0
0

Nebylo to ani v pátek, ani v sobotu, bylo to v neděli. Nebylo to v srpnu, ale v lednu. A už vůbec to nebylo ve spojených státech, ale u stařičké restaurace na Playa de Tauro. Přesto to pro většinu účastníků, včetně mě, Woodstock prostě byl.

Playa de Tauro (psali jsme o ní již ZDE) je takovým posledním „ostrůvkem“ starých časů, který odolává betonové a globalizační invazi pětihvězdičkových megakomplexů na samém jihu ostrova. Nebude to bohužel trvat dlouho a i tuto krásnou pláž s přírodním pískem a originální kanárskou architekturou a nefalšovaným prostředím smetou bagry, překryje importovaný písek z Karibiku a nádherné kanárské hospůdky s tradiční ostrovní kuchyní vystřídá globální jídelníček all inclusive.

Když tak přicházím k pláži a procházím uličkou malých domků pamatujících přístav starý více než 100 let (což je zde na jihu už zázrak), říkám si, proč se zde vše bourá a nikdo nic nenechá na památku toho, jak se zde skutečně dříve žilo. Možná by to turisty zajímalo více než ….

Ale zpátky k Woodstocku. Skoro na konci pláže jsou dvě restaurace, pamatující dobu těsně po první světové, tedy i doby, kdy zde byla vojenská stanice a cvičiště. Tu na západní, tedy levé straně budovy jsem pracovně nazval německá, výborně zde vaří, je zde většinou narváno a když je štěstí a jsou místa u zídky, je krásný výhled na moře. Věc, kterou si člověk tady na ostrově musí začít užívat, protože nový zákon o pobřeží všechny budovy směruje dvacet metrů od břehu a nové plány politiků a investorů pak nás nasměrují z takovýchto restaurací do kaváren za promenádou.

Ta druhá je restaurace je anglická, Pio Pio Tauro Beach bar se zove a je to tedy spíše pub, i když i tady se dá příjemně posedět a hledět při jídle zasněně přes záliv na širé moře.

Ve vínku má na vývěsním štítu Live Music a namalované delfíny. To že se tady hraje a dokonce live, to můžeme potvrdit, že to je pravda. Co se týká delfínů, tedy pokud to nejsou žraloci, tak jsme nic nezjistili. Na jídelním lístku je rozhodně nemají :-) Zaměření pubu odpovídá i kuchyně, spíše sendviče a lehká jídla.

Za to však má restaurace malou terasku a velkou volnou plochu vedle, kde dříve stával jiný dům. Dnes je tam většinou jen nepořádek, který se ale čas od času uklidí, aby byl prostor pro zábavychtivé.

No a ten čas byl právě minulou neděli. Slabě po druhé odpolední se začali scházet první hosté, nosili si židle, rozkládací stoličky, dokonce se odněkud vytáhly i sedačky z transita. Lidé si zabírali se židlemi místa co nejblíže terasy u restaurace, chodili si pro pivo, z tašek vytahovali víno včetně chladítek, skleničky a připravovali se na příjemné odpoledne.

Sešlo se jich tam nakonec kolem dvouset, někteří i ve věku, kdy ten pravý Woodstock určitě pamatovali. Slyšel jsem převážně angličtinu, taky němčinu, ale i něco severního, což se však nedalo, tak jako vždy, identifikovat :-)

Kolem třetí dorazila i kapela a i když slovy klasiků Šimka a Grosmana „nebyla nejpočetnější, oba muzikanti, harmonikář a dirigent dělali, co mohli“. Trochu to upravím, byl to basový kytarista a micromoogový specialista se zpěvačkou.

Nevím odkud byli, nebyla šance se s nimi porozprávět, ale hned po prvních akordech jsem si vzpomněl na sedmdesátá a moje teenegerské sny o klubech v Liverpoolu. Fakt, tak přesně to znělo. Tvrdý drive kytary, slušný hlas zvládající dvě oktávy a když se k tomu přidal repertoár od Beatles přes Police až ke Guns N‘ Roses pochopíte i Vy, že atmosféra musela být perfektní.

Bylo někdy zvláštní pozorovat starší lidi, jak se baví při písničkách jako knocking on Heavens Door nebo Walking on the Moon, ale když jsem si uvědomil, že nejsem od mnohých příliš věkově vzdálen, připadali mi najednou všichni skvělí, a to jsem jako řidič nesměl při produkci nic požít :-)

Aby nedošlo k nějaké mýlce o charakteru pořádané akce, nebyli zde žádní homeles, ba naopak, našli jsme i distingované hosty z vícehvězdičkových hotelů z blízkého okolí Anfi Tauro či Amadores.

Při pozorování zde přítomných si nešlo nevšimnout, že se zde scházejí u této příležitosti i známí, tvoří skupinky, jsou dobře vybaveni jídlem či pitím a perfektně se baví.

Někteří vyrazili strávit příjemné odpoledne i se svými čtyřnohými miláčky, jiní se v „dosahu“ reproduktorů opalovali, další usnuli spánkem spravedlivých a snili si své psí sny.

Kapela byla pěkně na boku terasy před restaurací, aby nepřekážela v plynulém zásobování nápoji do hlediště a hlavně byla docela pěkně slyšet. Využili jsme toho a šli se trochu projít po pláži.

Až někdy pojedete kolem, doporučuji se zastavit, ta pláž s černým pískem je prostě úžasná.

Slunce skoro nad námi, mírné vlny, kousek opodál rodinka sedící na skále a dokonce se slunečníkem. Nebojte, to není naaranžované, to nejsou figuranti :-).

Playa de Tauro je nádherná, každý má možnost si zde i v neděli, kdy je v ostatních lokalitách na jihu většinou plno, najít to své místo a odpočinout si. Komu by vadila hudba, má možnost kousek poodejít, tam jsou pak už slyšet jen vlny.

Kdo si to nepřipustí, toho nebude rušit ani „civilizace“, vzdálená jen pár mil, ale přes zátoku dobře viditelná. Betonová hnízda na skalách v blízkém okolí tak dávají tušit, jaký osud čeká i playa de Tauro. Hlad investorů je nezadržitelný, bohužel.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .