Prvními objeviteli ostrova Mauricius byli pravděpodobně v 9. stol. arabští a malajští námořníci, kteří však o ostrov neprojevili zájem. V té době byl ostrov ještě beze jména, neobydlen a pokryt hustými lesy.
Dalšími návštěvníky byli kolem r. 1507 portugalští mořeplavci. Portugalský námořník Fernandez Pereira skupinu ostrovů nazval Cirne – Mauricius, Réunion a Rodrigues Mascarenes po Pedro Mascarenhas – portugalském námořním kapitánovi. Portugalci však neměli zájem se zde usadit. Důležitější pro ně byla obchodní cesta s Indií, tudíž se usídlili na pobřeží Mosambiku.
V r. 1598 kolonizovali Mauricius Holanďané v čele s velitelem Van Warwyckem, kteří se vylodili v jihovýchodním zálivu (dnes Grand Port) a ostrov pojmenovali Mauricius podle svého prince a holandského místokrále Mauricius Van Nassau. Jakmile se Holanďané usídlili na ostrově, přiváželi otroky z Madagaskaru a snažili se o rozvoj zemědělství. Díky nevhodným klimatickým podmínkám však začali od r. 1652 (do r. 1712) Mauricius pomalu opouštět a přeorientovali se na své zavedené základny v Jižní Africe.
Mauricius van Nassau
Jejich stažení využili Francouzi, kteří již působili v Indickém oceánu, v r. 1715 ostrov obsadili a pojmenovali jej Ile de France. Během francouzské kolonizace (1767-1810) začal rozvoj hlavního města a přístavu Port Louis, který se stal i hlavním obchodním centrem a základnou při námořních operacích proti Britům. Jeho zakladatelem je Bertrand de Mahé Labourdonnais, který se zasadil o celkový rozvoj Mauricia a jeho socha je i v přístavu. V té době zde byla převážná většina černých otroků z Madagaskaru, Afriky a také indiáni, kteří pracovali především na třtinových plantážích.
Bertrand de Mahe Labourdonnais
Britové se pokusili dobýt ostrov poprvé v srpnu 1810, ale neúspěšně. Podruhé se vylodili v listopadu 1810, v prosinci dobyli ostrov, vrátili mu původní název Mauricius a začala britská kolonizace. Naštěstí byla mezi Anglií a Francií r. 1814 uzavřena smlouva, která umožňovala obyvatelům ostrova ponechání zvyků, náboženství i francouzštiny jako úředního jazyka a byla respektována všemi britskými guvernéry. Rozvoj cukrovarnického průmyslu pokračoval i po zrušení otroctví (1.2.1835), kdy na Mauricius přijížděli hlavně dělníci z Indie.
Prvním krokem k samosprávě Mauricia byly volby v r. 1947, které vyhrála Labouristická strana. Britové si ostrov udrželi až do března roku 1968, kdy Mauricius vyhlásil nezávislost a v r. 1992 se stává republikou v rámci Společenství národů. Představitelem republiky je prezident, zákonnou moc reprezentuje jednokomorový parlament. Právní a soudní systém odpovídá francouzskému modelu. Mauricius dnes je stabilní republika, patřící k ekonomicky nejvyspělejším africkým zemím.
Etnické, kulturní a náboženské složení Mauricia je velmi rozmanité. Více než dvě třetiny mauricijské populace tvoří obyvatelé indického původu, 27 % tvoří Kreolové a zbytek obyvatelé s evropskými či čínskými kořeny. Úředním jazykem je sice angličtina, ale většina obyvatel ovládá i francouzštinu a Kreolové navíc kreolštinu.
Během osídlování ostrova došlo k velkému zničení zdejší přírody. Bylo zde vyhubeno několik živočišných druhů, mezi něž patří i symbol ostrova pták dronte mauricijský, zkráceně dodo. V muzeích celého světa dnes není jediný kompletní dodo. Byl to nelétavý pták, který na ostrově neměl přirozené nepřátele. Ti přišli až s příchodem námořníků a jejich doprovodu v podobě krys a prasat. Zničena byla i původní vegetace, které dnes na ostrově zůstalo pouze okolo 1%. Obyvatelé si brzy uvědomili důležitost zachování zdejší přírody, a to nejen z důvodu rozvoje turismu, který je od konce 20. století jedním z hlavních finančních zdrojů Mauricia. Probíhají zde rozsáhlé programy na rozvoj a obnovu původní vegetace a veškerých přírodních krás.
Mauricius, to jsou především dlouhé pláže s bělostným pískem, tyrkysové moře s nádhernými korálovými útesy a bohatým podmořským životem, laguny a palmy. Ráj před očima.
