0
0

V jarních měsících se v asijských zemích slaví příchod nového roku. Některé zvyky mají posílit rodinnou pospolitost, jiné pobavit a z některých až Evropana mrazí v zádech. Vždyť kdo by se u nás nechal dobrovolně přibít na kříž?

Filipíny: Krve není nikdy dost

V Asii je jen málo zemí, kde se ke křesťanství hlásí významnější menšina obyvatel, nebo kde je dokonce majoritním vyznáním. Jednou z těchto zemí jsou Filipíny, původně španělská a později americká kolonie. Velké slavnosti, procesí a pevná víra v Ježíše Krista se staly nedílnou součástí místní kultury. Filipínci ale původní víru rozvinuli a přizpůsobili ji místnímu chápání a zvyklostem. Jeden z největších svátků křesťanského kalendáře se tak dočkal „upravené“ filipínské verze.

Především v San Fernandu, městečku ležícímu na sever od hlavního města Manily, se každoročně koná specifická oslava Velikonoc. Místní mladí muži se bičují do krve a poté se nechávají přibít na kříž, aby dokázali sílu své víry a sdíleli bolest, jakou prožil Spasitel. „Tento zvyk byl sice zdejší katolickou církví opakovaně odsouzen jako barbarský, ale místní si to neberou moc k srdci. Krvavá podívaná naopak každoročně přitahuje stále více návštěvníků a turistů,“ popisuje filipínské specifikum religionista Lubomír Vacek.

Velikonoce jsou na filipínském souostroví příležitostí k mnoha dalším rituálům, i když už ne tak bizarním. Na ostrově Marinduque se během pašijového týdne odehrává takzvaný festival Moriones. Davy mužů při něm chodí v barevných dřevěných maskách, jež mají připomínat přísné tváře římských vojáků, a hledají legendárního Longina, jednookého vojáka, jenž údajně probodl svým kopím bok Ježíše Krista na kříži. Součástí svátku je i jejich řádění během Popeleční středy, kdy zastrašují obyvatele měst, což je dnes už spíš příležitost k všeobecnému veselí.

Vodní orgie buddhistů

V Barmě, jedné z nejsilněji buddhistických zemí světa, se přibližně ve stejné době slaví Thingyan, který západní turisté často nazývají „vodní festival“. Je spojen s oslavami buddhistického Nového roku, který připadá v různých zemích jihovýchodní Asie na období mezi 13. a 16. dubnem. S podobným svátkem se pak samozřejmě setkáváme i v dalších théravádových zemích jihovýchodní Asie, například v Thajsku (kde nese název Songkran), Laosu (Pi mai), Kambodži (Čaul nam thmey) a také v provincii Jün-nan v jižní Číně. Tento svátek, který se koná v době největších veder, je spojen se zvykem polévání ostatních vodou.

Přestože se jedná původně o rituál očištění a samotné polévání má být spíše pokropením symbolizujícím očištění, úctu a požehnání, horké klima přímo vyzývá k bujařejším vodním oslavám. Na náhodných kolemjdoucích při nich nezůstane nit suchá a přívalu vody se nevyhnou ani auta, což samozřejmě vyvolává nebývalé veselí u těch, jimž se přesný zásah podařil. V této roční době si však s mokrým oblečením nikdo hlavu neláme. Jako u většiny svátků spojovaných s jarem je i zde důležité odhodit staré věci, které by v následujícím roce přinášely svému vlastníkovi smůlu. V Thajsku se masové vzájemné polévání vodou doplňuje i o pomazávání druhých lidí křídovou barvou.

Zobrazuji 0 výsledků
Vaše odpověď

Prosím, nejprve se .