0
0

POTÁPĚNÍ EGYPT, březen 2012

Den první, sobota, 24.3. 2012

Uběhlo jen pár měsíců od našeho Maledivského potápění, kde jsme v neskutečné partě poprvé identifikovali slova jako je famózní, fascinující, mazec, husté, ferrari proud, žůžo… a už zase sedím v letadle a ve výšce 10.000 metrů nad mořem začínám psát o Egyptském dobrodružství. Původně jsem se chtěl vrhnout na moji knihu „Papuánci Čechy nežerou“, nebo na můj román z prostředí Maroka, ale na to bude jistě dost času na mé plavbě kolem světa. Vyplouváme za 70 dní z Cairnes z Austrálie na nádherné plachetnici Altego, ve společnosti těch největších přátel a nadšenců, naplněni stále touhou po obeplutí světa. Pokud počítám dobře a snad ano, tak se vejdeme do prvních 10 ti lodí z Čech, které obepluli svět. Ale to je jiný příběh, o něm tedy za pár měsíců v knížce „Papuánci Čechy nežerou“ :-)

Dnes odlétáme do Egypta na tzv. jižní vrakovou cestu. Při minulém balení, jsme šíleli, abychom se vešli do 30 kg, x krát přebalovali kufr, skákali do taxi na poslední chvíli a celí uřícení přijeli na letiště, abychom následně zjistili, co že jsme vše zapomněli doma. Tentokrát už ne, zabaleni jsme za hodinu, kufr má o deset kilo méně a do noci hrajeme s Markem lukostřelbu a golf :-) , jak malí kluci. Na letiště přijíždíme o 2 hodiny dříve (až divně nudné) a potkáváme Lakkyho, našeho kamaráda z Malediv. Na tom není nudné nikdy nic. Již po pár minutách jsme opět obohaceni o spoustu vědomostí, které jsme do teď neměli, z nichž ale žádné až na výjimky opravdu nejsou publikovatelné. Ty slušnější jsou jen rady na sbalení žen, a věty jako, noooooormááálně jí řekneš, aby se s tebou jela ocáknout do Egypta….., nebo čekali jsme navoněné kůže :-) :-) :-) … Přesouváme se do letadla a s klidnou vnitřní pohodou odlétáme.

Po příletu naložíme kufry na střechu autobusu a s úsměvem na tváři se přesouváme na loď.

Nalodění proběhlo standardně bez potíží a první večer na lodi.

Den druhý, neděle, 25.3. 2012

Probuzení je až nezvykle poklidné, neb žádný ranní ponor se nekonal, takže místo mokrého ranního neoprénu nás vítá suše suchá snídaně, prokořeněná ještě sušším anglickým humorem. Kolem nás jsou vlny, tak, že téměř nedá zakotvit a v hlubině podmořské vlny, takže opouštíme první vybranou lokalitu a přesouváme se jinam. Máme tu i pár úplných nováčků (včetně nás :-) ), pro něž by podmořské vlny asi nebyly to pravé ořechové. Sedíce v centrálním kokpitu rozmlouváme o všem možném a strašíme Evičku, která byla jen několikrát v bazénu. Když cítíme, že pokud budeme pokračovat v historkách, co se nám již přihodilo, pod vodu už nikdy nepůjde, raději převádíme hovor jinam. Prohrávám svou první šachovou partii s Markem a těším se už pod vodu. Zjištění, že tentokrát jsem zapomněl doma světla na podvodní foťák mě už ani nepřekvapí, ach jo…to snad ani není možné, zkusím to bez světel, uvidíme…ale z nočních ponorů žádné fotky nebudou (a kupodivu jsou, dopsáno později:-) ).

ponor č. 15., délka ponoru 35 min., maximální hloubka 9,8m, typ ponoru bez proudu, atol Ramada East – West

Začínáme příšerně dlouhou instruktáží, kterou stále a stále prodlužujeme, ale co, nikdy není dost slyšet bezpečnostní pokynu po sté.

Co do pozorování nazval bych to pěkné propagační potápění pro turisty se šnorchlem. Barevné korály, občas nějaké medúzy, pár poměrně malých ryb a celkově veeeelkáááá nuda. Nechci být skeptik, či kritik, ale kdo jednou viděl Maledivy, z Egypta si na zadek nesedne. Na závěr ponoru si cvičně vystřelíme bojku a jdeme na loď. Zkušeně si sušíme hlavy u větráku z motoru a smějeme se, co do nálady na lodi, paráda. Těším se na vraky a noční potápění. Škoda, že jsem si pod vodu nevzal foťák, bylo dost času udělat nějaké záběry, tak příště. Následuje relax na lodi, za stálého foukání větru a trošku sluníčka se přesouváme na novou lokalitu.

ponor č. 16., noční ponor, délka ponoru 30 min., maximální hloubka 11,7m, typ ponoru ve slabém proudu, atol Gota Abu Ramada

První noční ponor v životě. Výbavy mám tolik, že na suchu sotva stojím, strobo, hlavní a záložní světlo, foťák a vše ostatní. Odhadoval bych to na 30kg a více. Potápíme se v úplné tmě, jen ve třech. Světla svítí, což je pod vodou v noci docela dobrá věc a není skoro proud, což je více jak vítané. Vidíme množství perutýnů, které jdou opravdu za světlem, hezké to je do té doby, kdy při plavání do jednoho téměř narážím, kopu a couvám, jsou všude. Fakt, že jsou jedovatí, je docela výstražnou informací. Dále vidíme 2 nějaké divné červy a stovky fialových medúz, údajně neškodných, raději to nezkouším. Po ca. 20ti minutách se odhodlávám k focení, není to až tak jak jednoduché jako ve dne, nebo na souši, a to především proto, že světla jsem jak již uvedeno zapomněl doma. Tedy jednou rukou vyvažovat, druhou fotit a třetí svítit. :-)

Tak když máte jako já, ruce jen dvě, snažíte se to suplovat zuby, držením lampy v podpaží, či Vám musí posvítit někdo jiný. Po ca. 30minutách, nalézáme strobo pod naší lodí a vynořujeme se. Ponor byl nádherný a obligatorní větu, nic zvláštního se nestalo, vyslovuji moc, moc rád. Při představě, že nás proud strhne někam na moře, kde budu svítit baterkou do deko bóje a čekat na gumák, který většinou přijede, mi jde mráz po zádech. Takže vynoření u žebříku lodi, je vážně vegáček :-) .

Kdo říkal, že je tam vidět? :-) Fakt kecal. Venku je tma, že nevidíte na metr. Dole jak v jeskyni, když zhasnete :-)

DOMA TO RADĚJI NEZKOUŠEJTE :-)

Jak teď píši deníček, Jana se ptá, zda může být na lodi Rybák uzdičkový, Tomáš, její přítel, blesku-rychle odpovídá, že určitě ano, hlavně u nich v kajutě, smějeme se, dobrá nálada se vrací. Vpravo mi hraje Casino s Robertem de Nirem, za zády šumí moře a Jack Daniels v lahvi na stole značí, že s tou prohibicí to tu až tak hrozné nebude. Dnešní den si dovolím ukončit potápěčským vtipem:

Starý žralok učí malého jak žrát lidi: Takže přijedeš k potápěči a těsně před ním uhneš, aha, ……pak se vrátíš, rozjedeš se znovu proti potápěči a zase těsně před ním uhneš a pak, napotřetí se rozjedeš a sežereš ho. A tatíííí, proč ho nemůžu sežrat hned??? No jestli ho chceš žrát s hovnama, tak můžeš :-) :-)

Den třetí, pondělí, 26.3. 2012

ponor č. 17., délka ponoru 31 min., maximální hloubka 16m, typ ponoru ve slabém proudu, atol Tobia Arbaa

Krásný ranní ponor, už si začínám pomalu zvykat, že ryb je zde méně a jsou menší a že hloubky jsou do 20 ti metrů. Před ponorem mi zde na lodi jistý prosík nastaví foťák tak, abych neměl vše modré. Po vynoření zjišťuji, že to až zas tak nefunguje a většina fotek je modrá, no nic, třeba se to zlepší :-) . Moje první fotka, taková pěkně modrá :-) , teprve po vynoření zjišťuji, co je to nastavení bílé a teprve druhý potápěč mi vysvětluje, jak fotit pod vodou a jak se kalibruje vždy pro každý metr ponoru jinak. Asi 30min nastavujeme foťák a zkouším si vše na suchu, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Tak snad další focení už bude lepší. Při ponoru vidíme jednoho rejnoka (viz dole), pár perutýnů a množství ryb (souhrnně řečeno viz atlas Red Sea).

Přesouváme se na novou lokalitu.

ponor č. 18., délka ponoru 37min., maximální hloubka 16m, typ ponoru ve slabém proudu, vrak Salem Expres

Dnes druhý ponor, pro mě první vrakový v životě. Jdeme do míst, kde pře 21lety zahynulo oficiálně 500, neoficiálně 1000 lidí, při cestě z Meky do Hurgády. Asi bych měl napsat, že to na mě působí stísněně a zvláštně, ale není to pravda. Je to jen kopa železa, porostlá korály, kde je více potápěčů, než lidí na Václaváku o vánocích. Alespoň si tedy hraji s fotˇákem a fotím umělecké foto na cestě k vraku.

Takže největší problém je držet se své skupiny. Jdeme jen do 16ti metrů a plujeme podél vraku, je nádherná viditelnost, ale kromě pár ryb v okolí i na vraku, jen staré rezavé železo. Emoce téměř žádné. Nakoukávám dovnitř a při pohledu na talíře a sudy a dvojče jak z disko příběhu je mi zvláštně. Přírodu mám prostě radši. Kde nic tu nic, žádná manta, ani žralok.

S tímto pohledem se loučíme na jednu ze smutných Egyptských památek a vyplováme na hladinu. Na hladině nás po jednom tahají ve dvoumetrových vlnách na gumáky, což 8x chlap jak hora a 8x výstroj je akce tak na 30min. i déle a na gumáku pak odjezd asi 500m k naší lodi. Kapitán odmítl zaparkovat na vraku, že prý to nosí smůlu. Třeba ano, kdo ví…

Tak a pozor, to co vidíte zde je nevídané: Východní kardinální znak a na východ o něj korálové plato.

Vysvětlení: každý kdo má námořnické zkoušky ví, že kardinální znaky nám označují nebezpečí, zpravidla útes těsně pod hladinou, nebo korálové plato. Námořní uzance říká, jaký kardinální znak naleznete, tedy např. východní, jeho označení je kosočtverec postavený nahoru, tak tam, tedy na východ je bezpečno, a loď tudy může proplout. Na následující fotce vidíte jev nevídaný. Východní kardinální znak, bezpečno tedy na východ a na východ korály těsně pod hladinou. Tím je vyjádřeno vše, především to, proč je v Egyptě tolik vraků. Tohle Vám hlava nebere.

ponor č. 19., délka ponoru 24 min., maximální hloubka 13,8 m, typ ponoru ve slabém proudu, noční ponor, Meddle reef

Nádherný noční ponor, do vody jdeme 4 nejodvážnější, po dvojicích se rozdělíme, Ačkoli plaveme v hloubce jen do 10ti metrů je to jak tunel. Korály od 2m pod hladinou do 10metrů hloubky, tvoří jen takové skuliny na proplutí. Tedy jinak řečeno, korál sem, korál tam, korál, kam se podívám. :-) Ponor se mi moc líbí, je to jako by se zastavil čas. Plujeme absolutní tmou, bez bareterek nevidíme nic.

Fotím Ježíka, co leží na dne přede mnou a plavu dál.

Na zemi leží nádherná mušle, potápím se do 13ti metrů za ní pokouším se jí vyfotit. Výsledek asi není do časopisu National Geographic, ale já jsem spokojený.

Po 20ti minutách se můj parťák ztrácí a já ho nacházím minimálně o 10m nade mnou, plavu za ním, vynořuje se úplně na hladinu, když ho konečně dostihnu, zase mizí v temné hloubce. Moc to nechápu, ale když je kolem Vás 100km tmy a to všemi směry, neřešíte, nepřepínáte a myslíte. Místo ponoru do temné tmy, kde vidím, že nachází další dva kamarády, hóóódně hluboko pode mnou, volím ponor těsně pod hladinou a plavu k lodi. Vzdálenost odhaduji na 150 až 200m, ale protože loď svítí a já mám ještě 70barů, situaci nehrotím nerozsvěcuji bojku a plavu v klidu v metrových vlnách směrem k lodi. Následně zjišťuji, že ten ponor, nebyl, zase až tak pro Juniory :-) , klukům zlobil kompas, v korálových jeskyních se ztratíte coby dub a kdyby kluci na lodi nesvítili….jste v ………….jojo v trapu :-) ………………toto byl fakt mazec…..báli jsme se všichni. Krásné sny Rudé moře…..ale všichni 4 jsme loď nakonec našli, jak říkám, nakonec :-) , nikomu vzduch nedošel a ty korály byly božské…..

Den čtvrtý, úterý, 27.3. 2012

ponor č. 20., délka ponoru 38 min., maximální hloubka 22,8 m, typ ponoru ve slabém proudu, Atol Panorama reef.Den nezačíná nijak slavně, všichni na lodi jsou utahaní, více jak polovina na ranní ponor vůbec nevstala a i mě dohnala Montezunova pomsta. Mám křeče, že sotva jdu, ale ponor nakonec neškrtám, barvu mám takovou zelenou a do neoprenu se sunu výrazně pomaleji. Skáčeme při sestupu do velkých vln a rychle klesáme. Ponor ale super, plaveme s Jirkou jako jediná dvojice, která fotí, a natáčí sami, a získáme několik krásných záběrů. Hlavně jsme natočili hejno klaunů na sasance, nádhera. Viděli jsme Klipky ožírající medúzy, velké Napoleony a klasicky množtví ryb, které nepoznáváme. Žraloci, ale bohužel žádní. Nechápu, jakou smůlu museli mít ti turisté, co je napadli ti dva žraloci. My je cíleně hledáme, a nic a Němka se jde vykoupat a chramst, dost blbej den. Asi v polovině ponoru je mi už vážně zle, ale ponor dokončuji až po 40min., dost promrzlý. Dopíši tenhle odstavec a zalézám do postele. Mám teplotu, křeče a zelnou barvu…..dneska to na taneček nevidím :-)

Den pátý, středa, 28.3. 2012

ponor č. 21., délka ponoru 34 min., maximální hloubka 12,8 m, typ ponoru ve slabém proudu, Atol Ras Torombi (hlava pumpy)

Včera už jsem kromě ranního ponoru nic nedal, odpoledně až do noci jsem strávil v kajutě v křečích a horečkách. Živil jsem se antinalem, endiaronem a acyplphyrinem, párádní den :-) . Ale dnes ráno jsem jak znovu narozený, jak se říká, lehké nemoci léčíme za den, těžké za dva :-) . Vstávám v 6 ráno, dám si rozcvičku a v 6.30 už sedím v zodiaku a odjíždím směrem na korálové plato. Jdeme jen v pěti, nikomu se dnes do vstávání moc nechtělo. I Marek, můj kamarád, se kterým se potápím, polehává v kabině, docela to chápu, v noci jsme jeli 10hodin proti vlnám a na netrénovaný žaludek je 10hodin na „horské dráze“ docela dost. Tady si však hodiny námořního jachtingu už na mě svou daň vybrali, takže mně nic není. Naštěstí:-).

Překlápíme se z gumáku s pasivním jaketem, přeloženo pro neznalé znamená, je vyfouklý, abychom okamžitě šli ke dnu, než nás vlny zaženou na korály. Při pohledu na okolí už mě ani nepřekvapuje, že téměř nic nevidíme, ale přepadá mě taková vlna nostalgie. Korály pozvolna umírají. Doufám, že to takto nepůjde dál, jinak Rudé moře, bude dále jen o vracích z nedbalosti posádky, nebo pojišťovacích podvodů.

Z podmořského života vidíme ve skupině karetu, trnuchu, čtverzubce, krokodýlí rybu a nádhernou Stone fish (Odrance). Na lodi si po návratu vyprávíme o protijedu, který tu máme, a prý že bychom to, do nemocnice asi stihli. Všichni potápěči se smějí, víme, že je to nejjedovatější ryba na planetě zemi s jedem x násobně účinějším (z důvodu aplikace pod vodou, čímž dochází k ředění jedu) než všichni hadi. Při natáčení hodila vlna Jirku těsně k ní, ale uhnul. Možná si říkáte, že jsme tu blázni, co by, kdyby……….., no asi máte pravdu, je to jako srkat kobře prsty na jedové zuby a doufat, že Vás neuštkne, ale ty záběry jsou famózní.

