0
0

V květnu 2009, v době vrcholícího jara, jsem se vydala do Japonska – země, kde se zvláštním způsobem střetávají tradice a starobylá kultura s nejvyspělejší moderní technikou. Bylo to 3týdenní setkání s tamějšími zvyky a systémem hodnot na straně jedné a s uspěchaným moderním přelidněným světem na straně druhé. Ochutnala jsem tradiční japonskou kuchyni, 3 týdny poctivě zkoušela jíst hůlkami, relaxovala jsem v japonských parcích a zahradách a obdivovala též technické vymoženosti a japonská velkoměsta…

Japonsko – cesta

Odlétali jsme 3. května 2009 cca v 9.45 hodin z Prahy směrem na Amsterdam, kde jsme přistáli a čekali pár hodin na letadlo do Tokia (Tokya). Přibližně v 15.30 jsme konečně vzlétli a ve 2.30 našeho času (tedy v 9.30 hodin tamějšího) jsme přistáli v Tokiu (Narita Airport). Po vyplnění různých dotazníků, vyřízení vstupních formalit včetně toho, že ještě na letišti si brali otisky našich prstů a fotili oči, jsme již s našimi zavazadly odjeli rychlovakem z letiště Narita na nádraží Tokio, odtud pak naším prvním šinkansenem do města Nagoja (Nagoya) a z něj zase jiným vlakem do výchozího místa našeho 3týdenního pobytu – města Gifu, kde nás čekalo první ubytování a odpočinek po dlouhé cestě. Zpátky do Česka jsme se vraceli po stejné trase dne 21. května 2009.

Naše trasa vedla z Gifu přes města Takajama (Takayama), Hirošima (Hiroshima), ostrov Mijadžima (Miyajima), Kagošima (Kagoshima), vulkanický ostrov Sakuradžima (Sakurajima), poloostrov Satsuma, Kumamoto, kalderu Aso (se sopkou Aso), Shin-Osaka a Osaka, Kjóto (Kyoto), Nara, Nikkó, Kamakura, Jokohama (Yokohama) a Tokio (Tokyo), kde jsme naši 3týdenní pouť Japonskem, zemí vycházejícího slunce, zakončili.

Japonsko, Gifu – Daiwa Roynet Hotel

Hotel ze sítě hotelů Daiwa House Group, umístěný v centru Gifu, v blízkosti vlakového nádraží JR Gifu station. Moderní čistý hotel, na recepci 2 PC s internetem zdarma. Naše dvoulůžkové pokoje byly vybaveny malou lednicí, varnou konvicí (u které nám trvalo pár dní, než jsme pochopili, jak se používá :-)..), 2 rozpustné práškové zelené čaje a 2 rozpustné nápoje chuti polévkového vývaru…, dále pantofle, ručníky, osušky, košile na spaní, v koupelně pak WC s mnoha tlačítky a mnoha funkcemi, menší vana, fén na vlasy, 2x holicí sada, 2x minihřeben, 2x zubní pasta na cca 2 použití, šampón, kondicionér na vlasy a sprchový gel. Snídaně v hotelu formou bufetu – japonská polévka, neochucená rýže (dochucovadla – jako sojová omáčka atd. – byla zvlášť), vařená zelenina, zelené krouhané zelí, mořské řasy, ryby, losos, míchaná vajíčka, kousky ovoce, jogurt, müsli, čaj, káva, mléko.

Japonsko – zajímavosti ve městě Gifu

Městečko Gifu, kterým protéká řeka Nagara, nabízí turistům řadu zajímavostí. V Gifu je rozsáhlý park s vrcholkem Mt. Kinka – dříve nazývaným Mt. Inaba (329 m n. m, lze na něj vyjet lanovkou Kinka-zan Ropeway), dále park Nagara River Park, přírodní říční lázně s horkými prameny – Gifu Nagara River hot springs, hrad Gifu Castle s historickým muzeem, chrám Shobo-ji Temple se sochou Velkého Budhy, zenbuddhistický chrám Sofuku-ji Temple z roku 1469, Gifu Memorial Center a další chrámy, pagody a muzea. I samotné uličky s historickými domy a tradičními obchůdky – např. v části Kawara-machi area – stojí jistě za podívání.

Japonsko, Gifu – Velký Budha v chrámu Shobo-ji Temple

První památkou, kterou jsme v Japonsku navštívili, byl Velký Budha (Gifu Shouhouji Daibutsu – Great Buddha), umístěný v poměrně nenápadném chrámu Shobo-ji Temple. Výška sochy je 13,63 m. Patří mezi 3 největší sochy Budhy v Japonsku (další dvě sochy jsou ve městech Nara a Kamakura).

Japonsko, Hida-Takajama (Takayama) – penzion International Minshuku Sosuke

Tento penzion nabízí tradiční japonské ubytování a stravování. Byl jediným, ve kterém jsme alespoň jednu noc bydleli, což mě trochu mrzelo, protože atmosféra tohoto penzionku byla naprosto ojedinělá. Doporučuji všem návštěvníkům Japonska tento způsob ubytování alespoň jedenkrát vyzkoušet.

Japonsko – město Takajama (Takayama)

Město Takajama je obklopené Japonskými Alpami. Turisté se mohou dostat k hoře Mt. Norikura (Norikura-dake, 3 026 m) nebo pozorovat zasněžené vrcholky třítisícovek z lanovky Shinhotaka Ropeway. Město Takajama je plné trhů, řemeslných dílen a dřevěných obchodních domů – zejména ve čtvrti Sanmači (Sanmachi Suji). V minulosti zde stával takajamský hrad, v jehož okolí jsme obdivovali krásné mohutné cedry. Turisty vyhledávaný je tu především skanzen lidové vesnice Hida Folk Village/Hida No Sato (traditional house reservation) a Higashiyama Temple Area – tzv. chrámová stezka plná chrámů, pagod, soch a zahrádek. Jsou zde také přírodní horké pramenité lázně – Oku Hida Hot Springs Village a též areál s mnoha různými typy lázní a koupelí, bazénů a fitness zařízení – Hida Takayama Kur Alp. V Takajamě se pořádá každoročně jarní festival Spring Takayama Festival – jeden ze tří nejvýznamnějších festivalů v Japonsku. Koná se tu i mnoho dalších festivalů v průběhu celého roku. Zkrátka Takajama má turistům rozhodně co nabídnout.

Japonsko – město Hirošima (Hiroshima)

Město Hirošima zná asi každý. V celosvětovou známost vešlo dnem 6. 8. 1945 bohužel tragickou událostí, která však přinesla i něco tzv. pozitivního – ve smyslu uvědomění si hrůzných následků síly atomové bomby, která byla v ten den v 8:15 ráno na město svržena… Hirošima je moderní a opravené město s upravenými parky, z nichž nejznámější a asi i nejnavštěvovanější je Mírový park (Peace Memorial Park) obklopující tzv. Muzeum atomové bomby (Hiroshima Peace Memorial Museum). V parku a okolí jsou k vidění poničené stromy, které přežily výbuch, a které nesou odkaz této děsivé události, podobně jako ruina Průmyslového paláce (Atomic Bomb Dome). Návštěva Muzea atomové bomby je dost psychicky náročná, ale jako prevenci proti „destruktivním nápadům“ bych ji doporučila každému.

Co se týče města, tak za zmínku stojí i historický tzv. Kapří hrad (Hiroshima Castle) z roku 1589 či krásná zahrada Šukkei-en (Shukkeien) založená již v roce 1620, zničená pak v roce 1945 právě při atomovém výbuchu a posléze znovu obnovena. V Hirošimě můžete vidět také baseballový stadion Hiroshima Municipal Baseball Stadium či Muzeum současného umění (Hiroshima City Museum of Contemporary Art) a Muzeum umění (Hiroshima Prefectural Art Museum).

Japonsko, Hirošima – hotel Toyoko Inn Hiroshima-eki Shin-kansen-guchi

Hotel pěšky dostupný z vlakového nádraží v Hirošimě. Až do konce pobytu v Japonsku jsme bydleli již v hotelech z této sítě Toyoko-Inn a všechny hotely a pokoje byly tedy víceméně stejné. Součástí recepcí byly obvykle i jídelní stoly, 2 až 3 počítače s internetm zdarma a nápojové automaty. Pokoje byly menší, ale čisté se základním vybavením. Koupelna s malou vanou, WC obvykle s vyhřívaným sedátkem a mnoha funkcemi, fén na vlasy, šampón, kondicionér na vlasy, sprchový gel, každý den doplňovali základní hygienické potřeby – jako holící strojek, zubní pasta, minikartáčky na zuby, mýdla, vzorky rozpustných práškových čajů a jakýchsi polévek, ručníky a osušky, přezůvky, obvykle župan či košile na spaní. Snídaně a někdy večeře formou bufetu – tradiční japonské jídlo (polévka, rýže, párečky, mořské řasy, zelenina…), občas navíc tousty s vaječnou a rybí pomazánkou nebo sladkou náplní, zelený čaj, káva, mléko, voda, džus. Obecně bylo všude hodně sladkého či nasládlého pečiva.

Japonsko – ostrov Mijadžima (Miyajima) a hora Mt. Misen

Další ze skvostů Japonska – ostrov Mijadžima se známou plovoucí bránou Tori (O-Torii/Ohtorii Gate) a množstvím krásných šintoistických a budhistických chrámů, svatyní a pagod. Obdivovat a fotit zde můžete například svatyně Itsukushima Shrine, Omoto Shrine, Senjokaku (Sendžó-kaku) – hlavní hala svatyně Hokoku Shrine (nazývaná též jako Pavilon tisíce rohoží), dále Five-Stored Pagoda (5patrová pagoda vysoká 28 metrů, pravděpodobně z roku 1407, která kombinuje japonsko-čínský architektonický styl), pagoda Tahoto z roku 1523, svatyně Kiyomori Shrine, chrámy Daisho-in Temple a Daiganji Temple či Homotsukan (Treasure Hall). Prohlídnout si tu můžete také akvárium (The Miyajima Aquarium), Muzeum historie a folklóru (Museum of Historical and Folklore Materials) či Centrum tradičních řemesel (Miyajima Traditional Crafts Center). Je tu také park Momijidani Park – v úpatí hory Mt. Misen a Omoto Park plný krotkých jelínků. Hora Mt. Misen je s výškou 535 m n. m. nejvyšší horou na ostrově a dá se na ni dojít pěšky hlubokými lesy anebo vyjet lanovkou, v jejíž blízkosti je observatoř, občerstvení a v okolí další svatyně (Miyamajinja Shrine, Misenhondo Hall, Sankido Hall, Reikado Hall a svatyně s ohněm, který hoří již 1 200 let – Kiezu-no-hi/The eternal flame…). V uličkách Omotesando Shopping Arcade jsme viděli také vystavenou největší dřevěnou rýžovou naběračkou na světě (O-Shakushi), která je dlouhá 7,7 metrů. Na ostrově se pořádají v průběhu roku různé festivaly, šintoistické rituály a turistické atrakce.

Japonsko – město Kagošima (Kagoshima) a poloostrov Sakuradžima (Sakurajima)

Do slunné Kagošimy, která je na ostrově Kjúšú a je nejjižnějším velkým městem Japonska, jsme dojeli pohodlně vlaky. Nejprve jsme jeli šinkansenem Hikari z Hiroshimy do města Hakata, odtud rychlovakem do nové stanice Jatsuširo a odtud šinkansenem Tsubame až do Kagošimy. Kagošimě říkají japonci „jižní brána do Japonska“, někdy se jí též říká „Neapol východu“ – snad díky aktivní sopce Sakuradžima, která leží na stejnojmenném poloostrově. Sakuradžima byl dříve ostrov o obvodu 40 km, ale po mohutné erupci v roce 1914 se obvod zvětšil o dalších 12 km a postupně se vlivem lávy spojil s poloostrovem Osumi. Dnes je tedy Sakuradžima součástí poloostrova Osumi. Na tento poloostrov jsme se také vydali, abychom se přiblížili aktivnímu vulkánu – sopce Sakuradžimě – a mohli si jej alespoň vyfotit. Autobusem místní CK jsme se nechali vyvézt na vyhlídku Junohira ve výšce 373 m n. m, odkud byl výhled na Kagoshimu, sopku Sakuradžima s jejími třemi vrcholky či borovicové lesy (Matsu). Od jejich průvodkyně jsme se dozvěděli, že specialitami tohoto poloostrova jsou tropické stromy banyany, jejichž mohutné kořeny chrání cihlové zdi podél zálivu před tajfuny a vlnami. Další zvláštností jsou komikany (mandarinky) a též sakuradžimská ředkev (Daikon) dorůstající velikosti až 1,5 metru při váze 40 kg. Cestou dále jsme viděli rozsáhlá lávová pole s lávovými kameny, národní park Kirišima a také tzv. Velrybí zátoku (Kudžira/Udo), což je přírodní evakuační zátoka pro mořská plavidla. U pobřeží jsme viděli oranžové prámy, používané pro chov platýsů a tuňáků. Na poloostrově jsme navštívili horké termální přírodní lázně Furusato Onsen u zátoky Kinko Bay – horká venkovní lázeň cca 10 metrů od moře, včetně malé svatyňky přímo v horké lázni. Termální vřídla zde nazývají vřídly Dračího boha. Do vřídel se nesmí vstupovat nahý ani v plavkách, na recepci jsme všichni dostali specielní bílé roucho, ve kterém jsme se koupali. Po koupeli jsme se vydali na cca 3kilometrovou procházku k přístavu, kde jsme si v centru Sakurajima Visitors Center prohlédli model sopky Sakuradžima a filmy simulující vulkanické erupce.

Odtud jsme se pak trajektem vrátili na hotel v Kagošimě. V Kagošimě je také velké akvárium a delfínní přístav – Io World Kagoshima Aqarium a Dolphin Port, několik muzeí (literatury, umění, archeologické…), zoologická zahrada Hirakawa Zoo a Amu Plaza Kagoshima – rozsáhlé nákupní a sportovní středisko s velkým „ruským“ kolem. V blízkosti Amu Plaza je také známé sousoší The statue of Satsuma Students, znazorňující skupinu studentů, kteří byli v roce 1865 tajně vysláni do Anglie studovat, aby posléze dali impuls k modernizaci v Japonsku. Kagošima se pyšní svými výrobky z bambusu, cedru, skla, keramiky a typického japonského hedvábí – například hedvábnými kimony. Jako ve většině měst, i v Kagošimě se v průběhu roku pořádají různé slavnosti a festivaly.

Japonsko, Kagošima – hotel Toyoko Inn Kagoshima chuo-eki Higashi-guchi

Další z hotelů sítě Toyoko Inn. Ubytování ve stejném duchu, jako u předchozích hotelů této sítě (například jako v hotelu v Hirošimě).

Japonsko – poloostrov Satsuma, městečka Chiran a Ibusuki

Z Kagoshimy jsme se také vydali na celodenní výlet na polooostrov Satsuma, do městečka Čiran (Chiran-cho) s Mírovým muzeem kamikadze (Peace Museum for Kamikaze Pilots) a vyhlášenými čajovými plantážemi a na prohlídku 7 tradičních samurajských zahrad a domů z epochy Edo (Chiran Samurai Houses and Gardens). Ulice městečka Chiran jsou zajímavě upravené, například tím, že mezi chodníkem a silnicí jsou vybetonované vodní strouhy či kanály (nechráněné – nekryté), ve kterých plavou krásně zbarvení kapři.

Výlet jsme zakončili v termálním resortu městečka Ibusuki s přírodními venkovními písečnými lázněmi Saraku (Natural Steam Sandbath/Ibusuki Sunamushi Onsen), které jsou na břehu moře. Zde jsme se nechali ve vypůjčených jukatách (bavlněném kimonu) až po krk zahrabat do horkého písku a každý dle libosti v něm vydržel… Já jsem po necelých 10 minutách už musela vylézt, protože to bylo příliš horké, takže jsem dala přednost vnitřním lázním, kde byla k výběru horká nebo studená voda. Písečné lázně mají mimo jiné údajně též velký vliv na čištění krve. Zážitek to byl rozhodně pro všechny veliký :-)

Japonsko – město a prefektura Kumamoto

Z Kagoshimy jsme se přesunuli opět vlaky do města Kumamoto, do hotelu asi 5 minut chůze od vlakového nádraží. Ve městě Kumamoto, což je hlavní město stejnojmenné prefektury, jsme navštivili zrekonstruovaný hrad Kumamoto (Kumamoto Castle), postavený cca v roce 1601 a známou zahradu Suizendži (Suizenji Jojuen Park/Garden) se scenériemi 53 zastavení cesty Tókaidó a s miniaturou hory Fudži. Vstupné do hradu bylo 500 yenů.

K dalším zajímavostem Kumamoto oblasti patří zahrady Tatsuda Nature Park s ruinami chrámu Taishoji Temple, dále Kitaoka Nature Park s ruinami chrámu Myogeji Temple, kumamotská univerzita Goko (budova z červených cihel), lázeňské centrum Aqua Dome Kumamoto, jezero Ezu (Ezu Lake) s blízkou zoologickou a botanickou zahradou (Kumamoto Zoological and Botanical Garden). Milovníci muzeí si v Kumamotu přijdou na své, neboť jsou tu muzea jako Kumamoto City Museum, Kumamoto Prefectural Art Museum, Contemporary Art Museum, dále Shimada Museum of Art, Modern Literature Museum a též Water Museum. Stejně tak toto město potěší příznivce nakupování či ochutnávání japonských specialit.

Japonsko – návštěva kaldery sopky Aso (Aso Kuju National Park)

Dalším místem, které lze z Kumamota navštívit, je největší aktivní japonská sopka Aso. Z Kumamota jsme vyjeli rychlíkem „Trans-Kyushu limited express“ a dojeli až do stanice „Aso station“, pár kilometrů od města Kumamota na jižní části ostrova Kjúšú. Dorazili jsme tak přímo do obrovského prostoru kaldery sopky Aso, jejíž obvod je přibližně 80 kilometrů. V této kaldeře (což je dřívější erupcí zničený vrchol sopky), která je největší na světě, z hlubin země vystoupilo několik dalších malých sopek (sopečných kuželů) – uvádí se 5 (Neko, Taka, Naka /Mount Nakadake/, Eboši a Kišima). Kráter Nakadake je v současné době aktivní, uvolňují se z něj postvulkanické plyny a páry a občas dochází k menším erupcím. Počasí v den našeho výletu bylo polojasné, větry odnášely jedovaté plyny mimo turistické trasy vedoucí ke kráteru a tak jsme měli možnost dojít až přímo nad kráter a podívat se do něj. K blízkosti kráteru nás přiblížil autobus. Ten dojel na stanici lanovky, kterou můžete využít anebo dojít procházkou pěšky až k samotnému kráteru, kde se můžete pokochat mléčně zeleným kouřícím jezerem uvnitř kráteru. V okolí kráteru jsou stezky lemované růžovo-fialově kvetoucími azalkami. V turistickém centru u lanovky jsou k dispozici mapy, dle kterých se můžete v okolí kráteru pohybovat. Po celém Aso parku jsou rozmístěná speciální stanoviště pro případ erupce. V případě nepříznivých povětrnostních podmínek může být přístup do okolí kráteru sopky Mt. Nakadake znemožněn, a to kvůli zvýšené koncentraci jedovatých plynů v ovzduší. Návštěva parku Aso je ideální pro půldenní až celodenní výlet. Mohu doporučut, neb to alespoň pro mne byl velký zážitek.

Japonsko – Kjóto (Kyoto)

Z Shin-Osaky jsme dojeli vlakem do oblíbeného města a správního střediska Kjóto s moderním vlakovým nádražím, odkud jsme autobusem dojeli k chrámu Ryoanji Temple se známou zenovou zahradou Rock Garden, která měří jen 25 metrů od východu na západ a 10 metrů od jihu na sever. Zahrada je tvořena bílým pískem a 15 kameny, které zde byly položeny na konci 15. stotelí malířem a zahradníkem Soami. Tato jednoduchá a tichá zahrada je místem předurčeným pro meditaci a tiché rozjímání… V areálu je také zahrada s jezerem Kyoyochi Pond z 12. století. Dalšími skvosty zde byly areál s chrámem Kyoto Kiyomizu-Dera a známé památky UNESCO – Zlatý pavilón Kinkaku (The Golden Pavilion – Rokuon-ji Temple), areál s bývalou kjótskou residencí Nijo Castle (Nijo-jo) a zahrady císařského paláce, kde zrovna probíhal slavnostní průvod masek v rámci festivalu s názvem Aoi Matsuri (koná se každý rok 15. května a těší se velké oblibě).

Neopomenuli jsme také známou kjótskou zábavní čtvrť Gion s ještě zachovalou tradiční architekturou, úzkými uličkami, restauracemi, čajovnami a gejšami pro „VIP turisty“. U vlakového nádraží jsme také prošli vyhlídkovým tunelem Sky walker a prohlídku Kjóta zakončili večeří ve stylovém sushi baru. V Kjótu můžete dle času navštívit také večerní představení tradičního divadla Gion Corner (Kyoto Traditional Musical Theater) a spoustu dalších zahrad (Hakusa-sonso Garden, Ninomaru Garden, Seiryu-en Garden, Kyoto Botanical Garden), chrámů a pagod (Ginkakuji Temple, Honen-in Temple, Kurodani, Nanzenji Temple, Yasaka Pagoda…) či muzeí (The Museum of Kyoto, Horino Memorial Museum, Sen-oku Hakkokan Museum, Kyoto City Archeological museum) a obchodů. Kjóto je místem, kde můžete strávit i několik dní. Doporučuji navštívit turistické centrum (Kyoto City Tourist Information Centre) u kjótské věže (Kyoto Tower), kde mají k dispozici mnoho map a turistických průvodců s vytipovanými trasami (např. Kyoto Specially Selected 10 Walking Courses). V některých japonských turistických publikacích se o Kjótu vyjadřují jako o domově srdce Japonska.

Japonsko – Inari

Fushimi Inari Shrine – další japonské zastavení a procházka mezi šintoistickými stavbami – svatyněmi a mnoha branami Tóri. Opět pěkné místo k prozkoumání, vzdálené kousíček od vlakové stanice JR Inari Station, 2. zastávky z kjótského nádraží (Kyoto Station).

Japonsko – Nara

Dalším městem, které jsme v rámci našeho jarního průzkumu Japonska navštívili, bylo město Nara, kam jsme dojeli opět vlakem z Shin-Osaka přes Kjóto. Ve městě Nara je k vidění rozlehlý komplex s krásným chrámem Todaiji Temple s bronzovou sochou Velkého Budhy (The Great Buddha, Daibutsu – Vairocana) a sochou bodhisattvy (Nyoirin Kannon Bosatsu). V areálu jsou dále 5stupňová pagoda (Five-Story Pagoda) a 3stupňová pagoda (Three-Story Pagoda), Gangoji Temple, Jurin-in Temple, Fukuchi-in Temple, Kasuga Grand Shrine, muzea Nara City Museum of Photography, Neiraku Museum, Nara National Museum, jezera Daibutsu-ike Pond, Kagami-ike Pond, Ara-ike Pond a Sagi-ike Pond.

Japonsko, Shin-Tokio – hotel Toyoko Inn Tozai-sen Nishi-kasai

Z vlakové stanice Shin-Osaka jsme se přesunuli do posledního místa našeho pobytu v Japonsku – do hlavního města Tokia (Tokya), do stanice Shin-Tokio. Šinkansenem trvala tato cesta (dlouhá cca 523 km) pouhé 3 hodiny. Tokijským metrem jsme se dopravili na stanici metra č. 16 (Nishi Kasai) a odtud do posledního hotelu s názvem Toyoko Inn Tozai-sen Nishi-kasai, odkud jsme následující dny vyjížděli do okolních měst za posledními zajímavostmi.

Japonsko – národní park Nikkó (Nikko National Park)

Z Tokia jsme vyrazili na celodenní výlet do „japonských Alp“ do komplexu národního parku Nikkó ve výši 600 m n. m., rozkládajícího se na ploše cca 1 400 km2. Nádherná příroda, hory, skály, sopky, vodopády, jezera, cedrové aleje, svatyně a chrámy. Nejznámější stavbou je zde svatyně Tošógú (Toshogu Shrine). Dalšími stavbami jsou svatyně Takinoo Shrine, Futarasan Shrine, chrámy Rinnoji Temple, Rinnoji Taiyuin Temple, most Shinkyo Sacred Bridge, botanická zahrada Nikko Botanical Garden nebo třeba lázně Nikko Spa.

Japonsko – Kamakura

Větší přístavní město s poměrně zachovalou historickou atmosférou, se spoustou řemeslných krámků, chrámů a svatyní. My jsme zde stihli navštívit chrám Kamakura Hase-Dera Temple zasvěcený bohyni milosrdenství Kannon se stovkami malých bůžků Džizó, jeskyní a zahradou, a také 12 m vysokou bronzovou sochu sedícího velkého Budhy (the Great Buddha Kamakura – Daibucu).

Japonsko – Jokohama (Yokohama)

Několikamilionové město Jokohama láká turisty zejména rozlehlou čínskou částí (čínským městem) Čukagai nedaleko přístavu a moderní až futuristickou čtvrtí Minato Mirai 21. Je zde například mrakodrap (maják) Yokohama Landmark Tower vysoký 296 m s velmi rychlým výtahem (cca 45 km/h) a vyhlídkou Sky Garden, která je společně s kavárnou Sky Café v 69. patře ve výšce 273 m. Za hezkého počasí dohlédnete až na sopku a zároveň nejvyšší horu Japonska – na Fujisan (Mount Fuji, 3.776 m n.m.), která se nachází na rozhraní prefektur Yamanashi a Shizuoka. K zajímavostem města patří také zahrady Sankeien Garden s pagodou, Honmoku Shimin Park, Negishi Forest Park, muzea Japan Newspaper Museum, Yokohama Doll Museum, Silk Museum, Iwasaki Museum nebo zábavní centrum s obřím „ruským“ kolem a horskou dráhou a největší japonský stadion Nissan Stadium s kapacitou 70.000 lidí.

Japonsko – Tokio (Tokyo) – hlavní město a jeho zajímavosti

Tokio je hlavní a největší město Japonska a současně jedna z mnoha prefektur. Více než prefektura bývá označováno jako metropole, do které spadají také ostrovy Izu a Ogasawara. Původně to byla spíše malá rybářská vesnice obklopená močály a s názvem Edo. Až po revoluci Meidži roku 1868 se císařský dvůr přesunul z Kjóta do tehdejšího Eda a přejmenoval jej na Tokio (Eastern Capital – „Východní hlavní město“). Velké části Tokia byly zničeny při velkém zemětřesení v roce 1923 (The Great Kanto Earthquake) a následkem bombardování na sklonku 2. světové války v roce 1945. A právě díky těmto skutečnostem není Tokio městem, které by se mohlo příliš pyšnit historickými zajímavostmi. Je to spíše obří metropole s mnoha mrakodrapy a moderní architekturou. K zajímavostem Tokia patří kolem roku 1968 dostavěný Císařský palác (Kokyo) – hlavní residence císařské rodiny – s krásnými zahradami a původně dochovalým mostem Nidžúbaši (Nijubashi Bridge), dále Východní zahrady (Kokyo Higashi Gyoen – The Imperial palace East Garden), které jsou původním místem bývalého hradu Edo Castle, a kde jsou nyní k vidění ruiny hradní věže, příkopy, vstupní brány… a v okolí zahrady Ninomaru Japanese Garden. Císařský palác je umístěn v centru Tokia a je pěšky dostupný z nádraží Tokyo Station.

Ve čtvrťi Asakusa, která si dochovala trochu z té dávné atmosféry starého Tokia, je budhistický chrám Sensódži (Sensoji Temple) ze 7. století. Je tu obchodní ulička Nakamise s tradičními suvenýry a obří lampijón Kaminarimon ve vstupní bráně do areálu chrámu Senjoji Temple. V Asakusa čtvrťi je také malé muzeum bubnů z celého světa (Taikokan) včetně tradičních japonských bubnů „taiko“.

Asi nejznámější částí Tokia je Ginza – dříve místo, kde se razili stříbrné mince, nyní vyhlášená exluzivní nákupní zóna pro bohaté. Další známou je čtvrť Cukidži (Tsukiji) proslulá největším a nejrušnějším japonským rybím trhem (Tsukiji Fish Market), dále moderní obchodní čtvrť Marunouchi, tokijský „downtown“ Šindžuku (Shinjuku) s mnoha mrakodrapy s bankami a sídly obchodních společností. V jednom z mrakodrapů – v budově tokijské radnice (Tokyo Metropolitan Government) – je vyhlídka (jižní a severní observatoř – The Twin Observatories), kde si z výšky 202 m můžete prohlédnout Tokio. Zaujmout by vás mohla i čtvrť Akihabara plná obchodů s nejmodernějšími elektronickými vymoženostmi – říká se jí také „Elektrické město“ (Electric Town) anebo zábavní a velmi rušná část Kabukičo ve čtvrťi Sindžuku (Kabukicho Shinjuku) plná červených světel, luceren, hodinových hotelů, masážních salónů, heren, barů, kaváren a kin… Nepřehlédnutelnou stavbou je 333 metrů vysoká Tokijská věž (Tokyo Tower) – tzv. sestra Eiffelovky – s dvěma vyhlídkami – ve výšce 150 a 250 metrů.

V Tokiu jsou například muzea Edo-Tokyo Museum, Tokyo National Museum, Advertising Museum Tokyo, The National Museum of Contemporary Art či Tokyo Sumo Museum na stadionu Ryogoku Kokugikan. Nejvýznamější tokijská muzea a galerie jsou v části Ueno. Pokud Vás zajímají zahrady a parky, tak v Tokiu jsou například Ueno Park (Ueno Koen), Rikugien Park, Shinjuku Gyoen, Meiji Shinto Shrine and Park, Koishikawa Korakuen a Koishikawa Botanical Garden, Kiyosumi Teien, Hama Rikyu Garden nebo třeba Mount Mitake – část národního parku Chichibu-Tama-Kai National Park na západě Tokia. Součástí metropole je také hustě zalesněná přírodní rekreační oblast Takaosan (Mount Takao), kde se v blízkosti vrcholu hory Takao nachází i šintoisticko-budhistický chrám Yakuoin. Tokio a jeho mosty si můžete prohlédnou také „z vody“ – díky plavbě po řece Sumida, ze které můžete vidět například architektonicky zajímavou stavbu z roku 1989 Asahi Beer Tower a Asahi Super Dry Hall s charakteristickým Flamme d’Or. Město a metropole Tokio nabízí i mnoho dalšího. Záleží na Vás, kolik času chcete tomuto městu a jeho okolí věnovat. Podle toho pak navštivte turistická centra a rozhodněte se, co všechno si budete chtít prohlédnout. Pokud Vás více zajímají skvosty staré japonské kultury, tak Vás zřejmě více potěší města jako Kjóto nebo Nara.

Japonsko – Tokio a nezapomenutelné zážitky z metra

Silné dojmy ve Vás zanechá jistě jízda a přestupy v tokijském metru, které je tvořeno mnoha linkami s různými názvy a barvami. Vyznat se v něm určitě lze, ale s mapkou v ruce. Tu mají naštěstí k dispozici na většině stanicích. Vzhledem k velikosti metropole a tím i počtu denně přepravovaných osob fungují na nejrušnějších stanicích metra (obvykle tam, kde jsou příměstké přípoje vlaků) specielní „nacpávači“ – muži v uniformách a s bílými rukavičkami, kteří hlavně v ranní a odpolední špičce s píšťalkou a za hlasitých pokynů doslova vecpávají nastupující do vagónů a mnohdy za pomoci kolegů násilně pomáhají zavřít dveře vagónů, aby vlak (metro) mohl na čas odjet. Žádné zdržování – v Japonsku se jezdí na čas! :-) Cesta tokijským metrem v ranní špičce byla pro většinu z naší skupiny asi jedním z nejsilnějších zážitků: nejprve nástup na nástupišti – žádné chaotické seskupování – pěkně na značky, do řady a při příjezdu vlaku: „připravit se, pozor, teď!“. Nevadí, že vagóny vypadají zcela plné, „nacpávači“ Vás s hlasitými japonskými pobídkami vyzvou k rychlému nástupu, stačí jednou nohou nakročit dovnitř a o zbytek se postarají oni. Prostě Vás s několika dalšími ručně nacpou dovnitř! :-) Pak za Vámi s několika dalšími „nacpávači“ zavřou dveře, zapískají na píšťalky a jede se. Ve vagóně se nemusíte držet – drží Vás ostatní těla…, jen tu hlavu pootočit kousek stranou do nějaké mezírky, ať si s těmi spolucestujícími neotíráme vzájemně své nosy… Většina Japonců jezdila se zavřenýma očima, sluchátky v uších a hodně jich mělo také ruce skřížené na prsou. Beze slov, bez emocí…, jako sochy. Díky této sebekontrole toto každodenní „davové šílenství“ asi mohou přežít. Na mne osobně to mělo celkem pozitivní dopad. Od návratu z Japonska mi vůbec nevadí „špičky“ v pražském metru :-) Jízda tak může být pro někoho úsměvná, pro někoho traumatickým zážitkem. To si musíte předem zvážit a podle toho si vybrat vhodný čas i stanici nástupu a výstupu v tokijském metru. Jednu pozitivní věc k metru však neopomenu. V ranní a odpolední špičce byly na mnoha (možná na všech – to ale nevím jistě) linkách tokijského metra specielní vagóny pouze pro ženy. A i nástupiště mají označená místa, u kterých zastavují vagóny „jen pro ženy“.

Japonsko – podnebí a počasí

Popsat a definovat nějak stručně a jasně podnebí a počasí v Japonsku není lehké, a to kvůli samotnému protáhlému tvaru hlavního souostroví a hornatosti povrchu. Zásadní vliv na počasí mají taktéž mořské proudy. Obecně se uvádí jakési průměrné hodnoty, které berte spíše orientačně. Letní teploty se pohybují mezi 20 až 28 °C, zimní od -9 do +16 °C. Období děšťů nastává od půlky června téměř do konce července. Po něm nastává horké a dosti vlhké léto. Na přelomu srpna a září se nejčastěji objevují tajfuny. Podzim bývá příjemný, stejně jako jaro, kdy postupně cca od konce února do půlky května po celém Japonsku – dalo by se říci od jihu k severu – rozkvétají stromy – hlavně sakury (japonské třešně). Pro turistickou návštěvu Japonska je tedy nejvhodnější jaro a podzim.

Japonsko – praktické informace, zvyklosti a doporučení

Časový rozdíl mezi ČR a Japonskem činí 7 hodin letního času a 8 hodin zimního času. Tedy po příletu do Japonska si posuňte hodinky o tyto hodiny dopředu. Elektrické zásuvky mají v Japonsku jiné než u nás. Je to tzv. americký typ zásuvky na 110 V, vybavte se proto příslušnou redukcí, pokud chcete používat své přístroje – jako třeba nabíječky mobilů, foťáků a podobně. Oblečení vyberte podle měsíce, ve kterém cestujete, a také dle konkrétních měst či ostrovů, které hodláte navštívit. Japonskou měnou jsou Japonské Jeny (JPY), 100 yenů = cca 21-22 Kč. Zjistěte si vždy aktuální kurz.

Co se týče dorozumívání s Japonci, tak angličtinu se sice učí (v parcích potkáte možná různé skupinky žáků, kteří s Vámi v rámci výuky budou chtít pohovořit anglicky), ale nedá se na to 100% spolehnout. Na turistických informacích a recepcích hotelů celkem ano, ale v obchodech či pokladnách některých chrámů a svatyní už méně. Problém Vám to může způsobit například při nákupu potravin, kdy většina produktů má etikety pouze s japonským písmem a prodavač špatně rozumí anglicky… To pak můžete být překvapeni, co jste si to vlastně koupili :-) V Japonsku jsou na mnoha místech automaty na studené i teplé nápoje – v metrech, na nádražích, zastávkách, na ulicích, před obchody – doplňovat tekutiny tak můžete celkem pravidelně, a v době mého pobytu vyšly nápoje z automatu cenově lépe než v ČR. Setkáte se zde také se dvěma typy WC. V hotelích a větších turistických objektech mívají standardní záchodové mísy jako u nás, s tím, že velmi často mají vyhřívaná prkénka a různá tlačítka s rozličnými funkcemi. Ne zřídka se však setkáte s tradičními WC, což jsou nízké „nášlapové“ mísy „alá turecké záchody – díra do země“.

Japonci jsou lidé, kteří se stále drží určitých zvyklostí a pravidel. Setkáte se s tím zejména u střední a starší generace. Ovšem měli jsme dvakrát možnost chvíli sledovat na hřišti základní školy hodinu tělocviku, který připomínal spíše tvrdý vojenský výcvik, takže „tvrdší a přísná“ výchova zde funguje již od raného věku. Nicméně, jak už jsem psala výše, díky sebekázni a jisté disciplinovanosti, které se Japonci učí už od dětství, jsou zřejmě schopni přežít i ve velmi náročných podmínkách – zejména ve velkoměstech, kde bychom možná my evropané byli velmi psychicky a emočně „rozhozeni“… K turistům jsou Japonci vcelku tolerantní, nicméně možná není od věci znát některé zvyklosti, které Japonci dodržují a dívají se na ně jinak, než-li u nás. Tím je například to, že Japonci v podstatě nepoužívají kapesníky – nesmrkají (natož hlasitě), naopak mají povoleno popotahování nosem. Pokud tedy někde v metru budete hlasitě smrkat do kapesníku, tak se minimálně stanete středem pozornosti, a pokud k tomu snad ještě kýchnete nebo zakašlete, tak se může stát, že se kolem Vás vytvoří najednou volné místo a Japonci se začnou odvracet a přesouvat na druhý konec vagónu… Neberte si to osobně, je to prostě „jiný kraj, jiný mrav“. Japonci nosí zejména ve velkých městech a hlavně v metru bílou zdravotní roušku přes nos a ústa, asi z důvodu zamezení různých chřipkových epidemií. Možná jste již potkali i v některých evropských městech Japonce s rouškami, kde se chrání před smogem a výfukovými plyny z aut. Co se týče výfukových plynů a znečištěného městského vzduchu, tak jsme byli velmi mile překvapeni, protože i ve velkých japonských městech bylo ovzduší přijatelné. Většina Japonců jezdí v autech s elektrickými motory, což společně s rozsáhlou dopravní síťí metra, vlaků, tramvají a autobusů (mám dojem, že mnoho jich bylo také s alternativním, možná elektrickým, pohonem) přispělo k pročištění ovzduší, které před pár lety bylo například v Tokiu již na hranici únostnosti a město se řadilo mezi nejznečištěnější na světě. Snad se situace s dopravou a ovzduším v japonských velkoměstech bude spíše zlepšovat a ne naopak…

Z dalších zvyklostí Japonců uvedu, že do budov (čajoven, chrámů, svatyní..) s podlahami, na kterých jsou rohože „tatami“, se nevstupuje v botách, ale v ponožkách či naboso. Velkým prohřeškem by mohlo být, kdybyste do veřejných lázní vstoupili bez předchozí důkladné očisty/umytí. Pokud Japonci vyžadují dodržení určitých pravidel i od turistů, obvykle to je u turistických objektů oznámeno formou nějakých tabulek a názorných obrázků. Takže se nemusíte obávat, že byste někde snad způsobili nějaké velké společenské „faux pas“. Některé zvyklosti Vás možná budou těšit – jako například neustále děkování, zdravení a klanění se. U mnohých Japonců sice vycítíte, že to je jen strojený úsměv, poklona a zdvořilost, ale jistě narazíte i na ty upřímné. Nejčastějším slovem, které zřejmě jako já uslyšíte, je „hai“, které znamená něco jako „ano, jo, ok, no, tak“ = přitakání, někdy ale i jakási pobídka.

Japonsko – závěrem

Japonsko patří k zemím, které Vás nenechají v klidu. Možná proto, že to je země, kde se střetávají zajímavé kontrasty. Na jedné straně touha po dokonalé jednoduchosti, čistotě a prázdnotě prezentovaná starou kulturou a tradicí, a na druhé straně touha po perfekcionismu a zvládnutí těch nejsložitějších a nejmodernějších technologií, spojených s uspěchaným a na volný čas chudým životem moderního člověka, jež se místy podobá „stroji“. V Japonsku se můžete kochat rozkvetlými sakurami a stylovými japonskými zahradami anebo spílat japonským zahradníkům za to, že ničí přirozenou krásu stromů a keřů a nutí je růst tak, jak si přeje „člověk“… Japonsko je prostě Japonsko. Jaký z něj budete mít dojem záleží čistě na každém z Vás. Každý člověk vnímá svět po svém. Můžete tedy vyzkoušet, co s Vámi udělá právě Japonsko. A pokud se rozhodnete jej navštívit, přeji Vám šťastou a radostnou cestu!

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .