0
0

Vstávám kolem páté. Kolem mne už běhají první sportovci. Vypadá to dnes na čisté nebe. Asi deset kilometrů jdu podél dálnice, pak odbočuji na vedlejší silnice a tady se objevují nádherné zahrady. Vypadá to že tato oblast je bohatší nebo jsou tu lepší podmínky pro růst … zkrátka občas se objeví zahrádka radost se podívat. Po pár hodinách dorážím do Enmeiji. K mému překvapení po chvíli doráží do chrámu i korejec z minula. Při chůzi ale dost pokulhává. No, zdravíme se a po obejití chrámu spolu jdeme do razítkárny. Dostává razítko, platí 300 yenů. Já dostávám razítko a platím 300 yenů ale razítkář říká, že když jsem cizinec, mám to zdarma. Korejec se ohrazuje že je taky cizinec … pán se zamyslí a vrátí mu je tedy taky.

Jdeme ven. Podívám se na něj a říkám … “Korea” …. “to je země Starcraftu ne?” … má to okamžitý efekt. Korejec se rozesměje a přitakává … jojo … hraje to tam každý, základka, střední, vysoká. V televizi mají dva kanály kde se vysílají komentované přenosy z utkání … Korea tím prostě žije. Rozebíráme cestu. Ptá se mě jestli chodím i vedlejší chrámy na což přikyvuju. Ptá se jestli mám dvě mapy. Říkám že jedu a že to stačí. Něco se mu na tom nelíbí. Sedáme. Říká ať mu kážu mapu že tam ty vedlejší chrámy nejsou … tak mu jeden najdu a ukazuju mu ho. Zírá na to jako kdyby viděl ducha. Vezme tu mapu, listuje na další chrám … pak zakleje. Vytahuje svou mapu … vypadá úplně stejně, i cena je stejná, jen je korejsky. A navíc drobný detail … nejsou v ní značeny vedlejší chrámy. Klení zesiluje … musel si prý kuli tomu za 2000 yenů koupit další mapu …

Ptám se ho jak plánuje dál. Říká že má problémy s nohou takže dál pojede vlakem. Jdeme na vlakové nádraží a do příjezdu vlaku ještě diskutujeme. Nadhodil jsem i “Tak co s tou severní koreou?” … docela ho to nazdvihlo …na tři roky prý musel kuli nim do armády … neustálé tréningy a cvičné poplachy … prý je to hrůza.

Přijíždí mu vlak a já se vydávám na další pochod. Dorážím k místu nocování. Je to chatka v jednom parčíku .. moc pěkné místo. Nefouká tam vůbec vítr a jsou tu dřevěné široké lavice.

Ráno stoupám k 65-tce a od ní k onomu nebezpečnému vedlejšímu chrámu 13. I v 65 mě varuje, prý můžu jít po silnici, vyjde to časově rychleji. Ne, jen výš až do oblak a pak zas dolů. No, ta cesta byla namáhavá ale až tak nebezpečná nebyla. Pár úseků se šlo vedle prudkého srázu, ale čekal jsem že to bude o dost horší. Těsně před 13 potkávám Australana. Na zádech má dlouhý dred. Pracuje v japonsku a teď si dává cyklovílet po Shikoku. Chrám 13 je trochu netypický, razítkárnu mají uvnitř tak se musím zouvat. Přede mnou jsou nějací lidé, dávají mnichovi dvě velké flašky vína a o něco ho žádají. Diktují mu datum narození nějakého dítěte a jeho jméno … asi něco aby se mu v životě dařilo. Opouštím chrám a jdu kolem přehrady. Narážím cestou na místo kde je spousta japonských dětí a tři dospělí. Dva japonci a jeden … těžko říct … každopádně neasiat. Chvíli se bavím s japoncema … k cestě kolem shikoku mají respekt a přejí hodně zdaru. Vypadá to ale že třetí neumí japonsky vůbec a tak se do hovoru nezapojuje. Procházím skrze tunel a pak opět klesám do údolí. Začíná mě brát levá noha. Asi to potvůrka odkoukala od pravé. Musím opět zvolňovat chůzi, zvláště z kopce dolů. No, jdu z jednoho takového, bouchnu holí do země a najednou zrak něco zaznamená. Tak půl metru před holí se něco rozvlnilo … další hadice … blízkóóó … moc blízkóóó … naštěstí zdrhá a sjíždí do koryta říčky. Tohle bylo zatím nejblíž co jsem k těm usyčenejm byl. Brrr. Chápu proč tady k poutníkovi patří hůl. Cesta dál pokračuje po silnicích … sice silnice očividně nesvědčí nohám ale alespoň tam nejsou syčáci. Vytahuju i druhou hůl čímž opět trochu ulevuji levé noze. Dnes ještě chci ujít alespoň deset kilometrů. Kolem třetí noha stále protestuje tak hledám místo ubytování v mapě. Jenže, jak zjišťuji, dnes mají plno (v tomto týdnu mají v Japonsku prázdniny takže ubytovny jsou prostě obsazeny). No, další ubytování až asi po 20km takže se nakonec uvelebuji v jedné zastávce autobusu. Uvidíme co noc přinese…

Noc byla … no hodně rušná. Bohužel se silnice ukázala jako dosti frekventovaná, zvláště nákladní doprava … takže spánek byl spíš … no obtížné … ale pozdě v noci se to přeci jen trochu uklidnilo takže ráno jsem relativně vyspán.

Levá noha stále protestuje, ale už méně. Plán je dojít k vedlejšímu chrámu 14 (je asi ve 450 metrech), klesnout dolů a pak vzhůru na 66 (Unpenji) do 900 metrů. Na 13 i 66 vede lanovka ale … je to “dame”.

Z kopce musím stále dost pomalu ale jinak to jde. Ve městě nějaký chlápek ostřikuje vodou autobus. No, sprcha by se už mi taky docela hodila. Procházím kolem něj a zdravím … nečekám nic zvláštního ale on odkládá hadici a zve mě na kafe. Ok, proč ne. Vcházíme do kanceláře, povídáme. Pak přichází holčička tak kolem 14 let … říká jí, že když se učí anglicky, ať mi zkusí něco říct anglicky, ale ta se jen svíjí jak žížalka a špitá “muri!” (to nejde). Otec jí povzbuzuje, ale i když jí to očividně zajímá, stále jen muríkuje. Pak přichází starší dcera … tak šestnáct … otec vybízí i jí … ale ozve se opět jen “muri” :) … njn mají to s angličtinou těžké. Jinak je to autobusová společnost která vozí henry kolem Shikoku. Prý to stíhají i za 11 dnů … to musí být docela fofr … 8 chrámů za den. Objevuje se ještě také babička a dává mi čokoládu a nějaké instantní hranolky. Cestou dál se noha trochu zlepšuje. Jsem ve 14. Je docela to rozlehlý a pěkný chrám. Na rozdíl od ostatních tady asi měli dost prostoru. Jdu dolů a o hodinu později začínám stoupat k Unpenji. Silnice se vlní jak had a stoupá, stoupá, stále stoupá. Asi kilometr od vrcholku jdu kolem dřevorubců. Dávají mi čaj a přejí hodně zdaru. Po pěti a půl hodinách chůze dorážím na vrcholek. Krásná rozhledna ale hlavně … nádherná kolekce asi 500 soch. Pěkně vyvedené, každá má jiný výraz, oblečení, pózu. Trávím dost času jejich prohlížením. Ptám se v razítkárně na Tsuyado … vím že tu je, ale je to taková zdvořilost se zeptat. Uvnitř už je další henro. Viděli jsme se s ním už párkrát předtím. Je dost času a tak pár hodin diskutujeme o všem možném. K večeru nám ještě donáší taštičku s různými chrámovými sušenkami. Pak spát.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .