První známky osídlení na tomto území se objevily už před dvěma miliony let. První stálí obyvatelé osídlili Zanzibar okolo 1. stol.n. l. a byli nejspíše předky Hadimů a Tumbatů. Ve starověku bylo pobřeží nynější Tanzanie součástí východoafrického dálkového obchodu s Arábií a Indií.
Počátkem našeho letopočtu sem začali proudit Arabové, nejdříve za obchodem a později se tohoto území zmocnili. Na ostrovu Zanzibar se rozvinula největší překladiště obchodu s otroky ve východní Africe. Už v 8.století se na Zanzibar plavili obchodníci z Arábie, Perského zálivu, území součastného Iránu a východní Indie. Na ostrově kvetl obchod se slonovinou, zbožím z Orientu, otroky a kořením.
Otroci z Východní Afriky
Počátkem 16. století území obsadili Portugalci, založili tu svou kolonii, ale Arabové se sem zase v 17. století vrátili.
Tanzánie je dílem koloniální politiky. Toto africké území obsadili v 80. letech 19. století Němci a roku 1891 se stalo součástí Německé východní Afriky. Po německé porážce v 1. světové válce kolonii získala Británie a přejmenovala ji na Tanganiku. Byla to popelka mezi britskými koloniemi a svou nezávislost získala roku 1961.
Masajové na prvních fotografiích z Tanzánie© Under Every Leaf., https://undereveryleaf.wordpress.com
O tři roky později, když se k Tanganice připojil ostrovní stát Zanzibar, byl stát pojmenován Tanzánie podle prvních slabik názvů obou území. K Tanzanii patří vedle ostrova Zanzibar i ostrov Pemba na severu a Mafia na jihu. V 70. letech se Tanzánie stala jednou z nejznámějších postkoloniálních zemí, za což do jisté míry vděčí prezidentu Juliu Nyererovi.
Tanzanci, kterých je cca 38 milionu, žijí po celé zemi, nejvíce však podél hranic a v úzké pobřežní nížině. Vnitrozemí je poměrně neobydlené. V zemi žije na 120 různých kmenů, většinou bantuského původu a hovořících svahilsky. Nejpočetnější jsou Sukumové. Na Masajské stepi žijí kočovní Masajové, kteří tam pasou své „hrbaté“ krávy. Ovšem kromě Afričanů žijí v této zemi i přistěhovalci z jiných kontinentů. V posledním tisíciletí se tu například často usazovali Arabové z oblasti Perského zálivu a ženili se s domorodými ženami. V zemi jsou i přistěhovalci z Indie, kteří sem přicházeli v průběhu posledních 300 let. V době koloniální nadvlády se v zemi usídlili také Evropané.
Prezident Nyerere (vlevo)© C.PP.S Mission Projects, www.cppsmissionprojects.ngo
V době, kdy Tanzánie získala nezávislost, patřila k nejchudším zemím v Africe a k nejchudším se dosud řadí. V roce 1967 existovala naděje, že se situace změní. Prezident Nyerere chtěl zvýšit přijmy rozvojem zemědělské výroby a průmyslu, zlepšením sociální péče, zajištěním vzdělání pro každého a spravedlivým rozdělováním bohatství. K dosažení těchto cílů měla sloužit dvě opatření. První bylo znárodnění převážné části hospodářství země, druhým daleko radikálnějším, bylo socialistické družstevnictví s novým uspořádáním tanzanských osad. Přibližně 13 milionů obyvatel muselo opustit své tradiční osady a usadit se v 7 700 nových vesnicích, založených na principu ujamaa, což svahilsky znamená rodinná osada. Nové osady měly být řízeny demokraticky a mělo jim být poskytnuto vše potřebné k společnému hospodaření. První obyvatelé odešli do nových vesnic dobrovolně, později vláda používala donucovací metody.
Výsledek akce zdaleka nesplnil očekávání vlády. V celém systému bujela korupce. Lidé se začali vracet do svých původních domovů. Toto masové přesídlení mělo za následek ne vzestup, ale takový pokles zemědělské výroby, že se z něj země dosud nevzpamatovala a stále trpí nedostatkem potravin.
V 70.letech Tanzánie dostává vyšší mezinárodní pomoc na hlavu než kterákoliv jiná africká země. Počátkem roku 1994 poskytly OSN a země sdružené v Jihoafrickém rozvojovém společenství Tanzánii dodatečnou potravinovou pomoc, aby nedošlo k hladomoru, který zemi v důsledku sucha hrozil.
Benjamin Mkapa© Mtazamo wa Mzanzibari, www.zanzibardaima.net
Prezident Nyerere odstoupil z úřadu roku 1985. Jeho nástupce Ali Hassan Mwinyi zahájil hospodářské reformy a podařilo se mu získat i podporu Mezinárodního měnového fondu. Ta však byla kvůli rozbujelé korupci v roce 1994 zastavena. Mwinyi povolil opoziční strany a v listopadu 1995 se uskutečnily demokratické volby. I když jejich průběh byl poněkud problematický, prezidentem byl zvolen Benjamin Mkapa z vládnoucí strany, muž s neposkvrněnou pověstí, který se rozhodl skoncovat s korupcí a kterému se podařilo zajistit zemi významnou pomoc Mezinárodního měnového fondu.
Tanzánie má však vše potřebné, aby se stala vyhledáváným cílem turistů a jejich počet v zemi naštěstí každoročně narůstá.
