0
0

Netradiční cestopis – Óda na Krétu

Jak jinak vyznat lásku Krétě máme?

Té krásné, nonšalantní dámě?

Zkusím popsat pár verši

Jak mi v její náruči vždy srdíčko buší.

Přiletěli jsme tu již po čtvrté

Trošku jí snad už známe

Přivítaly nás pláže sluncem zalité

Ta krásná dáma asi nikdy nezestárne.

Autem se řítíme další den

Pláž Phalasarna už je vidět v dáli

Je to jak jeden krásný sen

Čvachtat se v moři, když slunce pálí.

Prodejce koblih tváří se mile

„Where are you from?“ ptá se

My odpovíme a úsměv oplatíme

A on spokojen odchází, zdá se.

Už je večer, slunce zapadá

Zítra je také den a únava vyhrává.

Další den si lenošíme

Hotelový bazén je nám k dispozici

Plaveme pod vodou možná i míle

Malý syn křičí:“To je luxcus!“ – co na to říci?

Když si sluníčko už polštář dává

Pod svou zlatou hlavičku

Cesta do Renthymonu nás láká

Zamotat se do něj aspoň na chviličku.

Bezchybně projíždím ulice

Auto parkuji v známém přístavu

Mám pro to město slabost velice

I když se tu pak ztrácím v davu.

Už vidím v dáli maják, pirátskou loď

Rozeseté taverny

Syn na mě volá :“Tak už pojď!“

A nechápe, jak krásně je mi.

Fotím, nasakuji atmosféru do své kůže

Pozoruji lidi, domy celkový ruch

Vše zapisuji hluboko na dno své duše

Ještě teď cítím ten vlahý mořský vzduch.

Domky si hrají s paprsky na schovávanou

Kolem právě prošel mnich a kousek dál Žid

Nejde ani vše popsat najednou

Tam člověk prostě musí být.

Usínám s blaženými pocity

Že je vše jako v mých vzpomínkách

S těmi lidmi i mezi nimi

Byla jsem tam znova a znova v těch kouzelných uličkách.

Sluníčko se opět vyhouplo na oblohu

Vyrážíme na cestu jižní

Máme nemalou úlohu

Dostat se na Elafoníse svižní.

Cesta je klikatá a dlouhá

Slunce pálí, horko úmorné

Zvedám oči a volám:“ Tak to je ona!“

A syn se nedočkavostí do vody vrhne.

Vodička průzračná, teploučká

Hýčká nás ve své náruči

Lehce omývá naše tělíčka

Tady je krásně vždy.

Moře je na Krétě krásné

každý mi to snad potvrdí

ale i vnitrozemí má kouzlo své

kdo má chuť, ať tam zamíří.

Úžasná atmosféra na Preveli

klášter a pak hrad Frangokastelo

nohy nás už všechny bolí

ale děláme, jako by se nic nedělo.

Další dny tečou jako voda

Navštívíme i Chaniu, přístavní krásku

Přejedeme na poloostrov Souda

A už se vydáváme na procházku.

Poloostrov kláštery posetý

Je snad i jiný než celá Kréta

Až člověk nad tou krásou oněmí

A to jsou tu už celá léta.

Klášterní zahrada Moni Ag. Triada, vždy upravená

Mniši sedí v koutku tiše

A jsou tu i kytky, co neznáme jejich jména

O nichž se nikde nepíše.

Kolem jen olivovníky a vinohrady

U mnichů zakoupíme víno, olej, koření

S tím vším si víme rady

Budeme vzpomínat i doma při vaření.

Máme ještě v plánu jih

Míříme do Plakiasu

Jsme už jako na trních

Nezbývá nám už moc času.

Skály kolem větrem mávají

Mají zřejmě radost zas

Že v rychlosti nás míjejí

A my jsme opilí z jejich krás.

A už je tu Plakias.

Městečko jako na dlani

Vlnky pohupují lodičky jemně

Nechápu ty, co mají mínění

Že Kréta není krásný kus země.

V Plakias se aspoň podle nás

navždy a definitivně

zastavil snad všechen čas

vše se tváří až podezřele klidně.

Městečko má ale svou vlídnou duši, prvotní zdání klame,

taverničky nás lákají

dáme si frappé, sladké, chladné

a když nastražíme obě uši

slyšíme, jak se i cikády slítají.

Nadešel další slunce západ

A s ním se loučíme i my

V hlavě se rodí nový nápad

O Krétě budeme mít krásné sny.

Tak „Jassu“ Kréto, snažím se o pozdravné gesto

Krásko drsná, přesto nejsladší

Tečou mi slzy přesto

A my jsme zase o vzpomínku bohatší.

Nechám se zlíbat tvým mořem, větrem

Věř, že se mi těžce odchází

Já se ale vrátím s létem

A ty mě obejmeš jako vždy.

Efcharísto Kréto!

Připíjíme na tvou krásu „Jámas!!“

bude nám smutno, už teď je to jisto

že tě navštívíme zas.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .