Unikátní sbírka mistrovských děl se nachází v Gallerie dell´Accademia ve městě Benátky. Dokumentuje vývoj benátského umění od byzantského období po renesanci, baroko a rokoko a je jakousi benátskou obdobou florentské galerie Uffizi. V roce 1750 ji založil Giovanni Batista Piazzetta pro potřeby umělecké školy. Roku 1807 ji o díla pocházející ze zrušených kostelů rozšířil Napoleon. V témže roce byla kolekce přemístěna do stávajících prostor ve třech bývalých církevních institucích – Scualo Grande di Santa Maria della Caritá z 12. – 15. století a v přilehlém kostele a klášteře z 12. století, který na počátku 16. století přestavěl Palladia. Poslední modernizaci provedl ve 40. letech 20. století Carlo Scarpa.

© Baloncici / Shutterstock.com
Obsáhlá sbírka je povětšinou uspořádána chronologicky. 24 síní označených římskými číslicemi je vybaveno tabulemi s anglickým textem. Galerie Quadreria, jež původně sloužila jako depozitář, oplývá mistrovskými kousky. Dostanete se do ní točitým schodištěm od Andrey Palladia. Vstup je zdarma.
Gallerie dell´Accademia je tak jednou z nejrozsáhlejších a nejkvalitnějších sbírek italského renezančního umění.
Nejzajímavější díla Gallerie dell´Accademia
Trůnící Madona
Neuvěřitelně inspirující oltářní obraz od Giovanni Belliniho, namalovaný pro kostel San Giobbe, můžete obdivovat v síni číslo 2. Přítomnost sv. Rocha a sv. Šebestiána poukazuje na následky moru, zatímco andělé-hudebníci u Madoniných nohou vzdávají hold sv. Giobbovi, patronu hudby.
Bouře
Tajemnou podobiznu ženy kojící dítě namaloval v roce 1506 Giorgione. Obraz působí dojmem jako by postavy a náladová, bouřková krajina splývaly v jeden celek.
Hostina v domě Leviho
Impozantní plátno od Veroneseho z roku 1573 pokrývá celou stěnu v síni číslo 10. Ve své době vyvolalo velký rozruch, neboť církevní úřady, které si je objednaly jako poslední večeři, rozhněvali „psi, šašci, opilí Němci, trpaslíci a další absurdnosti“. Veronese tedy změnil název obrazu.
Procesí na náměstí sv. Marka
Dílo z pozoruhodného souboru z roku 1496 Gentileho Belliniho zachycuje procesí v den sv. Marka v roce 1444 a visí v síni číslo 20.
Madona dell´Arancio
Vynikající obraz namalovaný v letech 1496 – 1498 od Cimy da Conegliana, vyhotovený pro františkánský kostel na ostrově Murano, oživují koropte a rostliny.
Pieta
Poslední a nedokončené dílo Tizianovo, pokládané ovšem za jeho nejzdařilejší, je prodchnuto zlatavým světlem a nesmírnou sklíčeností.
Setkání a odchod snoubenců Voršily a Erea
Součást Carapcciova velkolepého narativního cyklu z roku 1495 o anglické princezně a princi se nachází v síni číslo 21.
Korunovace Panny Marie
Zářivý polyptych z roku 1325 od Paola Veneziana, předního benátského umělce 14. století, uvidíte jako první v síni číslo1. Po stranách skvostné, byzantským uměním ovlivněné, centrální desky zachycují výjevy z Kristova života.
Portrét šlechtice
Ponurá podobizna zasmušile se tvářícího bohatého muže v pracovně z roku 1528, kterou vytvořil Lorenzo Lotto, je pravděpodobně autoportrét. Lotto dokázal mistrně zachytit duševní rozpoložení portrétovaných.
Podobizna od Rosalby Carrierové
Carrierová, po jejíchž dílech prahla smetánka, byla jako žena-umělkyně ve své době raritou. Její pozdně barokní práce v síni číslo 17 charakterizují jemné pastelové tóny.