Soubory jsou moc velké na přiložení poslání, tedy až doma. A žraloci nikde, ach jo…, jak já už se těším do Austrálie na velký bariérový útes. Údajně je vidět z vesmíru (nikoli Čínská Zeď, jak říkají fámy). Ponor bych shrnul jak adrenalinový, nikoli zajímavý. Z čeho mám, ale radost jsou 2 věci, jednak dostávám mega pochvalu Vlka (náš šéf, má asi 6000 ponorů), že na to, že mám, 21ponorů se potápím skvěle. Není to člověk, který zrovna chválí, takže to myslí vážně, což potěší o to více. Druhá věc je, že ve vlnách při nasedání na zodiak jako jediný vylézám bez pomoci, střihal jsem ploutvemi tak šikovně, že jsem to vystřihal až nahoru :-) . Už jste někdy zkoušeli ve vlnách v neoprénu vylézt na gumák, jehož hrana je 50cm nad hladinou? :-) Je to sranda, zkuste to :-) .

U snídaně probíráme místa planety na potápění. Jednoznačnou volbu dáváme na Austrálii, Mexiko, Guadelupe a již srdeční Maledivy. Domlouváme se, kdy vyrazíme a probíráme, jak se půjdeme potápět s velkými bílými žraloky, do klece samozřejmě. Přidávám k dobrému mojí historku z JARU, oblast Gaingsbay (největší výskyt velkých bílých žraloků planety). Mají na svědomí 39,7procenta úmrtí všech potápěčů.

Před 4 roky jsem jel dobrodružnou výpravu, po národních parcích JARU, stopoval v buši nosorožce s mláďaty, lvi, jaguáry, slony a pozoroval ptáky. Protože jsem jako malý kluk, ještě na střední provázel u nás v ZOO ve Dvoře Králové a zkoušky na průvodce byli tenkrát hodně přísné, pamatoval jsem si toho stále dost na to, abych věděl o dost více, než běžný turista. Po ca 3 týdnech národních parků a neskutečných zážitcích, jsem dojel do Kapského města, kde mě zaujala nabídka na potápění s velkými bílými žraloky. Většina spolucestujících zvolila nákupy, jiní šli na tučňáky, já jel na žraloky. :-) Cesta trvala dodávkou asi 2hodiny. Městečko Gaingsbay ze žraloků žije. Po krátké reportáži nasedáme na yachtu a vyjíždíme. Po hodině zastavujeme, místní vylévají do vody Olej s krví (tvrdí, že to žádná krev není, že se to prý nesmí, nesmysl, je to krev). Velký bílý ucítí krev v moři na vzdálenost až 4km, takže máme poměrně velkou jistotu, že připlavou. Po chvilce se objevuje první, asi 3,5metru, následně další. Nedočkavci nastupují do klece vždy po třech, kterou spouští místní posádka pod vodu a pozorují je. Já nikam nespěchám, užívám si pohledu a fotím. Když na mě přijde řada, zjišťuji, že jsem poslední a sám, no nic. Skočím do neoprénu, do klece hurá pod vodu. To co se stalo potom, je více jak zlý sen. Ty místní nezodpovědná paka, jinak je nazvat nemůžete, špatně uvázali klec, ta se pod vodou otvírá a pozvolna sune směrem ke dnu. Z klece vypadávám 2 metry od asi 3 metrového velkého bílého žraloka, koukám mu do tlamy na jeho zuby, úžasný pocit. To je poprvé v životě, kdy se dívám smrti do tváře. Má to 2 zásadní problémy:

1) Nemám lahev s automatikou, abych mohl dýchat, a musím tedy po vypadnutí z klece plavat nahoru, abych se neutopil.

2) Velký bílý útočí vždy bez výjimky směrem nahoru.

