Netradiční cestopis – Óda na Krétu
Jak jinak vyznat lásku Krétě máme?
Té krásné, nonšalantní dámě?
Zkusím popsat pár verši
Jak mi v její náruči vždy srdíčko buší.
Přiletěli jsme tu již po čtvrté
Trošku jí snad už známe
Přivítaly nás pláže sluncem zalité
Ta krásná dáma asi nikdy nezestárne.
Autem se řítíme další den
Pláž Phalasarna už je vidět v dáli
Je to jak jeden krásný sen
Čvachtat se v moři, když slunce pálí.
Prodejce koblih tváří se mile
„Where are you from?“ ptá se
My odpovíme a úsměv oplatíme
A on spokojen odchází, zdá se.
Už je večer, slunce zapadá
Zítra je také den a únava vyhrává.
Další den si lenošíme
Hotelový bazén je nám k dispozici
Plaveme pod vodou možná i míle
Malý syn křičí:“To je luxcus!“ – co na to říci?
Když si sluníčko už polštář dává
Pod svou zlatou hlavičku
Cesta do Renthymonu nás láká
Zamotat se do něj aspoň na chviličku.
Bezchybně projíždím ulice
Auto parkuji v známém přístavu
Mám pro to město slabost velice
I když se tu pak ztrácím v davu.
Už vidím v dáli maják, pirátskou loď
Rozeseté taverny
Syn na mě volá :“Tak už pojď!“
A nechápe, jak krásně je mi.
Fotím, nasakuji atmosféru do své kůže
Pozoruji lidi, domy celkový ruch
Vše zapisuji hluboko na dno své duše
Ještě teď cítím ten vlahý mořský vzduch.
Domky si hrají s paprsky na schovávanou
Kolem právě prošel mnich a kousek dál Žid
Nejde ani vše popsat najednou
Tam člověk prostě musí být.
Usínám s blaženými pocity
Že je vše jako v mých vzpomínkách
S těmi lidmi i mezi nimi
Byla jsem tam znova a znova v těch kouzelných uličkách.
Sluníčko se opět vyhouplo na oblohu
Vyrážíme na cestu jižní
Máme nemalou úlohu
Dostat se na Elafoníse svižní.
Cesta je klikatá a dlouhá
Slunce pálí, horko úmorné
Zvedám oči a volám:“ Tak to je ona!“
A syn se nedočkavostí do vody vrhne.
Vodička průzračná, teploučká
Hýčká nás ve své náruči
Lehce omývá naše tělíčka
Tady je krásně vždy.
Moře je na Krétě krásné
každý mi to snad potvrdí
ale i vnitrozemí má kouzlo své
kdo má chuť, ať tam zamíří.
Úžasná atmosféra na Preveli
klášter a pak hrad Frangokastelo
nohy nás už všechny bolí
ale děláme, jako by se nic nedělo.
Další dny tečou jako voda
Navštívíme i Chaniu, přístavní krásku
Přejedeme na poloostrov Souda
A už se vydáváme na procházku.
Poloostrov kláštery posetý
Je snad i jiný než celá Kréta
Až člověk nad tou krásou oněmí
A to jsou tu už celá léta.
Klášterní zahrada Moni Ag. Triada, vždy upravená
Mniši sedí v koutku tiše
A jsou tu i kytky, co neznáme jejich jména
O nichž se nikde nepíše.
Kolem jen olivovníky a vinohrady
U mnichů zakoupíme víno, olej, koření
S tím vším si víme rady
Budeme vzpomínat i doma při vaření.
Máme ještě v plánu jih
Míříme do Plakiasu
Jsme už jako na trních
Nezbývá nám už moc času.
Skály kolem větrem mávají
Mají zřejmě radost zas
Že v rychlosti nás míjejí
A my jsme opilí z jejich krás.
A už je tu Plakias.
Městečko jako na dlani
Vlnky pohupují lodičky jemně
Nechápu ty, co mají mínění
Že Kréta není krásný kus země.
V Plakias se aspoň podle nás
navždy a definitivně
zastavil snad všechen čas
vše se tváří až podezřele klidně.
Městečko má ale svou vlídnou duši, prvotní zdání klame,
taverničky nás lákají
dáme si frappé, sladké, chladné
a když nastražíme obě uši
slyšíme, jak se i cikády slítají.
Nadešel další slunce západ
A s ním se loučíme i my
V hlavě se rodí nový nápad
O Krétě budeme mít krásné sny.
Tak „Jassu“ Kréto, snažím se o pozdravné gesto
Krásko drsná, přesto nejsladší
Tečou mi slzy přesto
A my jsme zase o vzpomínku bohatší.
Nechám se zlíbat tvým mořem, větrem
Věř, že se mi těžce odchází
Já se ale vrátím s létem
A ty mě obejmeš jako vždy.
Efcharísto Kréto!
Připíjíme na tvou krásu „Jámas!!“
bude nám smutno, už teď je to jisto
že tě navštívíme zas.
- Guest napsal(a) před 10 roky
- naposledy upraveno před 9 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.