích a politických jednáních, byla v roce 1923 vyhlášena Turecká republika. Jejím prezidentem se stal úspěšný vojevůdce a válečný hrdina Mustafa Kemal zvaný Atatűrk (otec Turků).
Turecko vstupuje do první světové války
Již během války se Turecko v podstatě zbavilo národnostních menšin. Řekové byli vystěhováni do Evropy, početná arménská menšina byla částečně zmasakrována, částečně odešla do Sýrie a do Ruska. Atatűrk provedl řadu reforem, které měly zásadní charakter. Jejich důsledky jsou patrné i v dnešní době. Hlavní město země přesunul z historického Istanbulu do, tehdy provinčního města, Ankary. Zavedl latinku místo arabského písma. Především ale provedl důslednou odluku církve od státu. Vytvořil z Turecka světský stát, jaký známe dodnes.
Mustafa Kemal Ataturk, první president Turecka, 1930
Mustafa Kemal zemřel 10. 11. 1938 v Istanbulu. Jeho nástupce, generál Inőnű, dokázal udržet Turecko neutrálním během druhé světové války. Přes mnohé peripetie, v druhé polovině 20. století, Turecko zůstalo republikou a demokratickou zemí do dnešních dnů. Velkou zásluhu na tom má armáda, od dob Atatűrka hlavní síla v zemi. Několikrát, ve chvíli ohrožení demokracie, armáda neváhala zasáhnout. Dvakrát, v 60. a v 80. letech, byl v zemi vyhlášen výjimečný stav.
Turecko dnes
Konec 20. století byl v Turecku poznamenán útlakem početné kurdské menšiny a bojem marxistické a teroristické organizace PKK (Kurdská strana pracujících) proti centrální vládě. Tyto problémy se nepodařilo dodnes zcela vyřešit. Od uvěznění vůdce PKK, Abdulaha Ocalana v roce 1999, jsou však problémy mezi Turky a Kurdy mnohem menší.
V Turecku, v devadesátých letech, často docházelo k politickým a hospodářským krizím. Stále je však vidět snaha, přiblížit se Evropské unii. Dějí se tak například změny v přístupu k otázkám lidských práv. Také byl zrušen jazykový zákon z roku 1983, který zamezoval používání kurdštiny.
Přehled nejvýznamnějších osobností v historii Turecka
Chcete-li, podívejte se na vybrané významné osobnosti z historie Turecka, které vám přinášíme v krátkém přehledu.
Kroisos
Poslední lýdský král (560 – 547 př.n.l.) vládnoucí celé západní části Malé Asie. Ve svůj prospěch si vyložil předpověď věštkyně Pýthie, která pravila, že napadne-li Persii, zničí velikou říši. Zničil tu svoji, smůla 🙂
Alexandr Veliký
V roce 334 př.n.l. překročil Dardanely, dobyl Persii a proklestil si cestu nejen ke Středozemnímu a Egejskému moři, ale až do Indie.
Hadrián
Římský císař (117 – 138 n.l.), který věnoval velkou pozornost ovládaným provinciím. Jako připomínka jeho návštěvy v Malé Asii, byly postaveny četné monumentální oblouky, jež turisté obdivují dodnes.
Osman
V roce 1326 se zmocnil města Bursa a položil zde základy říše. Na jeho počest se začala nazývat Osmanskou říší.
Sülejman Nádherný
Během dlouhého sultanátu (1520 – 1566) dokázal zdvojnásobit rozlohu Osmanské říše a vystavět mj. monumentální mešity v Istanbulu a v Edirne. Jeho ctižádostivá manželka Roxelana dokázala intrikami zničit všechny jeho blízké včetně synů, aby se na trůn dostal její slabomyslný syn Selim.
Atatürk
„Otec Turků”. Vlastním jménem Mustafa Kemal (1881 – 1938), charismatický vůdce revolučního hnutí, jež porazilo sultanát. Stal se prvním tureckým prezidentem. Zavedl mnoho moderních reforem (volební právo a právo na vzdělání pro ženy, psaní turečtiny latinkou a mnoho dalších).
Novodobá historie Turecka v datech
- 1918: porážka Osmanské říše v první světové válce, Mudroské příměří, částečné obsazení spojenci
- 1919: zahájení hnutí národního osvobození, pod vedením Mustafy Kemala Atatürka
- 1920: Sèvreská dohoda (nebyla uznána Atatürkem)
- 1922: zrušení sultanátu/konec Osmanské říše. Znovudobytí Izmiry (Smyrna)
- 1923: vyhlášení republiky Atatürkem (29.10.); Lausanneská mírová smlouva
- 1924: první ústava, zrušení islámského kalifátu (03.03.)
- 1925: islámsky motivované povstání Kurdů, pod vedením šejka Saida (únor až červen). zákaz náboženských řádů a spolků. zrušení fezu, zavedení západního kalendáře.
- 1926: modernizace občanského a trestního práva dle evropského vzoru.
- 1928: zavedení latinské abecedy, zrušení islámu jako státního náboženství.
- 1933: začátek emigrace německých učitelů vysokých škol do Turecka
- 1934: zavedení volebního práva pro ženy
- 1936: Montreuxská dohoda o úpravě lodní dopravy přes mořské úžiny
- 1938: Provincie Hatay (Alexandrette) připadá na základě referenda Turecku, úmrtí Mustafy Kemala Atatürka (10.11.)
- 1945: Turecko vyhlásilo válku Německu, Turecko se stává zakládajícím členem OSN. Přechod na vícestranický politický systém.
- 1948: Truman doktrína: zesílení americké angažovanosti v Turecku, v rámci politiky „containment“
- 1949: vstup do Evropské Rady (09.08.) čtyři měsíce po jejím založení (05.05.)
- 1950: Demokratická strana (Adnan Menderes) vyhrála volby, poprvé se vystřídá Republikánská národní strana Atatürka.
- 1952: vstup do NATO, účast v Korejských válkách
- 1959: Curyšská a Londýnská smlouva (Turecko se stává společně s Řeckem a Velkou Británií zárukou rozvoje Kypru)
- 1960: první vojenský převrat (27.05.): sesazení vlády Menderese. Nezávislost Kypru
- 1961: druhá „liberální“ ústava
- 1963: přidružení Turecka k EHS (smlouvy z Ankary dne 12.09.1963)
- 1971: druhý vojenský převrat (12.03.)
- 1974: turecká vojenská intervence na Kypru jako důsledek převratu na ostrově iniciovaného Řeckem (20.07.)
- 1980: třetí vojenský převrat („12. September“). Generál Evren se stává prezidentem
- 1982: třetí ústava je přijata referendem (07.11.)
- 1983: v parlamentních volbách vítězí Strana vlasti (ANAP), pod vedením Turguta Özala
- 1987: Referendum o znovuuznání politiků zakázaných v roce 1980; parlamentní volby: vítězství Özala (ANAP). Žádost o vstup do EU
- 1995: první „občanská“ změna ústavy, předčasné parlamentní volby: nejsilnější stranou se stává islámská Refah Partisi (RP)
- 1996: celní unie s EU od 01.01.;
- 1998: v listopadu pád vlády Yilmaze
- 11.01. 1999: menšinová vláda, pod vedením Bülenta Ecevita (DSP)
- začátek 1999: zadržení vůdce separatistické Strany kurdských pracujících PKK Öcalana v Kenii a předání Turecku (od té doby vězněn na ostrově Imrali/Marmara)
- 10./11.12. 1999: Turecko se stává vstupním kandidátem EU (ER Helsinky)
- 19.02.2001: začátek těžké vládní, finanční a hospodářské krize, „Černá středa“
- 03.08.2002: přijetí třetího balíčku reforem parlamentem, za účelem harmonizace s legislativou EU, zrušení trestu smrti
- 15.04.2003: EU představuje na Asociační Radě Turecku nové vstupní partnerství.
- 14.12.2003: ve volbách na Severním Kypru vyhrají síly, usilující o rozdělení ostrova. Ankara potvrdila připravenost vést jednání. Generální sekretář UN Annan poprvé vstoupí do jednání po ztroskotání rozhovorů v Den Haagu v březnu 2003
- 26.09.2004: Turecký parlament přijal rozsáhlou reformu trestního práva (v platnosti od 06.2005)
- 17.12.2004: Evropská Rada rozhodla o zahájení jednání o vstupu Turecka do EU dne 03.10.2005
- 01.01.2005: zavedení YTL (Yeni Türk Lirasi) a Kurus
- 03.10.2005: EU zahájila jednání o vstupu Turecka do EU