Kdybych měl automatiku, vypustím žaket a klesnu ke dnu, dělajíce mrtvou rybu, jako jsme to dělali s Ahmedem na Maledivech, když jsme skončili v hejnu šedých útesových žraloků na lovu v hloubce 33,6m loni o vánocích. Jenže nemám, chtě nechtě musím nahoru. Je to 1:1, budˇ se utopím, nebo mě sežere. Máchnu mohutně v záplavě adrenalinu ploutvemi, vylítnu na hladinu a řvu z plných plic, close the cage (zavřete klec), close the cage please, zahlédnou mě, a dříve než žralok vyplave nahoru, podtáhnou klec pode mnou, naberou mě do ní a zajistí. Jedním slovem více jak o fous.

I ti nejotrlejší z nás u snídaně zmlkli. Jenže to je JAR a ne zatím celkem nudný Egypt. Takže zpátky do Rudého moře. :-) Jdu si dát Smectu a Antinal a zahrát šachy s Markem.

Kolem poledne připlouváme do lokality Marsa Mubarak, u lodi vidíme 3 obrovské želvy, určitě přes metr. Na lodi vypuká davové šílenství, všichni skáčou do vody ve snaze je vidět, Honza právník dokonce ještě při nastartovaných motorech. Co dodat, omluvil bych snad, že nevědí, že je to jeden z nejnáchylnějších tvorů na infarkt, ale proč na ní zkoušet plavat a pronásledovat jí až na moře. Na lodi zůstávají jen 2 nejzkušenější a já. Svorně na ně nadáváme, co blbnou, jako by nikdy neviděli želvu a povídáme si na téma, že už chápeme, proč tu není nic vidět. Lidé to odsud prostě vyhnali. Dříve tu byly údajně k vidění ještě i Manty, ale vše je pryč, buď vinnou rybářů, nebo bezohledných turistů. Nikdy jsem moc nechápal různé skupiny na záchranu světa a mořských, či jiných živočichů, teď tomu začínám zvolna rozumět.

ponor č. 22., délka ponoru 34 min., maximální hloubka 12,3 m, typ ponoru ve středním proudu, Atol Marsa Mubarak

Jdeme hledat Kapustňáka, to je ten správný název ponoru. Na lokalitě Marsa Mubarak se totiž nachází plankton, který jim chutná. Necelých 40min se potápíme, necháváme se unášet proudy okolo 12m hloubky a jediné na co narážíme je rozvířený písek. Ryb je tu spoustu, ale našeho kapustňáka nevidíme. Nejhezčí na celém ponoru je jízda zodiakem na loď místy až ve 4m vlnách. Vracíme se zklamaní, dáme si oběd a čekáme. Kluci na gumákách jezdí hodinu lokalitou a snaží se ho najít. Těsně před tím než to vzdají, nachází nádhernou samičku. Vrací se pro nás na loď, do gumáku stíháme naskočit jen 2 nejrychlejší, nebo spíše masku, brýle, foťák a ploutve jsem popadl do podpaží a mohutným skokem dopadl do gumáku. Do vody skáčeme přímo nad ní. Asi 2 minuty s ní plaveme, natáčím video a fotím. Krásný zážitek :-) . Jen k lodi to mám zpátky asi 400m, což v těch vlnách bez lahve není nic moc. Gumák mě nachází asi až 50m od lodi, signalizuji, ti dík, ale to už doplavu. Odplouváme na další lokalitu.

ponor č. 23., délka ponoru 40 min., maximální hloubka 16,8 m, typ ponoru ve velmi silném proudu proudu, Atol Abu Dabab.Jeden z nejzajímavějších ponorů v mém životě. Potápím se s Jirkou, je to s odstupem jeden z nejlepších potápěčů tady. Je to potápění uprostřed korálových zahrad, vážně nádhera. K ponoru přistupujeme jako učícímu se na focení. Konečně se mi daří vyvážit bílou, což byl téměř porod a ze všech videí mizí ta strašná všudypřítomná modrá. Videa a fotky mají konečně reálné barvy…jupííí. Proplouváme mezi korály a dostáváme do vážně hodně silného proudu. Asi po 30ti minutách mám vzduch už jen na 15minut a raději sdílím vzduch s Jirkou. Dýchá mnohem úsporněji než já. Dalších 15minut se vymotáváme z korálových polo-jeskyní, a hledáme cestu dál o reefu, nakonec to nalézáme, vynořujeme se a za dalších 10minut nás loví na gumák. Tak tomu říkám adrenalin. I z ostatních skupin se vracejí všichni stahaní a vyčerpaní, někteří dokonce se vzduchem tak na 5 minut, posledních 30barů. Naučil jsem se fotit a viděl překrásné korály, úžasný ponor.

Noční ponor, podobný těm předchozím, vidíme dvě metrové papouščí ryby, jednoho velkého hada, murény, perutýny a pár běžných ryb. Ponor je celkově moc hezký. Díky Vlkovi (našemu instruktorovi nalézáme trošku až zázrakem cestu zpátky po tmě k lodi. Žádná muréna nezaútočila, takže škrtící, ani osvětlovací praktiky jsme nemohli použít :-) .

Muhamed mi ukazuje před ponorem, jak nabít světlo, jako pistoli a zastřelit Murénu v noci světlem, ne, že by to fungovalo, ale třeba jí oslepím a stihnu uplavat :-)

Den šestý, čtvrtek, 29.3. 2012

ponor č. 25., délka ponoru 33 min., maximální hloubka 23,20 m, typ ponoru ve slabém proudu, Atol Elphistong Reef

Korálová stěna padající do hloubky 150m, nádherně probarvená a konečně opravdu plná ryb.

Začíná platit pravidlo, čím více na jih jedeme, tím více ryb a korálů vidíme. Skutečně krása. Žraloky ani manty, či snad kosatky už nečekám, smířil jsem se s tím a užívám si focení. Videa začínají vypadat jako v televizi, dobře, trošku přeháním, ale skoro jako v televizi, určitě. :-)

Máme hezký zážitek s 60cm štíhlou jehlicí, v první trojici si nás všechny obeplouvá, přisává se na neoprén a postupně nás oďobává. Jedovatá není, tak to neřešíme.

Tak takhle už jsem se propracoval ve focení, dokonce mám už i ve 22m pod vodou barvy a to že červená mizí už někde v pěti metrech, žádná světla, žádný fotoshop….čisté foto….je to jen o vyvážení bílé :-)

Horší je, že moře okolo je čím dál více rozbouřené, vlny jsou, jak malé domy a s naší yachtou bez kýlu to háže permanentně ze strany na stranu, jak jsem psal včera, trávíme již 3tí den na horské dráze. Z celé posádky si průjmem prošli snad všichni, až na Martina, který se prolévá whiskey od rána do večera :-) , takže žádné Améby nemají šanci a ti co nejezdí jachting zvrací všichni do jednoho. Je mi jich vážně líto.

Dole dva obrázky moře, foceno ve stejnou hodinu, 3 dny po sobě, vlny se moc fotit nedají, musel bych být na úrovni moře, ale pro dokreslení představy, jak se může změnit počasí je to myslím dostačující. Oboje foceno Nikonem z paluby yachty.

Kolektiv na lodi se při sbírání rozbitých a vylitých věcí, stavení převrácených židlí, stmeluje, všichni se začínají znát a vytváří se různé sociální skupiny, dle zaměření, bohužel nutno říci i dle sociální kompetence a sklonu k pití. Jelikož jsem, na dietě, protože odplutí se mi blíží, veselým skupinám se vyhýbám a raději jdu něco napsat, vyfotit, číst si, či hrát nějaké hry. Většinu času jsme stejně pod vodou. Na lodi je pořád co dělat.

ponor č. 26., délka ponoru 47 min., maximální hloubka 14,2 m, typ ponoru ve středním proudu, Atol Abu Dabab6

Tak tomu říkám ponor :-) , nejdelší, nejvtipnější a nejšílenější. Ponor zahajujeme historkou z minulého zájezdu:

K naší lodi parkuje loď plná německých turistů, začínajících potápěčů, ti se zanoří, klesnou asi do 15ti metrů a dělají klasické cviky pro začínající potápěče. Ze včera ještě „vykropení“ Franta Pudil s Vlkem, dostávají geniální nápad. Skočí do výstroje, do kapes si nandají závaží, co to jde a každý jedny staré sluneční brýle, pouze s jedním sklem. Opatrně potichu klesají za němce za skálu, sundají výstroj, do kapes narvou závaží, aby je to nevyneslo, sundají masky, nasadí staré sluneční brýle, ploutve dolů, hluboký nádech, automatiku z úst ven a teď už jen šok pro Germány. Vlky s Pudíkem kráčejí v 15ti metrech po dně, bez výstroje, ploutví, nedýchají a na očích sluneční brýle s jedním sklem. Každý z nich vydrží určitě 2 až 3 min bez dechu, což na šok stačí. Pozvolna kráčí ke skupině turistů, zastaví se a koukají na ně, pak na sebe a znovu na ně, pak zakroutí hlavou, něco ve smyslu, „co to má být“ a po chvilce odkráčí za skálu. Tam šup automatiku do úst a potápěčské brýle na oči. Dírou je pozorují, Germáni nechápou a jsou totálně v šoku, tohle ještě neviděli a asi už neuvidí. :-)

Kluci se vynořují a řvou smíchy, s nimi celá loď. Tím ale příběh nekončí. Vlk končí ponor a Pudík, stále trošku v lihu si jde udělat ponor. Po 40minutách se vynoří, ale bohužel na jiné lodi, nezaznamená to, něco pomohl dusík, něco vodka, a protože lodě jsou tu všechny naprosto stejné, odchází si dát oběd s posádkou, sejde do „své“ kajuty a usne.

Asi po dvou hodinách, kdy je už vyhlášen poplach a všichni spolu komunikují vysílačkami, nám milého Pudíka vrací uprostřed moře cizí loď. :-) Celá naše loď řve smíchy.

A teď už k ponoru, s úsměvem na tváři se noříme, vidíme minimálně 5 obrovských Murén, délka přes 3,5 metru a hlava v průměru 30 až 40 cm. Vážně hrozný pohled. Dále klasické ryby, metrovou crocodile fish a pak už začíná olympiáda.

V nějakém vraku najdeme 2m dlouhou železnou tyč a provádíme jakoby vzpírání, skok o tyči, jízdu na koníčka, hod oštěpem, hrajeme na písku piškvorky, atd…, to vše ve 14ti metrech….vážně sranda…smějeme se a lahve vydýcháme na doraz, Martin se vrací s 5ti bary…minimální stav lahve pro vynoření je barů 50 :-) .

ponor č. 27., délka ponoru 50 min., maximální hloubka 13,1m, typ ponoru ve slabém proudu, Atol Marsa allam

Nádherný ponor na závěr dne, pokud se už zítra nepůjdeme potápět, tak na závěr dovolené. Potápíme k dřevěnému vraku pravděpodobně výletní, nebo potápěčské lodi. Sice v rozkladu, ale stále je co vidět. Dřevěné ještě nerozpadlé žebroví lodi, jejíž stáří odhadujeme na pouze na 8 let. Vidíme hru světla a tmy, ryby typické pro tuto oblast, nádhernou krokodýlí rybu a velké množství korálů.

Krokodýlí ryba: nevíme jak je nebezpečná, proto fotíme raději z bezpečné (no řekněme spíše už dost nebezpečné vzdálenosti) :-) úžasná fotka, ještě lepší video.

A to je konec naší mojí odpočinkové dovolené. Zažil jsem opět mnoho nepoznaného, našel několik lidí, se kterými se rád potkám v budoucnu, domluvil se s Jirkou, že jako první amatéři zkusíme natočit 3D video pod vodou, stačí, když k tomu sestrojíme 3D vhodné pro souš a dáme ho do podvodního pouzdra, které ještě nikdo nevyrobil :-) . Při pohledu z metru 4 metrové muréně do tlamy a z 20cm krokodýlí rybě jsem se opět naučil pokoře a našel v sobě potlačený strach. Zjistil jsem opakovaně, že moře je moc a moc silné, příroda pod vodou fascinující a je třeba ji více jak chránit. Měli bychom respektovat všechna daná pravidla, tak abychom našim generacím, zanechali co možná největší odkaz toho, co nám zachovali generace předešlé.

Závěrem tedy všem, neničme si naši planetu, ať se nám vrátí velké ryby, přestanou vymírat korály a to samé platí pro tropické pralesy a ostatní.

http://www.world-paradisetour.com/?p=637

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .