Vodovod na křižovatce

Segovia poblíž Madridu se brzy po kolonizaci Římany proměnila z bezvýznamného města v křižovatku dvou důležitých římských cest, které její osud změnily.

Římané si dokázali poradit i s nedostatkem vody, který bránil dalšímu rozvoji. Už v 1. století tu vybudovali vodovod o celkové délce téměř 15 km, pomocí něhož přiváděli ze vzdálené řeky Frío do města životodárnou tekutinu.

Toto dokonalé inženýrské dílo, které ještě donedávna sloužilo svému účelu, vede z velké části pod zemí a až těsně před městem vystupuje na povrch, aby se posléze změnilo v onu impozantní konstrukci z velkých žulových kvádrů klenoucí se ve dvou patrech v délce 730 metrů vysoko nad náměstím Azoguejo.

Je tvořena 166 oblouky, které spočívají na sto dvaceti pilířích, v nejvyšším bodě dosahuje 28,1 metru a při její stavbě nebylo použito ani trochu malty. Teprve při poslední rekonstrukci před pár lety, kterou si vynutil silný provoz v této části města a která už byla naštěstí omezena, byly některé z nich zpevněny hřeby.