Velká cesta 2011 - Laos - Plavba po Mekongu

Plavba po Mekongu

10.06.2011 18:02

Na sever Laosu z Luang Prabangu se dají použít dvě přepravní trasy. První je silnice, podobně se klikatící jako z Vang Viengu do Luan Prabangu. Podobnou jsme již absolvovali, a tak jsme se rozhodli pro variantu druhou. Tou jest plavba po řece Mekong, kterážto nás doprovází na cestách již nějakou chvilku. Jestli si vzpomínáte na Phnom Penh, Kratie, 4000 tisíce otrovů, Champasak, Pakse, Vientiane i Luang Prabang – všechna ta místa měly stejného jmenovatele – hnědý, popřípadě žlutý Mekong.

My jsme se rozhodli vstát brzy ráno před pátou hodinou a vyfotit mnichy, kteří chodí po městě a dostávají almužny. Krátká a zajímavá to událost, kdy se lidé sejdou v malých skupinkách před svými obydlími, pěkně oblečeni s košíčky rýže a čekají v kleče v lajně podél cesty, až půjde řada mnichů. Pak každému z nich dají do jeho žebravé misky trochu rýže, sbalí své saky paky a jdou si zase po svých. Mniši mohou jíst pouze dvakrát denně (ráno a v poledne) a pouze jednou za den – ráno – chodí pro almužny.

My jsme po této podívané nasadili batohy a vyrazili směr přístav, kde nás čekala loď, s kterou pojedeme na sever do města Huay Xai. Nakoupili jsme po cestě bagety, aby bylo co jíst během dlouhé plavby, a nasedli do poloprázdné lodi. Většina cestujících jsou běloši a je tu pouze pár domorodců s velkými zavazadly (většinou krabice nebo ‚polské‘ tašky).

Loď je dlouhá tak 25 metrů, z čehož třetinu zabere motorová část. Vpředu sedí kapitán, točí kormidlem a má při sobě pomocníka, který ovládá dvě dlouhé bambusové tyče, které jsou zcela na přídi. Tyto hole slouží k odrážení se od břehů nebo jiných nebezpečných předmětů, které by mohly prorazit trup lodi. Do poloviny lodi se nacházejí autosedačky, umně našrubované na dřevěných latích. Sedačky lze posunovat a obracet, čehož jsme ihned využili, abychom si vytvořili ‚lůžkovou‘ variantu (jelikož je období dešťů, tak je turistický útlum a nejelo mnoho lidí). Kdyby začalo pršet, jsou po bocích velké plachty, kterými se zakryje výhled ze člunu, nicméně ochrání vás od deště. Vzadu je prostor pro zavazadla a malý obchůdek s občerstvením; za ním je záchod.

Mekong je klidná řeka, která odjakživa byla spojnicí mezi Čínou a Laosem. Není nijak hluboká, a proto zde nákladní i osobní lodě musejí být plýtké. V některých místech řeka mírně ‚zdivočí‘ a vyskytnou se na ní peřeje. Krajina kolem Mekongu je dosti hornatá a v poslední době se zde hodně odlesňuje původní prales – zejména čím blíž k Číně, tím větší míra odlesnění. Číňané za to Laosu staví silnice a berou si od nich různé přírodní suroviny.

První den trvala plavba přes 10 hodin, navečer jsme dojeli do malé vesničky Pak Beng, kde už nás v přístavišti čekalo obrovské množství majitelů hotelů, guesthousů a bungalovů a všichni se předháněli, aby někoho získali pro své ubytování. Což bylo pro nás jen dobře – nebyl problém smlouvat cenu, protože pokud by jeden neměl zájem, na jeho místo okamžitě lačně skočí dalších pět. Tak jsme dostali pěkný bungalov nad řekou za příjemných 30.000 kipů. Večer jsme se nezamýšleně opili, ale ono se tak příjemně sedělo, vykládalo, dělalo blbiny a pilo… Zdejší pivo Lao je výborné.

Měli jsme informaci, že další den loďka vyplouvá v 8.30. Jelikož jsme již docela znalí asijského způsobu nakládání s časem, přišli jsme do přístavu o hodinu dřív a dobře jsme udělali – loď vyplula v 8. Takže všichni ti, co přišli po nás na 8.30, mají smůlu…

Nemyslete si, že 10 hodin v lodi trvá dlouho – ne ne, uteče to jako voda v Mekongu, stále je co dělat a čím se bavit. Ani byste neřekli, kolik srandy jsme si užili s dětskou hrou „šibenice“ a s hádáním písniček. A taky dopisování článků, upravování fotek, studování průvodců a plánování, kam dál.

Odpoledne jsme dojeli do města Huay Xai, kde jsme našli takový příšerný, špinavý guesthouse a dalšího dne brzy ráno jsme se vydali místním autobusem na cestu do Luang Nam Tha.