0
0

Ahóóóóój lidi – už jsem zase tady s plnou náručí díků za všechny vaše krásné ohlasy :-) .

A abych vás za ně trošku potěšil, popíši vám let do Taby s mým již dobře známým milovaným, zodpovědným a tak dále 😀 tatínkem.

Víte, on:

– rád létá letadly – často létá letadly

– byl např. v Americe až v Los Angeles, což je 14 hodin letu

– to mu v Jumbo-Jetu nevadilo

– miluje Egypt

– díky svým 2 metrům NENÁVIDÍ létání do Egypta (těmi prťavými Boeingy).

Takže na to vyzrál. Někde si přečetl, že ideální je let zaspat. Jednou to zkusil, jenže po nástupu letušky začnou vykřikovat, jak se neutopit v moři (utopil by se samozřejmě každý), ukazují nouzové cestičky (které stejně nikdo nevidí), sdělují umístění nouzových východů (které by stejně nikdy nikdo neotevřel). Poté následuje vzlet, poté plný klín jídla a odpadků z těch miniaturních stolečků, poté nabízení nápojů, poté sklízení toho nádobí, které nespadlo na zem a nastává klid. Ten trvá několik desítek minut, než začnou otravovat s miniaturním vozíkem „free-shopu“, ve kterém stejně nikdy nic nemají, a pokud mají, je to vyprodáno během prvním 3 řad sedadel… Pak je chvilku opravdu klid, ale to už mi tatík neusnul.

Tedy na to tentokrát nevyzrál.

Proto se rozhodl vyzrát na to při příštím letu.

Vyzbrojen všemi zkušenostmi, zašel ještě doma za paní doktorkou a nechal si napsat prášky na spaní.

Po nástupu do letadla se zkroutil na sedadlo, poprosil mne, abych každého odmítal, vzal si půlku prášku a že jako bude spát.

Já jsem statečně každého odmítal, ale táta měl pocit, že se mu usnout nedaří a nedaří. Takže si vzal (pro jistotu) ještě prášek. Celý. A během půl minuty s blaženým úsměvem „umřel“.

Jenže najednou se ozvalo hlášení, že dochází k neplánovanému mezipřistání v Sharmu a vystoupit musí i cestující do Taby. Po dvaceti minutách buzení jsem taťku jako posledního pod pažím odvlekl po schůdkách do haly, tam se mu nějak podařilo předložit pas, dokonce mne odvést na záchod (sice nevím jak, ale propletli jsme se do sekce příletů přes asi 20 zátrasů, 5 vojáků a 10 policistů, kteří cosi vykřikovali a hrozili samopaly), a potom zase zpět do letadla.

Jen se FAKT divím, že se za celou dobu jeho pobytu v Sharmu neobjevilo na letišti zásahové protidrogové komando :-D.

No a po přistání v Tabě se nadšeně usmál a říká: „Vidíš, synku, jak jsem ten příšerný let z Prahy do Taby tentokrát zvládnul“. A jenom maličkost – prakticky vůbec neví, že jsme byli na letišti v Sharmu…

Nechcete někdo přiště letět s mým tatínkem? :-) :-) :-)

(Ba ne – je strašně fajn a mám ho strašně rád!!!)

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .