Perugia je hlavním městem regionu Umbria. Rozkládá se na kopci nad Valle Umbra a v okolních údolích. Z mnoha stran je přístupná po klikatých silnicích s ostrými serpentinami. Perugia patří k nejkrásnějším historickým univerzitním městům, kde žije přibližně 150 tisíc obyvatel. Město se příliš rychle rozrostlo. Městské centrum obklopují nehezká předměstí a průmyslové zóny. Střed města však odráží celou jeho historii a je to moc hezké místo, které stojí za vidění.
Historie města Perugia
První osídlení se odhaduje na 10. století před naším letopočtem. Mnoho staletí vývoje města zanechalo architektonické poklady – zejména majestátní historické budovy. Z centra města cítíme atmosféru doby etruské, římské i vliv středověku.
Perugia zaujímala vždy vedoucí roli mezi městy v celém regionu. Nejprve bylo v etruském spolku dvanácti měst, později ve sboru papežů a císařů. Po roce 1470 zde vytvořil svá první díla Pietro Vannuci (více známý jako „Perugino“), jež se stala významným přínosem ke kulturním dějinám Perugie. Další tři staletí zůstalo město podřízeno církevnímu státu a kulturní a politický vývoj stagnoval. Tak tomu bylo až do roku 1860. Poté se Perugia a celá Umbrie přičlenily k italskému království.
Od roku 1308 je Perugia univerzitním městem, sídlem arcibiskupa, kulturním, průmyslovým, kongresovým a turistickým centrem.
Co nabízí Perugia
Mezi Piazza d´Italia nad jižním svahem protáhlého kopce a jeho severním koncem nad kaplí San Severo triumfuje architektonické dědictví Perugia – Centro Storico (historické centrum). Může se pochlubit skvělými památkami – impozantním Palazzo dei Priori, dómem nebo fontánou Maggiore.
Arco Etrusco (Arco di Augusto)
Stavba Arco Etrusco (Arco di Augusto) pochází pravděpodobně z 3. století před naším letopočtem a je jednou ze šesti městských bran města Perugia, které lze dnes rozeznat jako někdejší součásti etruského opevnění.
V římské době byla přestavěna.
Collegio del Cambio
Collegio del Cambio je sídlo cechu, vybudované ve městě Perugia v letech 1452 – 1457, odráží blahobyt perugijských obchodníků. Zdobí ho malby převážně od Perugina, křesťanské a antické symboly. Je zde i Peruginův autoportrét.
Duomo San Lorenzo
Základní kámen dómu Duomo San Lorenzo byl položen roku 1345, se samotnou stavbou se však začalo až v 15. století. Dóm sv. Vavřince je vysoký sálový kostel s osmihrannými, dnes částečně nakřivo stojícími pilíři. Vlevo se nachází kaple sv. Prstenu, podle tradice pojmenovaná dle zásnubního či snubního prstenu Panny Marie. Vpravo u stěny si všimněte moderního náhrobku tří papežů, kteří v Perugii zemřeli ve 13. století.
Nejznámějším z nich byl Inocenc III., jenž zemřel roku 1216. Byl to nejcílevědomější protivník německých císařů, mocný obnovitel kurie, církevního práva a mnišských řádů. Nová konkláve se konala v křížové chodbě za sakristií. Na schodišti dómu se v létě příjemně odpočívá.
Fontana Maggiore
Jedná se asi o nejkrásnější středověkou kašnu Itálie. S určitostí lze říci, že je Fontana Maggiore nejvýznamnější. O tomto třípatrovém díle a symbolice reliéfů, které ho zdobí, by se daly napsat celé knihy. Jsou zde popsány biblické dějiny lidstva a dějiny města Perugia. Představují se tu dějiny vědy a umění a obyčejný občan se zde může poučit o běhu světa a života. Tvůrci bronzových reliéfů a bronzových a mramorových soch z let 1277 – 1278 byly otec a syn Nicola a Giovanni Pasino.
Rovněž technické parametry kašny stojí za pozornost. Voda je přiváděna z 3 kilometry vzdáleného Monte Pacina. Stavba akvaduktu trvala dvacet let.
Ipogeo dei Volumni
Podzemní pohřebiště Ipogeo dei Volumni pochází z 2. století před naším letopočtem a je součástí Nekropole del Palazzone města Perugia s 38 skalními hroby. Stěny a urny zdobí figurální reliéfy.
Rozpoznáte hlavy Gorgony, delfíny, ptáky a podoby samotných zemřelých.
Oratorio di San Bernardino
Malá kaple Oratorio di San Bernardino zasvěcená františkánskému kazateli vypadá vedle mohutné stavby sv. Františka ve městě Perugia poněkud nicotně. Nicméně „bohatou a skvostnou“ fasádu, jež je dílem Florenťana Agostina di Duccia (započata byla roku 1457), oslavoval už v19. století znovuobjevitel italské renesance Jacob Burckhardt.
Palazzo del Capitano del Popolo
Starosta města se do paláce Palazzo del Capitano del Popolo s nádherným portálem mohl nastěhovat v roce 1481. Za palácem je možné vstoupit na terasu kryté tržnice Mercato koperto s množstvím stánků a pokochat se výhledem na město Perugia.
Palazzo dei Priori
Vládní budova strohé krásy s cimbuřím, která byla vybudovaná v letech 1293 – 1297, se původně svým hlavním průčelím otevírala i dómu. Se vzrůstající mocí města Perugia však byla stavba Palazzo dei Priori rozšiřována jižním směrem. V roce 1443 byly přistavěny poslední tři okenní osy a Cellegio di Cambio.
Z celého areálu je veřejnosti přístupné právě Colegio di Cambio, dále Collegio della Mercanzia (obchodní komora) a Sala dei Notari zdobená freskami. V prvním patře pak můžete navštívit národní galerii (Galleria Nazionale).
Pozzo Etrusco
Pod starým podloubím ve městě Perugia projdete k jedné z nejstarších etruských studní (Pozzo Etrusco), jež pochází zřejmě ze 4. století před naším letopočtem. Její šachta je hluboká 37 metrů. Voda se nabírala vědry. Dosud lze rozpoznat stopy po provazech.
Zajímavá je rovněž etruská stavební technika zasazení závěrného kamene klenby (zámku klenby).
San Domenico
Mohutný kostel sv. Dominika (San Domenico) svědčí o velkém sebevědomí dominikánského řádu. Kostel byl v jižní části Perugie vybudován po roce 1304, tedy v době, kdy dominikáni působili ve jménu církve především jako inkvizitoři.
Dnešní stavba vznikla po zřícení starého sálového kostela roku 1614 podle plánů barokního „hvězdného architekta“ Carla Maderny. Zachovaly se však rovněž některé části původní stavby – renesanční zábradlí chóru, obrovské (21 metrů vysoké) skleněné okno s podobami světců a pohřební kaple městské šlechty, především rodiny Baglioniů.
San Michele Arcangelo
Jasná a slavnostní je architektura kostelíka San Michele Arcangelo z 5. nebo 6. století ve městě Perugia se šestnácti sloupy a šestnáctiokým tamburem, nesoucím kupoli.
V sousedství se nachází Parco Sant´Angelo, příjemná zahrada u Porta Sant´Angelo, a klášter Beata Colomba, kde se podle tradice setkali sv. František a sv. Dominik.
Bazilika San Pietro
U první biskupské baziliky Perugie (zřejmě z 6. století) na Monte Calvario byl v 10. století založen benediktínský klášter. V 16. století byl kostel sv. Petra (Bazilika San Pietro) vyzdoben nejnádhernějším kazetovým stropem v celé Umbrii a cenným vyřezávaným zábradlím chóru. V klášteře často bydleli papežové při svých pobytech v Perugii.
Dnes zde sídlí zemědělská fakulta perugijské univerzity. V sakristii si můžete prohlédnout čtyři obrazy světců od Perugina.
Milovníky zahradního umění potěší obnovení zahrádky „Hortus Conclusus“.
Galleria Nationale dell´Umbria
Nevětší umělecká sbírka v Umbrii Galleria Nationale dell´Umbria a jedna z nevýznamnějších v celé Itálii se nachází ve městě Perugia. Expozice zahrnuje obrazy, sochy a zlatnické umění od 13. do 19. století. Představuje hlavní díla Peruginova a další mistrovská díla umbrijských a toskánských umělců (Fra Angelica, Piera della Francesky, Benozza Gazzoliho a jiných).
Galerie byla po rekonstrukci otevřena v roce 2002. Zpřístupněno je několik nových sálů.
Museo Archeologico Nazionale dell´Umbria
Archeologické muzeum Museo Archeologico Nazionale dell´Umbria sídlí v bývalém dominikánském klášteře ve městě Perugia a zahrnuje prehistorickou a etrusko-římskou expozici. Vynikají zde díla etruského umění už z 6. století před naším letopočtem.
V klášterním kostele sv. Dominika můžete obdivovat především okna chóru z 15. století.