0
0

10. 6. 2007

Stala se takova zajimava vec. Petr Holy z ambasady dal moje telefonni cislo nejakym lidem od televize, kteri shani Cechy zijici v Japonsku, nebot chystaji porad o ceske televizi, resp. o televiznich poradech oblibenych v Cechach. Panove od televize mi zavolali, selsi jsme se, popovidali si, no a tento tyden mi volali znovu, ze me tedy jako vybrali. Takze budu jeste nakonec slavny, nebot se jedna o celostatni vysilani verejnopravni televizni spolecnosti NHK a jeste to pobezi nekdy v nedeli kolem devate vecer.

Vcera jsem mel opet sraz, kde jsme probirali scenar a to, jak bude porad vypadat a v utery 12. jdu hned na nataceni! Sebehlo se to nejak rychle :) Mimo me vystoupi jeste Petr Holy a nejaka slecna Martina. Presny cas vysilani jeste neznam, ale ma to byt nekdy v srpnu. Pry mi cely porad ale daji na DVD. To jsou veci!

A jeste jedna zajimavost, o kterou se musim podelit: Japonci si sypou na meloun sul!

26. 5. 2007

Zjistil jsem, ze jsem ostuda a jiz hodne dlouho jsem nepridal na stranky zadne zapisky. Premysel jsem, cim to je, ze uz jsem tak nejak liny psat. Je to zrejme tim, ze uz mi zde v Japonsku nic neprijde tak „nove“ ci „uzasne“ natolik, abych se s tim chtel okamzite podelit se ctenari stranek. To je asi prirozene, ale zase nemuzu dopustit, aby to zde uplne umrelo.

Ono se totiz v posledni dobe ani moc zajimavych veci nedeje, a kdyz uz ano, tak o tom spolu s fotkami pisu primo do galerii. No ale pokusim se dohnat vse podstatne.

Posledni zapisek je z konce brezna. Od te doby odkvetly sakury, zacal novy semestr a do Japonska prislo leto.

Se zacatkem noveho semestru jsem nastoupil do omeho, tedy nejnarocnejsiho levelu, a mam se tak co ohanet, skutecne to neni jednoduche. Obcas ani nestiham, ale snazim se sec muzu, tak snad v cervenci uspesne zakoncim.

Krome toho jsem zacal ucit v jazykove skole a mimoto mam asi 4 studenty na individualni vyuku cestiny. Pracovat musim, protoze stipendium mi staci cim dal mene. Je to zajimave, ze zacatku jsem byl schopen vyzit, ale cim dele tu jsem, tim vic si me Japonsko „rozmazluje“. Ale je to takove nepozorovane. Na kole do skoly jezdim porad, varim si sam a krome toho se venku skoro nestravuju a ani tech setkani s prateli po hospodach neni nijak vyrazne vic, nez predtim. Tak cim to je? Clovek se proste obcas sveze radsi metrem, obcas si koupi nejakou sladkost, obcas zajde na kulecnik a ono se to nastrada… Nevim. Je to zvlastni, ale Japonsko je bezpochyby zeme konzumu a sve obyvatele k tomu patricne vychovava.

Takze jak uz jsem napsal, skoly a prace mam az nad hlavu a proto me muj nejvetsi problem stale budi ze sna – diplomova prace a statnice v rijnu. Po prijezdu se asi zblaznim, ale v teto situaci je nejaka systematicka priprava absolutne nemozna. A tak to radeji neresim a rikam si, ze to nejak dopadne. To je sice asi ten nejhorsi pristup, ale nic jineho mi nezbyva.

To mi pripomina, ze jsem si jiz zarezervoval zpatecni letenku. Je silene, jak cas leti. Nedavno jsem prijel a ted uz pomalu muzu pocitat dny do odjezdu. Vracim se tedy 27. cervence, jiz je to definitivni. Necht nyni zbystri mi pratele a znami v Praze, protoze ten den je patek, ja priletam nekdy v pul sedme vecer (kdyz vse dobre pujde) a tak me napadlo, ze bych toho rovnou vyuzil k nejake mensi (ale spis vetsi) party na shledani se se vsemi Prazaky. Kde jinde nez v me oblibene Tynske literarni kavarne. Planuji, ze nekoho poprosim o rezervaci (nejaci dobrovolnici?) a hned v ten samy den muzeme vsichni hezky popit. Je to sice dost dopredu (vlastne jen dva mesice), ale tim snad lepe, takze pokud by mel nekdo zajem, necht s tim pocita a zkusi si v ten den udelat volno. Rad se opet shledam se vsemi!

A jeste nesmim opomenout nejaktualnejsi udalost – uz jsem byl upozornen i v guestbooku – a to, ze na Wasede jsou od pondeli prazdniny. Cimpakto? V pondeli si jdu takhle po vikendu do skoly a hned behem prvni hodiny do tridy vtrhli nejaci lide s letaky, kteri nam sdelili, ze se skola zavira kvuli epidemii spanicek! Zajimave, ze? Ja jsem spalnicky tedy nemel, ale z prazdnin jsem jiste nemel radost jen kvuli tomu, ze se tak snizi zdravotni riziko. Prislo to tak akorat, protoze jsem zrovna posledni dobou moc nestihal. Takze si ted uz nekolikaty den uzivam volna, v klidu si delam veci do skoly a taky me napadlo napsat techto par radek. Do skoly se jde zase pristi tyden ve stredu…

No a na zaver jeste jedna zajimavost. Myslim, ze pekne ilustruje japonsky pristup k lidem. Mozna si nekteri z Vas vzpomenou na fotky z demonstrace nacionalistu a na to, jak jsem popisoval svou anabazi do budovy novin Asahi, kde jsem jim nabidl z cele akce fotky. Oni si je zkopirovali, vzali si mou adresu, ale bylo mi opatrne sdeleno, ze je asi nepouziji, nebot to nebyla zas tak zasadni udalost. Samozrejme, ze jsem si myslel, ze to tim skoncilo. Nicmene, nedavno mi prisla pekna obalka s dopisem od Asahi. Poslali mi omluvny dopis, ze me fotky bohuzel nemohli otisknout, ale zadali o udrzeni prizne a jako mala kompenzace byl prilozen nakupni kupon (platici temer kdekoli a na cokoli) v hodnote 500 jenu. Je to sice malickost, ale rozhodne potesi. A tak si rikam, stalo by se neco takoveho u nas v Cechach…?

25. 3. 2007

Vcera probehl fotograficky workshop v souvislosti se zahajenim vystavy Jana Reicha v galerii Place M na Shinjuku, komentar a nekolik fotek se nachazi v nove fotogalerii.

No a co je noveho – prefekturu Ishikawa rano postihlo silne zemetreseni, 6.9 stupnu na Richterove stupnici. Epicentrum se nachazelo kousek od pobrezi a otresy byly pry citit i v 300 km vzdalenem Tokiu, ze me uz se ale asi pomalu stava Japonec, protoze me zemetreseni neprobudilo, ackoli zde, na Koenji to byly otresy o sile min. 2 stupnu.

Zemetreseni v Ishikawe zborilo nekolik domu, o zivot prisla dvaapadesatileta zena, na kterou spadla kamenna lucerna a asi 150 lidi utrpelo zraneni.

V televizi navic varovali pred moznymi naslednymi otresy. No, snad to nebude nic silneho, zemetreseni moc v lasce nemam.

16. 3. 2007

Uz je to pul roku, co jsem v Japonsku. Prazdniny utikaji a ja se snazim venovat diplomce, jak jen to jde. Jde to ale pomalu.

Rad bych take cestoval, ale bohuzel se nedostava penez. Alespon jsem se vsak podival na nova mista v Tokiu jakozto amatersky pruvodce Marcely a Jany, devcat, ktera prijela do Japonska na svatbu svych znamych a dvoutydenniho pobytu vyuzila i pro cestovani. Fotky ze trech vyletu po Tokiu jsou uz nejakou dobu ve fotogalerii.

Podobny program me ceka i v nedeli. Do Tokia totiz prijizdi cesky fotograf Jan Reich, ktery bude mit vystavu na Shinjuku. Ja jsem byl v souvislosti s touto akci pozadan, zda bych pana Reicha neprovedl po Tokiu a nepomohl jako tlumocnik pri instalaci vystavy. Souhlasil jsem, takze snad z teto akce brzy pridam komentar a fotky.

Dnes jsem take pridal fotky z oslavy narozenin Tomase Jurkovice, ktera se vcera konala na Asagayi. „Vyblbli“ jsme se dosytosti, takze se neda rict, ze bych se tu nudil :)

A kdyz uz se nekdy nudim a nemam chut do prace, tak si hraju s fotkami, strihem videa, apod.

20. 2. 2007

O tom, jak nebezpecne je byt cyklistou ci chodcem na japonskych silnicich a chodnicich jsem jiz jednou psal. Je pravda, ze jsem si za tech par mesicu, co jsem v Tokiu, na tezky udel cyklisty (a prilezitostne chodce) zvykl, ale stale vice take docenuji ten jednoduchy vynalez v podobe cyklistickeho zvonku. Japonci jsou na tento zvuk jiz tak zvykli a trenovani, ze okamzite uhybaji ke strane, ovsem nemusi to byt jen na chodniku a nemusi to byt jen cyklista, ktery si zvonkem vyzaduje volny pruchod.

15. 2. 2007

Pridal jsem fotky z uzasneho tridenniho vyletu a take ze vcerejsi akce s panem prezidentem na ambasade, vse je dostatecne popsano, takze nema cenu fotky komentovat zde.

Ale mimo to je preci jenom neco noveho, totiz ze mi konecne dorazily vysledky z podzimniho semestru. Tedy, nedorazily, musel jsem si pro ne hezky dojet na studijni. Ovsem dopadlo to celkem dobre, nad ocekavani. Myslel jsem, ze z hodiny „keigo communication“, kterou jsem si vzal navic a pak na ni moc nechodil, zapocet nedostanu, ale zrejme to zachranila moje zaverecna prace. Nakonec z teto hodiny mam B. System hodnoceni je v Japonsku rozdilny, misto 1, 2, 3 se hodnoti stylem A, B, C; A+ je pak neco jako nase 1 s hvezdickou :)

8. 1. 2007

Dlouho jsem o sobe nedal vedet, ale to je z prosteho duvodu, ze se temer nic zajimaveho nedeje. Zacaly prazdniny a ja vetsinu casu travim na koleji a snazim se cist japonske knizky, abych se mohl konecne naplno vrhnout do psani diplomove prace.

Mimoto kazdou stredu stale jeste ucim v rodine Matsumotovych. Vcera vsak byla vyuka v jinem duchu, Sonomi, mladsi ze sester totiz uspesne prosla prijimacim rizenim na stredni skolu a tak se slavilo. Hodinu cestiny jsme zkratili a pak jsme vsichni vyrazili na veceri do cinske restaurace. Byla to opravdu vytecna hostina, Matsumotovi jsou ke me opravdu velice privetivi a chovaji se ke me jak k vlastnimu. Par fotek rodiny Matsumotovych muzete videt v nove pridane galerii.

Jak jsem jiz napsal, vetsinu casu sedim nad knihami, ale zitra vyrazim na velky vylet! Pratele z Cukuby mi nabidli, jestli bych se k nim nechtel pridat na tridenni vylet do Kamakury, Hakone a Yokohamy, s cimz jsem samozrejme velice rad souhlasil. Maji auto a tudiz je cestovani snadnejsi a levnejsi, nez kdybychom museli jet vlakem. Uz se moc tesim, to jsou mista, ktera jsem chtel kazdopadne navstivit a ted to stihnu behem jednoho vikendu. Bude to urcite super a po vikendu se tedy muzete tesit na spoustu fotek!

27. 1. 2007

Tak nam skoncil semestr. „Konecne!“ chtelo by se rict. Posledni dny a tydny byly opravdu zkouskou pevnosti nervu. Do posledniho dne a hodiny prace nad hlavu. Jeste vcera jsem zbesile tiskl praci, kterou jsem odevzdaval na posledni hodine, navic mi dosly papiry, ale vse dobre dopadlo, vse jsem vcas odevzdal a od sesti hodin uz nas cekala party na zakonceni semestru, z kterezto akce muzete shlednout fotky v nove galerii. Zachycuji ale jen prvni cast vecera, protoze potom jsme jeste pokracovali do nalevny fungujici stylem „all you can drink“, kde jsem vsak uz bohuzel nefotil.

Konec skolniho roku jsme oslavili nalezite, myslim, ze jsme si to vsichni zaslouzili, ted jenom pockat na zaverecne vysledky. Je zajimave, ze na Wasede, ktera nas behem roku bombarduje zbytecnymi a nepotrebnymi informacemi, jsem se nedozvedel (mimo jine), jakym zpusobem nam bude ohodnoceni sdeleno, zda dostaneme nejake vysvedceni, atd. Takze, asi jako vsichni, v nevedomosti cekam, jestli treba neprijde nejaky mail…

A jsou tu prazdniny! Dvoumesicni! Jaka to uleva! Co nevidet se pustim do diplomky, ale bude-li cas a hlavne penize, rad bych se take podival po Japonsku, kdyz uz tu jsem. Ale s temi penezi to bude tezke… Uvidime, treba se naskytne nejaka brigadka, neboli „baito“.

Kdyz uz jsem se k tomu dostal, zkusim ted napsat neco o cizich slovech, ktera japonstina prejima. Povetsinou jde o slova z anglictiny, ale zrovna „baito“ je z nemciny, zkracena verze slova „arubaito“, cili zkomolene nemecke „arbeit“. Co se tyce anglickych slov, japonstina jich prejala uz nepreberne mnozstvi. Takova slova se pak zapisuji slabicnou abecedou katakana, nikoli znaky. Vysledek je vsak casto kvuli japonske vyslovnosti zajimavym hybrydem. Napr. co asi tak muze znamenat slovni spojeni „rabu retaa“? To neni nic jineho, nez anglicke „love letter“ (japonstina postrada „L“). Zaroven s tim ale casto dochazi ke zkracovani takovychto slov. Takze napr. „merii kurisumasu“, coz je samozrejme anglicke „merry christmas“, se da zkratit na pouhe „merikuri“. Nedavno jsem zaslechl slovo „sekuhara“. Japonsti pratele mi vysvetlili, ze jde o zkracene anglicke „sexual harassment“ :)

A zkracovani dovedene do dokonalosti (ackoli se nejedna o prejate slovo) muze ilustrovat napriklad prani stastneho Noveho roku „akeome kotoyoro“, coz v puvodni verzi zni „akemashite omedeto gozaimasu, kotoshi mo yoroshiku o-negai shimasu“ :)))

Mam ted vice casu, tak snad i stranky doznaji castejsich a zajimavejsich aktualizaci. Take jsem zacal trochu psat na Wikipedii. Zatim moc clanku nemam, ale mohl bych je v budoucnu propojit se sekci Tokio na techto strankach, kterou jaksi zanedbavam. Uvidime, snad me neco napadne. Mam totiz radost, ze stranky plni svuj ucel a maji navstevnost, tak premyslim, ze bych to tu trochu preorganizoval…

16. 1. 2007

Dnes me v pul ctvrte rano probudilo zemetreseni. Je jich v posledni dobe nejak moc. Ale alespon se neco deje, protoze jinak jsem stale zahraban v uceni. Pristi tyden konci semestr a zde i akademicky rok, tudiz mam na dennim programu pouze uceni, psani praci, pripravu vystoupeni pred tridou a prezentaci nejruznejsich projektu. Je toho hodne, ale musim to jeste tech par dni vydrzet.

V sobotu jsem se zucastnil novorocniho sintoistickeho obradu, byl to velmi pusobivy zazitek a hodne jsem fotil, ale kvuli casove tisni ve skole jsem fotky do galerie pridal az dnes. Myslim, ze stoji za shlednuti i s vysvetlujicim komentarem.

9. 1. 2007

Po prazdninach dnes opet zacala skola (v pondeli byl statni svatek) a zacala opravdu dramaticky, nejenom proto, ze nas okamzite cekal zasadni test ze cteni a porozumeni textu, ale Waseda se nas rozhodla privitat roztomilym zemetresenim. Vzhledem k tomu, ze jsme se v te chvili nachazeli v patem patre a byl to zrovna ten nebezpecny a neprijemny typ zemetreseni, kdy vlny prichazeji zespodu ve vertikalnim smeru a vse se tak trese ne ze strany na stranu, ale nahoru a dolu, meli jsme vsichni neskonalou radost. Nejvetsim prekvapenim ovsem byla nase lektorka, ktera reagovala na nase vykriky „jishin! jishin!“ tvrzenim, ze skoro nic neciti a ze to nestoji za rec. Nicmene po navratu na kolej jsem na interneru seznal, ze slo o stupen 4.3, tedy ne zrovna zanedbatelnou zalezitost (pred dvema roky v Osace jsem sice zazil silnejsi zemetras, ale to nebylo v patem patre). Ale Japonci jsou jiz zrejme tak zvykli, ze par zmatenych cizincu je nemuze vyvest z miry.

4. 1. 2007

Je tady Novy rok a ja si uvedomil, ze jsem jiz dlouho nepridal zadne zapisky. Nicmene fotografie pridavam prubezne, jak jste si doufam vsimli. Tak jsem alespon dal trosku (snad) lepsi vzhled teto strance.

Jak probehly Vanoce a Silvestr se muzete docist ve fotogaleriich. Opravdu jsem si uzil dosytosti, byl jsem s mymi ceskymi i japonskymi prateli a rozhodne to byl zajimavy zpusob traveni svatku. Druheho jsem podnikl prvni pout do chramu „hatsumode“ a vcera jsem byl, jako kazdou stredu, ucit cestinu dcery profesora Matsumota. Ti me ovsem prekvapili s tim, ze do tretiho je v Japonsku volno, takze vyuku nechame napriste, zato jsem vsak byl pohosten novorocnim obedem se vsim vsudy, hrali jsme tradicni novorocni hry, jako „karuta“, kdy se hraci snazi co nejrychleji najit na kartickach druhou polovinu basne, kterou predcita vedouci hry, byli jsme se i podivat na novorocni slevy v obchodnim dome a na cestu domu jsem jeste dostal bohatou vysluzku. Jsou to opravdu neuveritelne mili a pohostinni lide!

Ovsem rychle se take blizi konec prazdnin a s nim zacatek skoly. Uz ted jsem z toho znacne nervozni, protoze s koncem semestru prichazi zaverecne testy, prace, ukoly… Do konce ledna to jeste musim vydrzet. Pokud uspesne dokoncim semestr, budu si moci uzit 2 mesice prazdnin – nad diplomkou :)

S novym rokem take trochu bilancuji, ale musim rict, ze jsem si tady v Tokiu docela rychle zvykl. Mam to zde celkem rad. Jestli to takhle pujde dal, tak se mi mozna vubec nebude chtit domu do Cech :) Tokio je opravdu uzasne misto. Samozrejme mam moc rad tradicni ctvrte s chramy, svatynemi a neprehlednymi ulickami, ale zaroven s tim me fascinuje to moderni, uspechane a technikou nabite Tokio. Staci se chvili projit na nekterych mistech mesta a clovek si pripada jako v jinem svete.

5. 12. 2006

Teprve kdyz jsem zacal psat tuto vetu jsem si uvedomil, ze je vlastne dnes v Cechach Mikulasska nadilka… Nejak me to tady v Tokiu nestacilo napadnout, cimpak to? :) No, Mikulase vem cert, ale Vanoce se blizi a to je znat i v Japonsku. V patek probehlo rozsveceni vanocni vyzdoby na Wasede, fokty a reportaz v nove galerii k nahlednuti. Take me neprijemne prekvapilo zjisteni, ze mi nejakym nedopatrenim zmizelo video ze svatby v Nikko, ale uz je to opraveno a pokud jste nemeli moznost jej shlednout, doporucuji galerii z 5. 11. 2006.

Vanoce me zatim ale nijak vyrazne nezastihly, nebot pracovni proces se opet vratil do puvodnich koleji a ja jsem vytizen skolou jako drive. Cely vikend jsem stravil pripravou prezentace na hodinu naslechu a porozumeni, coz se ukazalo jako zbytecna cinnost, nebot mi vcera na hodine bylo receno, ze video, ktere jsem se celou sobotu pokousel vyhledat na internetu, stahnout (streaming video), prekonvertovat do spravneho formatu, vypalit jako VCD, prepsat mluvene slovo do psane podoby, vytvorit k nemu resume pro tridu,… zkratka ze je prilis kratke a ze mam pripravit neco jineho. Vcera jsem mel vse odevzdat, aby mohly byt materialy patricne zkontrolovany a opraveny pro prezentaci samotnou, ktera me ceka pristi tyden v pondeli. Proto jsem chtel vse stihnout o vikendu a ted musim vse delat znova. No jo, co se da delat. Always look on the bright side of death…

28. 11. 2006

Dnes rano prselo, a tak jsem se rozhodl jet do skoly vlakem. Neco nebylo uplne v poradku jiz pri snidani, kdy jsem sledoval ranni zpravy, podle nichz na trati linky, kterou prilezitostne jezdim do skoly, doslo k havarii, vlak smetl auto, ridic stacil vyskocit a nikomu se nic vaznejsiho nestalo. Prilis jsem tomu nevenoval pozornost a vydal se na nadrazi.

Ukazalo se, ze vlaky maji vyrazne zpozdeni, do stanice prijizdely krokem, ze vsech amplionu se valila omluvna hlaseni cestujicim a tu uz jsem vetril problem. Na Koenji totiz zastavuji i vlaky jinych linek, nez kterou bych ja potreboval, takze nez prijel modry vlak linky Tozaisen, uplynulo dobrych dvacet minut. Kdyz jsem se dockal, zazil jsem konecne jeden ze znamych japonskych fenomenu – natriskane vagony. Cestujici, povetsinou kravataci – sararimani – a stredoskolacky v sukynkach, podkolenkach a s mobily ovesenymi nejruznejsimi nesmysly, se snazili za kazdou cenu dostat dovnitr a musim rici, ze celkem s uspechem. Tam, kde by Cech uz davno rezignoval a pockal si na dalsi vlak, Japonec nezoufa a za pouziti hrube sily se mu ve vetsine pripadu podari dostat tam, kam potrebuje. A kdyz to nezmuze sam, ochotne se prida i nadrazni zrizenec, ktery pretekajici lidskou masu zkomprimuje do prijatelneho objemu. Mel jsem skvelou prilezitost vychutnat si tuto jedinecnou atmosferu, kdy clovek presne netusi, kde se zrovna nachazi, nedostava se vzduchu, ale spise nez to si vychutnava spolucestujiciho loket v zebrech, pricemz je hyzdemi primacknut na hyzde jineho cestujiciho, to vse umocneno rychlosti vlaku, nelisiciho se prilis od nedelni prochazky. Nanestesti je Waseda jen ctyri stanice od Koenji…

Problem nastal pote, co jsem byl vyplivnut na cilovem nadrazi, nebot jsem zjistil, ze hodina uz podle vseho byla v plnem proudu. Ucitele na Wasede (a ostatne i na jinych japonskych skolach) si potrpi na dochazku a kazdy prichod pozdejsi peti minut je evidovan, pozdni prichody se scitaji a hraji roli i pri vyslednem hodnoceni. Problem se vsak vyresil zahy, proud vystoupivsich cestujicich me totiz zanesl pred okenko zrizence, ktery vymenou za jizdenku nadeloval potvrzeni o zpozdeni vlaku. Toto potvrzeni bylo treba jen ukazat pri prichodu vyucujicimu – a byl jsem z obliga. Chytry vynalez. Zdalipak je neco podobneho i u nas v Cechach? Pocitam, ze zpozdeni do tri hodin je jeste v toleranci.

Dnes bylo utery, tedy den, ktery pro mne byva dost narocny, nebot zacinam v devet hodin, mam za sebou dve hodiny (po devadesati minutach) cteni a porozumeni textu nasledovane hodinou cteni novin. To me vetsinou odrovna natolik, ze si musim zajit na kavu, nez vyrazim k domovu. Ne tak dnes. Nevim cim to, ale vsechny tri hodiny jsem byl schopen venovat plnou pozornost deni, v textu jsem se neztracel a na otazky patricne odpovidal. Samotneho me to prekvapilo. Myslim, ze je to tim, ze jsem mel moznost si tyden odpocinout. Mam dojem, ze kdyz je clovek dnes a denne ponoren a obklopen japonstinou, nestaci vse adekvatne stravit a zazit si. Po tydnu volna se mi zda, jako by se mi vse v hlave pekne rozlezelo, seradilo a ja se tak mohl s cistou mysli vratit do vzdelavaciho procesu. Nuze, snad mi to vydrzi :)

27. 11. 2006

Po narocnem tydnu jsem pro zmenu odpocival. Tudiz posledni tyden byl v relaxacnim duchu. Tjark night ze soboty 18. je zdokumentovana a pridana do fotogalerie. 22. a 23. jsme meli ve skole volno, protoze vetsina zahranicnich studentu odjela na dvoudenni vylet do Hakone, ne tak ja, ktery chtel usetrit a take si dosyta odpocinout, coz se mi povedlo a tyto dny jsem po dlouhe dobe stravil nefalsovanym nicnedelanim, coz melo sve kouzlo.

V patek jsem pak rovnou ze skoly vyrazil na vlak a jel do Cukuby za svymi ceskymi kamarady. Tridenni vylet se opravdu povedl – viz reportaz ve fotogalerii, stejne jako nedelni fotbal, vse popsano + videa.

Skola se ale opet pomalu vraci do predchoziho tempa, hlasi se ukoly, testy a prezentace… ale asi je to dobre. Jen mi dela starosti ma diplomova prace. Nemam casu nazbyt a nevim, jak se ji budu moci za techto podminek nadale venovat… Porad si rikam, ze budu mit unor a brezen volny, to mame prazdniny, a tehdy musim zabrat.

Do Tokia pomalu prichazi zima, stromy shodily listi a teploty pomalu klesaji k nule. Objevuje se i vanocni vyzdoba. Nevim, jak budu letos Vanoce travit, ale 23. prosince mam jit s japonskymi znamymi na predstaveni tradicniho divadla kabuki, takove Vanoce jsem jeste nemel :) Zima neni nic prijemneho, protoze cesty na kole do skoly jsou tim narocnejsi. Pokud budu muset dojizdet vlakem, vim, ze se me vydaje dramaticky zvysi. Ale snad nebude tak zle. Dokud neprijde velke zemetreseni, je vse v nejlepsim poradku :)

18. 11. 2006

Ufff! Prezil jsem tenhle tyden! A snad bez trvalejsich nasledku…

Opravdu, tento tyden byl ve skole velmi narocny. Cely vikend jsem pracoval na prepisu interview, ktere jsem mel prezentovat ve stredu, ten samy den jsem mel mit pripravenou rec na tema „Cesko – pravlast robotu“ (tema jsem zvolil sam) a jeste se psal test ze znaku a vlastne kazdy den jsme bud psali nejake testy, nebo meli odevzdavat ukoly, prace, eseje, atd. Nastesti jsem to snad zvladl. Zrejme to ma souvislost s polovinou semestru, kdy se obvykle zkousi doposud probrana latka, ale ja mel prave v tom samem terminu jeste nektere extra zalezitosti, tudiz jsem nevedel co drive. Jeste ze uz je vikend! Dnes jsem spal asi do tri odpoledne :)

Cely tyden alespon ozvlastnilo to, ze jsem zacal ucit cestinu v rodine pana profesora Matsumota z Wasedy, jehoz dve dcery (12 a 15) se pristi rok chystaji studovat v CR. Jsou to velice prijemni lide, ve stredu jiz probehla prvni lekce a pak jsme spolecne vecereli a povidali… Je to dobre i pro me, jelikoz mam moznost podivat se primo do japonske rodiny a snad se i zlepsit v japonstine.

Ve stredu take bylo zemetreseni nekde u Kurilskych ostrovu, epicentrum bylo daleko, takze jsme necitili nic, ale hrozilo nebezpeci tsunami, byla toho plna televize a dokonce se o tom bylo mozno docist na serveru idnes.cz, ale nakonec dorazila k brehum Hokkaido vlna asi jen 40 cm vysoka…

Vcera jsem pak zakoncil pracovni tyden koncertem jazzu, ktery se konal v centru pro zahranicni studenty na Wasede, mam i nekolik fotek, ale pridam je jindy, dnes uz nemam cas, protoze za chvili vyrazime s Tjarkem a dalsimi lidmi nejen z koleje do Uena, do klubu Kinack, kde se kona specialni party venovana prave Tjarkovi. Jsem na to zvedavy, budu fotit a snad budu brzo informovat!

7. 11. 2006

Jak uz jste meli moznost zjistit, o vikendu jsem navstivil nejen Yamanashi, ale v nedeli i Nikko. Fotky i s popisem vyletu jsou nahrane uz dva dny, dnes jsem ale pridal i video z tradicni sintoisticke svatby, takze jej urcite shlednete ve fotogalerii z 5. 11. 2006!

4. 11. 2006

Nejakou dobu jsem ted o sobe nedal vedet, tak se to nyni pokusim napravit.

V utery 31. 10. byl v Japonsku Halloween, svatek, ktery se u nas prilis neslavi, ale Japonci jej prejali od Americanu stejne jako mnoho dalsich veci, napr. Vanoce, ktere sice z nabozenskych duvodu nemaji proc slavit, ale je to dobry zpusob, jak mohou obchodnici vydelat. V Tokiu se tedy konaly ruzne halloweenske party, obcas byla k videni i mladez v kostymech (tedy ponekud jinych, nez je bezne k videni napr. na Harajuku), ale ja jsem mel ten vecer ponekud jiny program.

Byl jsem totiz opet pozvan na ambasadu. Byla to velice formalni a slovnostni udalost, protoze slo o otevreni ceskeho kulturniho centra v Japonsku, dvaadvacateho na svete, ovsem prvniho v Asii. Mezi pritomnymi tedy byly i zname osobnosti, jako (opet) Jan Hrebejk, cesti muzikanti a dokonce rektor Karlovy univerzity a rektor univerzity v Pardubicich. Ja se tam potkal s nekolika znamymi, jak Cechy tak Japonci, a seznamil se i s novymi lidmi, ale jelikoz slo o formalni udalost, sel jsem v obleku a nevzal jsem si fotak, takze nemuzu disponovat fotkami. Bohuzel. Ale na ambasade to bezpochyby zije :)

Ve ctvrtek potom prijeli mi dva spoluzaci z Prahy, kteri nyni studuji v Kanazawe, setkali jsme se a zasli na pivo, vecer se trochu protahl, vraceli jsme se az rannim vlakem, s takovym vyvojem udalosti jsem ale nepocital, takze z party na Sibuyi opet bohuzel nemam fotky.

Zato ale dnesni den byl vyjimecny. Se svymi znamymi, se kterymi jsem byl nedavno na Odaibe, jsem byl domluven, ze vyrazime do prirody. Nejprve bylo v planu jet do Hakone, pak se ale program zmenil a v poctu asi patnacti lidi jsme se jeli podivat na koyo, tedy zbarvene javorove listi, do Yamanashi. Vyjeli jsme v devet rano ze Shinjuku a asi po dvou hodinach cesty vlakem vychodnim smerem jsme byli v cili. Yamanashi se nachazi v prekrasnem udoli v horach. Prosli jsme turistickou stezku podel horske reky, obdivovali krasnou krajinu a dokonce jsem se s muzskou casti osazenstva v rece vykoupal!

Pote jsme dorazili do onsenu, coz je neco jako nase lazne, ale v Japonsku jsou onseny velice oblibene, lide se do nich nejezdi jenom lecit, ale uzit si horkou pramenitou vodu, nalozit se do ni minimalne dve hodiny a vse zakoncit nejakym dobrym jidlem… nechapu, ze v Cechach jsme na to jeste neprisli :) Byl to skvely zazitek, vstupne nebylo drahe, v arealu bylo i tzv. rotenburo, coz je lazen pod otevrenym nebem, zkratka nadhera. Odsud samozrejme fotky nemam, ale ostatni muzete videt v nove galerii.

Zitra jedu zase s jinymi japonskymi kamarady do Nikko, coz je velmi znama a oblibena turisticka lokace, takze budu samozrejme dokumentovat a fotky snad brzo pridam. Jestli to bude stejne uzasny zazitek jako dnes, mate se veru nac tesit!

24. 10. 2006

Nejakou dobu jsem ted neaktualizoval stranky, ale zaprve jsem to snad nyni dohnal a za druhe – mam konecne vlastni pocitac! Dekuji timto svoji rodine, ktera me financne podporila. Komentar i s fotografiemi se nachazi v nove galerii.

Notebook, ktery jsem si koupil, je sice pouzity, ale vypada jako novy, je vykonny a nebyl drahy. Mam z nej radost. Znamena to take mimo jine to, ze budu moci casteji a kvalitneji upravovat stranky. Podminky pocitacove studovny na Wasede nejsou prilis priznive. Nyni jsem si z internetu stahl mnoho uzitecnych programu (je uzasne, ze dnes si clovek muze stahnout takrka veskery potrebny software jako freeware), diky nimz mi uprava fotek a sprava stranek usetri mnoho casu. Mozna tedy i design brzy dozna urcitych zmen.

Krome toho jsou pridany dve dalsi fotogalerie. Je prijemne, ze se mi dari seznamovat se s Japonci. Drive jsem na vikend nemival zadny program, nyni mam domluveno spoustu akci, pristi vikend statni svatek na ambasade, apod. Za dva tydny jsem take domluven s kamaradkou Yuko, ze vyrazime autem do Nikko, oblibene turisticke destinace, ktera je vzdalena asi 3 – 4 hodiny jizdy z Tokia. Tou dobou bude nejlepsi cas na pozorovani „koyo“ ci „momiji“, tj. podzimem zabarvene (nejen) javorove listi, jehoz pozorovani je oblibenou podzimni kratochvili kazdeho spravneho Japonce, mimoto se v Nikko nachazi monumentalni mauzoleum sogunu rodu Tokugawa, cekam tedy velmi vitanou zmenu od prelidneneho Tokia, nove zazitky, spoustu fotek… Kazdopadne budu nadale informovat!

19. 10. 2006

System japonskych univerzit se od ceskeho systemu ponekud lisi. V prve rade je to delka studia, ktera se vetsinou pohybuje kolem 4 let, kdy vetsina studentu skonci a jen male procento pokracuje dale. Ale rozdilna je zaroven i relativni narocnost studia.

Ted bych v zadnem pripade nechtel shazovat japonsky vzdelavaci system, ale vetsinou se ma vec tak, ze obdobi na vysoke skole je pro vetsinu studentu jedinym obdobim, kdy si nmuzou uzivat studentskeho zivota se vsim, co k nemu patri, a skola je spise druhoradou zalezitosti. Samozrejme se tato skutecnost lisi podle skoly a oboru (napr. medicina je jiste tezkym oborem vsude na svete), ale vysokoskolaci, kteri se dostanou na „dobrou“ univerzitu maji takrijajic vyhrano. Dostudovat neni takovy problem a prevazuje vedomi vicemene zajistene budoucnosti.

Spolu s temito skutecnostmi existuje na japonskych vysokych skolach fenomen, ktery v Cechach neni prilis rozvinuty, a to jsou klubove aktivity. Drtiva vetsina studentu se angazuje v mnoha mimoskolnich aktivitach. At uz jde o sportovni krouzky, dobrovolnicke akce, ci zpev skolni hymny. Univerzita Waseda v tomto ohledu poskytuje opravdu siroke spektrum mimoskolniho vyziti, pocet takovychto krouzku se zde odhaduje na 3000.

My, zahranicni studenti programu intenzivni vyuky japonstiny, jsme na tom s casem podstatne hure nez domorodci, ale i tak ma mnoho z nas tendenci nabidky mimoskolnich aktivit vyuzit.

Proc to vse pisi: vcera jsem se konecne rozhodl navstivit univerzitni krouzek zabyvajici se hrou „go“.

Co to je „go“? O teto hre se tvrdi, ze je nejstarsi deskovou hrou na svete. Puvodem z Ciny, v Japonsku nasla mnoho oddanych a zapalenych hracu a v prubehu stoleti zde dosla dilcich zmen v pravidlech a predevsim byla podrobena usilovnemu studiu strategie hry.

Go (v Japonsku casto take „igo“) hraji dva hraci na desce, na niz se nachazi 19 vodorovnych a 19 svislych car, vznika tak 361 pruseciku. Na ty hraci stridave pokladaji cerne a bile kameny, pricemz cilem hry je ziskat co nejvice uzemi, popripade zajmout souperovy kameny. Pravidla hry jsou velice jednoducha, ale k tomu, aby se clovek stal silnym hracem, je treba mnoho trpelivosti, zkusenosti a studia strategie. Za poznamenani take stoji to, ze go je zrejme jedinou hrou, v niz pocitacovy program stale nedokaze porazit cloveka (tim je mysleno samozrejme silneho protivnika).

Dle meho nazoru je go mnohem komplikovanejsi, sofistikovanejsi a hlavne zabavnejsi, nez evropske sachy. Zajemcum o tuto hru doporucuji prohledat internet, existuje i nekolik velice peknych stranek pro zacatecniky v cestine.

Wasedsky krouzek priznivcu go se schazi kazdy den od peti hodin v go klubu u nadrazi Takadanobaba. To vse jsem si predem zjistil na internetu a naslepo tam vcera vyrazil. Privital me vedouci krouzku, sdelil mi nekolik zakladnich informaci (predevsim to, ze reprezentanti Wasedy hraji go na svetove urovni) a pak se me zeptal na muj vykonnostni stupen. Ja jako zacatecnik svuj level neznam, tak mi byla pridelena spoluhracka, ktera hraje go asi pul roku. Byl to narocny zapas, ke konci se mi ovsem podarilo zabit souperovu skupinu, cimz jsem zvitezil. Udelalo mi to celkem radost, protoze ja jsem naopak go uz pul roku prakticky nehral :)

Nicmene, jsem rad, ze mam prilezitost takto si obcas zajit mezi priznivce teto uzasne hry a, bude-li cas, snad se mi i podari zlepsit se. Vsem go vrele doporucuji!

17. 10. 2006

Vcera jsem byl na promitani filmu „Vesnicko ma strediskova“ na ceske ambasade. Byl to opravdu vydareny vecer a takovych pry bude vice. Par fotek odtud a jako bonus nekolik fotek ze skoly muzete shlednout i s komentari v nove fotogalerii.

14. 10. 2006

Dnes jsme meli v Tokiu prvni zemetreseni. Nebylo moc silne, ale vzbudilo me rano v pul sedme. Pred dvema roky uz jsem zemetreseni v Japonsku zazil a tenkrat bylo docela silne, ale i tak ma clovek zvlastni pocit, na jedne strane fascinace a zvedavost a na strane druhe strach ze sily prirody, ktera, kdyz vychazi ze zemskeho povrchu, je jeste strasnejsi, nez vsechny pozary a povodne. Clovek zkratka nemuze nic, jenom ceka a doufa, ze zemetreseni nezesili natolik, aby mu nespadl domecek na hlavu. Nestalo se tak a proto jsem opet v klidu usnul. Vetsi starost mi dela svab, ktereho jsem vcera nasel (a zahubil) v mem pokoji (>_<)

Pribyly dve nove fotogalerie. Jedna zachycuje nekolik malo vyjevu ze ctvrtecni „party“ pro zahranicni studenty, ktera se konala ve skole, nebylo to nic moc zajimaveho, ale jidlo a piti zdarma jsem nemohl neztrestat.

Zajimavejsi je snad galerie druha, ktera dokumentuje dnesni vylet na ostrov Odaiba. V galerii je tu uz napsano, ale v pondeli se mi postestilo potkat nejake tri Japonky, ktere hledaly nejakou kancelar na Wasede, byly z nejake organizace ohledne mezinarodnich styku, sice jsem jim neporadil, ale zapovidali jsme se v japonstine, az jsem byl nakonec prizvan na sobotni vylet po tokijskych znamych mistech.

Cilem byla Odaiba – tedy zaliv. Mel jsem radost, protoze jsem se do zalivu chystal jiz nejakou dobu. Sesli jsme se v 11 dopoledne na stanici Shinbashi, dopravili se na Odaibu a podnikli prohlidku muzea budoucnosti vedy a techniky. Me zaujala predevsim expozice tykajici se astronomie, obri globus sestavajici z mnoha obrazovek zobrazujici ruzne udaje nejen o zemi, ale i jinych telesech slunecni soustavy, a to vcetne rotace ci jineho, libovolneho pohybu a dale samozrejme predstaveni robota Asima. Krome fotek jsem natocil i nejaka videa, ale zatim je nemuzu kvuli velikosti na stranky umistit. Snad casem.

Na obed jsme zasli na Cinu, pak prosli Odaibu, plaz, nacez jsme se rozloucili. Je prijemne mit v Tokiu dalsi zname.

Jinak uz je to mesic, co jsem v Japonsku. Tak trochu uz bilancuji, ale myslim, ze to zatim nema smysl, dokud se na plne obratky nerozjede skolni rutina. Myslim, ze zatim je, jak zda se, vse v poradku. Jedinym problemem jsou penize. Dochazi rychleji, nez jsem si myslel a to pritom nijak neutracim. Jidlo a nakupy resim levne – na surovinach ze supermarketu ci 100 jenoveho obchodu se da dost usetrit, na jidlo do restauraci temer nechodim, do skoly jezdim na kole… a stejne ty penize nekam mizi. Uvidime, jestli se to casem neuklidni, pravdou je, ze prvni mesic je nejdrazsi kdekoli, ale i tak si casem budu hledat brigadu, pokud mi to skola casove dovoli. A to se ukaze casem…

10. 10. 2006

Vcera jsem ve spechu zapomnel uvest jednu dulezitou vec. Diky svemu kamaradovi a spoluzakovi z gymnazia Edovi Semschovi, ktery je machr pres kybernetiku a pocitacove zalezitosti, se mi podarilo odstranit chybu, ktera zpusobovala spatne zobrazeni stranek v jinem prohlizeci, nez v Internet Exploreru. Pravda, zkousel jsem to zatim jen v Netscape Navigatoru, ale melo by to fungovat i v jinych prohlizecich (FF, Opera). V NN se zda, ze se jiz tabulka neroztahne pres celou obrazovku, i kdyz dilci chybicky se stale zobrazuji. Nicmene, Edovi tedy timto velice dekuji a Vas, navstevniky mych stranek, bych chtel poprosit o zpetnou vazbu, napiste mi tedy prosim, budete-li mit chvilku, jak se Vam stranky zobrazuji. Dekuji mnohokrat.

9. 10. 2006

Tak jsme uspesne prezili tajfun. Divil jsem se, cim ze to je, ze je od pondelka skarede a on to tajfun. Blizil se a blizil, nejhorsi to bylo v patek, to jsem se malem kvuli desti a vetru ani nemohl dostat ze skoly a druhy den rano, jako by se nic nestalo – azurove nebe, teploty kolem 25 stupnu, zkratka, po tajfunu ani pamatky.

Vyuzili jsme toho s ceskymi prateli a vyrazili za nocnim zivotem na Roppongi, kamaradka Zuzka mela narozeniny, tak bylo co slavit. Reportaz z teto blaznive akce muzete najit ve fotogalerii.

Krasne pocasi pry vydrzi az do konce tydne. Dnes byl statni svatek, nemusel jsem do skoly, tak jsem si chtel nekam vyrazit na kole. Zuzka mela stejny napad, tak jsme se domluvili po telefonu a vyjeli spolu, fotky s komentari jsou opet ve fotogalerii.

Jinak zitra uz zacina skola na ostro. Zatim tento tyden probihaly jen orientace, ale nyni uz to zacne a myslim si, ze ani neni moc na co se tesit :) Snad to casove, fyzicky i psychicky vydrzim. Ke vsemu me v patek potesili na stipendijnim oddeleni, kdyz mi sdelili, ze nedostanu zadnou kompenzaci za cestovni vydaje. Takze vlastni notebook v nedohledu. A nastava mi, tusim, vazna jizda… (co by asi Gellner napsal na mem miste?)

Samozrejme s vytizenim asi pujde ruku v ruce pokles frekvence aktualizaci stranek, ale budu se snazit ze vsech sil nezanevrit na Vas, me pratele, zname i nezname, stejne jako ja budu nadale velice rad, pokud mi obcas nechate nejaky vzaz v navstevni knize, popripade napisete mail…

5. 10. 2006

Vsechny, kteri jsou zvedavi, jak to dopadlo s mym pichnutym kolem, muzu uklidnit (tedy doufam), pokutu jsem nedostal, opravnu jsem nasel a zaplatil jsem 850 jenu, coz je prijatelne. Opravar me upozornil, ze priste mam vcas vymenit stare duse, jenze to jsem ja samozrejme nezjistoval, kdyz jsem kolo pred dvema tydny kupoval!

Pokud Vas zajima, jak je zde v Tokiu pocasi, musim rict, ze nic moc. Porad je zamraceno, ale clovek nepozna, jestli z toho bude prska, ci nikoliv, takze v pondeli jsem na kole cestou ze skoly pekne promokl. Pravda, zkousel jsem ridit s destnikem v jedne ruce, jak to dela vetsina Japoncu, ale za prve se tim omezi manevrovaci schopnost, za druhe se clovek musi premistit ze silnice na chodnik, ktery byva plny lidi a z toho vyplyva, ze by mi cesta domu trvala trikrat tak dlouho, ne-li vice, tak jsem to vzdal a tu chvili jsem v desti vydrzel.

A takove pocasi je cely tyden. Dnes jsem se vzbudil a venku lijak. Proto jsem; vydal do skoly vlakem, avsak jakmile jsem opustil kolej, nepadla ani kapka. Je to proste vsechno naschval :)

S takovym pocasim je samozrejme spajty dalsi japonsky fenomen, totiz vlhkost vzduchu, cili humidita. To je neco, na co nejsme v Cechach zvykli a neni to nic prijemneho. Inu, pacificke klima. Vlhkost vzduchu se nezridkakdy vysplha i na 100 procent a napr. ususit pradlo je tak velmi narocne, pokud clovek nema moznost veset ho nekam ven, kde fouka vitr. Vcera uz jsem to nevydrzel a musel si na pokoji zapnout klimatizaci, ktera ma funkci odvlhcovani vzduchu. V ramci setreni energie to delam nerad, ale uz se to zkratka nedalo vydrzet.

Pres vsechno skarede pocasi ale neni chladno. I kdyz leje jako z konve, teploty jsou prijemne, nad 20 stupnu i ve vecernich hodinach…

Na vikend hlasi slunecno, v pondeli je navic opet statni svatek, tak snad konecne zase nekam vyrazim.

Jinak musim rict, ze skola je cim dal narocnejsi, uz prichazeji prvni domaci ukoly a soude dle orientacnich prednasek, mam se na co tesit. Vcera jsem se seznamil s jednim studentem z Ruska, ktery zde studoval uz minuly semestr v levelu 6, a ten mi tvrdil, ze mimo skolu neni cas absolutne na nic, priprava a ukoly zaberou denne 6 hodin a na konci semestru se pry citil jak vymackany citron. Mozna tedy nastavaji horsi casy a kdo vi, jak casto budu moci aktualizovat stranky…

I tak si ale myslim, ze jsem dostal jedninecnou prilezitost, co se tyce jazykovych kurzu, je tento mozna nejlepsi v Japonsku, tudiz i za cenu toho, ze mi bude hrozit smrt z prepracovani (karoshi), se budu snazit a vysledek (doufejme) bude stat za to :)

3. 10. 2006

Dnes se mi cestou do skoly podarilo pochnout kolo. Nastesti se tak stalo hned u stanice Ochiai, takze jsem zbytek cesty dojel metrem a na hodinu jsem dorazil vcas. Presto to neni nic prijemneho, protoze jsem musel kolo nechat zamknute na ulici u stanice, na coz muzu i doplatit, protoze Japoncu, kteri dojizdeji z domova k nejblizsi stanici metra je mnoho a parkovani na takovem miste je potom placene – 3000 jenu za mesic. Obcas proto chodi policiste kontrolovat, zda nekdo neparkuje bez povoleni. Vinika poznaji snadno, protoze, jak uz jsem myslim jednou psal, v Japonsku je treba pri koupi byciklu registrace, takze majitele poznaji snadno. Nerad bych tak jeste ke vsemu dostal pokutu za nepovolene parkovani…

Ovsem v nastale situaci bylo otazkou, jak se zachovat. Prioritou bylo dostat se do skoly, nemohl jsem si dovolit prijit pozde hned na prvni hodinu. Pote jsem tedy zasel na studijni oddeleni a doufal jsem, ze mi snad pradi zde. Po predchozich zkusenostech s univerzitni byrokracii jsem si nedelal prilis iluzi, ale nakonec ke me byli velice vstricni, problemu se ujalo cele oddeleni jako jeden muz a po nekolikere konzultaci a vyhledavani na internetu mi byla venovana vytisknuta mapka ve vetsim meritku, podrobnejsi v mensim meritku a informace o nejblizsi opravne vcetne cen a fotografii. Nyni me jeste ceka jedna hodina a pak se tedy budu muset vypravit pro kolo a do opravny.

Je zajimave, jak japonsti urednici pristupuji k ruznym problemum. Pokud se jedna a neco podobneho, jako muj problem s kolem, jsou pomalu ochotni poskytnout cloveku do nejblizsi opravny doprovod. Avsak pokud se jedna o slozitejsi, uredne formalni problem, na miste byva dost casto bezradnost. Z meho pohledu za to muze nedostatek komunikace mezi jednotlivymi kancelaremi, ale to je mozna jen muj dojem, kazdopadne je treba udelat si nad podobnou situaci nadhled a nedat na to, co rika prvni clovek, ktery se vyskytne u prepazky.

Stalo se mi napriklad, ze jsem si potreboval rychle zaridit bankovni ucet. Prisel jsem na studijni oddeleni poprve a bylo mi receno, ze na miste neni kompetentni osoba (tantosha) ohledne bankovnich zalezitosti. Kdyz jsem prisel druhy den, dozvedel jsem se, ze jako cizinec si banovni ucet otevrit nemuzu sam, a ze musim pockat, az to Waseda udela za mne. S tim jsem se smiril do te doby, nez mi nekolik kamaradu reklo, ze si bankovni ucet otevreli sami a bez problemu. Inu, clovek zkratka nesmi Japoncum verit vsechno. Casto nez by rekli, ze nevedi, radsi daji alespon nejakou odpoved, i kdyby to nemela byt pravda.

Japonsko je byrokracii proslule a clovek si musi zvyknout na specificky zpusob jednani a obrnit se pevnymi nervy…

2. 10. 2006

Tak konecne jsem mel cas zajet na univerzitu a aktualizovat stranky, materialu bylo az az, pridany jsou 4 nove galerie. Uf, zpracovani a upload fotek mi trval v podminkach univerzitni pocitacove ucebny 3 hodiny!

Prvni galerie je ze ctvrtka, jmenuje se nomikai, a pokud vas zajima, co to znamena, racte vstoupit, napsal jsem k fotkam i podrobnejsi komentare.

V patek nebylo pres den nic v planu, tak jsem se rozhodl zdokumentovat zivot na koleji, az vecer pak byla uvitaci party pred zacatkem skoly, to je tedy obsah druhe galerie.

Sobota byla opravdu narocna. Nejprve jsem mel sraz se spoluzackami z Prahy Nadou a Dasou, byli jsme v parku v Uenu a poradne vse v cestine probrali. Ve ctvrtek jsem se seznamil s dalsim Cechem, jmenuje se Jakub a je take na Wasede. Uz jenom s Dasou jsme tedy vecer z Uena jeli do Shibuyi, kde nas cekal Jakub s dalsi ceskou – Zuzkou a spolecne jsme zasli na veceri a pak do baru. Tam jsem se seznamil s nekolika Japonci a take se dvema Anglicany. Dali jsme se do reci a vyslo najevo, ze jeden z nich, Paul, dela pro firmu Komatsu (celkem zname jmeno i v Cechach), a ze shani prekladatele a tlumocniky z japonstiny do anglictiny. Kdyz jsem mu rekl neco o sobe a videl, ze s obema jazyky nemam vetsi problemy, byl uplne u vytrzeni, dal mi svuj e-mail a nalehal na me, at se mu za kazdou cenu ozvu, ze lidi jako jsem ja upone schaneji, a ze mi muze nabidnout skvele financni podminky. Jeste nevim, jak moc me zamestna skola, ale pokud bych mel nejaky volny cas, byla by to podle vseho vyborna prilezitost, jak si prilepsit k memu ne prilis vysokemu stipendiu. Uvidim, pro jistotu jsem jiz Paulovi poslal zivotopis, ktery pry predlozi ve firme…

V nedeli se nic nedelo, ale dnes nam zacala skola. Jeste nevim, jak narocne to bude, protoze ted jeste asi tyden pobezi orientace k jednotlivym predmetum, kvuli tomu, aby si studenti nahodou nezapsali predmet, ktery jim pak nebude vyhovovat. Kazdy vyucujici tak na uvod predstavi svou hodinu, zaci si muzou udelat predbeznou predstavu a do pristiho tydne je mozne zmenit si rozvrh podle svych predstav. Takze dnes jsem ve skole stravil vseho vsudy pouze 40 minut :)

Cestou ze skoly jsem jeste navstivil buddhisticky chram, ktery mame u skoly a udelal par fotek, coz je obsah posledni galerie. Druha polovina fotek je pro meho otce, ktery me zaukoloval, abych fotil zpusob konstrukce japonskych strech a roubenych staveb, takze pokud vas zajem smeruje jinym smerem, techto fotek si nemusite vsimat :)

1. 10. 2006

Nekolik dni jsem ted neaktualizoval stranky, ale to neznamena, ze by se zde v Tokiu nic nedelo, naopak, pro vsechno deni jsem zatim nemel cas dostat se na Internet a ani dnes nemam moc casu, ale snad uz zitra se muzete tesit, protoze mam ve fotaku fotky minimalne na tri nove galerie. Podrobnosti a komentare pridam, jak rikam, snad uz zitra!

Zitra take zacina skola, bude to asi hodne narocne, necham se prekvapit, ale kazdopadne budu nadale informovat!

27. 9. 2006

Posledni dobou nestoji pocasi za nic, je zatazeno a prsi, takze jsem se ani nedostal do skoly k pocitaci. Az dnes vecer se udelalo jasno, tak jsem sedl na kolo a vyrazil na Wasedu. Vlastne toho ani nebylo moc k aktualizovani, protoze kdyz je skarede, neda se nic podnikat, ale alespon jsem pridal nekolik fotek z pondelka, kdy jsme s Tjarkem byli ve ctvrti Ochanomizu podivat se na el. kytary.

Udelal jsem jeste dalsi dve dilci upravy. V prvni rade se chci omluvit (v navstevni knize kvuli tomu zda se doslo k nejakym nedorozumenim), protoze jsem mel v zalozce „Tokio“ chybne uvedeno, ze casovy posun vuci CR je v Tokiu +8 hodin. Nyni je v CR letni cas, takze posun je pouze +7 hodin (napr. kdyz je v CR poledne, tady uz je 7 vecer). Takze za tento chybny udaj se jeste jednou omlouvam.

Dalsi mensi zmena se tyka fotogalerii, na radu sveho otce jsem zacal radit odkazy do fotogalerii sestupne podle data vzniku, nejnovejsi galerie tedy budou nahore.

A to je tak asi zatim vse.

24. 9. 2006

Dnes se vpodstate nic zvlastniho nestalo. Je nedele, vsichni odpocivaji… Po obede jsem sedl na kolo a jel prozkoumat okoli Koenji. Vyrazil jsem smerem na jih, ktery jeste nemam moc prozkoumany a stalo to za to.

Jinak se asi opravdu nic duleziteho neprihodilo…

23. 9. 2006

Take jsem vcera jeste odpoledne mel sraz s kamaradkou od Yuko. Meli jsme sraz v kavarne u skoly, ale ukazalo se, ze ona neni ona, ale ze je to on, to je ten problem japonstiny, ze nema zensky rod a v tomto pripade to ze jmena take neslo prilis urcit. Nicmene Sakasai je fajn, studuje take na Wasede, byl rok na univerzite v Anglii, cestoval po Evrope a byl pry i v Praze. Pote jeste prisel jeho kamarad, napul Japonec, napul Skot – jeho spoluzak. Bavili jsme se o vsem moznem asi tri hodiny, bohuzel nemam fotky. Sakasai je z Chiby, ale bydli v Tokiu, a nabidl mi, ze bychom nekdy mohli vyrazit ve vice lidech autem nekam za mesto, do krajiny. To bych opravdu uvital, protoze vlak je prilis drahy a ja bych se velice rad vydal do prirody. Tak uvidime, az budeme mit nekdy volno, tak se pry domluvime.

Co se delo na koncerte je strucne popsano ve fotogalerii, jinak se uz asi nic duleziteho nestalo. Vzhledem k tomu, ze jsme vcera prisli asi v pul sedme rano, dnes jsem vstaval az kolem treti hodiny a je to dnes tedy tak trochu zabity den. Snad zitra, jestli bude hezky nekam vyrazim.

Zatim se tedy loucim.

22. 9. 2006

Nova fotogalerie z 21. 9. zachycuje nekolik buddhistickych chramku, ktere mijim pri ceste do skoly, a take dokumentuje koupi kytary, kterou jsem proste nemohl nekoupit za vybornou cenu 2.000 jenu (400 CZK). Jsem moc rad, ze mam konecne na co hrat, i kdyz, pravda, elektricka kytara je elektricka kytara :) Ale na moje hrani mi bude stacit bezvadne.

Ano, vcera jsme se vydali s Tjarkem hledat levne pouzite kytary. Tjark neporidil, protoze elektroakusticke kytary, ktere hledal, byly prilis drahe. Zato ja jsem spokojen. Je to prijemne, mit na co hrat, protoze jinak je na koleji docela nuda. Ted si vecer udelam salek zeleneho caje, sednu si ven, brnkam, premyslim…

Vcera jsem jedne kamaradce z koleje ukazoval (asi) nejkratsi cestu na kole do skoly, alespon ja tudy jezdim za mene nez 30 minut, a pri te prilezitosti jsem chtel na internet, bohuzel se ukazalo, ze me prihlasovaci ID a heslo nefunguji, pry kvuli problemum se skolnim serverem. Musel jsem to jit resit kamsi na druhy konec kampusu, ale vse dopadlo dobre, vecer uz mi volali, ze je vse v poradku. Jeste ze tak, nemit pristup na internet ani ze skoly, to by me vazne dokazalo nastvat :)

Dnes rano jsme meli zapis jednotlivych predmetu. Vzhledem k tomu, ze jsem sedmy level, a rozvrh si tak muzu sestavit celkem volne, budu mit trikrat tydne od jedne odpoledne a jen v utery od deviti. To mi vyhovuje, protoze jsem spise nocni motyl a brzo rano nefunguji :) Kamaradi z koleje mi zavidi, protoze maji vetsinou kazdy den od deviti.

Jinak za chvili mam sraz s nejakou kamaradkou Yuko, vubec nevim, kdo to je, ale je to pry studentka na Wasede, Yuko ji o me vypravela a pry se chce seznamit, tak uvidime, co ma za lubem :) Ne, vazne, vubec mi to nevadi, naopak, potrebuji si rychle najit co nejvic japonskych kamaradu, protoze s Tjarkem se bavime anglicky (on je v japonstine level 1) a na koleji to take neni nic moc, takze kazdy kontakt s rodilym mluvcim vice nez vitam. Kuprikladu kdyz jsem byl cely den s Yuko, bavili jsme se samozrejme japonsky a odpoledne uz jsem z toho byl dost unaveny. Clovek by nerekl, ale nekolikahodinovy rozhovor v japonstine dokaze unavit vic, nez okruzni jizda na kole po Tokiu. Na druhou stranu si ale myslim, ze jedine takto si clovek muze zvysovat jazykovou uroven. Navic to neni „ucebnicova“ japonstina a to je velmi dulezite.

Vecer mozna vyrazim s Tjarkem na nejaky koncert. On se vubec zajima o japonskou hudebni scenu, v Tokiu uz nejakou dobu byl (asi pred dvemi lety) a seznamil se se spoustou zajimavych lidi okolo mensich, alternativnejsich huebnich stylu. Proto mi navrhl, jestli nechci jit vecer s nim. Kdyz dodal, ze vstup je zdarma, nemohl jsem odmitnout. Naopak, konecne uziju pravy tokijsky nocni zivot. Jediny hacek je v tom, ze to je az ve ctvrti Ueno a zacatek je kolem 11 vecer. Tokijska mestska doprava totiz, kupodivu, funguje jen do pulnoci a pak se clovek domu dostane jen velice drahymi taxiky. Udelame to tedy asi tak, ze zustaneme az do rana a vratime se prvnim rannim vlakem :) Uz se docela tesim!

Stay tuned, budu informovat!

20. 9. 2006

Pridal jsem dalsi galerii, jsou to fotky ze vcerejska a dneska. Take jsem konecne (za pomoci bratra, kteremu timto dekuji) zpristupnil video z matsuri, lze jej stahnout z fotogalerie c. 3 – je sice vetsi, ale stoji za to:)

Jinak dnes byl celkem zajimavy a uspesny den, vetsina deni je popsana v galerii c. 5, ale nejvetsim uspechem byly zrejme vysledky rozrazovacich testu, kdy jsem skoncil ve vykonnostni urovni 7 z 8 moznych! Nevim nevim, jestli to zvladnu, hodinu japonskych znaku si asi zapisu o uroven nize, protoze velka cast mych budoucich spoluzaku je z Ciny a tak se znaky takove problemy nemaji. Uvidim, necham se prekvapit, skola zacina 2. 10. a pak mam cely tyden na to, abych se zorientoval, odhadl narocnost a, v pripade, ze bych nestihal, abych se mohl pripadne zapsat do jine urovne.

Dalsim uspechem je nepochybne to, ze jsem si poridil mobilni telefon. Poskytovatelem je telefonni spolecnost AU, ktera poskytuje vyhodne slevy pro studenty, takze pristroj byl zdarma a mesicne budu platit pausal kolem 2500 yenu, coz je na japonske pomeru opravdu malo, navic je v tarifu dost volnych minut, takze myslim, ze jsem poridil dobre.

Navic, kdo to nevi, japonske telefony (zpravidla) nepodporuji SMS, ale pisou se rovnou e-maily.

E-mail mi prijde primo na mobil. Ale vzhledem k tomu, ze setrim, nemuzu slibit, ze odpovim rovnou, to spis asi az pres PC :)

Dnes bylo cely den opravdu nadherne pocasi, kolem 30 stupnu nad nulou a azurove modre nebe. Skoda, ze jsem cely den travil zarizovanim, radsi bych nekam vyrazil. Zitra zadny specialni plan nemam, tak bych rad popadl kolo a jel zase objevovat dalsi casti Tokia, ale podle predpovedi uz se ma pocasi zkazit. Predbezne jsme se ale domluvili s kamaradem Tjarkem, ze bychom mohli vyrazit do Ochanomizu, Tjark totiz take hraje na elektrickou kytaru, tak bychom radi navstivili nejake hudebniny, trochu si zajamovali, pak mozna zasli do Uena… jeste se uvidi, kazdopadne budu nadale informovat!

Zatim nashledanou!

19. 9. 2006

Dnes me cekalo vyrizovani na uradech, jelikoz byl vcera statni svatek, mohl jsem na prochazku za japonskou byrokracii (a ze si na ni davaji zalezet!) az dnes. Kazdy cizinec, ktery v Japonsku pobyva dele, nez 90 dni, musi mit dlouhdobe vizum a s tim je spojena i registrace na mistnim mestskem urade. Tato registrace se nazyva „gaikokujin torokusho“ a oficialni anglicky nazev je velice poeticky: „alien registration“. Asi si dokazete predstavit, jak vrely vztah maji Japonci k imigrantum a cizincum.

Nastesti se vse podarilo bez vetsich problemu, dokonce jsem si zaridil i statni zdravotni pojisteni, takze posledni veci, ktere mi zbyvaji vyridit, jsou bankovni ucet, mobilni telefon a veci okolo stipendia. Ve skutecnosti jsem dnes jiz ve skole na stipendijnim oddeleni byl, ale dokud clovek nema ucet v bance, neni mu to k nicemu. Dozvedel jsem se vsak jinou prijemnou vec: jeste neni vubec jiste, zda dostanu penize za letenku. Resil jsem to s nimi celkem dlouho, a zatim to vypada tak, ze proplaceni letenek jde ruku v ruce s obecnym trendem snizovani financnich vyhod zarhanicnim studentum. Nakonec jsem odesel s tim, ze misto toho Waseda poskytuje urcitou kompenzaci cestovnich nakladu, kterou bych obdrzel na zacatku listopadu, ale zatim v me nezname vysi. Necham se tedy prekvapit jako ostatne mnoha dalsimi zalezitostmi v teto casto nepochopitelne ostrovni zemi.

A to je dalsi vec, o ktere posledni dobou casto premyslim. Kdyz jsem byl v Japonsku pred dvema lety poprve, byl to pro mne kulturni sok, nemohl jsem verit svym ocim a byl jsem skutecne u vytrzeni z kazde malickosti. Je s podivem, ze tentokrat to jiz vse beru jako samozrejmost, asi tak, jako bych se jen vratil z vyletu do Cech. Je to zvlastni, ale je to tak. Jsem opet v Japonsku, s reci mam cim dal mene problemu a uz tak nejak vim, co na me kde ceka, kam jit, kdyz neco potrebuju a podobne.

Presto to neni tak, ze bych se tu nudil. To ani nahodou. Tokio je uzasne mesto. Ale uz je zkratka tak nejak „moje“.

No, mozna to vsechno jeste prijde a ja tady jen tak verbalne frajerim, ale snazim se psat uprimne, tak si to preberte po svem :)

Tak to bude asi pro dnesek vse, zitra se dozvim vysledky rozrazovaciho testu, tak mi drzte palce!

17. 9. 2006

Dnes jsem si jen dopoledne zajel do skoly vyridit maily a po ceste jsem nahodou narazil na pruvod matsuri. Mel jsem radost, protoze vcera vecer jsem byl svedkem jineho takoveho pruvodu, ale fotky se prilis nepovedly, tak jsem mohl fotit za svetla a nekolik fotek, ktere tak vznikly, jsem umistil do oddilu „fotky“.

Jsem nadsen, protoze se mi konecne podarilo najit zpusob, jak fotky zmensit, takze od nynejska budu delat fotogalerie prehlednejsi, s nahledy a fotky v puvodni velikosti budou mit take mensi rozmer.

Jinak jeste mozna par poznamek k vcerejsimu vyletu.

Jak mozna nekteri z vas nevi, v Japonsku se jezdi po leve strane. Pokud se nekdo z vas v tuto chvili nad timto faktem pozastavil, vezte, ze to je opravdu problem, a to nejen je-li clovek ucastnikem silnicniho provozu. Prasti Vas to do obliceje, a to myslim doslova, hned jak vystoupite z letadla a snazite se udelat nekolik prvnich kroku po japonske pevnine. Japonci totiz nalevo nejen jezdi dopravnimi prostredky, ale, logicky a analogicky, take nalevo chodi po ulici. To znamena, ze neznaly gaijin (cizinec) opravdu zpocatku utrpi sem tam nejaky zduchanec od protijdoucich chodcu. To se netyka jen chodniku, ale i eskalatoru, nastupist v metru, apod.

To ale neni nic proti tomu, kdyz sednete na kolo a chcete se opravdu nekam dostat. Najednou se vynoruji problemy: clovek si musi davet vetsi pozor, kdyz zataci vpravo, nikoli vlevo! Predjizdime vpravo, nikoli vlevo! A tak dale.

Abych zase neprehanel, je fakt, ze si na to clovek docela rychle zvykne, clovek si zvykne i na sibenici, jak pravi stare ceske prislovi, ale na pozoru se musi mit porad, nebot jine prislovi rika, ze zvyk je zelezna kosile.

Dalsi zajimavou veci je system jizdy na kole. Na kole se jezdi vsude, kdykoli a jakkoli. Nepamatuju si, kdy bych v Cechach naosled pouzil cyklisticky zvonek. V Japonsku je toto vybaveni stejne dulezite, jako dobre brzdy. Cykliste sice mohu jezdit po silnicich, a nezridka tak cini, ale presto vetsina dava z neznamych duvodu prednost prelidnenym chodnikum. Ja osobne tedy radsi jezdim po silnicich, je to sice rychlejsi, ale je treba byt neustale ve strehu. Po stranach stoji bezprizorne auta, ktera je treba predjizdet (samozrejme vpravo) a davat tak pozor, aby auto prijizdejici zezadu nebylo rychlejsi. Zaroven je treba mit na pameti, ze kdykoli se muze v protismeru objevit jiny cyklista, protoze nekteri Japonci, kdyz uz jedou na kole po silnici, nedelaji rozdil mezi pravou a levou stranou.

Na druhou stranu ale silnicni pravidla pro cyklisty nejsou tak prisna. Bezne se jezdi na cervenou, v mistech, kde je pesi zona se kolari berou jako samozrejmost, atd.

Vcerejsi vylet (a ze to bylo hodne kilometru ucpanym Tokiem) tak byl pro mne zatezkavaci zkouskou. Pravda, mel jsem si to moznost vyzkouset jiz pred dvema lety, kdy jsem krizoval na kole okoli Osaky, ale to se rychle zapomina.

Pres to preze vsechno, kolo je asi zaroven nejrychlejsi a nejlevnejsi dopravni prostredek. Spocital jsem si, ze staci desetkrat jet do skoly a ze skoly na kole, a cena, za kterou jsem jej poridil, se mi vrati (cesta metrem = 290 yenu, zpatecni = 580. 10 x 580 = 5800, coz je presne porizovaci cena kola).

Jeste necim se ale musim pochlubit. Vcera dosel satisfakce muj orientacni smysl. Na to, ze jsem jel takovou dalku do neznamych koncin s jednou, neprilis dobrou mapu, musim rict, ze jsem ani jednou nezavahal a vzdy se drzel predem stanovene trasy. Inu, leta skautingu mi asi dala sve :)

Posledni vec, kterou bych rad navrhl navstevnikum techto stranek, jsou-li jaci, pokud ti z Vas, kdo alespon trochu znaji Tokio, maji nejaky navrh, kam by mela smerovat moje dalsi vyprava s fotoaparatem, dejte vedet, pokusim se vyhovet!

15. 9. 2006

Tak jsem zjistil, ze mi v provizornich podminkach webdesignu na Wasede zmizely nektere zapisky, proto se nyni pokusim deni nekolika poslednich dni shrnout.

V prvni rade bych chtel upozornit, ze STRANKY NEFUNGUJI POD JINYM PROHLIZECEM NEZ JE INTERNET EXPLORER a bohuzel nevim, proc tomu tak je. Ve FF, Opere, atd. se formatovani rozhazi. Pokousel jsem se tuto chybu odstranit jeste pred odletem, ale nezdarilo se, snad tedy casem.

Ted tedy k veci. Nyni se jiz nachazim v Tokiu, sedim u pocitace ve studovne na univrzite Waseda a snazim se nejak rozumne zrekapitulovat posledni deni.

Odletal jsem z Prahy 12. 9. kolem desate rano, prestup v Zurrichu, odtud asi hodinovy let do Tokia – prilet 13. 9. kolem osme rano. Casovy posun je dosti znacny, proto mam jeste ted trochu potize se s nim vyrovnat. Navic jsem v letadle skoro nespal a prvni den byl tedy dost narocny.

Na letisti uz na nas cekali dobrovolnici z rad studentu Wasedy, poradili nam, jak koupit listky a dostat se na nadrazi Sinjuku, kde cekali jini studenti, kteri nam pomohlli dostat se ke kolejim. Ze Sinjuku je to na nadrazi Koenji, kde mam kolej asi jen 4 stanice, odsud se mi ale nechtelo tahat kufr a tak jsem si vzal taxi. Je s podivem, ze ani ridic taxiku nebyl s to kolej ve zmeti uzkych ulicek Koenji najit, a tak jsme nejakou dobu v kruzich hledali, az konecne nasli, malou kolej o dvou patrech sousedici s materskou skolkou.

Privitala nas vedouci koleje, pani Hanaoka, ktera nam brzy vysvetlila, jak na kolejich vse funguje, co se smi a co ne, a jeji system recyklace odpadu je vskutku obdivuhodny. Kam se sape Evropa na asi 20 ruznych druhu odpadu :)

Brzy jsem se seznamil se studentem z Nemecka, ktery bydli naproti me, jmenuje se Tjark (coz je dost nezvykle jmeno, hlavne pro jazyky Japoncu) a vypada jako Steindler :) Spolu jsme po zakladni orientaci na koleji vyrazili na Wasedu, abychom druhy den trefili na orientacni prednasku, ktera mela zacinat uz v pul destate. Pote, co jsme se nakonec vymotali na stanici Waseda z tokijskeho metra, jsme uz museli pesky, coz bylo dosti neprijemne, protoze prselo. Ostatne uz od prijezdu neni moc pekne pocasi, je zamraceno a sem tam zaprsi, coz se nelibi me ani memu fotoaparatu. Nicmene, kampus univerzity, budovu i mistnost, kde jsme meli byt druhy den v pozoru, jsme uspesne nasli. Bylo pak ironicke, ze jsme tam druhy den pod vedenim japonskeho pruvodce vyrazili hromadne z koleje vsichni.

Prvni den se jeste vecer poradala jakasi „party“ na uvitanou, na ktere participovalo nekolik japonskych dobrovolniku, ale party bez piva pro me neni party, a tak jsem dal prednost odpocinku, abych vylezel jet lag.

Druhy den jsme tedy, jak uz bylo receno, vyrazili do skoly, kde nas cekala obsirna instruktaz o vsem moznem a nemoznem, nasledovala i prohlidka kampusu, nekolik fotek jiz muzete videt v kategorii „fotky“. Vecer jsem se potom konecne dostal k internetu, ale vzhledem k tomu, ze na pocitac muzu jenom ze skoly a na takovem pocitaci neni dovoleno instalovat programy, v rychlosti jsem v notepadu v syrovem HTML vytvoril provizorni stranku s fotkami. Snad se tato situace zlepsi, ale asi ne do te doby, nez si budu moci poridit notebook,

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .