Počátky letošní dovolené byly trochu zmatené. Sháněli jsme totiž zájezd na poslední chvíli a jisté bylo jen to, že chceme jet do Řecka. Nakonec volba padla pět dní před odletem na Krétu, ostrov s krásnou přírodou a bohatou historií. Bydlet jsme měli ve vesnici Stalos, asi 5 km západně od Chanie. Stalos je ryze turistické centrum, které souvisle přechází ve vesnici Agia Marina, která opět přechází ve vesnici Platanias. Společně tak tvoří poměrně velké turistické letovisko s dlouhou písečnou pláží a množstvím obchodů a taveren.
Středa 8.7. 1.den
Odlet z Ruzyně byl naplánován na 5 hodin ráno, takže kolem 3 už jsme byli na letišti a vyzvedli si letenky. Letadlo odletělo přesně na čas a zhruba po třech hodinách letu, tedy v 9 hodin místního času jsme již přistáli na letišti v Chanii. Pak šlo všechno poměrně rychle – vyzvedli jsme si zavazadla, nastoupili do čekajícího autobusu, který nás po půlhodině jízdy vyložil v místě našeho pobytu. Navíc apartmány byly již uklizené, takže jsme si mohli jít hned vybalit a už v 11 hodin jsme se koupali v moři.
Čtvrtek 9.7. 2.den
Celý den jsme strávili ve Stalosu na pláži. Za zmínku určitě stojí večeře, na kterou jsme šli do poměrně zapadlé rodinné taverny Marco’s, kde vaří tradiční řecká jídla. Nemají zde žádný jídelní lístek, jednoduše nás vzali do kuchyně, všechno jídlo ukázali a dokonce i lámanou češtinou popsali. Večer nám také přivezli auto, jehož zapůjčení jsme měli domluvené již z ČR. Půjčili jsme se Suzuki Jimny, což nám nakonec přišlo zbytečné, protože cesty na Krétě jsou opravdu ve velmi dobrém stavu a kvality jeepu se nám nakonec hodily jen při jednom výletu.
Pátek 10.7. 3.den: Frangokástello, Plakias, Préveli
Náš první výlet začal lehce zmateně, nemohli jsme totiž trefit na hlavní krétskou silnici. Když jsme se na ni po menším bloudění dostali, tak už bylo vše téměř bez problémů. Jeli jsme směrem na Rethymnon, odbočili na Vrisses a pak jeli pořád na jih. Cestou jsme minuli soutěsku Imbros. První zastávkou výletu bylo Frangokástello, nevelká benátská pevnost založená ve 14.století na obranu před piráty. Vstup je volný. Přímo pod pevností je pláž s šedivým pískem. Protože bylo opravdu horko, rádi jsme se vykoupali. Voda v moři zde bylo tak modrá, že připomínala vodu v čistém bazénu. Poté jsme pokračovali po pobřeží směrem na východ do Plakiasu, kde je velká písečná pláž. Zde jsme se však už nekoupali, šli jsme do taverny na oběd. Po dobrém a celkem levném jídle jsme se vydali dál na východ do Préveli, kde jsme si prohlédli klášter Moni Préveli. Do kláštera už se vstupné platilo (2,5 eura dospělí, děti zdarma). V areálu je pravoslavný kostel, ubytování pro kněze a malé muzeum. Po prohlídce jsme se vrátili do auta, kousek jsme se vrátili a poté odbočili směrem na pláž. Dojeli jsme na placené parkoviště, kde již však nikdo peníze nevybíral, protože jsme tam přijeli asi v 6 hodin večer. Z parkoviště nás čekalo asi 400 metrů poměrně strmého sestupu dolů k moři. Pláž je velmi zajímavá tím, že se zde vlévá do moře řeka, kolem které navíc rostou palmy. Na řece jsme si vypůjčili šlapadlo a jeli, kam až se dalo. Po vrácení šlapadla jsme se ještě šli projít do palmového lesíka. Protože už bylo docela pozdě, tak jsme vystoupali zpátky k autu. Zjistili jsme, že k pláži se dá dostat i méně náročnou a kratší cestou, a to z druhé strany pláže přes nízký ostroh, kam se dá dostat přímo z vesnice Préveli. Pokud však nejdete na pláž v poledne v době největšího horka, doporučuji jít touto náročnější cestou, protože výhled na říčku vlévající se do moře a lemovanou palmami opravdu stojí za to.
Sobota 11.7. 4.den: Chania, Gramvoússa, Balos
V sobotu dopoledne jsme se rozhodli navštívit Chaniu především kvůli trhům. Nicméně když už jsme tam byli, tak jsme se prošli historickým centrem. Kupodivu jsme v Chanii ani nijak příliš nebloudili a vše našli poměrně snadno, není těžké se tam zorientovat, protože zde mají v zásadě jen dvě hlavní silnice. Zaparkovali jsme u starých benátských hradeb a nejprve se prošli typickými úzkými uličkami, až jsme došli do přístavu s benátským majákem. Na nábřeží je jedna taverna vedle druhé a u každé stojí číšník, který má jediný úkol a to přemluvit kolemjdoucí, aby se šli najíst právě k nim. Po přístavní zdi jsme došli až k majáku, odkud byl pěkný výhled. Poté jsme vyrazili do městské tržnice. Je to starší budova s půdorysem ve tvaru kříže. Prodávali zde ryby, sýry, maso, různé oříšky, oblečení, alkohol, medy, olivové oleje, koření…Cestou zpátky jsme objevili malý obchůdek, kde prodávali domácí zmrzlinu, byla opravdu skvělá. Po návratu z Chanii jsme odpoledne zamířili na západ Kréty, na poloostrov Gramvoússa. Jeli jsme opět po hlavní silnici na Kissamos a poté podle značení na pláž Balos. Zde jsme opravdu ocenili, že máme jeep, protože jsme jeli ještě asi půl hodiny po polní cestě. Nakonec jsme dojeli na parkoviště, odkud jsme museli sejít ještě asi dva kilometry dolů na pláž. Jelikož jsme sem přijeli navečer, už zde nebylo mnoho turistů a hlavně tu už nebyly velké výletní lodě. Pláž je opravdu krásná. Když jsme se večer vrátili zpátky k autu a občerstvovali jsme se zde sušenkami, překvapili nás místní kozy, kterým se při pohledu na sušenku rozšířili zorničky a začali na nás dorážet, větší kozy rohy, menší kopýtky. Obětovali jsme tedy část svačiny a rychle odjeli pryč.
Neděle 12.7. 5.den: Psilorítis (2456 m. n. m.)
Na tento výlet jsme vyrazili brzy ráno. Jen cesta autem na náhorní plošinu Nída, kde cesta na vrchol začíná, nám trvala 3 hodiny. Jeli jsme po dálnici na Heraklion, poté odbočili na Peramu a vydali se do hor směrem na Anogii. Cesty nebyly vždy značené, jak bychom si přáli a párkrát jsme bloudili. Z Anogie vede asi 20 km silnice, která vystoupá až do výšky 1400 m n. m. a která končí u jakési turistické ubytovny. Dál už pokračuje jen polní cesta, a jelikož jsme měli jeep, tak jsme jeli ještě dál, až k Diově jeskyni. To se nám ale nakonec ošklivě vymstilo. Věděli jsme, že cesta vedoucí na vrchol nejvyšší hory Kréty má být označena mohylkami z kamení, jenže jsme netušili, kde ta cesta začíná. Mylně jsme se domnívali, že u Diovy jeskyně. Tak jsme se od ní vydali napravo a viděli první mohylky. Jenže po čase se mohylky ztratily a my jsme zjistili, že jsme v příšerném kopci, který je strmý, navíc samý kámen a suť. Jenže dolů už jsme nemohli. Nakonec se nám po dvou hodinách a s vypětím všech sil podařilo vydrápat na vrchol. Tam jsme přes údolí uviděli náš vytoužený cíl. Ovšem ve chvíli, kdy jsme na něj vylezli, zjistili jsme, jak hluboký byl náš omyl. To vůbec nebyl Psiloritis, protože ten se nám právě z obrovské dálky vysmíval. Nakonec jsme se nějak vyhecovali a po 5 a ¼ hodinách vylezli na opravdu nejvyšší horu Kréty. Byla zde kamenná chaloupka se zvonem, na který jsme se s velkou radostí pořádně zazvonili, a s knihou, kam se zapisovali úspěšní turisté, ke kterým jsme se samozřejmě rychle rádi přidali. Poté jsme vychutnávali impozantní výhled a také jsme posvačili. Na to nás čekala dlouhá cesta nazpátek. Když jsme dorazili k našemu osudnému prvnímu vrcholu, nastal opět problém, protože jsme nevěděli, kudy se dostat dolů. Jít cestou, kterou jsme přišli, by se rovnalo sebevraždě. Takže jsme nejdřív dlouho bezradně šli po hřebenu, až jsme konečně v údolí uviděli značenou cestu. Poté už naše cesta probíhala bez nesnází až k autu a konečně jsme tak zjistili, kde ta správná cesta na vrchol začíná. Bylo to od Diovy jeskyně nalevo, v ohybu cesty je mohylka z kamení a šipka, kudy se má jít. Cesta zpátky nám, trvala 3 a ¾ hodiny, takže celý výlet nám zabral 9 hodin. Určitě je dobré si vzít dostatek pití, teplejší oblečení, protože nahoře fouká a hlavně dobrou obuv, my jsme šli v teniskách a to není zrovna ideální. Výlet je to sice náročný, ale určitě stojí za to. Výstup na Psilorítis byl obrovským a nezapomenutelným zážitkem.
Pondělí 13.7. 6.den: Elafonísi, Moni Chrissoskalitissa, Agia Sofia
Po nedělním výletu jsme opravdu potřebovali odpočinkový den. Vyrazili jsme tedy na jednu z nejznámějších krétských pláží. Elafonísi se nachází na západním pobřeží, jeli jsme tedy opět na Kissamos a poté na jih. Pláž tvoří laguna s azurově modrou vodou a s růžovým pískem. Nepříjemné bylo, že tam foukal hrozný vítr, takže nám ulétával slunečník. Navíc jsme měli asi zrovna smůlu, že se nějak ochladilo moře, protože voda byla opravdu hodně studená. Pláž je velmi krásná, ale bohužel hodně vyhledávaná turisty, což trochu kazí dojem z této nádhery. Odpoledne, když jsme se vraceli, tak jsme se cestou zastavili nejprve v klášteru Moni Chrissoskalitissa. Zde se opět platilo vstupné, bylo zde malinkaté muzeum, a jelikož je klášter postavený na skále, byl odsud pěkný výhled. Poslední zastávkou naší cesty byla jeskyně Agia Sofia. Vstup byl volný, k jeskyni se vyšlo po schodech. Uvnitř byly krápníky a bylo zřejmé, že jeskyně funguje i jako jakási svatyně.
Úterý 14.7. 7.den: Gortys, Faistós, Matala, Rethymnon
Tato oblast byla pro nás poměrně vzdálená. Jeli jsme do Rethymna, kde jsme odbočili na Spili, což je velmi pěkné vysokohorské městečko, a jeli dál na jih. Jako první jsme navštívili Gortys s placeným vstupným 4Eur/osobu (děti a studenti zdarma). Gortys nás trochu zklamal, protože areál byl dost malý. Zahrnoval pouze zbytek baziliky Agios Títos, římské odeion s nejzajímavější památkou gortýnským zákoníkem a údajně vzácný neopadavý platan. Navíc se zde platilo úplně stejně vysoké vstupné jako ve Faistu – 4 eura za dospělého, děti a studenti zdarma. Po prohlídce jsme pokračovali do Faistu. Ten byl o poznání zajímavější a rozlehlejší. Byly zde zachovalé schodiště, nádvoří, divadlo, skladiště a především královské síně. Když jsme si Faistos řádně prohlédli, zamířili jsme na pláž Matala. Protože jsme byli vcelku zmoženi horkem, tak nám vykoupání přišlo vhod. Nicméně na písečné pláži bylo hodně kamení, foukal velký vítr a byly docela vlny. Zajímavostí je skalní masiv plný malých jeskyň, kam prý Římané ukládali své mrtvé. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Rethymnu. Kupodivu ani tady jsme nijak nebloudili. Prohlédli jsme si obrovskou benátskou pevnost Fortézza a pak jsme se vydali do úzkých uliček plných taveren a obchůdků. Náhodou jsme našli obchod s třiceti druhy zmrzliny, paráda. Každý jsme si dali dva obrovské kopce zmrzliny a byli nadmíru spokojeni. Rethymno se nám hodně líbilo.
Středa 15.7. 8.den: Falasarná
Tento den byl vyloženě odpočinkový. Jeli jsme se podívat na vyhlášenou pláž Falasarná, která se nachází u poloostrova Gramvoússa. Jeli jsme tedy známou cestou na Kissamos a odtud podle značení na Falasarnu. Je to dlouhá písečná pláž, kterou zřejmě ještě neobjevilo mnoho turistů. Pláž vypadala velmi pěkně pokrytá opět šedo-růžovým pískem voda nádherně modrá, ale tak strašlivě studená, že se v ní nedalo koupat. Nedaleko od pláže jsou i antické vykopávky, kam jsme se ale k mé lítosti nepodívali. Navečer jsme vyrazili do Chanie zjistit, jak fungují místní dálkové autobusy. Na nádraží, které jsme bez problémů našli, jsme dostali jízdní řád a rovnou jsme si koupili jízdenku na čtvrteční výlet do Samarie.
Čtvrtek 16.7. 9.den: Samaria
Soutěska Samaria je prý nejkrásnější, nejdelší (13km) a nejhlubší soutěska Evropy. Takový zážitek jsme si rozhodně nemohli nechat ujít. Autobus z Chanie vyjížděl v 7.30, a protože jsme nevěděli, jak to na nádraží chodí, radši jsme tam byli krátce po sedmé. Nakonec to nebylo nijak dramatické, před výjezd z nádraží přijel autobus s nápisem Omalos, do kterého jsme nastoupili a přesně v 7.30 odjeli. Po deváté hodině jsme dojeli do Omalosu, odkud začíná cesta soutěskou Samaria. Zaplatili jsme vstupné 5 Eur na osobu děti zdarma a dostali vstupenky, které je nutné na konci soutěsky odevzdat. Na cestu jsme vyrazili přibližně v 9.30. Na začátku nás čekalo prudké klesání a poměrně chladné počasí, na které jsme nebyly připraveni. Naštěstí se asi po půl hodině oteplilo a teplejší oblečení už nám nechybělo. Není třeba s sebou brát moc vody na pití, protože po cestě je mnoho odpočívadel s pramenitou vodou. Když už klesání nebylo tak prudké, dostali jsme se k místu, kde stojí plno panáčků postavených z plochých kamenů. Kdo si prý takového panáčka postaví, na Krétu se ještě vrátí. Tak jsme si pro jistotu každý svého panáčka postavili. V polovině cesty jsme dorazili do opuštěné vesnice Samaria. Obyvatelé této vesnice se museli odsud vystěhovat v 60. letech 19. st., když zde vznikl národní park. Nyní je zde velké odpočívadlo s ochočenými kozami. Dál už cesta přestala být příjemná, jednak proto, že začalo být horko, jednak kvůli kamenitému povrchu. Rozhodně je dobré jít v pevné obuvi. To už jsme sešli do opravdové soutěsky, šli jsme po kamenitém řečišti a nad námi se vypínaly vysoké skalní stěny. Konečně se objevil potok, který jsme několikrát přešli. Ke konci byla cesta docela úmorná, především kvůli vedru. Od konce parku k moři to bylo ještě asi 2 km, během kterých jsme se netrpělivě těšili, až se vykoupeme. Celou cestu jsme urazili zhruba za pět hodin. Výlet soutěskou bych určitě doporučila, příroda je tam opravdu moc krásná. Po příchodu do Agia Roumeli jsme si koupili lístek na trajekt, který měl odjíždět v 15.45 do Chory Sfakion. Měli jsme do odjezdu asi hodinu času, a tak jsme se s velkým potěšením vykoupali v moři. Ochlazení v moři jsme opravdu potřebovali. Taky bylo příjemné přezout se do sandálů. Trajektem jsme jeli zhruba hodinu a půl, než jsme dorazili do Chory Sfakion. Zde jsme pak šli hledat autobusovou zastávku, ze které měl v 17.30 odjíždět autobus do Chanie. Trochu jsme se obávali, že se do autobusu nevejdeme, ale tyto obavy byly zbytečné, protože přijely autobusy dva. Kolem 7 večer jsme byli zpátky v Chanii.
Pátek 17.7. 10.den
Už jsme vrátili auto, takže tento odpočinkový a zároveň poslední den jsme strávili na pláži ve Stalosu. Došli jsme si na poslední večeři do taverny a koupili pár dárečků domů.
Sobota 18.7. 11.den
V 7 hodin ráno nás odvezl autobus na letiště v Chanii. V 9.45 už jsme odlétali do Prahy, kam jsme přiletěli v 11.30 našeho času. Když jsme odlétali z Kréty, tak bylo nádherné počasí a kolem 30 °C, Praha nás přivítala celá šedivá, zalitá deštěm a s 15°C. Určitě jsme na Krétě neviděli vše, co bychom chtěli. Ale to vůbec nevadí, vzhledem k panáčkovi postavenému v Samarii, který nám zaručuje, že jsme na Krétě nebyli naposledy.
- Guest napsal(a) před 13 roky
- Musíte se přihlásit, abyste mohli komentovat
Prosím, nejprve se přihlašte.