Historie Indonésie

Počátek historie Indonésie

Na první známky osídlení poukazují nálezy kosterních pozůstatků člověka Jávanského. Ty naznačují, že Indonéské souostroví bylo osídleno jež před dvěma půl milionem let. Ve střední době kamenné tu pobývali obyvatelé, kteří byli typově blízcí předkům dnešních Melanésanů – Austronézané. Austronézané migrovali do jihovýchodní Asie z Taiwanu. Do Indonésie dorazili kolem roku 2000 před naším letopočtem, rozšiřovali se po souostroví a začali vytlačovat domorodé melanéské obyvatelstvo do oblastí na východě. Následovali takzvaní Vedové, kteří patřili k etnické skupině negridů. Ti se stále ještě vyskytují v Africe, jižní Asii a Oceánii. Typickými rysy těchto lidí je tmavá pleť a malá postava.

Další migrační vlny přišly do této oblasti v mladší době kamenné. První vlna z oblasti Číny, druhá ze Zadní Indie. V důsledku všech migračních vln docházelo k prolínání etnika a jejich kultur, takže dnes v Indonésii narazíme na množství různorodých etnických skupin, s výraznými rasovými odlišnostmi.

Feudální státy na území Indonésie – příchod hinduismu a buddhismu

V prvních několika desetiletích a stoletích našeho letopočtu vznikaly na území Indonésie malé feudální státy a knížectví, kterým vládli rádžové. Díky rušnému obchodnímu styku přicházeli na indonéské ostrovy hinduističtí brahmáni a s nimi i jejich víra – hinduismus.

Prambanan

Ve středověku zde začaly vznikat větší ostrovní říše, v 7. století na Sumatře hinduistické knížectví Sriwijaya. Knížectví bylo ovlivněno hinduismem a buddhismem. Mezi osmým a desátým stoletím na Jávě prosperovaly a následně upadly dvě mocné dynastie – buddhistická Sailendra a hinduistická Mataram. Obě vybudovaly okázalé náboženské památky, Sailendra Borobudur a Mataram Prambanan. Ve 13. století se však rozpadlo a moc padla do rukou nejznámějšímu a nejsilnějšímu království Majapahit.

Za vlády panovníka Gajah Mady se jeho vliv rozšířil do většiny Indonésie. Toto období je někdy označováno za „zlatou éru“ indonéských dějin.

Borobudur

Příchod islámu do Indonésie

Království podlehlo o tři sta let později muslimským nájezdníkům. I když muslimští obchodníci poprvé navštívíli jihovýchodní Asii v období ranného islámu, první doklady o islamizaci sahají až do 13. století na sever Sumatry. Islám začaly přebírat i ostatní oblasti a do konce 16. století se stal dominantním náboženstvím na Jávě a Sumatře. Islám se smísil s existující kulturou a vznikla forma indonéského islámu. Vznikaly samostatné sultanáty na Borneu, Sulawesi a Molukách.

Období kolonizace

I tyto sultanáty však díky roztříštěnosti umožnily kolonizaci země a v roce 1512 již nad celým územím vládli Portugalci. Ani jejich nadvláda neměla dlouhého trvání a po 150 letech ji vystřídali Holanďané. Ti se zde již usadili natrvalo. V roce 1602 založili Spojenou východoindickou společnost. Ta byla sice čistě obchodní, ale obsadila i většinu státních funkcí a na dlouhou dobu ovlivnila život v Indonésii.

Dobytí Makassaru Holanďany

Hlavním městem Jávy bylo město Sunda Klapa. Později bylo přejmenováno na Djayakarta – zkráceně Jakarta, což v překladu znamená „vzkvétající“. Rozvoj města zastavil v březnu 1619 holandský guvernér Jan Pieterszoon Coen, který ji zcela vypálil a na jejim místě postavil nové město, které nazval Batávia. Na veškerý rozvoj města měli velký vliv holandští kolonisté. Ovlivňovali architekturu, ale i životní styl. Potomci přistěhovalců se ženili s místními ženami, zejména Jávankami a Balijkami. Po odchodu Holanďanů v roce 1945 se město vrátilo ke svému původnímu názvu Jakarta a stalo se současně hlavním městem Indonésie.

20. století v Indonésii

Holanďané vládly v Indonésii až do konce 2. světové války. Výjimku tvoří krátké období britské nadvlády v letech 1811 – 1816, které vzniklo v důsledku holandského spojenectví v napoleonských válkách. Když byl Napoleon poražen, Anglie přistoupila na nabídku Holandska a vyměnila s nimi Indonésii za pro ně zajímavou část indického území.

Britský tank postupuje na město Surabaya

Od počátku 20. století začaly pokusy o osamostatnění Indonésie, ale žádný z nich nebyl doveden do konce. Do čela nacionalistického hnutí se postavila Asociace indonéských studentů, která na svém sjezdu v roce 1927 deklarovala heslo – „Jedna vlast, jeden národ, jeden jazyk“, což mělo umožnit sjednocení Indonésie. Umělý jazyk Bahasa Indonesia, vytvořený na základech malajštiny, byl přijat jako úřední jazyk.

Již v roce 1926 byla holandskou koloniální vládou zakázána komunistická strana a jeji úlohu převzala levicová Národní strana. Jejím významným představitelem byl budoucí prezident země Suharto. Ten vytýčil heslo, jež vyjadřovalo potřeby země – „Jednota v různosti“. Heslo znamenalo vyjádření skutečnosti, že indonéská společnost – etnicky a nábožensky různá – může vytvořit jeden národní celek, aby se mohla ubránit koloniálním vlivům.

V roce 1942 obsadili Indonésii Japonci a holandskou nadvládu vystřídala japonská fašistická okupace. Po porážce Japonska se zde vylodily britské jednotky. Území si však i nadále nárokovali Holanďané. Šlo zde především o bohatství země – koření, exotické ovoce, hedvábí, čaj, tabák. Došlo k ozbrojeným střetům s nově vytvořenou indonéskou armádou.

Vyhlášení nezávislosti Indonésie

Dne 17. srpna 1945, den po ukončení japonské okupace, vyhlásil Sukarno nezávislost Indonésie. K její ratifikaci však došlo až za několik let. Holanďané se svých kolonií vzdát nechtěli. Až v roce 1949, na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN, byli nuceni nezávislost Indonésie uznat.

Prezident Suharto

Na mnoho let se stal prezidentem země Sukarno. Jeho nástupcem byl generál Suharto. V letech 1997 a 1998 zemi zasáhla asijská finanční krize, která vedla k rozpadu popularity vlády a k masivním protestům. Suharto 21.května 1998 rezignoval a ve funkci byl nahrazen Jusufem Habibim. Ten konečně přivedl zemi ke svobodným volbám.

V prezidentských volbách v roce 1999 vyhrál Abdulrrahman Wahid, viceprezidentkou se stala dcera prvního indonéského prezidenta, Megawatt Sukarnoputri.

V roce 1999 se od Indonésie po 25 letech dlouhé okupaci, spojené s represí místního obyvatelstva, která byla mezinárodním společenstvím odsuzována jako brutální, utrhl Východní Timor.

Historie Indonésie byla a dosud jen plná nečekaných zvratů a dodnes nejsou všechny problémy vyřešeny. V roce 1999 dosáhl, po krvavých nepokojích, samostatnosti Východní Timor. Krvavé nepokoje náboženského charakteru propukly také v roce 2001 na Borneu.

Stále se řeší také nezávislost ostrova Bali, ale je ekonomickou skutečností, že příjmy, které celé Indonésii generuje jen turismus ostrova Bali, jsou natolik zajímavé, že si je indonéská vláda nechce nechat ujít.

Další vývoj této země je nejasný, ovšem podobně jako v celé Asii je primární to, aby země stabilizovala svůj průmysl a maximalizovala soběstačnost. Je však nejprve potřeba podporovat vzdělávání obyvatel, protože jen tak Indonésie bude zvyšovat svůj blahobyt a nezávislost.

Historie Indonésie v datech:

Dovolená v Indonésii