To, co přináší indonéská kuchyně, lze vyjádřit asi takto:
- Indonéská kuchyně je ostrá
- Indonéská kuchyně je mastná
- Indonéská kuchyně není příliš pestrá
- Indonéská kuchyně zařazuje do jídelníčku každý den rýži
Při přípravě jídel se používají papričky různých velikostí. Místní obyvatelé je přikusují obvykle k jídlu. Jsou velmi pálivé. Nejčastějším jídlem indonéské kuchyně je sambal – omáčka vyrobená z rajčat a spousty nadrobno nakrájených chilli papriček. Důvodem velké konzumace pálivých papriček jsou dezinfekční účinky. A navíc ten, kdo jí hodně chilli, toho prý neštípou komáři.
Pokrmy se připravují v pánvích wok, na velkém množství oleje. To, co je pro nás knedlo-vepřo-zelo, je pro Indonésany smažená rýže nasi goreng. Připravuje se z chilli papriček, červené cibulky, rýže, masa, pórku, zelí, vajíčka a koření. V Indonésii se téměř každé jídlo smaží. Ve woku se na oleji připravují i kousky ananasu, tofu, sladké brambory, tempela (koláč ze sóji). Smaženému jídlu zde říkají gorengan. Je to typické jídlo chudých. Jsou levné a promaštěné kousky vás nadlouho zbaví hladu.
V Indonésii všude roste množství různých druhů tropického ovoce a zeleniny. V místní kuchyni se však příliš nepoužívá. Dokladem toho jsou pokrmy padang, pojmenované podle města na Sumatře. Na stůl dostanete spoustu malých misek s různým jídlem, ale v každé misce je maso nebo vnitřnosti. Zelenina žádná.
Zdejší kuchyni kraluje rýže. Z té je zde všechno, včetně sladkostí a třeba i vína. V obchodech si můžete vybrat z mnoha druhů bílé rýže, ale k dostání je také rýže černá nebo hnědá. Označení rýže je komplikované. Rýže, která roste ještě na poli je padi, po sklizni se nazývá beras a uvařená rýže je nasi. Na trhu nabízí i lepkavou rýži ketan. Využívá se k výrobě fementovaného pokrmu, s nízkým obsahem alkoholu.
Při slavnostních příležitostech se uvařená rýže upravuje do různých tvarů.
Rýže však není jedinou přílohou, kterou v Indonésii dostanete. Můžete zkusit také nudle, které se dělí podle tloušťky. Bihun jsou vlasové nudle, mie nudle klasické a kweitiau nudle tlusté a placaté. Mie goreng je pak v podstatě stejný pokrm jako na obrázku výše, jen s tím rozdílem, že jsou přílohou místo rýže nudle.
Naše klasické brambory jsou v Indonésii luxusní potravinou.
Důležitým faktem indonéské kuchyně je skutečnost, že v Indonésii se nejí podle chuti, ale kvůli hladu, což je něco, co si většina Evropanů již odvykla. Možná právě proto se pak v Indonésii diví, že zde kuchyně není příliš pestrá (v porovnání např. s kuchyní thajskou) neboť lidé zde jsou velmi chudí a primárním cílem je co nejlevněji zahnat hlad.
Typická indonéská jídla
Nasi goreng – ostrý pokrm ze smažené rýže se zeleninou, někdy se přidává vejce. Jí se všude a vždy, může se obměňovat jeho složení dle toho, co „dům zrovna dal“. Je to velmi chutný, lehký a dobrý pokrm.
Gado-gado – dušená zelenina s tofu a arašídovou omáčkou
Soto – polévka z čerstvé zeleniny, masa, rýžových nudlí a rýže
Cota makassar – obdoba dršťkové polévky
Siomay Bandung – taštičky z těsta, přílohou je brambor, zelí vejce a tofu s arašídovou omáčkou
Cap Cay – smažená zeleninová směs
Tempe – hmota ze sojového mléka a arašídových oříšků
Saté – masové špízy
Mie telur – mie je, jak jsem již uvedl, indonéský výraz pro nudle a myslí se tím obyčejné zalévací pytlíkové nudlové asijské polévky, v Indonésii velice oblíbené. Jsou všude k dostání. Pokud si je necháte připravit u stánku či ve warungu, přidají vám do nich většinou vejce – tj. mie telur.
Regionální indonéská kuchyně
Regionální kuchyně se liší pouze druhem ingrediencí a nikoli způsobem přípravy. Nejoblíbenější pochází z města Padangu na Sumatře. Je nazývána masakan Padang (doslova kuchyně Padangu) a můžete ji ochutnat v celé Indonésii.
Ovoce a zelenina v Indonésii
Typickým indonéským ovocem je mangostan, longan, durian, jackfruit, karambola, markýza, mango, avokádo, pomelo, citrusové plody mnoha druhů a melouny.
Ovoce je v Indonésii čerstvé a vynikající. Pokud sem pojedete, nesmíte si jej nechat ujít a rozhodně musíte vyzkoušet všechny jeho druhy. Pokud nemáte na ovoce alergii a nebo nejste odpůrce ovoce, budete nadšeni! Místní mango či mangostany jsou naprosto božské stejně jako další druhy ovoce, se kterým se zde setkáte.
Durian je proslulé ovoce, které je známé tím, že … no prostě smrdí jak hrom. Proto je často zakázáno jej nosit do prostorů hotelů, letišť, paluby letadel a často i autobusů. U durianu platí, že mu buď přijdete na chuť a nebo jej budete nesnášet. Já jen zkusil několikrát (s odstupem let) a jednoznačně se řadím do skupiny lidí, kterým se z něj zvedá žaludek 😀 Prostě durian je velmi specifický, ale vyzkoušet jej, je součást zážitku z cesty po Indonésii či dalších asijských zemí.
Raritou je salak. Toto ovoce roste v trsech a má tmavě hnědou pichlavou slupku. Je velké jako jablko, ale z dužiny neteče žádná šťáva. Uvnitř má bílou až mírně nahnědlou barvu. Obsahuje stroužky jako česnek, ale uvnitř je pecka. Jeho chuť se liší podle regionu. Na Kalimantanu a Sulawesi je nahořklé, na Bali sladké, na Jávě a Sumatře je šťavnatější.
Nápoje v Indonésii
V Indonésii se nejvíce pije káva a čaj. Velmi oblíbený je ledový čaj, pod kterým si nepředstavujte klasický ledový čaj podávaný v našich restauracích (zpravidla značky typu Nestea apod.). Ledovým čajem zde se myslí uvařený čaj s kousky ledu 🙂 Voda je všude běžně k dostání. Indonéskou specialitou jsou džusy či různé druhy nápojů z ovoce, které se mixují z čerstvého ovoce přímo před zákazníkem. Pro Evropana může být zvláštností avokádový džus.
Další zdejší specialitou je nápoj jeruk – vymačkaný druh mandarinky či limetky, zalitý horkou vodou a oslazený. Pije se také v ledové formě – horký nápoj s kouskem ledu.
Je tu rozšířené i pití kokosového mléka. Ostatně na mnoha místech vám budou nabízet kokosový ořech, který před vámi rozseknou tak, abyste z něj mohli pohodlně pít brčkem a po vypití šťávy vám kokos na požádání rozseknou, abyste mohli vydlabat dužinu. Je to skvělé, je to výborné proti žízni a navíc kokos zahání i hlad.
Indonésie a alkohol
Alkoholické nápoje jsou odmítány a to nejen vyznavači islámu, ale i ostatních náboženství. V obchodech najdete jen omezený výběr, v muslimských čtvrtích se v obchodech alkohol nevede vůbec. V některých oblastech je pouze zakázána konzumace alkoholu na veřejnosti.
K dostání je indonéské pivo Bintnag – hvězda, často ovšem bývá nealkoholické. Dalším nízkoalkoholickým nápojem je Cooler. Obsahuje asi 4% alkoholu a prodává se ve třech příchutích. Dají se zde koupit i nízkoalkoholické nápoje západních značek, ale jsou dost drahé.
Na ostrovech Flores a Sulawesi se dá sehnat palmové víno balok nebo tuak. Jejich chuť je něco mezi pivem a burčákem.
Na Bali se prodává rýžová pálenka arak a rýžové víno brem, které chutná také jako burčák, ale je kyselejší. Arak je oblíbený i mezi místními a často jsme je viděli si s ním připíjet. Na Bali se pěstuje i vinná réva, ze které se vyrábí klasické víno.
Na Jávě vyrábějí ovocný likér z různých druhů ovoce. Bílý anggur má vodovou barvu, červený má barvu griotky.
Dovozová vína se dají koupit jen ve specializovaných obchodech. Vína i destiláty jsou zde až třikrát dražší než v Evropě.
Podobná kuchyně
Pavlína Javurková dne 2015-11-19 22:36:51Tenhle článek se mi fakt líbil! :) Jejich kuchyně mi hodně připomíná asijskou kuchyni, kterou sama hodně vařím. Rýže a pikantní koření jsou pro mě prostě základ! :)