V Indonésii se jezdí vlevo a použití bezpečnostních pásů v autě není povinné. „Národním“ dopravním prostředkem v Indonésii je motorka. Důvod je prozaický – peníze. Auto si v Indonésii drtivá většina obyvatel nemůže dovolit, navíc by zde bylo i dost nepraktické, protože s motorkou se dostanete jednoduše všude a nezastaví vás ani dopravní zácpy.
Jezdci na motorkách musí mít helmu, což dodržují většinou jen řidiči, spolujezdci již méně, často tak uvidíte celou čtyřčlenou rodinku, jak sedí na malém skútru (na který se sotva vejdou dva evropané), přičemž helmu bude mít jen otec rodiny, sem tam matka, děti zpravidla ne. Chodníky zanikají, protože slouží jako parkoviště pro motorky. Přechody pro chodce mizí také. Motorky nemají v Indonésii téměř žádná omezení. Mohou vjet všude.
Doprava v Indonésii – motorka kam se podíváš 🙂© Rappholdt / Shutterstock.com
Cestování v Indonésii je nezapomenutelným zážitkem. Kdo již v jihovýchodní Asii byl, ví, že zdejší doprava je pro Evropana těžko pochopitelná, chaotická a divoká. Indonésie má navíc, oproti jiným státům v oblasti, další specifika. Způsoby, jak se dostat z jednoho místa na druhé, jsou neuvěřitelně široké co do množství dopravních prostředků. Některé možnosti přepravy se nikde jinde na světě nevyskytují.
V Indonésii se zásadně nedodržují žádná pravidla silničního provozu. Prosadí se ten, kdo má větší auto, víc troubí nebo je drzejší. Přesto nám řízení v Indonésii nedělalo problém a přišlo nám sice zmatené, ale tak nějak přirozeně. Všichni byli vesměs ohleduplní, nikdo na nás negestikuloval nic agresivního, spíše se na nás každý usmíval.
V centrech měst bývají sice na křižovatkách semafory, ale jsou naprosto zbytečné a nikdo je nerespektuje. Všichni vjedou do křižovatky a pak se z ní snaží všemožným způsobem vykličkovat.
Na některých křižovatkách řídí provoz policisté a to i na těch, kde semafory jsou. Jejich pokyny však také prakticky nikdo nerespektuje.
Existuje volná tvorba jízdních pruhů. Počet je závislý na tom, kolik aut se v daném okamžiku vejde vedle sebe. Proto na dvouproudé silnici často je vytvořeno i 8 pruhů, pokud to okraj vozovky umožňuje (a když ne, tak se jede po chodníku 🙂 ).
Autobusem po Indonésii
Tato doprava se vyskytuje na všech ostrovech Indonésie. Autobusy jsou rozděleny do tříd – exekutive, business a economy. Ve vyšších třídách má každý cestující své sedadlo,ve třídě economy cestuje tolik lidí, kolik se tam vejde. Rozdíl mezi economy a ostatními třídami je v ceně jízdného. Ve třídě economy není klimatizace, nepodává se občerstvení. Je zde možné kouřit a dveře jsou po celou dobu jízdy otevřené.
Autobusy vyšších tříd jsou vypravovány na delší vzdálenosti a na cestování mezi ostrovy. Z Jávy se dostanete třeba až na sever Sumatry bez přesedání. Třída economy je využívána pro městskou dopravu, regionální spoje a na dálkové spoje v oblastech, kde jsou nezpevněné silnice, například vnitrozemí Kalimantanu, Papuy, Moluky, východní Nussa Tenggara.
Autobusy economy nemají zastávky, staví jen na znamení. Lze do nich nastupovat a vystupovat kdekoliv. Nemají jízdní řád a ceny jízdenek lze usmlouvat.
Zajímavým rysem indonéské autobusové dopravy jsou „nabízeči“. Při každém zastavení autobusu do nich naskočí několik nabízečů a začnou vykřikovat název sortimentu, což může být cokoliv. Kromě nabízečů do autobusu často naskakují i baviči, kteří se snaží zpívat, hrát na nějaký hudební nástroj a nebo prostě jen dělat něco, za co by mohli získat odměnu. Jsou to chudí lidé bez práce a místní jim přispívají finančně, bez ohledu na kvalitu jejich projevu, což nám přišlo v takto chudé zemi naprosto úžasné.
Travel
Přepravování travelem je v Indonésii velmi oblíbená. Travely jsou mikrobusy, ve kterých lze převézt až devět osob. Trasy travelů a jejich odjezdy můžete získat na recepcích hotelů, kde si také můžete zakoupit jízdenku. Dá se koupit i u řidiče. Nevýhodou této přepravy je poměrně vysoká cena a dlouhá doba, než se rozvezou všichni zákazníci. Výhodou však je, že můžete být vyzvednuti třeba v hotelu a dovezeni přímo na určenou adresu.
Vlaky v Indonésii
Železniční přepravu nabízí pouze ostrov Jáva. Na Sumatře je jen jedna železniční trať. Vlaky jsou rozděleny do tří tříd – economy, business a exekutive.
Nejlevnější je economy. Je to cestování bez jakéhokoliv komfortu a ve vlacích můžete i stát.
Třída business má zavedenu rezervaci míst. Ve vlacích této třídy cestující stát nesmí. Exekutive je třída s rezervací míst, občerstvením, klimatizací, polštářkem a přikrývkou.
Při cestování vlakem se můžete dočkat i několikahodinového zpoždění a to bez ohledu na třídu. Jízdenky se prodávají jen na konkrétní spoj, při přestupu je nutné zakoupit si jízdenku pro další cestu v přestupní stanici.
Lodní doprava v Indonésii
Vzhledem k tomu, že Indonésie je ostrovním státem, je tu lodní přeprava velmi rozvinutá. Nejvyužívanější a největší přepravní společnost s nejhustší sítí linek se nazývá Pelni. Trajekty této společnosti jsou vypravovány ve čtrnáctidenních intervalech. Jízdní řády se zpracovávají jen na konkrétní měsíc a zveřejněny bývají dva dny před začátkem platnosti. Prodejny jízdenek najdete téměř ve všech indonéských městech, i v těch nepřímořských. V každé pobočce jsou v prodeji jízdenky jen na odjezd z nejbližšího přístavu. Cena jízdenky zahrnuje i stravování po celou dobu přepravy. Každá loď nabízí několik cestovních tříd.
Nachází se zde i jiné lodní společnosti, ale ty již nepokrývají celou Indonésii a problémem může být také zjištění jejich jízdního řádu. Odjezdy lodí těchto společností lze zjistit jen v přístavu, odkud loď odplouvá.
Pro turisty je nejjednodušší způsob přepravy lodí zjištění, ze kterého přístavu odplouvá loď požadovaným směrem. Pak už stačí se do přístavu jen nějak dopravit a na místě si zakoupit lístek na loď. Kupte si lístek jen u příslušného okýnka a nebo u stánku, kde nakupují i ostatní. Pokud vám bude nabízet lístky nějaký konkrétní člověk (také běžná praxe), dejte pozor na to, aby to nebyl nějaký podvodníček. Ideální je sledovat, zda u něj nakupují i další lidé, nejlépe i místní.
Pokud chcete smlouvat cenu, což zpravidla doporučuji, sledujte, kolik cca platí místní a takovou částku požadujte. Obvykle zaplatíte stejně víc, ale je dobré se této sumě aspoň přiblížit. Není nic neobvyklého, kdy po vás budou chtít mnohonásobek, což ale platit odmítněte. To se týká nejen lodní přepravy, ale i autobusů atp.
Letecká doprava
Nejvytíženějším letištěm je Soekarno–Hatta International Airport. Nalézá se na ostrově Jáva, 20 kilometrů severozápadně od centra Jakarty. Patří mezi nejpřesnější letiště na světě. Málokdy se stane, že na příletu nebo odletu dojde k výraznějšímu zpoždění.
Druhým nejvytíženějším indonéským letištěm je Ngurah Rai International Airport, nacházející se na jihu ostrova Bali, prakticky ve městě Kuta, necelých 15 kilometrů od hlavního města ostrva Denpasar. Přímé linky spojují letiště Ngurah Rai s metropolemi Asie a Austrálie. Z Evropy se sem létá z Amsterdamu a Moskvy.
Třetím významným mezinárodním letištěm je Juanda International Airport, nacházející se na východě ostrova Jáva, 20 kilometrů jižně od města Surabaya. Létá se odtud jen v rámci aijského kontinentu.
Pro mezikontinentální cestu letadlem do Indonésie je rovněž možné využít nejprve let do Singapuru či Malajsie a poté pokračovat místní linkou do cílové destinace.
Cestování letadlem v Indonésii zažívá velký boom. Hlavním dopravcem je Garuda Indonesia, ale jsou zde i soukromé společnosti, například Lion Air, Batavia, AdamAir, Merpati.
Indonéskou zvláštností je, že pouze lety mezi hlavními městy provincií jsou zahrnuty v celostátním elektronickém systému. Letecké spojení mezi ostatními indonéskými městy je velmi nepravidelné a letový řád není v celostátním elektronickém systému uveden. Letenku lze zakoupit pouze ve městě, odkud letadlo odlétá.
Taxi
Taxíky jezdí jen ve vyspělých částech Indonésie. Vozy mají sice taxametry, ale řidiči preferují smluvní cenu, zejména na krátké vzdálenosti. Ceny bývají většinou přemrštěné, takže se vyplatí smlouvat a především si jasně a srozumitelně dojednat cenu předem. To platí i při přepravě bemem (malé autobusy, které slouží k městské a příměstské přepravě).
Ojek
Ojek je taximotorka. V civilizovaných oblastech Indonésie jsou registrovány a mají svá stanoviště. V ostatních oblastech přepravu provozuje každý, kdo vlastní motorku. Ceny jsou smluvní, smlouvejte a opět dohodněte cenu dopředu.
Becak
Becak je mimo Indonésii obvykle nazývaný rikša. Zvláštností je, že sedadlo pro pasažéry není za řidičem, ale před ním. Parkoviště becaků najdete na místech s největším výskytem lidí. Přepravuje se jen na krátké vzdálenosti. Výhodou becaku je, že se dostane i do úzkých uliček, kam taxíky nevjedou. Jízdné je smluvní.
Becak – indonéská rikša© Kasia Soszka / Shutterstock.com
Bajaj
V jiných zemích je známá jako „tuk-tuk“. V Indonésii je nazvaná podle výrobní značky – indický Bajaj. Je to motorizovaná forma becaku a je mnohem rychlejší.
Bajaj – indonéská obdoba tuk tuku© Katoosha / Shutterstock.com
Přeprava půjčeným autem nebo motorkou
V Indonésii není problém půjčit si auto či motorku. Vzhledem ke specifickým podmínkám zdejšího dopravního provozu je ale lepší tuto formu nevyužívat a raději si najmout na celou dobu pobytu v jedné oblasti auto i s řidičem. Ceny jsou opět smluvní.
