0
0

Castillo del Romeral je městečko s vlastním přístavem kousek na sever od Maspalomas a jižněji od Vecindario.

Malé rybářské městečko je dostupné z jihu po silnici GC-500, jeho sousedem je město či spíše vesnice, Juan Grande. Castillo del Romeral je turisticky skoro netknuté, navštěvují ho však milovníci ryb a rybích specialit.

Castillo (hrad) však v Castillo del Romeral nehledejte, jméno je údajně odvozené od opevněného domu ze 17.století. Jedinou upoutávku na údajný původ názvu města pak najdeme jenom při vjezdu, kde můžeme obdivovat zajímavou fresku s výjevem ze života původních obyvatel.

Na jižním konci pláže najdete přístav s jedním molem a zde kotvící rybáři se starají o denní přísun čerstvých ryb na stoly zdejších restaurací.

Pobřeží podél města je kamenité, přímo u přístavu však najdete také části s pískem. Od přístavu směr sever vede pěkná promenáda s bazény s mořskou vodou. Jedná se o unikátní zařízení, plněné přílivem.

Rybáři zde vytvořili sdružení a vlastní společně restauraci Cofradia de Pescadores. Jsou zde ale i další restaurace, pizzerie a hlavně Casa Mama Gata, zde servírované plody moře nemají ve městě konkurenci.

Před restaurací a při vstupu do přístavu je malé prostranství s památníkem (symbolem) města, ocelovou sochou vesničana, nesoucího vědra s vodou. Samotné prostranství pak využívají místní k poledním piknikům ve stínu košatých palem.

Jak jsem psal v úvodu, pláž je sice písčitá, ale rozhodně ne „od narození“. Původně kamenitá pláž byla jen překryta dovezeným pískem. To ale nebrání místním, aby se v přístavní zátoce v chladné mořské vodě osvěžili.

Okolí samotné pláže však není příliš oku lahodící. Kanářané, tak jako většina jižanských národů, bohužel neoplývá citem pro detail a chutí udržovat své společné prostory v čistotě. Nalezneme zde tudíž větrem rozfoukané odpadky a především pomalu se rozpadající lodě, které již nikdo nepoužívá a neobtěžoval se jejich (ekologickou) likvidací. Jedná se o vděčné téma pro fotoaparát, méně však pro turistu, který ve své destinaci hodlá „nalézat“ jen to nejlepší.

Samotný přístav není vlastně vůbec velký, tvoří ho dvě mola do tvaru L, z poloviny využívané rybáři a z poloviny soukromými loďkami místních obyvatel.

Není zde ničím neobvyklým, že se v přístavu běžně koupou lidé a využívají molem chráněnou část se zcela klidnou hladinou.

Samotné molo je tak trochu skanzenem vysloužilých rybářských, ale i sportovních lodí, se kterými mají majitelé problém ryze nerudovský : kam s ní.

Rybáři už dnes nevyjíždějí za obživou na moře na malých loďkách, a pokud, tak jen pro vlastní obživu. Ti, kteří pojali rybolov jako obživu, a jsou v místním družstvu, pracují na velkých lodí, které již umožňují nejen ryby na palubě zpracovávat, ale poskytují větší úložný prostor pro sítě a klece.

Pokud máte džíp či jiné auto, u kterého nebudete litovat tlumiče, pneumatiky a podvozek, můžete z města vyrazit ještě více na jih, kde po pár stech metrech je místo vhodné pro surfování, ale i pro potápění. Při cestě za dobrodružstvím pak můžete pozorovat světovou raritu, tedy bagr, ze kterého někdo udělal podmořskou verzi.

Celkový dojem z vyhlídky na okolí městečka tak trochu kazí severní pohled na průmyslovou část Arinagy s dominantou v podobě větrných elektráren, sil a komínů.

To nám ale nezabrání v dalším putování po hlavní nábřežní ulici. Vlastně ta ulice je takový malý zázrak, skanzen původní kanárské architektury, spočívající v čelní stěně, v za ní ležícím pátiu a teprve po té následujícím domem.

Mezi ulicí a pobřežím je pak v centru města velké prostranství či náměstí s tradičními lavičkami ve stínu ještě více tradičních palem.

A pokud se podíváme ještě více k pobřeží, uvidíme ono avizované unikátní „koupelové“ zařízení, tedy umělé bazény.

Samotné město není zase až tak „kanársky“ neobvyklé, dají se zde však najít i zajímavé historické stavby. Člověk pak jenom obdivuje majitele či obyvatele, že ortodoxně lpí na bydlení v domě starém možná až 300 let, když vedle rostou modernizované či nově postavené obydlí. I když, kriticky je nutné uznat, že ty novostavby nesahají z estetického hlediska této „historii“ ani po kotníky.

Pobřeží, tedy respektive promenáda, je osazena hezkými zahrádkami místních podnikatelů – restauratérů.

Nejznámější je Casa Mama Gata, proč, to poznáte při návštěvě a objednání mořských specialit.

Při procházení se městem, po báječném „mořském“ obědě, se doporučuji věnovat spíše těm světlým částem města, přičemž světlým nemyslím nasvíceným, ale upraveným.

Castillo del Romeral je díky absenci turistického ruchu přes den mrtvým městem, všichni pracují v hotelích v nedalekém Maspalomas a ti méně šťastliví alespoň pro tyto hotely pracují v místních prádelnách. A to, že v prádelnách pak nevidíte ženu, ale pouze muže, nepotřebuje dalšího komentáře o stavu pracovního trhu na Gran Canaria.

Tour po městě pak zakončíme tam, kde jsme začali a to hlavně proto, že jsem tam nechal zaparkované auto :-)

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .