700 km jižně od Káhiry leží Luxor, malé město na místě starověkých „stobraných“ Théb. Poprvé se Théby dostaly do popředí zájmu v době Střední říše, kdy se na čas staly metropolí Egypta. Skutečný rozkvět a slávu zaznamenaly až za časů Nové říše. Théby byly nejen centrem království, ale i ústředním bodem kultu boha Amon-Re. Město rozděluje Nil na dvě části. Na pravém břehu je dnes Luxor a slavnou minulost připomíná především chrám v Karnaku a samotném Luxoru. Na levém břehu bylo Království mrtvých se zádušními chrámy faraónů a hrobkami v Údolí králů. Právě sem brzy ráno přijíždíme. Nejdříve je třeba nakoupit vstupenky. Jediná pokladna je v přístavišti trajektů na břehu Nilu.
Naše první zastávka je u chrámu Medinet Habu (vstup 12 EL), který nechal v 12století př.n.l. postavit Ramesses III. Nejvíc mne tu zaujal první pylon, kde jsou reliéfy zobrazující faraóna v triumfální póze nad poraženými nepřáteli, kterými v té době byli Lýbijci a spojené přímořské národy.
Další zastávkou je Deir el-Medína (12 EL). Tady za časů faraónů žili umělci pracující na výzdobě hrobů v Údolí králů. Kousek od vesnice jsou zbytky chrámu z éry Ptolemajovců. Ten dal také vesnici její současné arabské jméno „Městský chrám“. Ve svahu západně od vesnice jsou přístupné hroby dvou významných (a bohatých) umělců, které jsou bohatě zdobené výjevy z Knihy mrtvých. Hroby jsou malé a vede k nim jen úzké schodiště, proto jsou přístupné vždy jen pro malou skupinku návštěvníků. Nesmí se tu sice fotit a vedro a dusno tu je přímo k zalknutí, ale za prohlídku to určitě stojí.
Jedním z nejpůsobivějších chrámů v Thébách je Ramesseum (12EL), chrámový komplex Ramesse II., z dnešního pohledu asi nejvýznamnějšího egyptského faraóna. Chrámu dominují zbytky dvou žulových 17,5 metru vysokých kolosů. Vstupní pylony jsou vyzdobeny reliéfy ze slavné bitvy u syrského Kadeše. Při pohledu na barevnou výzdobu sloupů se pak nechce věřit, že byla vytvořena před třemi a půl tisíci lety.
Skutečný architektonický skvost nás teprve čeká. Je jím Deir el-Bahrí, chrám královny Hatšepsut (12EL). Terasovitý chrám na úpatí 300 metrů vysokého skalního masivu působí, jako by byl úplně z jiné doby. Z reliéfů v tomto chrámu je nejznámější zobrazení výpravy do země Punt (dnešní východní Súdán a Eritrea) za vzácnými dřevinami a slonovinou. V Deir el-Bahrí jsou ještě další dva chrámy: syna Hatšepsut, Thutmose III. a mnohem starší chrám zakladatele Střední říše Mentuhotepa II. Oba jsou dnes v ruinách. Za skalním masivem obklopujícím Deir el-Bahrí je Údolí králů, náš další cíl. Většina turistů volí přesun autobusem, ale my se vydáváme nejkratší cestou přímo přes kopec. Ve čtyřicetistupňovém vedru je to docela zabíračka, ale výhled ze skalního hřebene stojí za tu námahu.
Na jedné straně pod sebou vidíme thébské chrámy ve vyprahlé poušti, úzký pás zeleně na břehu Nilu, na obzoru Luxor a na druhé straně se nám otvírá výhled do kaňonu se skalními hrobkami faraónů. Před úžehem nás zachraňuje nějaký domorodec, který tu prodává vodu a limonády (překvapivě za nižší cenu než dole u památek).
Když se Théby staly metropolí nově sjednocené říše, začaly se zde taky stavět královské hrobky. Důvodů, proč po tisíci letech faraóni upustili od budování pyramid a začali stavět skalní hrobky, bylo několik. Jedním určitě byla snaha ochránit místo svého odchodu na věčnost před zloději, kteří již v té době vykradli značnou část pyramid. Zdi skalních hrobek jsou pokryty texty a zobrazeními z Knih Podsvětí, které v symbolech popisují vizi posmrtného života. Z 62 objevených hrobů jich 25 bylo královských, ale jen v jednom dodnes odpočívá faraón – Tutanchamon. Pro návštěvníky Údolí králů je v současnosti otevřeno asi 10 hrobek ( mění se to, tak aby výzdoba nebyla poškozována nadměrnou vlhkostí). Vstupné do vybraných třech hrobů je 20 EL, pouze k Tutanchamonovi se platí dalších 20.
My jsme si vybrali hrob Thutmose III., Ramesse III. a Ramesse VI. Chodby a vlastní pohřební komory jsou vyzdobeny zobrazeními bohů a démonů podsvětí, noční oblohou s hvězdami a především úryvky z nejstarší z Knih Podsvětí, Amduat. Každý z hrobů je něčím zvláštní: hrobka Thutmose III. je na nejodlehlejším místě a nejobtížněji přístupná, hrob Ramesse III. je nejdelší (125m) a hrob Ramesse VI. Má nejlépe zachovanou výzdobu.
Při cestě zpět k autobusu míjíme desítky stánků se suvenýry a jeden dotěrný prodavač za mnou běží hezkých pár metrů, až neodolám a kupuji dva skaraby z mastku. Po celodenním pobíhání po památkách a včerejší noční jízdě pouští, se už docela těším na odpočinek. Samozřejmě se ještě musíme na pár minut zastavit u Memnonových kolosů, které ve skutečnosti byly 18 metrů vysokými kolosy střežícími vstup do největšího z thébských chrámů, do chrámu Amenhotepa III. Tato velkolepá, 21 metrů vysoká stavba byla z nepálených cihel, takže se z ní bohužel nic nezachovalo.
Do Luxoru na východním břehu Nilu se dostáváme po novém mostě, který právě dnes slavnostně otevřel prezident Husní Mubarak.
Na chvíli se zastavujeme ve městě, kde kuchař doplňuje zásoby chleba a ovoce, a kolem sedmé přijíždíme do kempu YMCA. Bleskově stavím stan a běžím si dát sprchu. Po večeři se ještě vydáváme do města prohlédnout si zdejší bazar a třeba i něco koupit. Skutečně jsme úspěšně nakoupili pár triček a drobných suvenýrů. Prodavači jsou docela vstřícní, takže smlouvání je úspěšné. Kolem jedenácté ještě jdeme do restaurace s „originálním“ názvem Luxor. Oproti ostatním vývařovnám vypadá tahle docela solidně (aspoň na první pohled), i když obsluha se tváří dost překvapeně, že chceme něco k jídlu. Pavel si dal pravou egyptskou pizzu (pochopitelně se jmenovala Luxor), Libor zkusil nějaký kebab a já vyzkoušel místní specialitu, která se jmenovala nějak jako „chachucka“. Za zkoušku (a 13 liber) to stálo, ale byl jsem docela rád, že už jsem dnes jednu večeři měl.
Ráno se vydáváme 3 km severně od Luxoru na prohlídku největšího chrámového komplexu na světě, Karnaku (vstup 20 EL). Oba chrámy: Luxor i Karnak byly zasvěceny v Thébách uctívané trojici bohů Amon – Mut – Chonsu a byly propojeny kolonádou lemovanou stovkami sfing s beraní hlavou (beran byl zasvěcen bohu Amonovi).
Chrámy nikdy nebyly přístupny prostým lidem. Jediný, kdo je mohl navštívit, byl faraón a pár vyvolených kněží. Komplex v Karnaku byl faraóny budován přes 2 tisíce let od Střední říše až po éru Ptolemájovců. Svým způsobem je tato stavba působivější než pyramidy v Gíze. Rozhodně nejvíc obdivu si zaslouží Velká sloupová síň, kterou tvoří „kamenný les“ 134 sloupů, z nichž se dvanáct nejvyšších tyčí do úctyhodné výšky 24 metrů. Jak mohli lidé před 3 500 lety vybudovat něco takového, to opravdu nedokážu pochopit. Kromě sloupů, pylonů, svatyní a obelisků je zde i spousta zajímavé reliéfní výzdoby zobrazující vítězná vojenská tažení. Nemůže chybět vítězství Ramesse II. u syrského Kadeše (i když ve skutečnosti bitva skončila bez jednoznačného vítěze a úspěch tak slavily obě strany).
Z Luxoru se vydáváme na jih do Núbije. Hned za městem nás ovšem čeká asi hodinové zdržení, protože na check pointu musíme čekat na odjezd kolony. Z bezpečnostních důvodů se mezi městy musí jezdit s ozbrojeným doprovodem. V praxi to ovšem vypadá tak, že po vojenském doprovodu není pár metrů za kontrolním postem ani vidu ani slechu, a protože každé auto jede jinak rychle, je kolona taky jen dočasná.
Asi po hodině a půl přijíždíme do Edfu, kde je nejlépe zachovaný chrám z faraónských časů, chrám zasvěcený sokolímu bohu Hóru. Historie Edfu sahá až do Staré říše, ale chrám samotný je až z 3.st.př.n.l, z doby vlády Ptolemájovců. Architektonicky jsou si egyptské chrámy od dob Střední říše dost podobné. Vstup je tvořen mohutnými pylony, které jsou pokryty reliéfy oslavujícími činy faraóna. Za nimi je pak velké nádvoří, následované sloupovým sálem. Směrem dál do nitra chrámu se pak prostory zmenšují a ubývá světla, až v samém srdci stavby, skrytá a důkladně chráněná je „nejsvětější svatyně“, místo kde byla uchovávána božská bárka.
Asi 50 km od Edfu je chrám Kom Ombo. Pochází taky „až“ z doby Ptolemájovců a byl zasvěcen bohu Harverovi a krokodýlímu bohu Sobekovi. Chrám leží na vyvýšení na břehu Nilu a do místního přístavu připlouvá jedna loď s turisty za druhou. Oproti Edfu, kde jsme byli skoro sami, je tady hlava na hlavě. Po dvou dnech putování od jednoho chrámu k druhému začínáme mít těch památek trochu dost, a tak jediné, co mě tu skutečně zaujalo, byli mumifikovaní krokodýli ve svatyni bohyně Hathor.
- Guest napsal(a) před 12 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.
