Počátky historie Itálie
Nejstarší důkazy o osídlení Itálie pocházejí z jeskyně Guatarri (Rotta Guattari). Zde byly objeveny ostatky člověka neandrtálského staré asi 50 tisíc let. Moderní člověk se na Apeninském poloostrově objevil asi 32 tisíc let př.n.l. Nejznámější naleziště s pozůstatky kultury těchto lidí se nacházejí v jeskyni Fumano (Grotto Fumane).
V roce 1991 byl na italskorakouských hranicích objeven dvěma německými turisty nejslavnější prehistorický obyvatel Itálie, takzvaný Muž z ledovce – Ötzi. Tento muž umrzl asi před 5300 lety, ale jeho tělo zůstalo výborně zachovalé. Zpočátku to zmátlo i policii, která si myslela, že tento člověk zemřel poměrně nedávno. Stále se vedou spory o to, zda Ötzi náleží Itálii nebo Rakousku, ale zatím vítězí Itálie.
První skutečnou civilizací na Apeninském poloostrově byli Etruskové. Počátek jejich dějin se datuje asi do roku 800 př.n.l. V následujících staletích měli významný vliv na utváření kultury starověkého Říma. Etruskové byli sofistikovaný národ, jenž obchodoval ze své základny ve střední Itálii po celém Středozemním moři. Jejich pečlivě stavěná a hojně zdobená města můžete navštívit v Toskánsku a Laziu. Sami Etruskové byli z velké části ovlivněni Řeky, kteří začali kolem 7. století př.n.l. obsazovat Sicílii a jih Itálie. Těmto řeckým enklávám se říká Magna Graecia – Velké Řecko. Ve své době založili Řekové jedny z nejmocnějších měst tehdejší doby – Syrakusy, Bari a Neapol. Impozantní řecké chrámy dodnes stojí v místech bývalých řeckých kolonií na Sicílii a dalších jižnějších oblastech.
Kolem roku 500 před naším letopočtem začal stoupat význam Říma a v následujících staletích město do sebe vstřebalo zbytky etruského národa a podmanilo si řecké kolonie na jihu Itálie.
V té době byl Řím nejmocnější říší na světě. Začal jako království a následně své státní zřízení změnil na republiku. Po nástupu Julia Caesara bylo ve starověkém Římě vyhlášeno císařství. Císaři vládli za podpory senátu až do rozdělení říše v roce 395. Západní část bývalé Římské říše až do 5. století postupně upadala, když byla vydrancována severními barbarskými kmeny. Východní část se přeměnila na Byzantskou říši s hlavním městem Konstantinopolí – dnešním Istanbulem.
Po rozpadu Římské říše zemi zaplavilo množství nájezdníků, kteří zdemolovali většinu italských budov a infrastruktury. Někteří zůstali, aby byli začleněni do nových království. Přesto od rozpadu Říma téměř až do současnosti trvalo období nepokojů – středověké boje mezi papeži, císaři a králi střídaly boje mezi rody a městskými státy.
Středověk v Itálii
Ve středověku bylo na území Itálie několik malých království a knížectví. Začal také stoupat vliv papeže, jenž se snažil nad celou Itálií získat vedle duchovní nadvlády i nadvládu světskou.
V 11. století vznikly takzvané Námořní republiky, což byly většinou přístavní města, která zbohatla na obchodu s Asií. Nejmocnějšími námořními republikami byly Benátky, Janov a Pisa.
Důležitou úlohu hrála Florencie, která sice neleží na mořském pobřeží, avšak díky svým územním ziskům a obratným vládcům je mezi Námořní republiky počítána. Bohatství Florencie umožnilo vzniknout Novému uměleckému směru – renesanci. Koncem 13. století se mocné florentské rody snažily navázat na dávnou slávu starověkého Říma. Znovu se začaly objevovat znalosti antických filosofů, matematiků, fyziků, chemiků, lékařů. Zdrojem poznání se staly svitky uložené v italských klášterech a islámské opisy starších řeckých a římských textů. Renesance se rozšířila do celé Evropy a zásadně ovlivnila všechny směry života ve středověku.
Období renesance v Itálii
Renesanci můžeme zasadit do období 14. a 15. století. Bylo to období uměleckého rozkvětu – latina přestala být pouze jediným literárním jazykem. Začala se objevovat první díla psaná italsky. Z nejvýznamnějších tvůrců té doby jmenujme např. poezii Francesca Petrarcy, Tassa nebo Ariosta, Boccacciova a Machiavelliho prózu, či jedno z největších děl renesance – Dantovu Božkou komedii. Tato díla obrovsky a trvale zapůsobila na další rozvoj evropské civilizace. V malířství, architektuře a sochařství vynikali umělci jako Leonardo da Vinci, Rafael, Botticelli nebo Michelangelo.
Později měli z italských skladatelů vyjímečný vliv autoři jako Monteverdi, Palestrina, Vivaldi.
Itálie od 19.století dodnes
Itálie i v dalších stoletích zůstala rozdělena na menší územní celky. Navíc se její území dostávalo pod nadvládu cizích mocností. Část Itálie nejdříve ovládli španělští Habsburkové, které posléze vystřídala jejich rakouská větev. Rakouští Habsburkové dali vystavět podle středoevropského vzoru město Terst.
Itálie se začala formovat od počátku 19. století, kdy získal na krátkou dobu vliv nad Itálií Napoleon Bonaparte jako guvernér, než Itálii rozdělil vídeňský kongres. Národní povstání vedené Garibaldim vyústilo ve vytvoření sjednocené Itálie. Po dlouhých snahách a bojích byla Itálie v roce 1861 konečně sjednocena v Italské království. Králem byl vyhlášen Viktor Emanuel II. Toto království přečkalo i 1. světovou válku. Monarchie oficiálně existovala i ve 30. letech, ale zemi prakticky řídil její ministerský předseda Benito Mussolini, nechvalně proslulý spoluprací s nacistickým Německem.
Po skončení 2. světové války se 2. června 1946 vzdal italský král svého úřadu a od tohoto dne je Itálie republikou.
V 50. a 60. letech 20. století se země stala jednou z vedoucích světových ekonomik.
V roce 1949 vstoupila Itálie do NATO a v roce 1957 byla spoluzakladatelem Evropského hospodářského společenství, jež se v roce 1993 přeměnilo v Evropskou Unii.